Lekce Čaputová: slovenská elita je kompetentnější než česká

Co propastné rozdíly ve výsledcích přímé volby státu na Slovensku a v českých zemích vypovídají o rozdílech mezi oběma společnostmi? Výsledek poukazuje na to, že dnešní Slovensko má méně sebevědomou, ale o to kompetentnější liberální elitu.

Jak je možné, že si Slováci zvolili o tolik lepší hlavu státu než Češi? Srovnání pánů Pražského hradu a bratislavského Grasalkovičova paláce bylo skličující už doposud, nyní bude ponižující. Každé jejich setkání bude rituální připomínkou české národní hanby, už teď si můžeme představovat, že snímky z nich budou vypadat jako reklamní fotografie pečovatelské služby. Obraz to bude přitom o to bolestnější, že oslepující kontrast v zevnějšku obou postav bude pořád ještě patřit k méně podstatným z rozdílů mezi nimi.

Kdyby Zuzana Čaputová nestřídala Andreje Kisku, mohli bychom se chlácholit tím, že se jedná o jednorázovou deviaci. Pokud ovšem dvakrát po sobě slovenská přímá volba prezidenta vyprodukovala tak propastně odlišný výsledek od českých zemí, je už na místě se ptát, zda nemá slovenská politická veřejnost nad českou navrch systémově.

Budou se hledat různé důvody. Nakonec ale nebude možné obejít základní fakt, že zatímco slovenská liberální elita byla schopna vyprodukovat osobnost Zuzany Čaputové a ještě před prvním kolem volby za ní prakticky sjednotit progresivnější části společnosti, česká liberální elita do střetu s pěti lety národní hanby vyslala čtyři nepříliš výrazné muže, každého z nich v některém ohledu nedostatečného; přičemž z důvodů jakési magické pražské politické gravitace z možného kvartetu do druhého kola poslala toho snad nejméně způsobilého v něm uspět.

Jistěže jsme Jiřího Drahoše podporovali, drželi jsme mu palce, ale současně jsme trnuli, že zrovna v jeho konkrétním případě program „cokoli jen ne Zeman“ stačit nebude. Nakonec byl jeho výkon mezi prvním a druhým kolem tak tragický, že článek o tom, proč prohrál, vyšel v našich novinách přesně v momentě, kdy skončilo sčítání hlasů.

Znovu se potvrzuje, že česká společnost doplatila na rozdělení Československa mnohem více než slovenská. Ačkoli ani jeden z obou národů si rozdělení společného státu většinově nepřál a nedemokratický charakter jeho zániku obě společnosti dlouhodobě nepříznivě poznamenal, Slováci se s novou situací vyrovnávali snáz, protože v novém státu se přese vše uplatňovaly i jejich oprávněné národně emancipační aspirace.

Pokud se státy udržují idejemi, z nichž vznikly, idea slovenského státu nebyla nijak zvláště originální, ale ani problematická – měl to být prostě národní stát Slováků, podobně v téže době svou národní emancipaci završovaly třeba malé národy v Pobaltí. Slovenská liberální proevropská elita ke svému národnímu státu měla zprvu zdrženlivý vztah, protože jejím původním projektem bylo udržet Slovensko jako důstojný prvek v rámci Československa, jehož originální humanitně-demokratická státní idea jim byla bližší. Když se však ukázalo, že to nebude možné, a to ve velké míře i vinou zpupné přezíravosti pražské politiky, museli se s novou situací popasovat.

Slováci si dokázali zvolit svou prezidentkou ekologickou aktivistku Zuzanu Čaputovou. Jak je to možné? Foto Goldman Prize

Slovenská elita byla hned na počátku vlastní státnosti vystavena zatěžkávací zkoušce, jakou v té době nikdo ve střední Evropě neprožíval. Během Mečiarova režimu Slovensku reálně hrozilo, že zůstane mimo Evropskou unii, že spadne do kategorie zemí postsovětského chaosu jako Moldávie, Bělorusko, Černá Hora, spíše než do rodiny integrujících se evropských demokracií. Je to dnes v českých zemích prakticky zapomenutá epizoda, ale právě v ní se tvořilo sebevědomí slovenské elity, která proti Mečiarovi dokázala vybojovat příslušnost Slovenska do společenství civilizačně vyspělejších evropských zemí.

Slováci jsou mladý národ, obeznámený se svou nesamozřejmostí. Jejich otevřenost světu, pěstěná schopnost nasávat impulzy a zpracovávat si je po svém se odráží i v jejich dynamickém zacházení s vlastním jazykem, jenž vstřebává novotvary způsobem v češtině nepředstavitelným. Slováci jistě mají své kulturní a historické zátěže, i okraje jejich politiky zalidňují různé bizarní figury, a tak jako všichni kolem nich dnes jistě zaostávají za ještě mnohem menšími a přesto čipernějšími Slovinci.

