Jeffrey Beall: Predátorské časopisy ničí vědu

Autor slavného seznamu upozorňujícího na predátorské praktiky některých vydavatelů vědeckých prací zviditelnil toto téma nejen před odbornou veřejností. I když již odešel do důchodu, v práci pokračují jeho následovníci.

Před deseti lety si americký vysokoškolský knihovník Jeffrey Beall vytvořil první seznam časopisů a nakladatelů, kteří podle něj zneužívali open access publikování ke svému obohacení a nedodržovali zásady vědeckého publikování. Měl tehdy asi 18 položek. V roce 2017, kdy jej přestal udržovat a odešel do důchodu, jich bylo už několik stovek. V té době už se dávno vžil termín predátorské časopisy či nakladatelé.

Nárůst problémů s predátorskými časopisy by měl podle Bealla vést především ke změně hodnocení vědecké kvality. Mělo by se upustit od prostého počítání článků bez ohledu na jejich kvalitu.

Beallův seznam přitáhl pozornost nejen vědecké komunity v roce 2010, kdy jej umístil na svůj blog, nová vlna zájmu se zvedla o dva roky později, kdy do něj zainvestoval, a časopis Nature zveřejnil jeho text o predátorských praktikách některých nakladatelů. Když v roce 2017 seznam a blog zrušil, vyvolalo to řadu otázek. Chytili se ho ale jiní a dál ho udržují. „Těší mě, že v tom někdo pokračuje, protože ten problém se zvětšuje a zhoršuje a poškozuje vědu, mladé vědce i studenty,“ řekl Beall při své květnové návštěvě Masarykovy univerzity a jejího filmového festivalu MUNIFESTO.

Vystoupil na něm před projekcí dokumentu Univerzity a svoboda, který se věnuje problémům českého i světového vysokého školství, kam otázky publikování vědecké práce patří. Jako knihovník na Coloradské univerzitě v Denveru měl Beall k této problematice blízko, a protože se zabýval především otázkou vyhledávání informací, začal si několik let po zavedení open access přístupu v publikování uvědomovat změny, které nebyly jen pozitivní.

Jeffrey_beall-1440x720-2901612045Jeffrey Beall si svou prací získal příznivce, ale i řadu nepřátel. Foto Jan Prokopius, CC-BY

Od open access k predátorům
„Idea open access se objevila už někdy v roce 2001 a nebyla vůbec špatná. Dosavadní praxe publikování vědeckých výsledků v časopisech, které si odběratelé předpláceli, totiž pro řadu univerzit znamenala těžkosti s tím, jak nákladné předplatné zaplatit. To měl právě open access model změnit. Jenže vydavatelé museli najít jiný způsob, jak publikace hradit, a vznikl tak systém, kterému se říká offer fees. Funguje tak, že když je článek přijat k publikaci, platí za to jeho autor,“ přiblížil počátky problému Beall.

Právě poplatek za publikování začali někteří lidé zneužívat. Vytvářeli časopisy s názvy podobnými renomovaným magazínům a nabízeli odborníkům publikování v nich. „Jedna z věcí, s nimiž musíte při publikování výsledků vědecké práce počítat, je to, že vaše práce bude odmítnuta v procesu peer-review. Nové predátorské žurnály ale řádné hodnocení zaslaných textů nedělaly a v podstatě akceptovaly vše, co jim kdo poslal. U vědců tak vznikl konflikt zájmů, protože čím víc článků publikovali, tím víc peněz či lepší postavení získali, takže na podobné nabídky slyšeli,“ uvedl Beall.

Rozmach těchto praktik, které se později přenesly i do oblasti organizování vědeckých konferencí, podle něj ohrožuje samu vědu. „Výzkum je kumulativní věc, nové objevy se dějí na základě těch dřívějších, které jsou někde zaznamenané. V současnosti je však spousta výsledků publikována, aniž by prošla kritickým zhodnocením. Vývoj a přínos v podobě nových objevů je pak složitější,“ řekl s tím, že nejvíc predátorských vydavatelů se zaměřuje na biomedicínu či technické obory, kde je hodně peněz.

Hrozba pro vědu
Jako způsob boje proti těmto praktikám si Beall před lety vybral právě zveřejňování jmen časopisů a nakladatelů, jejichž práce vykazovala predátorské znaky. Stanovil si několik kritérií, podle kterých jejich činnost posuzoval. Obecně šlo o podvodné chování například v tom, že při oslovování vědců uváděli neexistující impakt faktor, nechovali se transparentně a porušovali standardy vědeckého publikování.

„Kritéria jsem během let dvakrát pozměnil i na základě informací a pomoci od lidí z celého světa. Rostoucí zájem o mé seznamy mi ale také vytvořil řadu nepřátel, protože svým nabádáním, aby se lidé vyhýbali konkrétním časopisům či nakladatelům, jsem ohrožoval jejich příjmy,“ podotkl.

Zdůraznil, že nárůst tohoto problému by měl vést především ke změně hodnocení vědecké kvality. Mělo by se upustit od prostého počítání článků bez ohledu na jejich kvalitu. „Potřebujeme kvalitní peer-review, abychom ochránili dobrou vědu. Musíme si vědy vážit a zajistit, aby se publikovala jen ta dobrá, a musíme být vybíraví. Ne všichni mohou být profesoři,“ dodal Beall.

Sbohem a hurá do důchodu
Svůj blog se dvěma seznamy predátorských časopisů a nakladatelů udržoval pět let. Zpočátku jeho aktivity Coloradská univerzita podporovala, pak ale podle Bealla její představitelé změnili postoj a začali mu práci komplikovat. Ve vzduchu se vznášely četné právní hrozby některých vydavatelů. V roce 2017 tak Beall přestal blog udržovat a odešel do důchodu.

„Miluju to. Přestěhoval jsem se z Denveru do malého města plného kovbojů, rančerů a krav. Zatím si nejsem jistý, co bych chtěl dělat dál, zjišťuju různé možnosti, jsem ale překvapený, že mě pořád lidé zvou na přednášky o problematice vědeckého publikování. Opravdu mě těší, že se stále zajímají o mou práci.“

Text vyšel pod licencí CC-BY původně v magazínu M MUNI.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.