Věda by měla sloužit všem, a nikoli zisku

Internetová úložiště obsahují také velké množství naskenované odborné literatury z nejrůznějších oborů. Mazání tohoto obsahu a celková tendence omezovat přístup k vědeckým informacím v dnešní době vůbec nedává smysl, upozorňuje Jiří Karen.

Česká Wikipedie ve čtvrtek zhasla. Namísto běžného přístupu k informacím získal uživatel zprávu ohledně chystaného hlasování Evropského parlamentu, které by mělo razantně upravit autorské právo. Internetová encyklopedie vyzývá uživatele k angažovanosti, vyjádření nesouhlasu a odmítnutí připravované právní úpravy. Je současné kapitalistické pojetí vlastnictví slučitelné s boomem informačních technologií?

Celá problematika je poměrně komplexní, protože zahrnuje řadu různých aspektů – od legitimní snahy omezit gigantické digitální monopoly moci jako Facebook či Google přes ideologicky křečovitou potřebu „ochránit soukromé duševní vlastnictví“.

V textu wikipedisté shrnují: „Směrnice přinese nové povinnosti pro webové stránky, které sbírají a organizují zprávy (článek 11) a nutí platformy k proaktivnímu prohledávání všech nahraných materiálů a k automatické blokaci všech potenciálních porušení autorských práv (článek 13). Oba články mohou výrazně ovlivnit svobodu projevu a internetové spolupráce.“ Jako hlavní argument uvádějí, že tvůrci Wikipedie používají zdroje z internetu, jejichž dostupnost by se chystaným zákonem razantně zhoršila.

Internet_et_ses_applicationsÚložiště obsahují nejen filmy, seriály, hudbu, programy a hry, ale také obrovské množství naskenované odborné literatury. Grafika Gregordy, WMC

Zdá se, že chystaná úprava by mohla vnést do zažité svobody využívání internetu řadu drsných zádrhelů a omezení. Není žádným tajemstvím, že spousta lidí dohledává zdroje a informace na internetu, přičemž používají mimo jiné různá cloudová úložiště, která v současné době slouží skoro jako zázračný sdílený ráj všeho. Na úložištích totiž najdeme nejen neuvěřitelnou historickou databázi filmů, seriálů, hudby, programů, her, ale také obrovské množství naskenované odborné literatury k nejrůznějším oborům. Tato úložiště tak reálně fungují jako šťavnatý veřejný civilizační statek.

Pro dnešní studenty je běžné pracovat převážně se zdroji, které můžou dohledat na internetu. Efektivita takového vyhledávání je exponenciálně nesrovnatelně větší než docházení do knihoven, půjčování a vracení knih a vytváření zápisků. Jednoduše si veškerou potřebnou literaturu nastahujete do počítače a v případě potřeby okamžitě, kliknutím myši, najdete zdroj, který je třeba ocitovat. Nestane se tak, že potřebnou citaci „nemáte přesně ve výpisku“ a musíte si tak knihu vypůjčit znova. Obzvláště v době zostřeného boje proti plagiátorství se může určitá pochopitelná nechuť dobíhat pro doložení jedné věty do knihovny nepěkně vymstít.

Chystaný restriktivní zákon by nutil platformy k promazávání svých obsahů, tedy i k promazávání většiny sdílené odborné literatury. Chceš si, studente, přečíst odbornou literaturu a aktivně ji používat? Tak holt musíš pěkně do knihovny, knížku si půjčit a doma si ji můžeš nafotit mobilem (neuvěřitelně frustrující proces zahrnující prsty na stránkách, ohnutý hřbet a rozmazané texty, které mobil někdy nepobere). Nezapomeň knížku vrátit, jinak bude pokuta (a exekuce?). Hlavně ji nesmíš sdílet, protože bys porušil posvátné autorské právo.

V současnosti je většina existujících publikací k dispozici ve veřejných knihovnách a každý člověk na ně má teoreticky právo (pomocí meziknihovní výpůjční služby si například může vypůjčit knihu i ze zahraničí). Jaký má tedy onen potní rituál docházky do knihovny smysl?