Ale vědí, že nic nedostanou zadarmo a že jejich příslušnost k evropskému soustátí se nerodila lehce. Snad proto jako jediní z postsovětských zemí ve střední Evropě při první příležitosti přijali euro, snad proto jako první ve visegrádském prostoru ukazují, že politiku strachu a šíření nenávisti, které tu podlehli takřka všichni, lze i dnes porazit prostým masarykovským krédem „Nebát se a nekrást“.

Všimněme si také, že slovenská elita nelamentuje nad nevhodností přímé volby hlavy státu. Nebojí se lidí. Zřejmě chápe, že v demokracii prostě nejsou jiné možnosti než získat pro svůj záměr přízeň většiny. Jinak se nešlo zbavit Mečiara, jinak nebylo možno zvolit Kisku, ani Čaputovou.

Nikoli náhodou Slovensko má už dávno do svého politického systému zavedený i jeden ze základních nástrojů moderní demokracie: obecné referendum. Že je jeho konkrétní úprava špatná, je jiná věc, ale ukazuje to úplně jinou míru otevřenosti slovenské politiky vůči lidu, a i to je dokladem vyšší kvality tamější demokracie.

Naproti tomu Češi v roce 1993 vstoupili do nové státnosti bez idejí, bez plánu, bez programu. Je to stát, jehož zakládajícím aktem je amputace, a ideou holý fakt, že si „zbyl“. Na Československo nenavazuje, nerozumí mu jinak než jako vyprázdněnému kultu. Jen si všimněme, že v často bizarních debatách o státních svátcích snad nikdy nikdo nenavrhl, že by se mělo slavit Slovenské národní povstání – většina poslanců by bez googlu ani nevěděla, na který den připadá.

Pahýlem byl a zůstal i jednoslovný název zbytkové České republiky. Česká elita také nebyla zdaleka tak rychle schopna rozpoznat, že Václav Klaus je jen uhlazenější variantou Mečiara. Naopak i instituce, které by se k tomu dnes raději nehlásily (prakticky všechna média hlavního proudu v čele s Respektem), se nesnesitelně dlouho podílely na budování kultu Klausovy osobnosti.

Česká společnost se pak nedokázala nijak účinně vzbouřit, když si Klaus dvakrát korupcí opatřil prezidentský úřad. A zavedení přímé volby prezidenta dodnes velká část, ne-li většina příslušníků liberální elity, bere jako deviaci, jež neměla nastat. Společnosti se jako huse krkem cpal do chřtánu nejbezohlednější typ tupého neoliberalismu, který spolu s podobně tupým, nediferencujícím antikomunismem tvořil páteř ideologie okleštěné republiky.

Když pak společnost začala dávat najevo svou frustraci a hněv protestními volbami, elita na to reagovala směsí pohrdání národem a jeho dějinami (patafyzickými a dokonale ahistorickými výklady o tom, co vše kdy naši předkové udělali špatně od obrození přes Masaryka a Beneše, jemuž v panteonu českého flagelanství dnešní mudrlanti vyhradili zvláště temné místo, až po reformní komunisty roku 1968), a paternalistického kýčovitého sebedojímání nad „těžkou sociální situací venkova, kterou bychom se měli začít zabývat“, která však v praktické politické debatě nikdy nedosáhla ani k tak elementárním návrhům, jako je zrušení soukromých exekutorů či obnova regulace nájemného.

Přitom všem českou společností, zejména pražskou liberální elitou, stále prostupuje přesvědčení o jakési vlastní velikosti, o tom, že ona ví nejlépe, co je tu pro lidi dobré a jak toho dosáhnout. Promítlo se to výmluvně právě do obou posledních prezidentských voleb. V roce 2013 zcela jistě nemohl být zvolen Karel Schwarzenberg a ze strany liberální elity bylo výrazem neporozumění české společnosti, ba dokonce pohrdání vůči ní, učinit z něj hlavní alternativu Miloši Zemanovi.

Naší „Čaputovou“ nebo aspoň Kiskou přitom tehdy za jistých okolností – a zejména s podporou kritické části liberální elity – mohla být Táňa Fischerová nebo Jiří Dienstbier. Oba by – jako kandidáti s potřebnou distancí od právem zcela zdiskreditované Nečasovy vlády, ale také s nepředstíraným zájmem o sociální témata – byli bývali v mnohem výhodnějším postavení, oba mohli nad Zemanem vyhrát; na rozdíl od Karla Schwarzenberga, jenž je jistě úctyhodným mužem, ale tehdy si neakceptovatelně zadal s Nečasovým režimem.

