Začátkem listopadu jsme si mohli opět ověřit, nakolik jsou české elity ve většině mistry minulých válek. Nebojuje se jen s komunistickým režimem, který téměř tři desetiletí neexistuje. Letos se bojovalo i proti pogromu, který proběhl před osmdesáti lety.

Výročí Křišťálové noci (německy Kristallnacht) česká média široce připomínala, a to i v souvislosti s faktem, že kromě území Německa proběhl i v tehdejších Sudetech. Událost tak vzbudila značný ohlas i na sociálních sítích, kde se k tématu odvážně postavila řada osobností a tuto nepřijatelnou věc odsoudila s tím, že se nesmí nikdy opakovat.

Chtělo by se říci, chvályhodné. Vadou na kráse je skutečnost, že na stejné období připadá jiné čistě naše české výročí, a sice první pokus o organizovaný protiromský pogrom. Ten se udál na litvínovském sídlišti Janov před deseti lety, 17. listopadu 2008. Neonacisté, rasisté i frustrovaní občané z periferií si tehdy mysleli, že možná začíná jejich revoluce, ta nacionální, nesametová. Naštěstí se nekonala, přestože podobných pokusů o protiromské pogromy proběhlo v následujících letech po republice několik.

Janovskou událost kupodivu nikdo v mainstreamových médiích nepřipomněl, nikdo neodsoudil, nikdo na sociálních sítích nenapsal, že se nesmí opakovat. Přitom je velmi pravděpodobné, že na rozdíl od Křišťálové noci se opakovat může.