Skoro devadesát procent českých domácností nakupuje potraviny v prodejnách typu supermarkety, hypermarkety a diskonty. V osmi největších obchodních řetězcích: Albert, Billa, Kaufland, Globus, Lidl, Penny Market, Makro a Tesko pracuje pětašedesát tisíc lidí. Není to malé číslo. Přesto nebyly pracovní podmínky v supermarketech po dlouhou dobu téma.

Výzkum Multikulturního centra Prahy z roku 2016 s názvem „Ženy za pokladnou. Pracovní podmínky žen v supermarketu“ se zaměřil především na práci pokladních. Upozornil mimo jiné na nízké mzdy, na to, jak ženy kloubí práci s rodinným a soukromým životem a na prekarizaci práce. V roce 2017 na to pak upozornila novinářka Saša Uhlová ve svých reportážích z cyklu Hrdinové kapitalistické práce. 

Právě výzkum Multikulturního centra Praha se stal vodítkem pro sociology Michala Trčku z Technické univerzity v Liberci a Yuliyi Moskvinu, doktorandku fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Svou společnou práci s názvem „Zaměstnanci v supermarketech: Prekarita a solidarita na fragmentovaných pracovištích“ vydali vloni na podzim. 

Zaměřili se na supermarkety v Praze. Na základě důkladných rozhovorů s pracovníky supermarketů popisují jejich vzájemné vztahy na pracovištích, vztah zaměstnavatelů k zaměstnancům, mzdový nárůst, odlišné pracovní podmínky pro agenturní pracovníky a kmenové zaměstnance, vztahy mezi migranty a tuzemskými zaměstnanci.

Zvýší se mzdy, tlačí se na výkon

České republice se ekonomicky daří. V médiích se často skloňuje pojem konjunktura. K podílu na ekonomickém rozletu se hlásí kdejaká politická strana. Supermarkety zvyšují mzdy. Největší posun učinil Lidl, obchodní značka řetězce prodejen společností Lidl & Schwarz-Gruppe, který loni v březnu nabízel jako nástupní plat v celé České republice dvacet osm tisíc korun.

Zvýšením mezd se chlubila společnost Billa, která v českých zemích provozuje 226 supermarketů. V případě Billy ale nešlo o navýšení nástupního platu. Vyšší mzdy nabízí také Kaufland a nejnověji Penny Market. 

Michal Moravec pracoval v supermarketech šest let. Vyzkoušel si práci v různých městech i společnostech. Pracoval přes agenturu ale i jako kmenový zaměstnanec. Působil v Lidlu, v Makru, Kauflandu i Tescu. „Všude je to různý — finanční ohodnocení i náplň práce,“ líčí u piva v centru Prahy. „V Lidlu se třeba všichni snaží dělat všechno. Od pekárny až po doplňování potraviny nebo zaskakují na pokladnu. Stojíte řadu, najednou vidíte, jak pekař skočí na pokladnu,“ popisuje. „Práce je náročná. Zvýší se mzdy, tlačí se na výkon. Protože je to něco za něco. Vyšší mzdy znamenají méně pracovníků,“ pokračuje Michal. Po šesti letech přesedlal na předsedy odborů.

Přestože se supermarkety chlubí zvyšováním mezd, situace není růžová. Problémem je podle Michala Trčky takzvaná prekarizace práce. „Myslí se tím zhoršení pracovních podmínek, například přecházení z plnohodnotných smluv na neplnohodnotné pracovní úvazky. V případě České republiky jde o dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce, agenturní zaměstnávání,“ vysvětluje. Prekarizace tudíž představuje komplexní proměnu povahy práce, která má negativní vliv nejenom na kvalitu zaměstnání, pracovní podmínky, ale také na celkový život pracujících.

„Je to dlouhodobý jev, který lze dobře studovat na příkladu Spojených státu,“ dodává. Při svém zrodu v sedmdesátých letech sloužil fenomén částečných úvazků k tomu, aby umožnil pracovat ženám na mateřské nebo studentům. „Nicméně se z toho později stala běžná forma zaměstnávání,“ vysvětluje Michal Trčka.

Lidí, kteří nemají hlavní pracovní poměr — tedy smlouvu na dobu určitou či neurčitou včetně pojištění a odvodů —, dnes narůstá. Těžko tak lze například sledovat dodržování podmínek, které jsou součástí smlouvy. „Dohoda o provedení práce je inspektory práce nazývána legálním vykořisťování zaměstnanců,“ říká.