O pět let později by Zemana porazil kdokoli s profilem autentické osobnosti dlouhodobě hájící veřejný zájem, a to i s nepředstíraným důrazem na sociální témata. Liberální elita ovšem české veřejnosti nabídla profesora, který svou lidovost předváděl stahováním králíka a mezi prvním a druhým kolem se místo snahy získat přízeň odborářů utvrzoval v přízni figur, o nichž nebyl důvod pochybovat, které mu však nic dalšího nemohly přinést. Výjimečný politický antitalent.

Jeden z posledních žijících skutečných Čechoslováků Martin Šimečka ve svém pozoruhodném eseji Medzi Slovákmi celkem přesně vystihuje mnohé z důvodů dnešní převahy slovenské politické veřejnosti nad českou. Úvaha sice obsahuje několik iluzí o českém liberálním salónu a je příliš laskavá k intelektuálům, kteří dlouhodobě selhávali v kritickém posuzování neoliberální politiky – Šimečka přehlíží, že tu mezi námi byli mnozí, kteří měli pravdu už tehdy, ne až dnes.

Ale postřehy k rozdílům mezi českou a slovenskou společností jsou místy fenomenální a kráse jazyka, jímž píše, se v jeho prostředí nikdo ani neblíží. „Česká společnost pro mě zůstává záhadou, protože navzdory své hlásané otevřenosti, pragmatismu a racionalitě v sobě skrývá touhu po čemsi, co je s těmito vlastnostmi v příkrém rozporu – po jednoduché víře. Možná právě tato touha je zdrojem úspěchu Slováka Andreje Babiše, který české voliče žádá jen o jedno: aby mu prostě věřili. Všechno ostatní prý už zařídí,“ píše Šimečka.

Slováci si dokázali zvolit svou prezidentkou ekologickou aktivistku Zuzanu Čaputovou. Její výkon v úřadě ještě samozřejmě může skončit zklamáním. Přes mnohé mimořádně slibné momenty v její kampani pořád ještě může dopadnout jen jako forma bez obsahu, může ji zdolat tah k oportunismu, může ji semlít to, co Václav Havel nazýval „partajně-politickým šrotovníkem“.

Ale nahrává jí, že doba i ve světě se otevírá změnám. Může tak nakonec být skvělá dokonce i víc, než si teď třeba sama ještě vůbec umí představit, nechá-li se vést příležitostmi a instinktem, který tak skvěle prokázala, když poděkovala po prvním kole za hlasy i v jazycích všech početnějších slovenských menšin. Buď jak buď, co bychom za to jen dali, kdybychom o budoucích možnostech české hlavy státu mohli jednou přemýšlet takto.

A co si myslíte vy? Diskuse (26 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 31.Března 2019, 14:30:30

Při pohledu poněkud méně entuziastickém se nutně staví otázka, jestli by Čaputová u Slováků opravdu zvítězila i tehdy, kdyby jejím soupeřem nebyl konec konců nepříliš výrazný profesionální diplomat, nýbrž - nutno uznat - až vysloveně geniální demagog a manipulátor Zeman.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Slovensko má sice spoustu problémů Neděle, 31.Března 2019, 16:02:4

Historických i ze současného kontextu, ale ukázalo se, že jednoznačně oni po krachu Československa dokázali z toho dobrého dědictví vytěžit více. Je v nich mnohem více tradičního uherského "grófství" než si sami připouštějí a výhodou je pro ně i blízkost jejich hlavního města s Vídní. Zatímco český "zbytkový" stát zůstal zacyklen ve své kotlině. Je ale spousta problémů, které máme společné a které euro nebo žena v prezidentském paláci nevyřeší. Každopádně těmito slovenskými volbami dostala česká vládnoucí "elita" výrazný políček za své neodpustitelné chyby z 20. a počátku 21. století.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 31.Března 2019, 17:54:44

Jistě je potěšující, že vyhrála ona a ne její soupeř. Ale pochybuji, že by její vítězství vypovídalo něco o slovenském národě jako celku. Čaputová dostala ve druhém kole 1 056 582 hlasů. Volební účast byla 42-procentní. Ani v prvním kole nebyla volební účast o mnoho lepší. Takže většina voličů se na volby vykašlala.
A od těch, co se na volby nevykašlali, dostal v prvním kole 222 395 hlasů vyložený fašista Kotleba. Nic zvlášť optimistického.

