Hledá se levicová vláda. Zn. Spěchá

Sociální demokracie vstupovala do současné vlády s odůvodněním, že pouze ve vládním angažmá prosadí svůj program. Seznam bodů ze sociálnědemokratického programu, který se jim skutečně daří prosadit, je však velmi krátký.

Sociální demokracie po nedávno skončeném sjezdu nabrala druhý dech. Nové vedení strany vystupuje sebevědomě a optimisticky. Jihočeský majitel růžových brýlí, který se před rokem hlásil o místo u kormidla a tvářil se, že je připraven Janu Hamáčkovi zakroutit krkem a udělat z nejstarší partaje franšízu SPD, na sebe prozradil největší tajemství zemanovců, kterým je absolutní nekompetentnost a neschopnost, a sám na funkci prvního místopředsedy rezignoval.

ČSSD se zároveň začíná cítit alespoň trochu sebevědomě v Babišově vládě, především díky ministryni Janě Maláčové, která se straně snaží připomenout, že sociální demokracie má pomáhat chudým lidem.

Obávám se ale, že důvodů k optimismu stále mnoho není. Současná vláda, navzdory dílčím úspěchům, směřuje svou politikou ke krachu. Trest nepřijde hned, ale až se to stane, bude sociální demokracie spolupachatelkou. Přežije-li nejstarší partaj i zhroucení babišovského režimu, ví jen neexistující metafyzická entita na B.

Sociálnědemokratická vláda
Popořádku: O současné vládě panuje všeobecné povědomí, že je sociálnědemokratická, respektive že víceméně naplňuje ideové směřování sociálnědemokratického programu. Babišovi konečně do socialisty pravidelně spílá pravicová opozice, a i jemu samému se v pozici nedeklarovaného „reálného socialisty“ docela zalíbilo. Na jeho elektorát, který je z velké části tvořen bývalými nebo potenciálními voliči sociální demokracie, kašírovaná lidovost celkem funguje.

Strana ve střetu s Babišem prohrála a z různých důvodů nakonec akceptovala, že slovo lithium je potřeba vytěsnit hluboko do nevědomí. Důvěru voličů chce získat servilitou k politické linii stanovované premiérem velkotovárníkem. Sociální demokracie do vlády vstupovala s odůvodněním, že pouze ve vládním angažmá prosadí svůj program. Rád bych přátele z vedení strany požádal, aby nastínili, které body ze sociálnědemokratického programu prosadili. Obávám se, že ten seznam bude hodně krátký.

Dsc_8193_190108-213541_akoO této vládě se říká, že je sociálnědemokratická. Ze skutečné sociálně odpovědné politiky však nemá šanci prosadit nic. Foto Úřad vlády ČR

Několik pozitivních opatření, jako je zrušení karenční doby nebo zavedení slev na jízdné, bylo prosazeno spíše z premiérovy milosti. Babišovi nevadí, když se jeho voličům za jeho vlády zlevní cestovné. Když ale přijde na skutečnou sociálně odpovědnou politiku, která byť jen o kousek překračuje hranice vytyčené marketingovými mefistofelíky, není šance prosadit z programu ČSSD vůbec nic.

Navýšení důchodů (proti kterému ANO už v Sobotkově vládě opakovaně vystupovalo) je milostivě přijato a následně prodáváno jako Babišův úspěch. Zákon o sociálním bydlení, který je potřebný jako sůl a který byl už v Sobotkově vládě jedním ze stěžejních bodů sociální demokracie, je smeten ze stolu. Bez náznaku jakékoli argumentace, bez jakékoli koncepce, bez ambice řešit bytovou situaci desetitisíců těch nejpotřebnějších lidí.

Babiš-politik je v jádru pravičák. Před svým vstupem do politiky i dlouho po něm se otevřeně hlásil k ODS, svým politickým naturelem má asi nejblíž právě k pragmatickému ódéesákovi. Svět chápe jako souboj silných a slabých. V politice je pro něj v tuto chvíli výhodnější kupovat si masovou podporu těch nejslabších, v hloubi duše ale obyčejnými lidmi pohrdá. Sociální demokracii, její tradici a politická východiska nikdy nepochopil.

Stejně jako ostatní pravičáci si představuje sociálního demokrata jako benátského dóžete, který jede karnevalovými ulicemi a hází do davu zlaťáky. Až zdroje dojdou (až přijde krize), vše, co rozdal, v rámci „reforem“ škrtne. Že hnutí ANO nemá problém uvažovat nad spoluúčastní pacientů nebo ohrožovat systémy veřejného zdravotního pojištění nápady, na které by si svého času netroufl ani zlořečený Kalousek, můžeme konečně vidět v každodenním politickém provozu.