Ostatně tato záležitost zasahuje do strukturálnějších absurdností současnosti. Naprosto ukázkovým příkladem je současná věda. Ve svých vzletných frázích se definuje jako „nikdy nekončící rozšiřování všelidského poznání“. V praxi, pod tlakem kapitalistického fetiše patentů a zisku, to vypadá tak, že ohromné množství vědeckého poznání lidstva je nepřístupně uzamčena v trezorech různých odborných článků a periodik, pečlivě schovaná ve veřejnosti nedostupných odborných databázích.

Akademici se učí složitým rituálům certifikace a pronikání do databází (ve kterých je často dostupný jenom abstrakt), aby mohli zahájit další nestvůrný boj o získání „originálního textu“. Často se pak stane, že text je k ničemu a sisyfovská práce může začít nanovo. Nic proti píli a houževnatosti akademických pracovníků, ale není to, lehce řečeno, ultrastupidně zbytečné? Nebylo by jednodušší „kliknout a stáhnout“ si vědu, když už je ta věda financovaná z veřejných zdrojů a jejím cílem je rozšiřovat ono obecné poznání lidstva?

Tato utkvělá potřeba lidstva vázat si pásku přes oči je o to grotesknější, o co bezradněji čelíme největším existenčním krizím ve své historii. Mám na mysli samozřejmě klimatickou změnu, ale také očekávaný vznik autonomní superinteligence, jejíž harmonické soužití s lidstvem zdaleka není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.

V situaci, kdy jsou vyvinuty samoučící se algoritmy neurálních sítí pracující s velkými daty a schopné zázračných kousků dříve nevídaných (například revoluční posun ve strojových překladech Google Translator), se zcela záměrně část vědění zavírá do nedostupných krabiček. Na druhé straně však vesele vznikají nepředstavitelně obrovské centrální databáze – Orwell by nevěřil – našich osobních údajů, ve kterých se tyto sofistikované algoritmy můžou vyřádit.

Za účelem zisku uživatele zcela otevřeně oblbují a užívají přitom výsledky všech psychologických výzkumů o lidské křehké manipulovatelnosti. Z dat zjistíme, kdy se rozjedete s partnerem, říká ve fenomenálním dokumentárním dramatu Brexit – The Uncivil War analytik Cambridge Analytica a symbolicky tak definuje dobu, kterou by snad bylo možno popsat jako digitální postpolitiku.

Ano, je zřejmé, že ve chvíli největších existenčních hrozeb v historii je nutné nejprve olízat botky bůžkovi soukromého vlastnictví. Nebylo by však rozumnější organizovaně propustit všechna (vědecká) data na univerzální cloudy a vytvořit uspořádané databáze? A pokusit se třeba přeprogramovat algoritmus, aby namísto cílevědomého pátrání, zda jsme těhotní, a následného nabízení vhodných těhotenských šatů vytřídil data potřebná k vyvinutí technologií a ekonomických modelů, které by byly v souladu s přežitím?

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 22.Března 2019, 13:51:44

Podívejme se na celou věc z druhé strany. Nějaký vědec shrne výsledky své celoživotní práce do jedné publikace. Tuto vydá knižně. Přijde první zákazník, knihu koupí, autor z prodejní ceny dostane dejme tomu jeden dolar.

Tento zákazník knihu naskenuje, a její obsah dá do světové sítě volně k dispozici. Nikdo další tedy už nebude mít zapotřebí si tu knihu kupovat. Všichni si její obsah volně - to jest zadarmo - stáhnou ze sítě. Autor za své celoživotní vědecké dílo obdrží - jeden dolar.

