Náš brácha je holka

V Afghánistánu, ale i v sousedních zemích se lze setkat z našeho pohledu neobvyklým zvykem: v některých rodinách se z dcer dočasně stávají synové. Proč se tak děje a jak tuto proměnu vnímají ty, které ji podstoupí?

V čajovně v centru zmrzlé a ospalé zimní Prahy vyprávím své afghánské kamarádce o knize, kterou jsem nedávno četla. Napsala ji Jenny Nordbergová, jmenuje se „Tajný život afghánských dívek“ a v češtině vyšla v roce 2016. Známá a oceňovaná švédská novinářka v ní popisuje, jak některé afghánské rodiny převlékají a vychovávají své dcery jako kluky. Jde o jakousi tradici, kdy se dívky do určitého věku přechodně vydávají za chlapce a jako chlapci se i oblékají a chovají. Prostřednictvím desítek rozhovorů vedených během několika měsíců se Nordbergová dozvěděla, že tato praxe se opakuje bez rozdílu sociální třídy, náboženství, vzdělání nebo etnické příslušnosti po celém Afghánistánu.

„I já jsem vyrůstala jako kluk,“ reaguje s vážným výrazem na moje vyprávění má kamarádka Parisa. Zírám na ni s otevřenými ústy. Parisa pochází z početné rodiny. Když jí bylo asi sedm let, přestěhovali se z malé vesničky do Kábulu. Tam se její život na několik let změnil. Ze dne na den se proměnila na kluka. „Mamka mi ostříhala dlouhé vlasy a řekla mi, že od zítřka budu chodit s tátou do obchodu,“ vypráví mi. V obchodě pomáhala otci, chodila oblečená v tradičním afghánském oděvu určeném pro muže. „Doma o tom věděli, ale nikomu to nepřišlo divné,“ vypráví dál.

Žádné statistiky o tom, kolik dívek se v Afghánistánu vydává za chlapce, neexistuje. Nordbergová píše, že takových případů musí být tisíce. Není to však nic nového, i lidé několik generací zpátky mohou vyprávět příběhy svých příbuzných, přítelkyň, sousedek či spolupracovnic, které se musely vydávat za chlapce. Ptám se proto také rodičů, jestli se s podobným příběhem někdy setkali. Odpověď mě už nepřekvapuje. „Naši sousedé v Herátu měli také bače púš,“ vypráví mi mamka. Bače púš, tedy z perštiny „oblečen jako chlapec“, je výraz, který znali a setkali se s ním.

1181Mediálně nejznámější případ se odehrál v Indii, kde dcery převlečené za chlapce čtyři roky držely nad vodou otcovo holičství. Repro DR

Afghánské rodiny mají mnoho důvodů předstírat, že mají doma syna. Nejčastější bývají důvody ekonomické – syn může pomáhat otci s prací. Dalšími důvody mohou být společenský tlak či prestiž rodiny. Je to stejné jako v každé patriarchální a patrilineární společnosti – existence syna pomáhá rodině vyšplhat se po společenském žebříčku. Syn může vydělávat a pomáhat rodině s obživou, později se pak starat o staré rodiče. Nese jméno rodiny dál, kdežto dcera se vdá a převezme jméno po manželovi. Tak se stává, že rodiny bez chlapců jsou předmětem soucitu, či dokonce pohrdání.

Rodina sousedů z Herátu neměla žádného syna, otec si nemohl zaplatit dalšího pracovníka v obchodě. Bral s sebou proto svou dceru oblečenou jako chlapce. Sousedé i příbuzní věděli, že je to dcera, nikomu to ale nevadilo, chovali se k ní jako k chlapci. Mohla zůstat sama v obchodě, jednat s klienty, mluvit s muži. Maminka mi vypráví, jak bystrá to byla dívka, upovídaná a sebevědomá. „Asi proto, že měla kalhoty a mohla běhat,“ zamyslí se maminka. Když prý jí bylo tak třináct let, ze dne na den se z ní stala opět dívka. Dál o ní moc neví, neviděla ji už tak často a později se rodina přestěhovala.

Parisa mi vypráví, jak byla naštvaná, když jí její maminka oznámila, že už se nemůže oblíkat jako kluk. Nechtěla přijít o svobodu, kterou získala. Neuměla už si představit, že bude žít jako dívka. Najednou musela zůstat doma, nemohla tak často ven, nemohla běhat, musela se naučit vařit, zametat, umývat nádobí. „Ale ta odvaha a sebevědomí mi zůstala,“ říká se smíchem.

Pro některé dívky může být přeměna osvobozující, ale stejně tak dezorientující, zanechávající ženy ve vzduchoprázdnu mezi pohlavími. Některé si nesou psychické problémy do konce života. „Většina bača púš draze zaplatila za to, že žily jako chlapci, nemluvě o tom, že si to vesměs nevybraly samy. Jakmile však pronikly na druhou stranu, vzepřely se,“ píše nositelka Pulitzerovy ceny Jenny Nordbergová.

Tyto příběhy se nevyskytují jen v Afghánistánu či kulturně podobné části sousedního Pákistánu. S dívkami vystupujícími jako muži se lze setkat v Egyptě či Íránu. Podobný příběh se odehrál také v Indii. Indické dívky se čtyři roky vydávaly za chlapce, aby zachránily otcovo holičství. 