Sociální demokracie je rozpočtově odpovědná
Sociální demokracie ale není stranou, která plýtvá nebo rozhazuje. Respektive, správná sociálnědemokratická vláda by plýtvat prostředky neměla. Jak může ilustrovat i řada zahraničních zkušeností (ale koneckonců i naše vlastní zkušenost z šesti let bačování ODS), jsou to spíše pravicové vlády, které se chovají rozpočtově neodpovědně a způsobují rozsáhlé deficity, které po nich musejí levicové vlády sanovat. Sociální demokraté totiž nerozdávají, ale přerozdělují. Mezi oběma pojmy je zásadní rozdíl.

Nyní se dopustím malé ekonomické úvahy, chápajícímu čtenáři se předem omlouvám, především za její stručnost a z toho plynoucí nutné zjednodušení. Bohatství a prosperita moderní společnosti jsou zprostředkovány penězi, které představují společností akceptovaný nárok na poskytnutí služby nebo komodity. Čím častěji se peníze použijí (čím častěji se s nimi něco platí a kupuje), tím více „práce“ peníze vykonají. Pokud mám pod polštářem tisícikorunovou bankovku a neutratím ji, množství peněz vyjádřené bankovkou vlastně vyřazuji z ekonomického procesu.

Pokud tisícikorunu utratím za nákup služeb a zboží, mé peníze konají nějakou „práci“ – tím, že je dám třeba pekaři a holiči, umožním oběma, aby mi prodali své služby a zboží, realizovali svůj zisk a nakoupili od svých dodavatelů další zboží. Když si své tisícikoruny nebude pod polštářem škudlit více lidí, budou mít holič a pekař tolik zakázek, že si budou muset najmout zaměstnance – dají někomu práci, kterou stát zdaní a z mé tisícikoruny si vezme na daních a odvodech opět svůj dílek. Čím častěji se mých tisíc korun „obrátí“, tím větší užitek celé ekonomice přinese.

Ekonomický růst a oživení přichází tehdy, když je v ekonomice dostatek peněz a když je oběh těchto peněz co nejkratší. To ostatně úspěšně ukázaly i experimenty s lokálními měnami s řízenou ztrátou hodnoty, z nichž první se uskutečnily už za deprese ve 30. letech. Pokud chceme, aby se ekonomice i společnosti dařilo, musíme dát lidem peníze. Vůbec nejlepší institucí na utrácení peněz je pak střední třída. Tam, kde je silná a bohatá, se daří všem (v prvé řadě podnikatelům a byznysu). Potíž je v tom, že kapitalistická ekonomika se ze své podstaty snaží peníze od zaměstnanců v maximální možné míře dostat do kapes majitelů kapitálu.

Když jednomu tisíci z nás odejde naše tisícikoruna k vlastníkovi kapitálu, už si za ni nekoupí tisíc chlebů a nenechá se tisíckrát ostříhat. Chleby si koupí dva a možná si nechá udělat luxusní a drahý sestřih, drtivá většina z nashromážděného milionu ale skončí „pod bankovním polštářem“, kde bude třeba produkovat úrok nebo vytvářet jistinu pro nějaký dluh, ale už nebude obíhat v ekonomice a umožňovat, aby si za něj co největší množství lidí kupovalo zboží a služby. Tím samozřejmě netvrdím, že je špatné mít kapitál třeba v podílových fondech nebo že by si podnikatelé neměli brát úvěry. Poukazuji jen na potřebu určité rovnováhy.

Sociální demokracie do výše popsaného vztahu vstupuje a část peněz plynoucích pryč z ekonomického cyklu zase navrací zpátky. A to tím, že zavádí progresivní zdanění práce a kapitálu a (nejen) prostřednictvím mechanismů sociálního státu tyto prostředky dává zpět zaměstnancům a sociálně slabým a ohroženým lidem. Tím na jednu stranu naplňuje svůj sociální a mravní étos, kdy pomáhá těm, kteří pomoc potřebují, sanuje a oslabuje sociální nespravedlnost, a tak tlumí sociální konflikt, na stranu druhou tím ale také pomáhá ekonomice.

Protože těch tisíc lidí s malými příjmy si tisíc chlebů koupí zcela určitě. Sociálně stabilní společnost se silnou střední třídou a sociálním státem, který umožňuje důstojně, nebo alespoň snesitelně žít i většině těch nejslabších, je ideálním prostředím pro vznik nových podniků a firem, které mají komu prodávat své služby, ale i pro rozvoj občanské společnosti a demokracie.

Prchalova mez
Napíši to ještě jednou a zřetelně: sociálnědemokratická politika usiluje o stabilní a vyrovnaný systém sociálně zabezpečené a solidární společnosti, kterého dosahuje prostřednictvím progresivního zdanění. Systém, který na jednu z těchto komponent rezignuje (stabilitu, progresi a solidaritu), není sociálnědemokratický. Je jen nezodpovědný.

