Být Židem je stále úděl nelehký. Již podezření, že je někdo Židem, stačí ke snaze vylučovat dotyčného ze společenského dění. Všimněte si, prosím, že v souvislosti se slovem „Žid“ používám výraz „podezření“, jako u nějakého lupiče či vraha. To má svůj smysl, daný chováním účastníků poslední příslušné kauzy.

Michal Mazel, přední odborník na extremismus, sice Židem není, ale upadl do podezření, že jím je. A proto má být coby soudní znalec vyloučen ze soudního projednávání případu Lucie Šlégrové, ikony Dělnické strany SS. (Viz článek Znalec na extremismus Michal Mazel končí. Důvodem je i vyhrožování neonacistů.)

Lucie Šlégrová, členka republikové smírčí a rozhodčí komise DSSS, je souzena za svůj projev ze 17. listopadu 2010 na shromáždění v litvínovském Janově. To se konalo jako vzpomínka na druhé výročí pokusu extremistů o pogrom Romů na tomto sídlišti. Michal Mazel její řeč vyhodnotil jako propagaci nacismu a antisemitismu.

Prostřednictvím svého advokáta Petra Kočího napsala obžalovaná stížnost o podjatosti Michala Mazla s tím, že jeho židovský původ vyvodila takto: „Konečně je tu otázka znalcova židovského původu, jemuž nasvědčuje jeho příjmení. Toto příjmení, často se vyskytující rovněž v podobě Maazel, pochází z hebrejského Moše, tzn. Mojžíš, k němuž byl v jidiš připojen diminutivní sufix -(e)l. Další podobně vzniklou variantou je např. Maisel.“

Hlavní sdělení přichází v podobě zdůvodnění, proč židovský soudní znalec nesmí posuzovat nacisty: „Jako osoba židovského původu znalec bezesporu vnímá velmi citlivě otázku šoa (holokaustu) a německého nacionálního socialismu a jako řada dalších soukmenovců má tendenci reagovat se zvýšenou citlivostí, která může přerůstat až v nepatřičnou vztahovačnost, na jakékoli náznaky v tomto směru. Proto je pochopitelné, že znalec spatřuje antisemitské reference na „vyvolený národ“, tzn. Židy, tam, kde obžalovaná ve svém projevu hovoří prostě o současném establishmentu, o vládě v širším slova smyslu.“

První, co člověka napadne, je, že jde prostě o hloupou, špatně zvolenou taktika. Šlégrová nám vlastně vzkazuje toto pozoruhodné sdělení: posuzovat můj nacismus nesmí Žid, protože nacisté Židy vyvražďovali. To by Židé nesměli být ani soudci, státními zástupci, policisty, ale ani historiky, politology či sociology. Všude by se z tohoto úhlu pohledu vystavovali podezření, že něco kvůli svému původu a historickým zkušenostem zkreslují, falšují či zveličují.

Paušalizace ani zde není namístě. Někteří ultraortodoxní Židé se účastnili konference pořádané íránským vládcem Ahmadínedžádem, na níž se krom jiných stupidit bezstarostně popíral holokaust a vychvaloval Hitler. Bruno Kreisky, rakouský kancléř blahé paměti, měl ve vládě a instaloval do státní správy bývalé nacisty, přestože byl Židem - a jiní mu za to nadávali, nejen Židé.

Ze židovství samého nelze vyvozovat podjatost. Ta by se dotyčnému znalci musela prokázat na konkrétních příkladech. A vyloučeni pro podjatost by museli podle této „logiky“ být všichni, kterým nacisté vraždili blízké či je zahrnuli do svých rasových teorií jako méněcenné, Romové, Češi, Černoši, občané mnoha jiných zemí, zdravotně postižení, gayové a lesby, ale i političtí odpůrci nacistů, vojáci armád, které proti Hitlerovi bojovaly, totálně nasazení během války… (a všichni příbuzní všech zmíněných - a dalších).

A podjatost tímto způsobem nelze určovat ani z obecného pohledu. V obdobných případech by museli být pro podjatost vyloučeni křesťané či jiní věřící, či kdokoli, jehož původu či zaměření se ta či ona kauza tak či onak dotýká.

