Když peklo zamrzne. Život uprchlíků v Řecku a na Balkáně
Dalimil PetrilákZima pro nás v České republice přináší začátek topné sezony, obnovení zimního šatníku nebo horký svařák na náměstí. Pro tisíce lidí v Řecku, Srbsku nebo v Bosně však znamená stres a utrpení v letních stanech a často jen v sandálech.
Pro uprchlíky, kteří utekli do Evropy před násilím, válkou nebo hrozbou mučení, nastává již čtvrtá zima a za celé čtyři roky nedokázala Evropa vytvořit tábory, kde by mohli přežít v lidských a důstojných podmínkách, o kterých se mluví v řadě mezinárodních smluv.
Miliardy s mizivým efektem
Paradoxně by se dalo říct, že první zima 2015/2016 byla pro uprchlíky nejsnesitelnější, především proto, že většina států nebudovala žádné rozumné kapacity, ale spolehla se na tandem Německo-Rakousko s tím, že za ně všechny problémy vyřeší a státy od Řecka přes Srbsko, Maďarsko, Slovinsko až po Českou republiku nebo Slovensko budou moci dělat, jako že problém neexistuje a vlastně se nic neděje.
Cesta z řeckých ostrovů jako Lesbos nebo Samos do Vídně a Mnichova tak trvala 3—5 dní. Od té doby poslala EU jen do Řecka přes 1,5 miliardy eur (asi 38 miliard korun), a přesto na začátku prosince přinášejí humanitární organizace i novináři katastrofální svědectví o tisících lidí, kteří žijí v letních turistických stanech, mají jednu toaletu na 30 lidí, teplou vodu jen občas a elektřinu vůbec.