Současná vláda, jíž je ČSSD součástí, nerealizuje sociálnědemokratickou politiku, protože rezignovala na jakoukoli formu daňové progrese a solidaritou téměř otevřeně opovrhuje. Nepomáhá těm, kdo to potřebují (například matkám samoživitelkám nebo prostřednictvím zákona o sociálním bydlení lidem ohroženým sociálním vyloučením a chudobou), ale těm, u nichž Babiš větří kořist v podobě dvojciferné volební podpory. To, že se tyto dvě kategorie částečně překrývají, rozhodně mou ostrou tezi nevyvrací.

Netvrdím, že je špatně, že vláda navýšila penze nebo že zavedla pravicí nenáviděné slevy na jízdném. Naopak! Opatření sama o sobě jsou v pořádku, v pořádku ale není celkový politický a programový rámec. Vláda se nesnaží zajistit dostatečné příjmy, kterými by mohla nově zavedené politiky financovat dlouhodobě, i v situaci velkých daňových výpadků a ekonomického útlumu, ke kterému dojde spíše dříve než později.

Rozdělujeme peníze, které jsme nezískali díky systémovému nastavení spravedlivé daňové progrese, ale jen díky tomu, že se ekonomice momentálně daří. Tragickou ilustrací tohoto stavu jsou prosakující úvahy o tom, že aby bylo na zvýšení důchodů, možná vláda zruší slevy na jízdné pro děti a studenty. Pokud na tyto politiky nemáme dnes, z čeho budeme financovat nové sociální programy, až ekonomika oslabí?

V tom tkví obtížnost sociálnědemokratického úkolu: Musí vytvářet politiku ne na jedno volební období, ale na několik generací dopředu. Po dnešním karnevalu řepkového klauna přijde obyčejný den a my musíme mít alespoň na chleba. Důchodci, mladé rodiny nebo státní zaměstnanci si zaslouží víc, než je „sorryjako“. Jenže nic jiného než „sorryjako“ jim stát nebude moci nabídnout.

Vláda svou perspektivu omezila na přetahování jednotlivých resortů o celkovou sumu zdrojů a zcela si zakázala přemýšlet o tom, že je potřeba příjmy veřejných rozpočtů spravedlivě navýšit. Čísla popisující objemy zahraničního kapitálu, který je v podobě dividend každý rok z naší země vyváděn, se stala jen kulisou pro licitování o tom, jestli ubrat mladým rodinám, studentům nebo seniorům. Tyto úvahy nejsou sociální demokracie hodny.

Lakmusovým papírkem, který může otestovat skutečnou cenu nynějšího vládního uspořádání, je ministryní Maláčovou opakovaný návrh zavedení sektorové daně. To, jak zuřivě se této myšlence hnutí ANO nejen ústy ministryně financí brání, odhaluje, jak poctivě to kobliháři myslí třeba se seniory.

Mám proto pro sociální demokraty, kteří obhajují potřebu setrvání v koalici s lithiovým sedmilhářem potřebou prosadit oranžový program, návrh na takový malý experiment: Formulujte konkrétní návrh zavedení sektorové daně a zvýšení zdanění největších byznysů (třeba velikosti jistého holdingu). Pokud hnutí ANO takový konkrétní návrh v některé fázi legislativního procesu nepodpoří, nebo ho rovnou aktivně potopí, začněte uvažovat o odchodu z vlády. Sociálnědemokratický program se v ní totiž realizovat stejně nepodaří.

P.S. Jsem sociální demokrat.

A co si myslíte vy? Diskuse (23 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Spravedlivě progresivní daň Pondělí, 25.Března 2019, 11:22:46

Pane Bartošku, co je to vlastně ta "spravedlivě progresivní daň"? Jaká je přesně ta výše, to procento její progrese, aby bylo možno ji označit za "spravedlivou"?

Pokud bychom totiž vycházeli z té premisy, že ti kapitalisté si tu naši tisícikorunu přivlastňují zcela zásadně neprávem - pak by bylo nutno jim ji vzít kompletně c e l o u; a neschovávat se za pláštíkem nějaké "daňové progrese".

Ten problém je v tom: pokud bychom tak opravdu učinili, pak se okamžitě zhroutí další Váš požadavek: totiž požadavek vnitřně rovnovážné ekonomiky. Přesněji řečeno: zhroutí se celá ekonomika jako taková. Když kapitalisté ztratí kompletně svůj zisk, přestanou vyrábět. Přestanou podnikat.