Ivo Horák - Praha 3

Příznivý výsledek nutně neznamená odlišné poměry Neděle, 31.Března 2019, 21:21:38

Myslím, že paní Hájková vystihla skutečnost dobře a stručně: Výsledky jsou při nižší účasti srovnatelné s českými. J. Drahoš získal v 2. kole vyšší podíl hlasů všech oprávněných voličů v ČR, než Z. Čaputová nyní v SR. Výsledku M. Kotleby by T. Okamura u nás dost možná dosáhl také.

Jeden rozdíl však na Slovensku proti našim poměrům přece jen vidím. Stručně řečeno: neměli Havla. Je běžné, že historie často probíhá formou antitezí. Základní nastavení je sice nemálo synchronizované vlivem širšího až globálního prostředí, je-li však určitá amplituda někde hodně výrazná, je pravděpodobné i její následné razantní či dlouhodobé "zneškodnění". (Ne nadarmo je často používána analogie s kyvadlovými hodinami.)

Pavel Kolařík - informatik

Facka buranské zemanovsko-babišovské klice Neděle, 31.Března 2019, 23:35:34

A jejím přisluhovačům. Ta teda sedla.

Pavel Kolařík - informatik

Vyjádření Jiřího Drahoše Neděle, 31.Března 2019, 23:56:51

"Z vítězství Zuzany Čaputové mám opravdu radost. Vítám, že se paní prezidentka bude ucházet i o důvěru těch, kteří ji nevolili (zatímco u nás se před rokem moji voliči dozvěděli, že by měli držet ústa). Slušnost opravdu neznamená slabost!"

Jenom trochu opravím: Zeman tehdy řekl, že máme držet hubu.

A ještě dodám, že jsem neslyšel nic ani o žádném vyhazování novinářů z vítězného štábu lůzou opilou mocí (ale také a hlavně chlastem) ani o žádných ožraleckých potyčkách zpovykané neonormalizační lůzy apod.

Pavel Kolařík - informatik

Mýty autora článku Pondělí, 1.Dubna 2019, 10:54:27

Ke stále se opakujícím mýtům o tom, koho "vygenerovala liberální elita" proti Zemanovi, a že "nevygenerovala" někoho lepšího než je např. Drahoš.

Především: "liberální elita" nikoho "nevygenerovala". Ti lidé se "vygenerovali" sami. Anebo když už tak je "vygenerovala" občanská společnost.

Pokud ale vím, kandidoval prostě ten, kdo chtěl kandidovat. Ten, kdo na to měl odvahu a nezalekl se svinstva, které na něj budou zemanovci kydat. V poslední volbě to přece zdaleka nebyl jenom Drahoš. Byli to také např. Pavel Fischer, Michal Horáček, Marek Hilšer. Co byste chtěli víc? Co se vám na nich, na každém z nich, nezdá? U každého byste jistě něco našli, že, a u každého byste jistě dokázali sofistikovaně zdůvodnit, proč prohrál.

Samozřejmě, mohli kandidovat i jiní. Ale nechtěli. Eliška Wagnerová - nechtěla. Petr Pithart - nechtěl. Tomáš Halík - nechtěl. Divíte se jim? Já ne. I když je mi to třeba líto. Kdo další vás napadá? V každém případě - nechtěl.

A navíc - u každého z těch, které jsem jmenoval, i u všech ostatních, by se po volbě zrovna tak musely hledat důvody, proč prohrál.

Ten důvod byl totiž úplně jednoduchý: Drahoš prohrál (a stejně tak by prohrál kdokoliv jiný), protože lidi chtěli svého Zemana. A nechtěli žádného uprchlíka. Tak jednoduché je to. K tomu si připočtěte masivní propagandu ruských trollů, a jsme doma.

A řekněme si otevřeně: komu není ani vážený akademik a všestranně inteligentní a otevřený člověk dost dobrý, ten si zaslouží Zemana. To je jako v té pohádce o rybáři a jeho ženě.
Připomeňme ještě, že Drahoš je nyní senátorem, kam se hladce dostal v prvním kole volby. Doufejme, že bude jednou předsedou Senátu.

To je asi taky jeden z rozdílů oproti Slovensku. Tam nehledají hnidy na každém slušném kandidátovi.

Pokud jde o ty předchozí volby, tak už vůbec nechápu zmínku o Jiřím Dienstbierovi a Táně Fischerové. Ti přece oba kandidovali - a to tak, že proti sobě. Tak jaképak stesky, že se "mohli stát naší Čaputovou nebo aspoň Kiskou". Inu, mohli, ale nestali. Nepostoupili do druhého kola. Co s tím naděláme? Já jsem tehdy volil Dienstbiera, ale nestačilo to. Ale co kdyby tak jeden z nich (např. Táňa Fischerová) odstoupila, a podpořila Dienstbiera. Kdepak, ani nápad.

