Piráti a TOP 09 na kordy nejen v Praze
Milan ZnojZ čeho pramení konflikt na pražské radnici? A je pouze dočasný, nebo můžeme podobné situace čekat i po evropských volbách, na nichž TOP 09 tolik záleží?
Pražská koalice Pirátů s Hřibem v čele, TOP 09 s Pospíšilem v pozadí a Čižinského Praha sobě mezi nimi svého času slibovali, jak už to bývá, nový začátek a světlé zítřky na radnici. Když ale přišlo od slov k činům, přesněji k pokusům o činy, začala tahanice asi tak, jak už to v Praze bývá.
Jenomže tentokráte se ještě s větší silou zvedl vítr od země a padala docela silná slova jako „Piráti komouši“ nebo „Pospíšil podrazák“. Došlo na pohovory a následovaly tiskové konference, kde si partneři odpustili a slíbili, že se to už nestane, že příště vsadí na pozitivní motivaci. Byla to situace docela dramatická, ale koalice to ustála. Můžeme tedy říci s klasikem: jede se dál „močálem černým kolem bílých skal“, anebo platí, že se něco stalo, co se nemůže odestát?
Odpověď na uvedenou otázku závisí na tom, jak pochopíme konflikty, k nimž na radnici došlo. Nejprve popis, který ovšem není bezpříznakový. Obě kauzy můžeme shrnout ve třech krocích. První se týká bytů. Druhá dozorčí rady.
Předně, pražská koalice vskutku něco chtěla udělat s bytovou tísní v Praze, kde se sice byty staví, ale jejich ceny stoupají do výšin mladé generaci nepřístupných (nejenom). Přitom všichni vědí, nebo se to alespoň říká, že značná část nových bytů je neobsazených, jelikož se kupují pro spekulaci a na uložení peněz. Koalice se tedy shodla na tom, že by potřebovala v této věci přesná data, aby radní byli v obraze.
Piráti mají rádi technologie, a tak není divu, že sáhli po měření. Řekněme, že to byl druhý krok. Vhodnou digitalizaci k dispozici neměli, a tak se po staru hodlali spokojit s elektroměry, neboť kde je v domě živo, tam se ciferník točí. Když s tímto nápadem prodiskutovaným v koalici vystoupil primátor na veřejnosti, narazil v tomto třetím kroku do zdi. Lépe řečeno, narazil na odhodlání Jiřího Pospíšila ubránit nedotknutelnost soukromí majitelů domů a bytů před úředními slídily.
hezky to napsal. Ale celou dobu, co jsem to četl, jsem si vzpomínal na Werichova Čochtana, jak vysvětluje, že když jste stál tamhle a vona támhle, byla hma a vona měla něco na hlavě, mohl jste si myslet, že někde tam je hezká ženská...
Máš hrozný obor, koukat do té bramboračky přesolené emoci a přepeřené zájmy o "malou domu" a muset si do ní promítat --- tak jako si Čochtan promítal svoji touhu po hezký ženský -- z touhy po srozumitelnosti racionální strategie, které jsou za tím "vtipem vyprávěným blbem", kterým v posledních letech česká politika je.
Dalo by se říci, že politické komentáře v Tvém podání jsou sublimace k pudu ke konspiračním teoriím kultivované Erosem.
Což samozřejmě myslím jako pochvalu. A dík za osvěžující pohled vedle nedávného spisování Petra Bittnera, ve kterém se pseudoracionalita pohledu pořízovalo masivními ideologickými klapkami na očích.
Hezký den
Martin
a) Přijali a dodržují usnesení o striktním zákazu prodeje obecních bytů.
b) Podpořili Stropnického a bez nich by zmizel fond sociálního bydlení.
c) Ano, chtějí sociální bydlení pro potřebné a díky tomu fondu na něj Praha bez diskuse má.
d) Mají v koaličním programu novou výstavbu.
O dani z nemovitosti nerozhoduje obec a když se podíváte na rozpočtové určení daní, opravdu by z nich také žádná nevytvořila zdroj pro sociální bydlení.