Aby bylo jasno: já v zásadě nezpochybňuji určitou oprávněnost Vaší argumentace. Samozřejmě, že když chudší část populace dostane více peněz, tak to bezprostředně zvýší spotřebu, a tedy i produkci, a tím i zaměstnanost.

Ale opravdu bychom neměli propadat iluzi, že za podmínek kapitalismu můžeme vytvořit nějakou "spravedlivou" daňovou progresi. Kapitalismus žije výhradně z toho, aby si ten kapitalista tu naši tisícikorunu (tedy vzešlou z naší práce) přivlastnil. Je to samozřejmě - z našeho pohledu - velice nespravedlivé; ale všechny pokusy tuto nespravedlnost odstranit vedly jak známo pravidelně k totálnímu kolapsu celé ekonomiky.

V závěru svého expozé zdůrazňujete, že jste sociální demokrat.

Neodpustím si malou uštěpačnost: však ono je to na Vás také velice dobře vidět.

Jako každý sociální demokrat se nalézáte totiž právě v té klasické - a neřešitelné - situaci, kdy chcete udělat spravedlivou tu společnost, která je ze své vlastní podstaty nespravedlivá. Vy chcete ochočit tygra kapitalismu, aby ten už nepojídal lidské maso, ale aby se spokojil s mlékem a trávou.

Je opravdu málo pravděpodobné, že by se sociální demokracii kdy mohlo podařit toto dilema vyřešit.

Martin Pleva - pedagog, Brno

A jaké máte řešení, vy, pane Poláčku? Pondělí, 25.Března 2019, 17:33:22

No samozřejmě žádné.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Autorovi: Pondělí, 25.Března 2019, 17:35:11

Nejvyšší čas socdem opustit!
Když i ta Maláčová je tak krátkozraká... (s čímž souhlasím, nemyslím to vůbec ironicky).

Bez nové levicové a liberální strany se dál nepohneme.

Ivo Horák - Praha 3

Pondělí, 25.Března 2019, 21:17:43

S panem Poláčkem a dalšími se myslím shodnu (celkem lehko) v tom, že na místo kapitalismu se žádný perspektivní socioekonomický systém zrovna nedere. Co tedy dělat? Brát ohledy, ba "podstrojovat" existujícímu řádu? Bát se zhoršení ekonomického výkonu a hned ustupovat z třeba dosažitelných požadavků? Tak zrovna tohle kapitalisté, coby náš vzor, nedělají.

Nedíval bych se zkrátka na kapitalismus zrovna jako na tygra. Myslím, že je to medvěd. Podobně jako člověk je medvěd všežravec, někdy je mu maso nejpřirozenější potravou, ale mnohdy dokáže být živ, ba ztučnět i z lesních bobulí.

Progresivní daň je ve většině vyspělých zemí. Dosud je tam považována za natolik normální, že podnikatelé se pokusy dosáhnout rovné daně příliš nezaobírají. Východnější Evropa by neměla nadále chytračit a podobná pravidla by měla přijmout rovněž. Samozřejmě musíme počítat s tím, že naši podnikatelé se namlsali a jen tak, úplně bez cavyků, paty nesrazí. Na ústupky jsou ovšem zvyklí, třeba v případě cen, takže stačí být politicky rozhodní neméně než zákaznicky.

A spravedlivá progresivní daň? Spíš bych řekl dobře vybalancovaná. Zákonodárci, kteří budou reprezentanty lidu, ne byznysu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Úterý, 26.Března 2019, 09:03:33

Opakuji ještě jednou (zdá se, že to nějak ušlo všeobecné pozornosti): samozřejmě že to přerozdělení vytvořených hodnot (peněz, daní) ve prospěch méně majetných vrstev může (a má) do jisté míry svůj pozitivní efekt.

To proti čemu jsem se obrátil byl ten termín "spravedlivě" progresivní daň. Protože se tu opět jednou sugeruje, že kapitalistický ekonomicko-společenský systém je možno tak nějak zhumanizovat, socializovat, udělat "přijatelným", jenom prostřednictvím u r č i t é míry přerozdělování, v klasickém sociálnědemokratickém provedení.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Úterý, 26.Března 2019, 13:18:56

Bartošek nepsal nic ekonomicky racionální progresivní dani. Psal o spravedlivé dani. A spravedlnost, jak jistě víte, je to, o čem se lidi domlouvají na agoře. V tomto případě o tom, jak velká břemena provozu věci společných by měl kdo nést.