Takže bych velmi prosil, nechme už tu "liberální elitu" na pokoji.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 1.Dubna 2019, 10:59:57

Paní Hájková mě trochu předběhla. Ano, je nutno si uvědomit, že při volební účasti 42 procent (a zisku 58 procent) c e l k o v á podpora Čaputové u slovenských voličů nepřesáhla nějakých pouhých 25 procent!

A k tomu si ještě musíme připomenout, že ve druhém kole byla ta volební účast tak nízká, protože především voliči f a š i s t o i d n í c h kandidátů se nemohli ztotožnit ani s jedním ze dvou koncových kandidátů.

Není tedy žádným způsobem na místě nějakým způsobem si idealizovat slovenské poměry, a slovenského voliče.

Připomínám ještě jednou: kdyby byl protikandidátem Čaputové Zeman, pak by s naprostou lehkostí pro sebe získal i všechny ty hlasy fašistů a ultranacionalistů - a Čaputovou by s velkým náskokem porazil.

Že tedy v tuto chvíli na Slovensku "zvítězila slušnost" - to je sice sám o sobě velice potěšující fakt, ale nebylo by dobře zapomínat na to, že je to do značné míry pouze v důsledku zcela specifické konstelace.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Panu Poláčkovi Pondělí, 1.Dubna 2019, 18:23:35

Ty konstelace jsou specifické a nevylučují se s tím, co píše autor článku. I u nás mohl vyhrát někdo jako prof. Drahoš ve 2. kole volby s podporou 25 % všech voličů. Nesměly by se tříštit v 1. kole hlasy protizemanovských kandidátů, nesmělo by pražské centrum tak šturmovat s nepochopením těch, kteří z nějakých důvodů Zemana volí a musel by Zemanův protikandidát nabídnout také něco pozitivního než jen být slušným antiZemanem.

Takže přece jen jsou slovenské elity přes podobné poměry zralejší než ty české.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Jáma a kyvadlo Úterý, 2.Dubna 2019, 13:42:58

A dokonce i z Turecka přicházejí (relativně) potěšitelné zprávy, že i tam dosáhla nečekaného úspěchu ta přece jenom slušnější strana. A i na Ukrajině věci před prezidentskými volbami vypadají docela zajímavě, že by se tam mohl dostat k moci nezkorumpovaný aktér.

Že by se po tom nástupu autoritativních reakcionářů v poslední době přece jenom kyvadlo začínalo pomalu vychylovat opačným směrem?...

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Nežijeme v monarchii Úterý, 2.Dubna 2019, 13:49:30

Možná je to moje vina, že nesleduji slovenskou politiku tak pozorně, abych věděl, co tady všichni považujete za samozřejmé, ale nějak mi v techhle rozborech schází analýza slovenského parlamentu a vlády, o celkové politické scéně a rozložení sil na ní nemluvě. Volí Slováci vždycky lépe než Češi? Mají vždycky lepší výběr?

Ivo Horák - Praha 3

Aby potěšitelné zprávy neměly nepotěšitelné důsledky Úterý, 2.Dubna 2019, 14:20:9

Korupci považuji za velký problém, jak jsem o tom nedávno psal. Přece však si nemyslím, že v tomto smyslu (dosud) čistý štít kandidáta má být za všech okolností nejdůležitějším kritériem volby (nehledě na nejistotu ohledně různých účelových obvinění a fám).

Třeba ta Ukrajina. Byl by skoro zázrak, kdyby se právě tam (napokolikáté?) podařilo uspět v boji s korupcí nadmíru dobře. Hlavní problém tohoto padesátimilionového evropského státu je, že byl mocným sousedem obrán o značné území a nadále čelí útokům na svou integritu a politickou samostatnost. Zde je třeba říci, že prezident Porošenko přece jen pomohl zabránit ještě horšímu. Jestliže dostal v 1. kolo jen asi 10% všech hlasů, co mají voliči k dispozici, není to veselé a je to úspěch a potěšení pro agresora. V tomto kontextu je třeba nacházet odpověď na otázku, proč některé elity, ba i národy se vyhýbají podobně znevažujícímu osudu svých "gosudarů".

Martin Profant - Praha 7

Davidu Ungerovi Úterý, 2.Dubna 2019, 15:21:14

už jste podpsal tu Hollanovu petici?

