Když se podíváme do Polska nebo Maďarska, můžeme být spokojení, jak autoři Ústavy ČR nastavili systém brzd a protivah. Máme dvoukomorový parlament, přičemž Sněmovnu a Senát volíme jindy a jiným volebním systémem. Také díky tomu jsou obě instituce jinak obsazeny. A poněvadž ke změnám ústavy či volebních zákonů je nutný souhlas poslanců i senátorů, hned tak se nemůže stát, že by se vlády nad zemí ujali jedinci, jejichž cílem by bylo měnění náležitostí demokratického právního státu.

Též se dá pochopit jistá rivalita obou komor. Poslanecká sněmovna se tváří jako ta důležitější, poněvadž se o ni opírá vláda, schvaluje státní rozpočet a podobně. Senát sám sebe zase definuje coby pojistku demokracie dohlížející na kvalitu legislativy. Senátoři jsou navíc voleni v přímé volbě a mají úzký vztah ke svým jednomandátovým obvodům. Byť idylu narušuje nízká volební účast při senátních volbách.