Ale i k té ekonomicky racionální dani -- USA prosperovaly v době, kdy nebyla neobvyklá daňová zátěž šedesát procent pro nejvyšší přijmové vrsty (resp. pro ty těsně pod nimi, ta daň mohla dosáhnout až devadesát procent). Takže bych se těch příliš demotivoných kapitalistů zase tolik nebál.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Středa, 27.Března 2019, 12:22:36

Však právě o té "spravedlivé dani" jsem se rozepsal i já, pane Profante. ;-)

Co se pak té daňové zátěže týče v USA týče, tak tady je ovšem možno celou záležitost vidět také přesně opačně: že jenom a právě v té fázi poválečného ekonomického boomu bylo možno daně vyšroubovat nahoru, aniž by to nějak nebezpečně podvázalo ekonomiku. Jakmile ale tento boom skončil, bylo nutné ty daně odbourat respektive zredukovat, aby se ekonomika mohla zase rozběhnout.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Středa, 27.Března 2019, 12:55:29

A nevadí Vám při tom Vašem vidění jinak, že ty daně nebyly nejvyšší v období poválečného boomu, ale v sedmdesátých letech , že v pohodě přežily krizi v jejich první polovině a fungovaly ještě dalších dvanáct let?

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Čtvrtek, 28.Března 2019, 12:09:32

Nevím, jestli "v pohodě", pane Profante; míra daňového zatížení se ovšem nemění ze dne na den, to záleží také velice na tom jaká je zrovna u moci vláda.

V Německu (ze kterého mám zkušenost) například strana liberálů na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už dávno tlačila na svého koaličního partnera sociální demokracii, aby se stagnující ekonomice (s vysokou nezaměstnaností) pomohlo snížením daňového zatížení pro produkční sféru. Jenže - sociální demokracie potřebovala ty vysoké daně pro své sociální projekty (to jest, pro svou vlastní volební klientelu). A tak se s daněmi dlouhá léta nehýbalo.

Až to jednou těm liberálům bylo už příliš; a tak vypověděli koaliční smlouvu, a dali se dohromady s křesťanskými demokraty. Tedy s pravicí. Tato nová koalice ovšem velice zredukovala všechny ty sociální vymoženosti zavedené předchozí sociálně demokratickou vládou; a těchto úspor využila pro snížení daní. Výsledek? Ekonomika se skutečně oživila, a nezaměstnanost znatelně klesla.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Čtvrtek, 28.Března 2019, 12:34:1

Takže jsem se sice mýlil, když jsem psal o poválečném boomu, ale proč bych to uznal. K tomu Vašemu povídání o Německu -- existují takové řady čísel, které ukazují vývoj dańové záteže, rovnováhy veřejných financí a dokonce i těch rozmařilých sociálních vymoženosti, co o nich píšete -- a také vývoj nezaměstnanosti -- když se na ně podívate, jestlipak to bude štymovat s tím Vašim vyprávěním? Zkuste to, možná Vás to překvapí...
Mimochodem, ono není těžké mít nízkou nezaměstnanost. Stačí k tomu vytvořit třídu pracující chudoby--to jest lidí, kteří by se při mzdě za svoji dřinu neobešli bez dávek. Žiji v zemi, kde se to demonstruje zcela explicitně.

Martin Profant - Praha 7

Ostatně Čtvrtek, 28.Března 2019, 19:49:54

Rezerva pro zvyšování daní je v České republice v porovnání s Německem docela velká, dalo by to opravdu práci, aby právě daně začaly ohrožovat zaměstnanost a "prosperitu". Skutečný průšvih této vlády, ve které se pro koryta účastní ČSSD - jiný důvod není, nerealizuje vůbec nic, žebračenky nejsou sociálně demokratický program -- je rozvrat infrastruktury sociálního smíru: absence programu budování bytového fondu dostupného pro lidi s běžnými přijmy, neschopnost zastavit rozpad dostupnosti zdravotní péče a last but not least (pro mě primo, ale to je profesní demonstrace) lhostejnost k likvidaci českého školství. Malér na taková dvě desetiletí.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Daňová progrese a limity kapitalistické ekonomiky Pátek, 29.Března 2019, 10:57:7

Pane Profante, vzhledem k tomu že jsem ten výše popsaný proces politické změny a ekonomické transformace sám osobně zažil (tehdejší sociálně demokratická vláda padla tři dny poté co jsem do Německa emigroval), jsem si tou uvedenou konjunkcí daňového zatížení a ekonomického oživení celkem docela jist.

A ostatně, je možno jmenovat i jiné příklady (a já je opakuji znovu a znovu, jenom je nikdo nebere na vědomí): ve Francii se v historicky nedávné době hned dvakrát dostali k moci socialisté. Jednou za Mitteranda, podruhé za Hollanda. V obou případech tehdejší socialistické vlády učinily přesně to, co se od nich očekává a co je v souladu s jejich socialistickým programem: dramaticky zvýšily míru přerozdělování, to jest zvýšily daňovou progresi, ve prospěch chudších vrstev populace.