Vylučovat z něčeho či odněkud lidi na základě jejich národnosti, rasy či náboženského vyznání je pochopitelně protiústavní. V Listině základních práv a svobod se píše doslova: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Toto podání však není jen produktem hlouposti. Šlégrová a její obhájce Kočí zde zdůraznili, že v případě Židů jde o vyvolený národ. To jako argument proti Židům používají antisemité, co svět světem stojí. Nechtějí pochopit, že Židy si podle tóry zvolil jako vyvolený národ Stvořitel kvůli naplnění víry v něj. Nejde tedy o to, že by se Židé vyvyšovali nad ostatní. Mazel ve svém dobrozdání potvrdil, že Šlégrová propagovala nacismus a antisemitismus, víme tedy odkud vítr fouká i v  momentě zdůraznění, že Židé jsou vyvolený národ - psáno v uvozovkách.

„V tento symbolický den a na tomto symbolickém místě bych ráda něco vzkázala všem těm 'vyvolencům'. Tak jako vy máte dnes tu drzost soudit nás za naše čisté myšlenky, tak my jednou budeme soudit vás, za vaše špinavé činy! A můžete si být jistí, že to bude bez nejmenšího slitování… jediná správná cesta je národní socialismus.“ Tato pasáž z projevu Lucie Šlágrové, za nějž je souzena (a k níž se též Mazel vyslovoval), celou věc podtrhuje.

Stejnou denunciaci používali němečtí nacisté už před nástupem k moci v roce 1933. Na základě stejně diskriminačního přístupu končili Židé ve vyhlazovacích táborech, což formálně umožňovaly rasistické norimberské zákony… a již tehdy „bez nejmenšího slitování“. A stejné argumenty používali nacisté již tenkrát k manipulaci s veřejným míněním.

A nejde jen o Šlégrovou. „Být předsedou advokátní komory, tak bych takového advokáta doživotně vyškrtl ze seznamu advokátů,“ řekl na adresu Petra Kočího předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Argumentovat něčím původem je nízké a účelové. Čest a vážnost advokátského stavu to poškozuje natolik, že by bylo na místě kárné řízení,“ je přesvědčen tvůrce etického kodexu advokátní komory Karel Čermák.

Už ani nepřekvapuje, že se názoru Lucie Šlégrové a Petra Kočího o Mazlově podjatosti zastává poradce prezidenta Klause, právník Pavel Hasenkopf, který používá totožný argument jako stěžovatelé a podle vlastních slov tu nevidí souvislost s rétorikou hitlerovců. Není to poprvé, kdy prezidentovi muži stojí na straně neonacistů a hájí jejich domnělá práva. Klausovi poskoci Petr Hájek a Ladislav Jakl jsou neúnavnými zastánci svobody slova pravicových extremistů, i kdyby vyzývali k násilí  Z Pražského hradu se pozvolna stává extremistické hnízdo, plné zapšklosti a pokrouceného způsobu uvažování.

Pro Michala Mazla se stala tato kauza příslovečnou poslední kapkou. Skončil jako soudní znalec nejen v tomto případě, ale vůbec. Nešlo samozřejmě jen o to, ale i o předchozí vyhrožování, včetně obhlídky Mazlova pozemku. Jeho adresu si extremisté sehnali prostřednictvím placeného vstupu do katastru nemovitostí.

„Nebaví mne už si číst o sobě na internetu, čím mám dostat po hlavě, nebo že jsem lakotný Žid, co k chanuce dostane černou mambu. Mimochodem, židovského původu nejsem, ale to nacistům nevadí to do zblbnutí psát. Těžko můžete zůstat v klidu, když začnou náckové na svých webech psát o tom, kde bydlíte a podobně. Časem by se tento tlak na mé práci projevil,“ píše Michal Mazel na svém blogu.

Jeho rozhodnutí skončit se znalcováním se nedivím, naopak. I z Pražského hradu dnes vane dech 30. let minulého století v Německu či československé „druhé republiky“. V takové atmosféře se nezávislé posudky projevů pravicového extremismu i jejich autoři stávají obětí veřejné denunciace, demagogie, vyhrožování a napadání. To se například přihodilo dlouholetému aktivistovi Ondřejovi Caklovi, který neonacisty dlouhodobě monitoroval a natáčel . Tomu se ovšem nikdo nediví. A těch, které si pravicoví extremisté vybrali jako své nepřátele, protože jim tak či onak lezou pod kůži, se (téměř) nikdo nezastává.