Daň z nemovitosti pochopitelně zdražuje nájemné bydlení, v situaci akutního nedostatku bytů přenese pronajímatel její náklady plně na nájemce.
V tomto konkrétním případě: V Praze je určité množství spekulativních bytů, resp. nájemních domů. V devadesátých letech to byl ideální způsob, jak vyprat špinavé peníze pro kde kterou evropskou mafii. Prázdné byty pochopitelně nevynáší, a tudíž by si je odpovědný kapitalista nedržel, ale při růstu cen nemovitostí v Praze se to pořád vyplatí a provozovat ty nájemné domy by mohla být komplikace.
K tomu, abyste vlastníky donutil k pronajímání takových bytů, může posloužit abstinenční daň z dlouhodobě nevyužívaných bytových jednotek. Tedy to, co chtěli Piráti. O té nemůže rozhodnout Praha, musí přesvědčit zákonodárce -- a k tomu paradoxně potřebuje takový banální údaj jako je kvalifikovaný odhad počtu takto nevyužívaných bytů. Proto měl být ten anonymizovaný sběr dat z elektroměrů. A takový sběr je na nic, když se proti postaví díky Pospíšilově potřebě se zviditelnit celá stará parlamentní pravice a také ANO (bylo přece v Praze vyšachováno). Tudíž to Hřib po Pospíšilově extemporé odpískal.
Abstinenční daň je k tomu, aby někoho odradila od určitého jednání. Pokud je účinná, nepřináší trvalý výnos ( mafián raději byt pronajme).
Takže sečteno a podtrženo:
Napiště příště: Nemám rád Piráty, odporují mé potřebě třídní nenávisti.
Bude to poctivé a nebudete vypadat jako neználek.
Nevím, jak to s americkými městy duchů dopadlo, jestli už v nich dnes žijí krásní bohatí úspěšní lidé a jak dlouho zůstávala prázdná. Nevím ani, nakolik se právě jejich případ týká Prahy, nicméně s prakticky veškerou novou výstavbou by to tak být mohlo, staví se samé luxusní byty, zásadně nic pro socky. Chybějí ovšem ta data, která chtěli sbírat Piráti — a naštvali Pavla Krupičku tím, že sotva zazněl zuřivý štěkot Jiřího Pospíšila, obrátili tak prudce jako ČSSD, když na ni štěkne Babiš.
Jinak Praha neleží v Americe a v situaci, kdy by tu byla celá nová města prázdných luxusních bytů opravdu nejsme. Jen blbý developer by zveřejňoval, že mu byty nejdou na odbyt, ale nezdá se, že by Holešovický přístav a paneláky na ležato kolem Prahy zely prázdnotou. Ta úvaha o sockách, které by znesvěcovaly bydlení pro lepší lidi nejspíše nebude aktuální -- pokud vím, jedná se u těch spekulativních domů o starší, často schátralou zástavbu, někdy běží o záměr nechat dům spadnout, protože parcela pod ním je investičně zajímavější atd.
Piráty mimochodem nejvíc kompromituje právě způsob, kterým ta data chtěli sbírat. Informační výpověď by byla mimořádně nízká.
Kdysi jsem viděl působivý dokumentární film o realitní bublině v Andalusii. Šlo asi o milion apartmánů. Množství nevyužívaných bytů a domů v Praze bych rozhodně nepodceňoval. Problém nemálo souvisí s nadměrnou atraktivitou nového. Domy by se však měly stavět takřka pro věčnost. Povolovací řízení netřeba zkracovat, ale zpřísnit. Ne nadarmo se říká: "Dvakrát měř, jednou řež!" Místo toho stavíme město přes město a domy "vysazujeme" jako své výsadky postupující okupační armáda. Máme co do činění s ohromnou korupční mocí a svévolí developerů (a téměř s koncem urbanismu). Mluvit přitom ještě o o veřejném zájmu, to už je docela velká drzost.