Důsledek? - V o b o u případech došlo k silné stagnaci ekonomiky, a následnému strmému nárůstu nezaměstnanosti. Takže tyto socialistické vlády byly nakonec donuceny - a to p r á v ě tím lidem, v jehož prospěch se domnívaly jednat! - k tomu aby tyto své socialistické reformy velice rychle zase stornovaly.

Je to nakonec zcela logické: jakékoli další daňové zatížení pro produkující subjekty znamená, že přinejmenším část z nich se dostane pod hranici zisku. Aby se vyhnuly nebezpečí naprostého zániku, musí tedy snížit náklady. A ty náklady je operativně možno snížit jediným opatřením: propouštěním zaměstnanců.

Pak následuje ovšem ještě sekundární efekt: tyto podniky tímto omezují svou produkci - a tedy i svou vlastní spotřebu. A spotřeba těch propuštěných zaměstnanců samozřejmě také klesá. To znamená: ekonomika začne stagnovat ještě víc, protože nemá odbyt pro své produkty. Dojde tedy k negativní spirále vývoje, kterou je možno přerušit prakticky jediným způsobem: tím že se produkčním subjektům opět sníží jejich daňová zátěž. Tím se zase dostanou nad hranici ziskovosti, mohou nabírat další zaměstnance, ekonomika se rozbíhá, nezaměstnanost klesá.

-------------------------------------

Opakuji ještě jednou: já se v žádném případě nevyjadřuji k tomu, jestli s o u č a s n á daňová zátěž v konkrétních českých podmínkách je či není adekvátní. A v žádném případě nezpochybňuji princip daňové progrese.

Jde jenom a jedině o toto: za prvé, odmítnout sám termín "spravedlivá daňová progrese" jako ideologický nesmysl. Za podmínek kapitalismu zcela principiálně neexistuje nějaká "spravedlnost"; tady se jedná jenom a čistě o účelovost, o komerční efektivitu.

A za druhé je nutno si uvědomit, že jakákoli snaha o daňovou progresi vždy bude narážet na hranice ekonomického systému, mechanismu jeho (zdravého) fungování. Že je tedy naprosto nesmyslné spoléhat se na to, že systémové problémy kapitalismu bude možno trvale vyřešit jenom jakousi daňovou progresí.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pátek, 29.Března 2019, 16:34:38

Fajn, jste si jist a fakta Vás nezajímají.
Spravedlivá dańová progrese je ideologický nesmysl -.- protože jste se rozhodl, že spravedlnost je totéž jako ekonomická racionalita a daně že jsou výhradně ekonomická záležitost. V tom ostatně nejste sám, to žvaní každý pravicový ekonom. Já Vám ten sobecký pohled na svět rozvracet nebudu.

Pavel Krupička - Praha 5

Panu Poláčkovi Pátek, 29.Března 2019, 23:46:49

Tak on ten Mitterand i docela dost znárodňoval, pak z toho socialismu částečně uhnul, asi to nemělo na ekonomiku dobrý vliv.

Ale Francie je více sociálním státem než např. Česko, např. co se týče pomoci s péčí o děti nebo hrazení výkonů u zubaře. Vsadil bych se, že tam mají i větší celkové daňové zatížení. A to všechno je zřejmě šťastné dědictví socialistických vlád.

Socialisté to mají těžké. Pokud proti nim Spojené státy rovnou nepošlou komando zabijáků CIA, tak třeba vyhlásí embargo. Efekt rozsáhlejších změn v ekonomice by se podle všeho projevil až za delší čas, a voliči nemají vždy trpělivost, navíc skloubit socialismus s globálním kapitalismem je téměř nadlidský úkol.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Sobota, 30.Března 2019, 11:38:18

Pane Krupičko, ta socializační (znárodňující) opatření měla v "táboru míru a socialismu" celá desetiletí času na to, ukázat svou ekonomickou účinnost a prospěšnost. Ve skutečnosti ukázala jediné: svou naprostou ekonomickou iracionalitu.

Jakékoli znárodnění, jakákoli socializace se v systému kapitalismu dříve či později nevyhnutelně ukáže být cizorodým elementem. Který tedy narušuje mechanismus (kapitalistické) produkce, a nakonec tedy vede k poklesu produkce a zvýšení nezaměstnanosti.

Dokonce i ta kýžená s y n t é z a (ne pouze: smíšení) tržního hospodářství s určitými elementy socialismu (o které sám správně píšete že je až bezmála nadlidským úkolem) by nutně vedla k určitému omezení produkce, a tedy i konzumu.