Vzpomínám na svou oblíbenou pohádku, na Princeznu Fantaghiro. Hlavní hrdinkou italsko-české pohádky je princezna, která se převléká za muže, aby mohla bojovat s nepřáteli a zachránit prince. Noc na Karlštejně je svým způsobem také boj s patriarchátem. Na hrad budovaný Karlem IV. nesmí vstoupit ženy, a to žádné včetně královny Elišky. Díky tomuto zákazu se král mohl v klidu věnovat „mužským záležitostem“. Jeho příkaz však během jedné noci poruší mladá dívka Alena a královna Eliška Pomořanská. Díky tomu později Karel IV. zákaz zruší a na hradě jsou nadále vítány ženy stejně jako muži.

Koncept bača púš je jakousi historickou, ale i soudobou formou odmítnutí patriarchátu. Obléct dceru jako syna nebo vyjít ze dveří domu jako muž představuje dva kreativní způsoby, jak se Afghánky vzpírají nesnesitelnému systému. Segregace pohlaví volá po kreativitě.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 10.Února 2019, 02:16:58

Co s tím můžeme udělat? Vyvážet demokracii se zatím nikde nevyplatilo.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Tahle otázka nebyla položena, pane Pospíšile. Neděle, 10.Února 2019, 09:14:7

Článek chápu jako zajímavý příspěvek k diskusi o člověčí identitě, o rolích, které je lidem dáno hrát dle společenských požadavků a o důsledcích, které jim to přináší.
Tady je zaznamenáno, že dívkám zkušenost "bača púš" dodala sebevědomí, alespoň dočasně.
Je obtížné představit si, že by rodiny se samými chlapci přidělovaly některému z nich roli dívky. Nevím o tom, že by existovaly kultury, kde se něco takového děje, i když je mi známo, že některé kmeny na ostrovech Sumatra, na Tahiti, na Nové Guineji, v Peru, v některých částech Indie i další menšinová společenství touží víc po dcerách.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Jára Cimrman, Neděle, 10.Února 2019, 10:34:53

jak známo, prožil dětství jako dívka. Nabízí se otázka, zda Smoljak a Svěrák o bače púš věděli, nebo si tehdy dělali legraci z něčeho jiného.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 10.Února 2019, 11:04:42

Nošení dívčích šatů malými chlapci se v minulosti skutečně praktikovalo. Původně prý tomu tak bylo kvůli oklamání zlých duchů, pro které byli chlapci zajisté cennější kořistí než dívky.

Ale dcery oblečené za chlapce (dokonce za vojáky) se vyskytují i v našich lidových písních a baladách. Například v písni "Byla vojna veliká", kde starý sedlák, nemaje syna, ptá se svých tří dcer, která půjde místo něj dobrovolně do války.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 10.Února 2019, 11:24:29

U některých afrických kmenů je snad dodnes zvykem, že když nastávající matka má porodit, tak jde se vší samozřejmostí jako vždy pracovat na pole a své dítě porodí tam; zatímco její manžel doma - nejsem si jistý jestli si přitom obleče i ženské šaty, ale v každém případě doma vydává výkřiky bolesti, zkrátka vstoupí do role své rodící ženy, aby tím od ní odlákal pozornost zlých duchů, a přilákal je na falešnou stopu, tedy na sebe.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Jára Cimrman nebyl v tom únikovém převleku jediný. Neděle, 10.Února 2019, 11:38:47

Na něj jsem zapomněla, stejně jako na Karlu Boženy Němcové.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Neděle, 10.Února 2019, 17:47:53

Nesouhlasím s touto větou autorky:

"Pro některé dívky může být přeměna osvobozující, ale stejně tak dezorientující, zanechávající ženy ve vzduchoprázdnu mezi pohlavími."

Podle mě si ženy po této zkušenosti nepřipadají jako mužo-ženy, nebo sexuálně zmatené či vykolejené, nebo tak něco.

Do depresí je dostává pochopení zažité na vlastní kůži, jak hrubě nerovné je postavení žen vůči mužům v těchto silně patriarchálních společnostech.

Když si člověk může chodit kam chce, dělat co potřebuje atd, a najednou musí zůstat doma a čekat, komu ho rodiče prodají...

Nedávno šel na polácích dokument o rodině pod vládou Talibanu. Všichni muži padli a zůstaly jen dcera, matka a babička. Byly chudé a Taliban vyznává šariu - ženám zakazuje pracovat mimo domov, nesmí vycházet bez doprovodu muže atd.
Takže se jednadvacetiletá dcera přestrojovala a chodila do práce. Pod neustálým strašlivým tlakem, že ji odhalí a zabijí. V jednadvaceti to už holt není lehké skrývat...
--------------------------------

V Evropě to nikdy nebylo takto nelidsky brutální, ale na Západě tuším ještě před 50 lety dívky potřebovaly souhlas ke studiu od hlavy rodiny, ženy souhlas k založení bankovního účtu atd.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

A já myslel, Pondělí, 11.Února 2019, 14:03:25

že "zlé duchy" v českých zemích zlikvidovali už Cyril a Metoděj :)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.