Již popáté se za posledního půlroku sešli zástupci Tálibánu a Spojených států, tentokrát v Kataru. Od minulého pondělí jednají o mírové dohodě mezi Tálibánem, afghánskou vládou a Spojenými státy. Jde o dohodu, podle které by Tálibán neměl v zemi poskytovat útočiště teroristickým skupinám. Spojené státy se na oplátku zcela stáhnou ze země.

Vyškrtnutí tálibánských představitelů z „black listů“ OSN a USA, propuštění vězňů a zastavení protitálibánské propagandy jsou dalšími předměty diskuse mezi oběma stranami.

V Douhá, hlavním městě Kataru, však zástupci afghánské vlády chybí. Tálibán se s nimi odmítá bavit. Afghánská vláda je podle něj prodlouženou rukou Ameriky. V Kataru, kde má Tálibán svou kancelář, se tak sešli členové Tálibánu, mezi nimi také Mullah Abdul Ghání Bradar, zakladatel afghánského Tálibánu, s vybranými zástupci Spojených států v čele s Zalmajem Chalílzádem, vysoce postavením americkým diplomatem.

Na prvním zasedání v pondělí 25. února odpoledne se američtí představitelé opět snažili přesvědčit Tálibán, aby se setkal s afghánskou vládou. Podle afghánského zpravodajského serveru Hašte sobh (Osm ráno) k setkání s místní vládou dojde až po odchodu amerických sil z Afghánistánu. 

↗

Demonstrace v Kábulu. Ženy prostestují proti tomu, že nejsou součástí mírových jednání s Tálibánem. Foto FB Time4RealPeace

Jednání se protáhlo a výsledky nejsou doteď známy, přestože se ledacos předpovídá. Místní i zahraniční tisk čeká. Hlavní otázkou je, jak bude spolupráce s Tálibánem vypadat a co to bude znamenat pro budoucnost země a afghánský lid.

Místní komentátoři dohodu vnímají rozporuplně. Na jednu stranu platí, že má-li v Afghánistánu někdy zavládnout mír, je třeba s Tálibánem mluvit. Podle posledních zpráv Organizace spojených národů zemřelo v Afghánistánu během válečných konfliktů pouze za loňský rok přibližně 3800 civilistů, z toho téměř tisíc dětí. Tálibán má pod kontrolou nemalou část země, boje s centrální vládou jsou na denním pořádku. 

Dohoda s povstalci by mohla přinést vytoužený klid. Podle afghánských komentátorů zároveň s Tálibánem nelze „racionálně diskutovat“. Tálibán bude vždy využívat náboženství a tradici jako svou přednost. Na rozdíl od afghánské vlády má jasnou vizi a ideologii, s nimiž pro část společnosti zaručuje bezpečnost. Na druhou stranu, kdo zaručí, že se nebude opakovat situace z let 1996 až 2001, kdy Tálibán tvrdou rukou kontroloval celou zemi?

Během summitu, který se uskutečnil na začátku února v Moskvě, mluvčí Tálibánu přiznal, že neuznává afghánskou ústavu a zákony. Ústavu pro Afghánce totiž podle něj napsaly západní státy. Požaduje tedy novou ústavu, která by měla být v souladu s „islámskými pravidly a s afghánskými hodnotami“. Které afghánské hodnoty má na mysli, dál nerozváděl a ani nevysvětlil. 

Ženy musí být slyšet

V ruském hlavním městě mluvčí Tálibánu také řekl, že budou respektována práva žen podle islámu, včetně práva na vzdělání, práci a vlastnictví i dědictví. Mnozí lidé však zůstávají skeptičtí. Povstalci by podle nich mohli zrušit pokrok, jehož se v Afghánistánu podařilo dosáhnout během posledních sedmnácti let.

Sohrab Sirat, zpravodaj BBC Persian, píše, že přestože se část afghánské společnosti, jíž je ideologie Tálibánu bližší, na návrat povstalců těší, mladí lidé, a zejména ženy mají strach.

V mnoha částech země se totiž ženy staly nedílnou součástí veřejného i politického života. Za jeden z největších úspěchů režimu po Tálibánu byl považován růst nezávislých sdělovacích prostředků. V současné době pracují v soukromých i veřejnoprávních televizích desítky žen. Existuje dokonce stanice Zan (Žena), která funguje díky ženám a zaměstnává převážně ženy. 

Fawzia Kofi, členka afghánského parlamentu, která se osobně zúčastnila summitu v Moskvě, pro BBC uvedla, že Tálibán během rozhovorů řekl, že ženy se nemohou stát prezidentkami, ale pouze viceprezidentkami. 

V reakci na mírové jednání, chybějící hlas afghánských žen během vyjednávání a obavy z návratu Tálibánu se afghánské aktivistky rozhodly napsat otevřený dopis. „Během posledních sedmnácti let jsme bojovaly za to, aby ženy a jejich zájmy byly zastoupeny v politice, v sociálních a kulturních institucích v Afghánistánu. Jsme civilistky, učitelky, lékařky, aktivistky, studentky, umělkyně, obyčejné občanky, které se společně, ale také individuálně snaží vytvářet prostor k obhajobě svých práv, a také pro mír v naší zemi. Tato těžko vybojovaná práva jsou teď v ohrožení,“ píší v dopise. 

Šokúfe Nourúzí, aktivistka z Helmandu, provincie na jihozápadě Afghánistánu, v rozhovoru pro BBC Persian řekla: „Když Tálibán uzná, že ženy mohou být aktivní ve společnosti, mohou zastávat politické pozice a rozhodovat, nic proti mírové smlouvě nebudeme mít. Zdá se nám však, že ženské hlasy v mírové jednání chybí, a to není správné.“ 

Své obavy dávají najevo také mladí lidé. Shromažďují se a organizují různé happeningy. Ramin Mozáher, jeden z mladých afghánských básníků, v divadelní síni v Kábulu uvedl svou báseň s názvem „Líbám tě za Tálibánu“. Programu se zúčastnily desítky mladých dívek a chlapců, nechyběli ani vedoucí osobnosti afghánské literatury, část programu byla věnována hudbě, zpěvu a divadlu. 

Dohoda s Tálibánem by mohla přinést vytoužený mír, represe však není vítězství. Přestože se Afghánistán potýká s mnoha problémy, změnil se. Mladá generace a ženy jsou aktivní. Bojovaly a stále bojují za svá práva. Jejich hlas musí být slyšet. Je čas na opravdický mír.