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Jedině UMOV! Úterý, 2.Dubna 2019, 16:05:28

Jako byste, pane Profante, nevěděl, že David Unger může jedině zorganizovat petici vlastní. Připojovat Moravu ke Slovensku je přece nesmysl, historicky to přichází v úvahu jedině naopak: Udělejme Moravu opět Velkou!

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Souhlas, Úterý, 2.Dubna 2019, 18:13:48

vítězství Čaputové nepochybně napomohla relativní primitivnost jejích fašistických a populistických oponentů. Kdyby stála proti někomu, jako Zeman, bylo by to jiné kafe. Nemohu s panem Patočkou souhlasit, že by "Zemana porazil kdokoli s profilem autentické osobnosti dlouhodobě hájící veřejný zájem". To leda ve snu.

Už teď se děsím nadcházející návštěvy novopečené prezidentky SR v ČR. To zas budou bonmoty a mezinárodní trapas.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Panu Profantovi Úterý, 2.Dubna 2019, 23:04:47

ne, naštěstí jsem na tuto aprílovou zprávu nenaletěl. Ale měla ze všech těch aprílových zpráv asi ten kulturně a geograficky nejreálnější podklad. A rozumím tomu, proč muselo být druhý den pod článkem zveřejněno, že se jedná o aprílovou zprávu. :-)

I když aprílová zpráva o dvou časových pásmech pro české kraje také neměla chybu. Severočeši by si při cestě do Německa nemuseli přetáčet hodinky, zatímco při cestě do Prahy ano. :-)

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Středa, 3.Dubna 2019, 11:38:17

Ale jistě, pane Horáku, že ve své době (to jest v době akutně žhavého konfliktu s Ruskem) byl prezident Porošenko zřejmě tím nejlepším, co se Ukrajině mohlo stát.

Ale, nedá se nic dělat: on sám velice účinně přispěl k tomu, aby celý tento svůj původní kredit zcela prošustroval. Ten konflikt s Ruskem se mezitím už víceméně stabilizoval; není pravděpodobné že by se Rusko (u hrozby dalších sankcí) v současné době odvážilo nějaké další zjevné agrese. Rozhodující je tedy v současné době právě to, jak se zorganizuje, jaký vnitřní charakter bude mít samotná ukrajinská společnost, ukrajinský stát. (Má to mimochodem vliv zrovna i na bojeschopnost armády, jak se zrovna nedávno ukázalo v kauze s mnohonásobně předraženými nákupy vojenského materiálu.) A v tomto ohledu - to jest především v boji se všepohlcující korupcí - Porošenko nejenom že naprosto selhal; ale podle všeho on sám je aktivní součástí toho zkorumpovaného systému.

Ovšem - je možno mít krajně vysoké pochybnosti o tom, do jaké míry jeho potenciální nástupce Zelenskij by měl schopnosti tento hluboce zakořeněný systém státní korupce opravdu rozbít; ale už jenom ten samotný fakt že dostal tak velkou podporu obyvatelstva (především u mladé generace) je sám o sobě velmi pozitivním znamením.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 3.Dubna 2019, 17:34:8

Ale vždyť už Kiska měl být tím světlonošem, panem čistým, ne?

To za jeho "panování" zavraždili Kuciaka a slovenský stát se podle informací blíží státu mafiánskému.

Čaputová zapadne, bych řekl...

Ivo Horák - Praha 3

Střízlivá očekávání od demokracie: naděje i obavy Středa, 3.Dubna 2019, 22:54:8

Ani Kiska, ani Čaputová, stejně jako Juščenko, Tymošenková, Porošenko a příp. Zelenskij nemohou, omezeně v demokracii vládnouce, zabránit mnohému, co špatného jest a trvá.

Přece však, není situace na Slovensku i Kiskovou zásluhou (i Ficova odstoupení) ve skutečnosti (daleko) lepší než za Mečiara (a Kováče)?

A není vnitřní situace na Ukrajině i přičiněním Porošenka (jenž je snad bohatý dost), minimálně s ohledem na ruské nepřátelství, přece jen někde jinde než za Juščenka (o Kučmovi a Janukovyčovi ani nemluvě)?

A jsou nakonec poměry u nás, v ČR dnes horší než byly za Klause, Nečase a Kalouska?

Chtěli by (resp. chtějí) kritici poměrů v kterékoli ze tří zmíněných zemí návrat kohokoli z uvedených bývalých státníků? Myslím, že téměř vesměs, podobně jako já, nikoli.

