Nad Tatrou sa blýska

Vládnoucí Smer dosáhl na Slovensku úspěchu zkombinováním vstřícné sociální politiky a národovecké rétoriky. Vše se však jednou okouká. Kam bude slovenská politika směřovat dál?

Nikdo mi nenamluví, že aktuální politické zpravodajství ze Slovenska vypovídá jen o náhodném sledu událostí. Nad Tatrami pozorujeme záblesky změn. Nejzajímavější jsou posuny na personální šachovnici.

Expremiér a předseda Smeru-SD Robert Fico kandiduje na ústavního soudce. Znamená to, že se vzdává politických ambicí a nepovede svoji stranu do příštích voleb Národní rady SR? Na první pohled ano. Kdyby tahal veřejné mínění za nos, nepěkně by se mu odvděčilo. I tak to ale ještě bude mít těžké. Jeho nominace musí projít parlamentem a zamířit k prezidentu Kiskovi, s nímž je Fico na kordy. Už teď zaznívají námitky, že odborné předpoklady sotva vyváží morální profil, který je ve Ficově případě předmětem celospolečenského sporu.

Krátce předtím oznámil složení poslaneckého mandátu a odchod z politiky exministr vnitra Robert Kaliňák. Známý byl jako Ficův blízký přítel, v politice doslova pravá ruka, ale též schopný právník. Ostatně do advokacie teď míří.

Smer-SD zároveň doufá, že jeho uchazečem o prezidentský úřad bude místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič. Stalo se tak poté, co Globální pakt OSN o migraci způsobil konflikt mezi ministrem zahraničí Miroslavem Lajčákem a zbytkem vlády a špičkami Smeru. Lajčák byl do té doby přemlouván, aby on zvedl prezidentskou rukavici. Nakonec se Lajčáka poté, co uvažoval o demisi, podařilo přesvědčit, aby zůstal šéfem diplomacie, avšak do boje o funkci nejvyšší jej už nikdo z kolegů nežene. Lajčák sám podpořil Šefčoviče, který to má dobré ve Smeru, ale i u voličů.

K dalším zájemcům o prezidentství patří například ministr zahraničí v první Ficově vládě Ján Kubiš, předseda strany Most-Híd Béla Bugár, křesťanskodemokratická legenda František Mikloško, vědec Robert Mistrík nebo předseda krajně pravicové LSNS Marian Kotleba.

Phpthumb_generated_thumbnailNad prezidentem Kiskou se vznáší otazník. Byl by dobrým stranickým lídrem? Foto Katarzyna Czerwińska

Otazník se dál vznáší nad prezidentem Andrejem Kiskou. Projevil ambice vstoupit do stranické politiky a být třeba jedním z lídrů v parlamentních volbách. Jenže to je dost náročná disciplína, v níž mnozí pohoří. Kiska měl v dosavadní kritice Smeru za sebou část rozdělené slovenské společnosti. Kdo mu fandí jako prezidentovi, už jej ale nemusí uctívat coby partajního vůdce.

K dokreslení obrázku slovenské politiky ještě zmiňme masové demonstrace po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně. Někteří jejich účastníci adresovali odpovědnost Ficovi, Kaliňákovi a Smeru, další si vystačili se zmiňováním korupce za posledních levicových vlád. Nejprve z funkce odešel Kaliňák, později Fico. Dnešního premiéra Petra Pelegriniho si vybral osobně Fico a dosud spolu coby předseda strany a předseda vlády dobře spolupracují. Když se ale poptáte uvnitř Smeru, kdo z nich je lepší, zjistíte, že sílí popularita Pelegriniho.

Čtyřiapadesátiletý Fico (premiér v letech 2006–2010 a 2012–2018) již delší čas mluvil o tom, že je unavený a že si uvědomuje potřebu generačního střídání. To by se mělo odrazit i na přílivu nových, mladších voličů Smeru. Ten je dosud nejpopulárnější stranou. Pravicová opozice je sebevědomá, leč roztříštěná. Koalice Smeru se Slovenskou národní stranou a Mostem-Híd občas skřípe, ale v zásadě trvá, byť již několik mandátů ztratila. A Šefčovič by měl celkem slušnou šanci vystřídat Kisku.

Poptávka po nových předácích a nových tvářích na Slovensku sílí, zejména mezi mladší a střední generací. Smer se snaží dát této proměně obsah a udržet ji pod svoji kontrolou. V neposlední řadě proto, že nechce být oslabován snahami o vytváření alternativních levicových projektů. Vystašit jej mohl i úspěch nezávislého kandidáta Matúše Valla ve střetu o post bratislavského primátora. Vallo za sebou shromáždil jak městské liberály, tak levicové progresivisty. Zato Smer zaznamenal ústup ze slávy v mnoha velkých a středně velkých městech.

Receptem Smeru na úspěch byl v posledních letech mix vstřícné sociální politiky a národovecké rétoriky. Ta zesílila na pozadí migrační krize. Smer do značné míry uspokojil poptávku po levicově-konzervativním tělese. Zároveň ale začíná narážet na dojem okoukanosti, který z něj mnozí Slováci mají. Každý, kdo řídí zemi delší dobu, začne být časem vnímán coby překážka rozvoje. Nemluvě o pestrých korupčních a klientelistických sítích, do nichž se zaplete takřka každý kabinet.

Slovensko je zemí mnoha podob. Hospodářsky se mu daří a rozevírání sociálních nůžek se vláda snaží brzdit. Zároveň je ale vládnoucí vrstva paranoidní – vůči médiím, občanským aktivistům, neziskovkám i oblíbenému dunajskému strašákovi Sorosovi. Šlapající ekonomika v uzavřené společnosti ovšem není ideální stav.

Personální rošády okolo Fica, Kaliňáka i Šefčoviče dávají tušit, že Smer si hodlá pojistit svoji pozici novou dynamikou. Ostatně má spoustu schopných mladých členů, které pragmatik Fico pomohl odchovat. Jenže Smer podobně jako klasické strany u nás naráží na nástrahy moderního věku související s rychlostí rozhodování a způsoby komunikace. Nestačí mít jen brilantního řečníka Ficova střihu. Zapotřebí je též neustálá přítomnost na sociálních sítích nebo vytváření spojenectví s nevládními strukturami.

Smer na svůj restart nedostane neomezený čas. Vlastně jen do chvíle, než se někomu podaří integrovat členitou pravici. Zdá se, že si to levicové špičky dobře uvědomují.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.