Byla by tedy možná jenom za těch okolností, kdy by lidé sami natolik změnili své životní priority, že by pro ně ten - stále narůstající - konzum nebyl tím ze všeho nejdůležitějším životním cílem.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Sobota, 30.Března 2019, 17:09:22

Bez oněch socializačních opatření by tu nebyla úspěšná rekonstrukce kontinentu v troskách a ona léta poválečného boomu, o kterých jste psal. A otevřeně se Vám přiznám, že mi utrpení skandinávců pod tyranií socialistických vlád s jejich ekonomickou iracionalitou přijde tak nějak přitažlivější než posledních pětatřicet let britské úspornosti.
A co se týče toho snižování produkce a zvyšování nezaměstnanosti: nepotrpím si na makroekonomické ukazatele, ale v hrubých obrysech platí. Ta nezaměstnanost nevznikala z propadu výroby. To je totiž zatraceně jiný ukazatel než DPH.

Pavel Krupička - Praha 5

Neděle, 31.Března 2019, 05:37:53

Si tak říkám koho v Německu volíte pane Poláčku, die Linke, kterou bych zřejmě volil já, hádám ne.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Skandinávský socialismus? Neděle, 31.Března 2019, 12:41:20

Pane Profante, myslím že jsem už jednou na DR umístil link na interview s jedním švédským levicovým aktivistou, který velice zásadně skoncoval s těmi iluzemi o "skandinávském socialismu".

Podle jeho podání ta - bezpochyby štědrá - sociální opatření švédského státu především v šedesátých létech minulého století byla prostě důsledkem toho, jak Švédsko profitovalo ze své neutrality ve válce (a ze svých válečných kšeftů s nacistickým Německem, mimochodem). Ale už v létech sedmdesátých začalo docházet k postupnému, navenek nepříliš znatelnému, ale ve svém součtu dramatickému odbourávání těch sociálních výhod. Tento levicový aktivista to přičítal za vinu tlaku ze strany kapitalistů; ale holým faktem bude zřejmě to, že došlo přesně k tomu samému efektu který jsem popsal na příkladu Německa: ukázalo se prostě a jednoduše, že ten štědrý sociální stát není natrvalo udržitelný. A že není udržitelný právě proto, že průmysl, sešněrovaný vysokými daněmi, stagnuje. A když stagnuje průmysl, tak poté nevyhnutelně klesá i příjem státu z daní od komerční sféry. Takže pak na ta štědrá sociální opatření prostě už nejsou peníze.

Takže nakonec i sociálnědemokratické švédské vlády (naprosto stejně jako ty zmíněné francouzské) musely pochopit a uznat, že mají jenom volbu mezi dvěma špatnými řešeními; a že nakonec je snížení daní pro komerční sféru tím řešením stále ještě relativně méně špatným. Respektive - že k takovémuto řešení prostě vůbec neexistuje reálná alternativa.

Ostatně - nemám sice s tím "skandinávským socialismem" žádnou osobní zkušenost, ale podle všeho má hodně daleko do toho sociálního ráje, jak si ho u nás stále ještě mnozí představují. Například nechat si ve Švédsku u zubaře nechat provést nějaký složitější zákrok, to může být pro dotyčného téměř finanční katastrofou.

A jeden pracovník z toho švédského sociálního systému to vyjádřil takto: "Není tomu ani tak, že my bychom lidi nějak zvlášť štědře podporovali. My jenom klademe důraz na rovnost šancí!" (Což je - jen tak mimochodem - jak známo ústřední heslo i amerického "pionýrského" kapitalismu.)

Takže by asi v každém případě bylo záhodno napřed se seznámit s realitou toho "švédského socialismu", nežli se jím začneme ohánět jako nějakým zářným vzorem a příkladem pro to, jak překonat principiální asociálnost kapitalismu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Koho volit v Německu? Neděle, 31.Března 2019, 12:56:40

Koho v Německu volím? - Prostě a jednoduše: Stranu nevoličů, pane Krupičko. ;-) Není to ostatně nijak malá strana; a jako jednotlivý blok by to byla dokonce s odstupem největší frakce v celém německém Bundestagu. Čili parlamentu.

Ano, přiznávám: i já jsem se jednou či dvakrát nechal zlákat k tomu, abych volební lístky s mým "hlasem" hodil do příslušné volební urny. Bylo to v době kdy jsem byl ještě zcela čerstvým emigrantem, tedy skočil jsem rovnýma nohama z totality s jejími prolhanými "volbami" do světa, který jsem v té době přece jenom považoval za v zásadě demokratický. Tedy za takový, kde je principiálně možno osobní angažovaností a progresivní myšlenkou něčeho reálného dosáhnout.