Kdo za těchto okolností bude ještě závažně pěstovat vědu?... Z toho předpokládaného rozmachu lidského vědění, kdy všechny výsledky vědeckého zkoumání budou volně přístupné všem, se stane naopak jeho největší brzda, protože se vědcům už vůbec nevyplatí jakoukoli vědu provozovat, respektive výsledky svého výzkumu publikovat.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pátek, 22.Března 2019, 20:12:53

Ta Vaše strana neexistuje. Z práv k odborným textům vskutku neprofitují jejich autoři.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Sobota, 23.Března 2019, 11:52:31

To byl jenom jeden příklad za všechny, pane Profante. Jde o to, uvědomit si ten docela základní princip veškerého lidského konání, veškeré námahy, veškerého vlastního výdaje energie, kterýžto princip je obsažen a vyjádřen ve staré české lidové moudrosti: ani kuře zadarmo nehrabe.

Za každé své dílo, za všechno do čeho vložil svou vlastní pracovní energii, člověk očekává nějakou protihodnotu. Nemusí to být bezprostředně hodnota materiální, protihodnota monetární, může to být třeba i uznání, respekt, reputace. Nicméně - ta materiální protihodnota je základ, a i když jejím příjemcem nemusí být zrovna autor toho či onoho odborného textu, pak je jím ta instituce ve které on pracuje (a kterou je honorován), anebo určité nakladatelství, a tak dále a tak dále. A teď se do toho celého živoucího komplexu vytvářených hodnot a poskytovaných hodnot má vrazit beranidlem naprosté bezplatnosti těch výstupů? A přitom očekávat, že takovýto frontální úder na samotný základ tohoto organismu nebude mít devastující důsledky pro jeho životaschopnost? Kdybychom toto chtěli věřit, pak bychom se tím ocitli zpátky v iluzích komunismu, že všichni budou podávat naprosto dobrovolně a uvědoměle maximální pracovní výkon, aniž by se jim za to dostalo nějaké bezprostřední, adresné, osobní protihodnoty.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Sobota, 23.Března 2019, 14:22:30

Jednak kuře možná zadarmo nehrabe, člověk ano. Už ve starém Zedlerově universálním lexikonu se dočtete, že vědec a básník nedostávají za svoji práci zaplaceno, protože honorář je s ohledem na to, co vše do díla investovali pouhá diškrece, čestna a zcela nedostatečná odměna.

A pak, zrovna před pár hodinama odeslala moje žena dvacet stran textu o raně středověkých zobrazeních sokolničení v Čechách a na Moravě + sadu fotografií a kreseb, vesměs ze svého archivu. Pominu-li jiné kuře, které přitom hrabalo zadarmo, totiž to, které z dobroty srdce celý rukopis pročetlo jakožto anglický rodilý mluvčí, Naďa z třídilné výpravné publikace dostane přinejlepším jeden výtisk dílu s jejím přispěvkem. Není to výjimka a už i slušná nakladatelství a časopisiy bežně vyžadují při publikaci odborného příspěvek od autora. Instituci dnes na publikacích až na výjimky záleží jen potud, že je potřebuje k své prestiži a hodnocení. Jediný, kdo vydělává, je vydavatel. Nic proti tomu, jsem spolumajitel nakladatelství, ale řešení, kdy se právě odborné texty a dobrá literatura budou vyplácet z veřejných peněz je podstatně výhodnější prakticky pro všechny-- ono také neříkáme, že má něco společného s komunstickou iluzí, když stavíme mosty a silnice bez mýta.

Ostatně nihil solum sub sole:
Es ist je ein ungleich Ding, daß wir erbeiten und Kost sollen drauf wenden, und andere sollen den Genieß und wir den Schaden haben.
Martin Luther Eine Vermahnung an die Drucker

Pavel Krupička - zcela odcizený socialista, vyvržen Prahou do zapomnění

Neděle, 24.Března 2019, 01:03:41

Studium humanitních a společenských věd velmi často slouží k zisku moci, peněz a vzdělávání elit, které budou o tuto moc většnou usilovat, nikoli k hledání pravdy a pomoci (hendikepovaným) lidem, jak by to mělo být.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Neděle, 24.Března 2019, 10:15:37

Pane Profante, napsal jsem naprosto jasně, že ta odměna za vykonané dílo nemusí být vždy materiální povahy. I my tady vkládáme do našich příspěvků, do našich úvah určité kvantum námahy, energie. A neočekáváme za to finanční odměnu, naopak za tuto možnost ještě sami platíme.