Takže doufám, že pokud by byl zvolen ukrajinským prezidentem Zelenskij, nebude snad další vývoj vysloveně k horšímu. Zároveň si však trochu zoufám, a vím to i z osobních rozhovorů, kolik lidí na Ukrajině si představuje politiku "jako Hurvínek válku". (V Rusku si na tohle dávají nyní setsakramentsky pozor).

Pavel Kolařík - informatik

Pane Horáku Středa, 3.Dubna 2019, 23:27:33

Když už jste to tedy nakousl, no tak řekněme si otevřeně: zlatý Nečas, a zlatý Kalousek!

Ivo Horák - Praha 3

Pane Kolaříku, Čtvrtek, 4.Dubna 2019, 13:34:8

opravdu jsem to nenapsal nejlépe. Chtěl jsem "příběhové linie" Slovenska a Ukrajiny, o které mi šlo, jaksi "zaklenout", takže jsem (oslabeně) použil spíše zdánlivou českou paralelu. Přitom jsem před krátkou dobou zde napsal, že sice SR na tom není voličsky doopravdy lépe než ČR, ale že se přece jen nachází v jiné fázi pohybu příslovečného kyvadla. Stále si myslím, že u nás ještě neutuchá reakce na nástup relativně idealistické vlny po roce 1989, tedy že dosud, žel, "dehavlizujeme".

Asi jsem si protiřečil, pane Kolaříku, skládám však takhle něco jako mozaikový obraz skutečnosti (kdežto Vy, podle mne, snad i díky svému povolání, ctíte plně výrokovou logiku.)

Jen pro doplnění uvedu, že M. Zeman pro mě po většinu času v prezidentské funkci překonává v negativním smyslu výkon V. Klause. Zároveň si myslím, že za vlády P. Nečase jsme tu zažívali vypjatou ideologičnost, neutuchající kandidování, asociální politiku, a kroky, které nebyly v kampani ani naznačeny. Ano, byla tehdy obecně hospodářská recese, nicméně lidé si za nějakých sedm, či osm let polepšili opravdu hodně. Otázkou ovšem je, co to s nimi dělá.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Co činí Slováky kompetentnějšími Čtvrtek, 4.Dubna 2019, 16:13:9

Politická kultura, občanská společnost, média a stav demokracie to nejspíš není, v tomto jsme na tom podobně.

Ale pokud jde o mobilizaci rozumných sil, aby skončila Mečiarova éra v roce 1998, aby se potom dvakrát nestal Mečiar prezidentem, aby tam nevznikla vláda s podporou extrémistů (to se dokonce spojili Maďaři se slovenskými národovci) a aby byla zvolena poměrně rozumná a proevropská prezidentka místo antievropského populisty, v tom Slováci vedou na celé čáře. Jsem přesvědčen, že jim v těchto klíčových strategických okamžicích, které zvládají lépe, pomáhá to, že jsou Slováci lépe a méně problémově identifikováni se svou vlastní státností než Češi.

Pavel Kolařík - informatik

Panu Horákovi o srovnání nedávné minulosti a současnosti Čtvrtek, 4.Dubna 2019, 16:51:32

Klause nechávám stranou, to je pazgřivec úplně stejný jako Zeman - ti dva si nemají co vyčítat. Akorát Klaus se musel ještě držet jakž takž zpátky, protože tehdy si ještě nemohl dovolovat to, co si dnes dovoluje Zeman.

Jinak jsem zrovna dnes našel tuto analýzu, kterou nyní ocituju (s uvedením autorů: Karel Paták, Luděk Nový - abych se nechlubil cizím peřím).

"Rozdíl mezi taktikou ANO a jejich předchůdci ve vedení země, tedy ODS a ČSSD, je v tom, že pokud šlo o korupci a krádeže byly případy modrých a oranžových klasického typu, tedy příležitost dělá zloděje.
Peníze, korupce, moc, stejně jako všude jinde občas nějaký politik podlehl. (Byť tedy častěji než na západě).
Jenže: ANO to je od samého vzniku projekt určený na prorůstání mafiánů z Agrofertu do celé struktury řízení státu, krajů a obcí.
Agrofertu, který má celé týmy odborníků na nepřátelská přebírání firem, na právnické kličky, účetní podvody a bezpečnostní divizi na sledování a získávání kompromitujících materiálů.
Zatímco na tradiční politické strany se prostě přirozeně nabalovali podvodníci (což je průvodním jevem vždy, kde jde o hodně peněz), ale jinak jsou prostě standardní politické formace s vnitřní strukturou a pravidly, která jsou víceméně dodržována, tak ANO zcela záměrně žádný politický program nemá.
Má jen početné a schopné PR oddělení, které říká to, co lidi chtějí slyšet, aby se pak (diky volbám), nominanti ANO dostali do těch struktur státu, do kterých potřebují.
Tím je pro Českou republiku ANO&Agrofert&Babiš daleko nebezpečnější než vše, co tu bylo před tím a bude velmi těžké odstavit je od moci a vzít si unášené Česko zase zpátky.
Ale musíme se o to pokusit, už proto, že jsme tu byli právě my, když se toto stalo.
Máme u naší země vroubek..."

