Naše země mívá problém s dodržováním mezinárodních závazků

Mojmír Vlašín

Zatím předběžnému řízení čelí Česko ze strany Evropské komise ohledně neschopnosti zajistit ochranu některým evropsky významným lokalitám. Není to poprvé, kdy si naši představitelé s dodržováním mezinárodních závazků nelámou hlavu.

V roce 1976 vyšel ve sbírce zákonů ČSSR Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (takzvaná Helsinská smlouva). Tím se stal pro Československo závazným, ale tehdejší normalizační režim si s tím hlavu moc nelámal. Přesto bylo možno závazky v tomto paktu obsažené mezinárodně reklamovat, tedy domáhat se alespoň diplomaticky i mediálně jejich plnění. Ale soudně to moc nešlo, protože soudy nebyly svobodné a reálně je držel v rukách vládnoucí režim. Navíc smlouvy uzavřené z iniciativy OSN nejsou vymahatelné prostřednictvím sankcí — na rozdíl od závazků Evropské unie a u Soudního dvora EU v Lucemburku.

V roce 2004 vstoupilo Česko do EU a v předvstupních smlouvách se zavázalo k respektování a naplňovaní evropského práva, mimo jiné tedy dvou velmi důležitých směrnic o ochraně přírody: Směrnice o biotopech a Směrnice o ptácích. Tehdejší vláda podepsala tyto závazky stejně, jako husákovský režim podepsal Helsinskou smlouvu. Totiž v naději, že je nikdy nebudou muset plnit, a že „s nimi zase pěkně vydrbeme“.

Bývá zvykem si sem tam kopnout do EU, jak nás omezuje a co nám zase „oni“ vymysleli. V oblasti životního prostředí a ochraně přírody jsou ale evropské instituce k nezaplacení, protože státy bývalého východního bloku si své přírody neváží. A tak i naše (už demokraticky zvolená) vláda s „nesnesitelnou lehkostí“ pohrdá mezinárodními závazky. Naštěstí pro přírodu už nemá v rukou soudní ani zákonodárnou moc.

O ochraně území kolem soutoku Moravy a Dyje pomocí rozšíření CHKO Pálava se uvažovalo už před vstupem do EU. Foto Nina Havlová

Česko tak čelí zatím předběžnému (pilotnímu) řízení ze strany Evropské komise ohledně neschopnosti zajistit ochranu některým evropsky významným lokalitám, především jde o Soutok — Podluží (území kolem soutoku řek Moravy a Dyje). Přitom o ochraně tohoto území formou rozšíření Chráněné krajinné oblasti Pálava se uvažovalo dlouho před vstupem do Evropské unie.

Poté, co byl návrh publikovaný ve sbírce zákonů ČR a EU, je tento závazek právně vymahatelný. Na zajištění jejich ochrany měla Česká republika šest let. Lhůta začala běžet 15. 1. 2008 a marně uplynula 15. 1. 2014. V případě Soutoku — Podluží se vyhlášení zastavilo na nespecifikovaném odporu starostů některých obcí. Nyní se proces horko těžko opět rozbíhá s tím, že ho paradoxně brzdí sám stát, prostřednictvím svého podniku Lesy České republiky.

Ochránci přírody (tak řečení ekoteroristi) jsou často investory (tak řečenými „divelotry“) obviňováni z úmyslného a zlovolného brzdění veřejně prospěšných staveb. Často bývají také nařčeni z velmi bizarních aktivit, jako je vypouštění zmijí, sázení stromů za svitu reflektorů, aby je nikdo při tom neviděl. Vrcholu dosáhla Klára Dostálová (ANO), ministryně pro místní rozvoj a poslankyně, která prohlásila: „Nesmí se stát, že se u stavebního řízení najednou objeví sysel nebo jiné chráněné zvíře a celé řízení se zruší. Dneska se prý syslové různě převážejí jen proto, aby se zabránilo výstavbě“.

Připomíná mi to rétoriku husákovského režimu, který disidenty, kteří se dovolávali listiny základních práv a svobod, dehonestoval, označoval je za zaprodance a samozvance a podsouval jim často velmi bizarní pohnutky. Dnes je přitom Listina základních práv a svobod v České republice součástí ústavy. Říká, že každý má právo na příznivé životní prostředí a každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. A také je zde uvedeno, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

O právech státu, investorů a „divelotrů“ stavět kde co (včetně například zcela zbytečného kanálu Dunaj-Odra-Labe) se v ústavě nic nepíše. V našem ústavním pořádku také nikde není nic o právech státních organizací bojkotovat a blokovat plnění mezinárodních závazků, tak jak to dělají Lesy ČR. Vytváří se pak dojem, že někdo má rád sysly a zmije, někdo zase dálnice a kanály, a každému je třeba vyhovět (tak jak to dělala myšička s kašičkou — tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic)

EU do toho díky zmíněným směrnicím vnesla určitý řád a subjektivní dojmy je možno z větší části vyloučit. A díky evropským institucím je možno domáhat se spravedlivého řešení.

Fakta:

1998: Ve „Státním programu ochrany přírody a krajiny“ v části Prioritní úkoly je uvedeno: Rozšířit rozlohu CHKO Pálava a Český ráj. Termín: 31. 12. 2003 (Český ráj byl rozšířen, Pálava ne)

2004: Vstup do EU, závaznost směrnic o ochraně přírody, Směrnice o biotopech a Směrnice o ptácích.

2005: Vyšlo nařízení vlády ČR 132/2005, ve kterém bylo explicitně uvedeno, že evropsky významná lokalita Soutok — Podluží bude chráněna formou CHKO, NPR a NPP.

2008: Publikování návrhu evropsky významných území (EVL) na území České republiky v Úředním věstníku EU. Zde je uvedena též Evropsky významná lokalita Soutok — Podluží

2014: Marně uplynula lhůta pro zabezpečení právní ochrany EVL Soutok — Podluží. Ve stejném roce podána stížnost k Evropské komisi

2018: EK zahajuje po marném neoficiálním vyjednávání pilotní řízení, které při další nečinnosti či kličkování ČR přejde do infringementu, který běžně končí vysokou pokutou.