Zelená je barva islámu, ale stává se pomalu také barvou evropské a bohdá i světové politiky. Tím se nesnažím strašit jako populistické partaje, že muslimové ovládnou Evropu, ale hovořím o zeleném hnutí za záchranu planety. Jistě, obě zelené jsou jako rudá barva pro býka i pro leckteré nacionálfašisty, jejichž honba za ekonomickým ziskem jako by se řídila heslem Po nás potopa.

Přesně taková je ve svých důsledcích politika Erdoğanova režimu v Turecku. Erdoğan dělá vše pro to, aby oblékl Turecko do zeleného hávu islámu, zároveň však ničí životní prostředí tempem, které by mu mohla závidět i kontinentální Čína. V letošních komunálních volbách, v nichž ztratil ekonomicky nejrozvinutější kraje Turecka včetně Istanbulu, se sice oháněl heslem kontinuity, rozuměj své politiky, ale o přerušení této kontinuity jeho rostoucímu počtu odpůrců právě jde.

Prvním masovým protestem proti ničení životního prostředí bezohledným drancováním krajiny byly mohutné istanbulské demonstrace proti kácení stromů v istanbulském parku Gezi, kde mělo vzniknout obří nákupní středisko. Demonstrace se rozšířily i do dalších tureckých měst a byly brutálně potlačovány policií.

V současné době se v Turecku opět šíří ekologické protesty. Počet stromů, jež měly padnout za oběť v istanbulském parku Gezi, představoval jen zlomek proti deseti tisícům, jež musely na místě přírodní rezervace u Ankary založené Atatürkem ustoupit ilegální výstavbě megalomanského paláce samotného „sultána“.