A navíc: zrovna v té době začala rozkvétat německá strana Zelených. Tehdy byli opravdu v rozpuku, plni svěžesti a energie, zdáli se být opravdovým příslibem pro to, že by snad přece jenom mohlo být možné prorazit ten betonový poklop strnulé, zkostnatělé, umělohmotné oficiální politiky, a vnést do ní alespoň závan svěžího větru.

Tyto naděje se ovšem i v tomto případě ukázaly být marnými; i ti němečtí Zelení se časem přizpůsobili panujícím mechanismům každodenních politických tahanic, stala se z nich klasická konvenční politická partaj, konec konců o nic zajímavější nežli kterákoli jiná. Snad jenom stále ještě o nepatrný kousek poněkud sympatičtější. Či alespoň méně nesympatická.

"Die Linke"? - Nein, danke. Die Linke je sice snad systémovou opozicí - ovšem právě tím nejméně snesitelným způsobem, v tom jejím politickém křiklounství je daleko více laciného fundamentalismu, nežli seriózního hledání alternativ.

Takže tolik asi k tomu, koho je v současném politickém mechanismu možno - respektive nemožno - s dobrým svědomím volit.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Zmínil se tady už vůbec někdo o tom "dárku" ke Dni učitelů? Neděle, 31.Března 2019, 23:32:32

Nebo se tady kolem toho chodí zase po špičkách?

A připomeňme si: za zloducha Kalouska byl plat učitelů na 1,2 násobku průměrného platu v ČR. Nyní, za babišovsko-zemanovského neonormalizačního establišmentu, který nenávidí vzdělání a vzdělané lidi, je právě tak akorát na průměru.

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kolaříkovi Pondělí, 1.Dubna 2019, 01:30:47

Ano, zmínil jsem se o tom já. Pod článkem Jiřího Karena.

A k těm platům učitelů: Ony za "Kalouska", tedy za pravicových vlád, vyjma roku 2007 -- to ještě platil rozpočet sestavený vládou, ve které byl ministrem financi B. sobotka a ministyní školství P. Buzková -- klesaly, jak co reálné kupní síly, tak ve vztahu k republikovému průměru. Trend se obrátil až za Sobotkovy vlády. totéž se týká výše normativu (tedy rozhodujícího zdroje státního financování) pro vysoké školy.

Prostě, to co ve středu vyvedla ta parta lidí, kteří o sobě tvrdí, že reprezentují ČSSD, ze strachu, aby si ANO náhodou nemyslelo, že oni neumí podržet svému páníčkovi tak dobře jako KSČM a SPD, byl další důkaz, že se zcela zřekly politických zásad sociální demokracie.

Doufám, že ta shnilá banda nepřežije tohle volební období.

p.s. Byl bych v pokušení říct, že si vážím těch pěti poslanců za ČSSD, kteří hlasovali proti. Ale byla by to lež. Je mi líto Aleny Gajduškové a Kateřiny Valachové, ale nic to nemění na jejich spoluodpovědnosti za provoz klubu.

Pavel Krupička - Praha 5

Pondělí, 1.Dubna 2019, 05:36:18

Kateřinu Valachovou jsem nedávno viděl na debatě v Lidovém domě, prý to podle ní ČSSD dělala dobře, ale lidi jí nepochopili. No comment. No regret.

Nově zvolená trojka ČSSD Michal Šmarda zase podkuřuje v rozhovorech fašizoidnímu prezidentu Zemanovi nebo zlehčuje činnost a výroky zvráceného Václava Klause mladšího. Zásady? Zapoměňte. Padouch nebo hrdina, my jsem jedna (kapitalistická a hlavně po funkcích toužící) rodina. Vlastně ne, už ani ti hrdinové nejsou. Užít si (poslední?) mejdan, hrát to na všechny strany a možná pak bude ještě další. To je asi jejich krédo.

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Krupičkovi Pondělí, 1.Dubna 2019, 10:25:11

Ono se mi na zásady zapomínat nechce. Právě na ty sociálně-demokratické ne.

Strávil jsem s tou stranou dvacet intenzivního života a potkal jsem skvělé sociální demokraty: Erazima Koháka, Jiřího Loewy, Karla Hrubého, Petru Buzkovou, Otu Novotného, Jindru Beránka, Jirku Havla a přibližně tisícovku dalších, jejichž jména by už asi čtenářům DR nic neříkala. Nemám důvod zapomínat na zásady, které s nimi sdílím, jen proto, že chamtivá a bezpáteřná svoloč politických zombií tu partaj proměnila v žumpu.
A proto ještě stále považuji stafáž takové Aleny Gajduškové, o které nepochybuji, že ty zásady má, v řečeném poslaneckém panoptiku spíše za intelektuální selhání-- přesvědčení, že jde proces zahnívání zvrátit je noblesní, ale naivní -- než za selhání morální.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.