Ovšem: tou "odměnou" za naši vynaloženou námahu je pocit, že jsme mohli určitým způsobem uplatnit své názory, své myšlenky, tedy v posledku naše vlastní já.

To je tedy potud v pořádku, zákon zachování energie byl dodržen, na určitý vstup následuje určitý výstup.

Ale: u těch publikujících autorů to bude přece jenom asi poněkud jiné, ti ze svých publikací většinou žijí (či alespoň to mají v úmyslu). Pokud tu a tam něco chtějí veřejnosti (odborné či širší) zpřístupnit zadarmo, pak je to ovšem jejich svaté právo (spadá to pak pod ten první případ, jejich odměnou je jim šíření, uplatnění jejich myšlenek). Ale v daném případě se jedná o to, že tu máme publikaci za kterou její autor očekával spravedlivou odměnu, a namísto toho je tato publikace šířena doslova a do písmene pirátsky.

A nejen ten autor; jak řečeno může se jednat o práva institutu v kterém dotyčný autor pracuje (a která ho platí); a stejně tak se jedná o práva nakladatelství, která s vydáním dané publikace měla samozřejmě nemalé výlohy, které musí být pokryty, aby vůbec mohlo fungovat i nadále. Nebo snad mají všichni ti vydavatelé, lektoři, tiskaři atd.atd. pracovat zadarmo, jenom pro blahý pocit z toho, že "zpřístupnili vědu široké veřejnosti"?...

Dnešní internetová generace už natolik uvykla tomu, že v síti je skutečně obrovské množství obsahů zadarmo, že už plně propadla pocitu, že tedy zadarmo může být úplně všechno.

Pokud se tedy zrovna nedostane na opačnou stranu: kdy sami něco vytvoří, očekávali by za to odměnu, a žádnou nedostanou, protože si jejich dílo každý prostě stáhne zadarmo.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Neděle, 24.Března 2019, 12:28:3

Víte, to je jeden o voze, druhý o koze.

Existuje ideologizace autorství, podle které autora -- obvykle autora literárního, nikoli vědeckého díla -- osvobodil trh od závislosti na mesenáších a vládcích. V bohaté historické literatuře o autorských právech se sice ukázalo, že to déle než půl století platilo jen pro největší literární trhy a jen pro hrstku autorů, ale budiž, alespoň to zní kapitalisticky racionálně.

Vy mi tuhle historiku vyprávíte v době, kdy už není příliš uvěřitelná, ale hlavně k věci, které se netýká. Stručně řečeno:

Autoři odborné literatury z její publikace mají jediný profit -- známost a citovanost, která jim umožňuje získávat (a udržet si) odborná místa a granty. To platí přinejmenším v celém západním světě.

Instituce, které je zaměstnávají, opět z publikace odborných prací tržní profit nemají.

Jiný než tržní profit restrikt internetu ve jménu domnělé ochrany copyrightu přinést nemůže.

Takže zbývají jen nakladatelství a distributoři. Pominu skutečnost, že si dneska nechávají i hodně renomované nakladatelské domy v Německu a v Britanii (o malých národních trzích nemluvě) platit docela krvavě za vydání odborné literatury, ty slušné alespoň ve dvou fázích a) za posudky (cca kolem tisíce Euro) a b) za tzv. redakční práci (v humanitních oborech kolem 10 000 euro). Mohl byste mi zkusit jasně a stručně vysvětlit, proč máme za neschopnost Springera nebo Meinera distribuovat svoji produkci současným technologiím a trhu přiměřeným způsobem, zaplatit znekvalitněním wikipedie, stažením skenovaných úryvků textů k přednáškám z portálů univerzit apod.?

Stačí se přitom podívat na Google books, aby byl jasné, že není nijak složité vytvořit funkční kompromis -- jen je lobbování u evropského parlamentu zjevně snadnější.