Ivo Horák - Praha 3

Pátek, 5.Dubna 2019, 12:23:28

Panu Kolaříkovi:

V zásadě ano. Jenže co čekat (a dělat), když lidé vnímají politické strany dlouhodobě převážně zcela negativně, zatímco firmy pozitivně, jako zdroj svých příležitostí? Tušíme asi, jak by dopadlo hlasování o užitečnosti a důvěryhodnosti třeba těchto institucí: strana, církev, firma, rodina. Odtud přijatelnost hesla "Spravovat stát jako firmu". Veřejnost tak "zachraňuje stát, aby také zcela neztratil v jejích očích všechnu vážnost...

Panu Ungerovi:

Myslím, že větší průchodnost některých rozumných a prospěšných řešení souvisí na Slovensku s větším sdílením některých zájmů a cílů, což vyplývá (mj.) z menší početnosti národa.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Horáku, Sobota, 6.Dubna 2019, 15:19:2

i když pochybuji, že by o vyšších kompetencích elit, nebo jak vy eufemisticky píšete o "průchodnosti některých rozumných a prospěšných řešení", bylo rozhodující, že státotvorný národ nemá 10, ale pouze 5 milionů obyvatel, každopádně je to zajímavá myšlenka.

Pokud byste měl pravdu, nejvýhodnější by bylo rozdělit Evropu (nebo alespoň Evropu střední) do menších státních celků a ty (kon)federalizovat. Česká republika by byla rozdělena na dva regiony (Čechy a Morava-Slezsko), Slovensko, Slovinsko a pobaltské státy by mohly zůstat (optimální z hlediska počtu obyvatel), Polsko by se rozdělilo na čtyři až pět částí (Halič, Velkopolsko, Slezsko, Mazovsko, Pomořany) apod. Této koncepci se říká Evropa regionů s tím, že konstituční celek případné evropské federace má ideálně 4-7 milionů obyvatel.

Ivo Horák - Praha 3

Pane Ungere, Neděle, 7.Dubna 2019, 11:50:31

důvody jevu, o němž tu diskutujeme, jsou ovšem různé, převážně asi historicky dané. Obyvatelé zemí a oblastí, které v určitém smyslu zaostávaly, prokazují za příznivějších předpokladů větší entuziasmus a nasazení. Může se to týkat i Čechů v poměru k některým národům a Slováků i vůči Čechům. V "naší" souvislosti je podstatné, zda něco takového proniká i do vyšších a vysokých sfér veřejné zprávy.

Skutečnost, že je nějaký stát oproti druhému malý, představuje jak nevýhodu, tak i výhodu. (Podobně je tomu ostatně i s velikostí lidí, firem, aut a vlastně asi všeho.) Nepočetný národ nemá stejný vliv, jako kdyby byl početnější. Vnitřní trh je menší atd. Na druhé straně není náhoda, že některé drobnější státy vyvinuly (či si podržely) významné politické a demokratické kvality (polis v antickém Řecku, islandský althing, republika v Benátkách, švýcarská konfederace).

Jev lze asi nejlépe ilustrovat na městech. Dvacetitisícové sídlo "táhne za jeden provaz", má-li se postavit plavecký stadion. Politici to vnímají nepříliš konfliktně. Naproti tomu v takové Praze ani pořádně nevíme, zda je tu ještě jiný stadion než v Podolí. Snaha udělat něco pro veřejný zájem nemá onu relativně nespornou podobu.

V "malých" poměrech a rozměrech je hodně známostí a nepotismu a zároveň i lepší schopnost dohody. Někdy z toho plyne leccos špatného, jindy zase dobrého. Odstrašující příklad brexitu by na Slovensku nastat nemohl.

Vaše otázka byla, pane Ungere, jistě trochu řečnická. Představa, již upřednostňujete, není zajisté nikterak hrozná, podobně jako třeba preference monarchismu. Vývoj se však takovým směrem neubírá. Naprostému přebudování stávajících struktur samozřejmě překážejí tradice a pocity národně-státní suverenity a identity. Rozhodně pro ně nemluví obecné přesvědčení, ani atmosféra změn.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.