Andrej a Silvio, géniové emocí

Lukáš Jelínek

Ve filmu Paola Sorrentina, pojednávajícím o italském expremiérovi Silviu Berlusconim, můžeme najít mnohé paralely se zdejší situací. Co mají italská a česká politika společného?

Abych si odpočinul od české politiky, zašel jsem si do kina. A co jsem viděl? Opět jen českou politiku. Na úvod pár parafrází.

Vnuk se svěřuje dědečkovi-politikovi: dvanáct jeho spolužáků tvrdí, že starý pán by měl sedět za mřížemi. „A kolik je vás ve třídě?“ „Třicet.“ „Tak to je správně, třetina lidí v této zemi si to o mně myslí.“

O chvíli později vnukovi vysvětluje, že nešlápl na trávníku do hovínka, ale zavadil o hrbolek nakypřené hlíny. Tedy ono to hovínko bylo, ale je důležité přesvědčit ostatní, radí děd chlapci, aby přijali náš pohled.

V jiné scéně zase politik nechápe, proč ti lidé, kteří proti němu protestují, jej prostě jen nenechají řídit zemi jako jeho firmy...

×