Mimochodem banální nakladatelská zkušenost:
Komerčního braku (ani ten sice autora v Čechách obvykle neuživí, ale honorář při něm pochopitelně hraje rozhodující roli) se prodá elektronicky dvakrát tolik, když se prodává bez složité (a o to snáze prolomitelné) ochrany před kopírováním. A doposud elektronický vydání nijak neovlivňují prodej tištěných knih (to se asi změní, ale zatím jsou pro takové očekávání jen racionlní, nikoliv empirické důvody).

Stručně: Dříve než se postavím za represivní kroky ve prospěch kapitálově silných lobby, bývá dobře prozkoumat tu na první pohled tak přesvědčivou racionalitu jejich argumentace.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 25.Března 2019, 10:59:26

Zdá se opravdu, pane Profante, že mluvíme o dvou různých věcech - ačkoli zároveň hovoříme o tom samém.

Jen tak mimochodem: právě Wikipedie z té restrikce byla výslovně vyňata; stejně jako obdobné, nekomerční (respektive pouze malé) servery.

Nemám opravdu chuť se o této věci dohadovat donekonečna; ocituji proto jenom jednoho z těch autorů, kteří demonstrovali p r o přijetí tohoto zákona (byl to ovšem tuším umělec, nikoli vědec):

"Když bude tento zákon přijat, pak budu mít právo především na tři věci:

- právo na honorář

- právo na jmenování (svého autorství)

- právo na šíření."

Takže tuto stránku věci bychom opravdu měli vidět a respektovat, nežli zavedeme pravidlo, že internet je prostě džungle kde si každý může ulovit všechno co se jenom jemu samotnému zlíbí.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 25.Března 2019, 15:33:3

Ano, mluvíme o dvou věcech. Jak a Jiří Karen o změně legislativy, kterou chce přijmout evropská únie a jejích dopadech na přístupnost odborné literatury pro zainteresované smrtelníky a Vy o žvástech nějakého člověka, co se rád poslouchá na demonstraci. Protože nic z té legislativy mu:
a) nezaručuje právo na honorář ve větším rozsahu než dnes;
b) nezaručuje mu ve větším rozsahu právo na šíření (a nevím, proč by to bylo třeba);

S právem na jmenování je to složitější, ale vzhledem k tomu, že jediné, čeho ta legislativa může dosáhnout, je ohrožení slušných stránek jako je wikipedie (nevím, jak jste přišel na to vyjmutí, proč tedy stávkovala a popisovala negativní dopady na svůj provoz?), fandomů, univerzitních interních stránek atd. -- kde se jméno autora vždy ctí. Zatímco tu "džungli" nijak nezasáhne, účinně blokovat vybranné segmenty internetu nedokáže ani Čína.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Úterý, 26.Března 2019, 10:06:58

Pane Profante, ty "žvásty nějakého člověka, co se rád poslouchá na demonstraci" - to byla celá skupina německých umělců, která se shromáždila v jedné aule, aby tím veřejnosti sdělila, že celá záležitost má i svou druhou stránku.

A dokonce na jedné skutečné (tedy pouliční) demonstraci jeden demonstrant přiznal, že má pro ty autory (a jejich práva) pochopení; že jenom tu konkrétní podobu chystaného zákona považuje za špatnou.

Proč proti tomu protestovala i Wikipedia, není mi známo; pravděpodobně z obavy, že by se tento zákon mohl stát počátkem dalších omezení.

Martin Profant - Praha 7

Ale, ano .. Úterý, 26.Března 2019, 13:58:9

Samozřejmě, že mám pochopení pro autory a jejich práva. Jen mi přijde jako pitomost, aby se ze sympatií k autorům přijímal špatný a nefunkční zákon, o kterém sice příliš nevíme, jak a proč by jim mohl nějak pomoci, za to víme, jak, proč a čemu uškodí.

p.s. O té wikipedii nemusíte spekulovat, má na svých stránkách dobře napsané vysvětlení.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.