Těkavá anglická melancholie The Good, the Bad & the Queen

Album Merrie Land je sice označováno jako „moderní anglická lidová hudba“, ukrývá však melodie plné úzkosti a napětí nad neuváženým krokem ven z Evropy. Damon Albarn je muž, který odejde poslední.

Pojem supergroup je pro mě osobně zavádějící a přežitý, nemám ho rád. Abych ale přesně popsal situaci, nemohu se mu vyhnout. Jde o vžité označení pro kapelu, která je složená ze známých jmen instrumentalistů a zpěváků. Označují se tak především rockové kapely a mívají zpravidla krátký dech, protože výrazné individuality se dlouho v jedné kapele nesnesou.

The Good, the Bad & the Queen, je superskupina, kterou tvoří Damon Albarn (Blur, Gorillaz), Paul Simonon (The Clash), Simon Tong (The Verve) a Tony Allen (legenda afrobeatové hudby).

Bez_n_zvuExistence supergroups má obvykle krátký dech. To není případ The Good, the Bad & the Queen. Repro DR

The Good, the Bad & the Queen debutovali v roce 2007 eponymní deskou. Koncepcí tehdejší nahrávky byly písně pojednávající o odvrácené tváři moderního života v Londýně. Produkoval ji Danger Mouse a oproti té aktuální, kterou produkoval Tony Visconti, měla modernější zvuk.

Letošní nahrávku nazvanou Merrie Land označil jeden z členů kapely Simon Tong jako „moderní anglickou lidovou hudbu“. Nutno podotknout, že pod bukolickým nádechem písní se neskrývá nic idylického. Koncepční linkou aktuální nahrávky je brexit a zmatek kolem něj.

Od titulní písně, prvního singlu a jednoduše fungujícího videa s jakýmsi břichomluvcem v hlavní roli, je rozpoznatelný rukopis Damona Albarna. Těkavá anglická melancholie propojená fakty o neuváženém kroku této vyspělé země vyvolává až fyzickou úzkost.

Damon Albarn k tomu v jednom rozhovoru dodává: „Jsme donuceni, abychom se podívali na svou zemi a lidi kolem nás podobně, jako to ve čtrnáctém století udělal spisovatel Geoffrey Chaucer ve svých Canterburských povídkách.“ Ostatně název kapely je citací ze zmíněné knížky a ta, jak známo, prozkoumává svým sarkastickým humorem všechny vrstvy anglického života.

KauPod bukolickým nádechem písní se skrývá melancholie vyvolávající až fyzickou úzkost. Repro DR

Damon Albarn patří v současné době k nejplodnějším skladatelům na Ostrovech, aniž by polevoval ze svých kvalit. Pokud bychom se měli ohlédnout za posledními deseti lety, našli bychom v jeho produkci minimálně dvě zábavné desky Gorillaz, skvělý comeback kapely Blur v podobě The Magic Whip a vynikající sólovku Everyday Robots.

The Good, the Bad & the Queen chystají také menší turné. Programově se budou vyhýbat velkým destinacím ve prospěch těch menších přímořských měst a průmyslového severu. „Odjedeme s ním do Blackpoolu, do Banbury, do Prestonu, do Southend-on-Sea. Na místa, kde tušíš, jak žijí obyčejní lidé, jejichž tvrdá práce a všechny další frustrace vedly k tomu, čemu dnes říkáme brexit,“ prozrazuje Albarn.

Chromaticky sestupné melodie jednotlivých písní vzbuzují neklidné napětí. Albarnův exkurz do poraněné země zlomených lidí není ničím výstřední. Je plně zasazen do své elegické krajiny, odkrývající šedivé vlny nesourodého království, jehož setrvání v Evropské unii se po pětačtyřiceti letech hroutí. Je mírně schizofrenní mít tu desku rád, milovat něco tak neúnavně depresivního.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.