Když před více než sedmdesáti lety vstoupily Spojené státy na bojiště druhé světové války, bylo potřeba nahradit pracovníky v továrnách naverbované do armády. Jejich ženy si vyhrnuly rukávy a plnohodnotně své mužské protějšky zastoupily. Ke konci války už každá čtvrtá americká žena pracovala mimo domácnost. Letos cítily desetitisíce příslušnic nové generace potřebu učinit něco obdobného, avšak v politické rovině.

Vše, co bylo doposud v oblasti lidských (a ženských) práv vybojováno, se ocitlo pod palbou konzervativní pravice seskupené pod prapor misogynského prezidenta. Zlehčování násilí na ženách, urážlivé výroky hlavy státu směrem k oponentkám, jeho negativní postoje k potratům nebo antikoncepci či plány kabinetu na snížení rozpočtu organizace Planned Parenthood. Trump se stal zosobněním zpátečnictví a ohrožení ženských práv. Nastal čas si opět vyhrnout rukávy.

Podle organizace Emily's List, jež by se dala řadit mezi takzvané PAC — politické akční výbory, se v letošních volbách rozhodlo kandidovat kolem 42 tisíc žen, zatímco v předešlých volbách dva roky zpět se na výbor se stejným záměrem obrátilo pouze devět stovek kandidátek.

Konečnou hodnotou kandidatur žen není fakt, že jsou to ženy. Důležitá je skutečnost, že s nimi do politiky přichází nová témata, která oslovují zejména ženskou část elektorátu, protože řeší jejich doposud přehlížené problémy. K tomu letošní volby ukázaly, že i témata, která nejsou veřejné diskusi cizí, dokážou kandidátky komunikovat odlišným způsobem, případně tato témata ještě více umocnit. Jeden příklad za všechny — zdravotní péče.

↗

Rashida Tlaibová a Ilhan Omarová jsou prvními muslimskými ženami, které zasednou v Kongresu. Foto Bustle

Dostupnost zdravotní péče je ve Spojených státech ožehavé téma po celé roky. V zemi, která se ráda označuje za globálního lídra a řadí se mezi nejvyspělejší státy světa, dnes stále žije téměř 30 milionů lid bez zdravotního pojištění. Nutno říci, že tento počet byl zredukován z původních 44 milionů přijetím Affordable Care Act, nazývaným jako Obama care. Vzhledem ke skutečnosti, že ženy patří ke skupinám nejvíce ohrožených chudobou a stále se nevymanily z platové nerovnosti, jsou daným systémem zdravotní péče silně znevýhodňovány.

Připočtěme si k tomu neustálé snahy republikánů o zrušení Affordable Care Act nebo o jeho změny tak, aby nepokrýval pacienty s již existujícími zdravotními komplikacemi. Takzvaný Zákon o americké zdravotní péči, který Republikáni minulý rok prosazovali, uváděl seznam zdravotních komplikací či podmínek, které pacientům silně zkomplikují přístup ke zdravotnímu pojištění. Mezi ně moudří republikánští odborníci řadili akné, rakovinu, Alzheimera, AIDS/HIV, poruchy příjmu potravy, těhotenství, transsexualitu, migrénu nebo komplikace spojené s menses.

Podle průzkumů z počátku letošního podzimu bylo jasné, že zdravotní péče se vedle imigrační politiky stane ve volbách bodem číslo jedna. Většina voličů ji řadila mezi velmi důležitá témata ovlivňující jejich rozhodnutí, čtvrtina jej dokonce označila jako nejdůležitější. Více rezonovalo u potenciálních voličů demokratů a nezávislých, u republikánů se pralo o první pozici s migrací a ekonomikou. V rozhodujících státech jako Florida nebo Nevada deklarovala většina respondentů podporu tomu z kandidátů, který podpoří současnou ochranu ACA pro lidi s existujícími zdravotními komplikacemi.

Zářným příkladem, kdy se sázka na jasné prosazování dostupné zdravotní péče vyplatila, je vítězství demokratky Lauren Underwoodové ve volebním obvodě Illinois. V tomto převážně bílém a tradičně republikánském okrsku dokázala Afroameričanka a zdravotní sestra zvítězit s dalšími (na podmínky USA) progresivními tématy jako placená rodičovská dovolená, práva žen rozhodovat si o svém těle nebo regulace držení zbraní.

Další zajímavý příběh se šťastným koncem má za sebou Oklahoma, kde demokratka Kendra Hornová porazila republikána Steva Russela, jenž zde před dvěma lety zvítězil s rozdílem 20 procent. Ano, i v tak silně republikánských baštách mohli demokraté zvítězit. Ale nenechme se zmýlit, nešlo vždy o silně progresivní kandidáty. Nyní již kongresmanku Hornovou nelze zařadit mezi horlivé podporovatele návrhu Bernieho Sanderse na rozšíření zdravotní péče na všechny občany. Hornová také nepatří mezi ty demokratické kandidáty, kteří by odmítali peníze od politických akčních výborů.

Obdobně umírněné postoje k rozšíření zdravotní péče zastává další vítězná demokratka Abigail Spanbergerová z Virginie, která sesadila ultrakonzervativního republikána Davea Brata. Přestože ani jedna z uvedených žen nespadá do kategorie silně progresivních kandidátek po bok naděje americké levice Alexandrii Ocasio-Cortezové, jde o cenná vítězství. Je totiž otázkou, zda by s tímto druhem agendy ve svých specifických volebních obvodech uspěly.

Vše je jednou poprvé

Zmiňovaná Ocasio-Cortezová se stala symbolem nastupující generace politiků hlásicích se k myšlenkám demokratického socialismu a s nadsázkou řečeno i k odkazu Bernieho Sanderse. Samo vítězství nejmladší kongresmanky hispánského původu není až tak zajímavé, přihlédneme-li k demografii jejího volebního okrsku. Mnohem hodnotnější byla její schopnost prorazit bariéry uvnitř Demokratické strany v rámci primárek. Vyslala tím varovný signál tradičním stranickým strukturám. Pokud nezmění svůj přístup a z nicneříkající nemastné neslané umírněné politiky neukročí vlevo, přibudou jim vedle Trumpa oponenti z řad nezávislých progresivních kandidátů.

Vedle zvolení nejmladší kongresmanky přinesly volby další „poprvé“. Do Dolní komory byla zvolena Sharice Davidsová, první homosexuální členka, pocházející z menšiny původních Američanů. Ayannu Pressleyovou zase zvolili jako první Afroameričanku za Massachusetts. Rashida Tlaibová a Ilhan Omarová se staly prvními muslimkami, jež voliči do amerického Kongresu vyslali. Maine si poprvé vybralo do křesla guvernéra političku, a to Janet Millsovou.

I republikánská strana občas vsadila na ženskou kartu. A ani ona neprohloupila. Například Tennessee bude poprvé v dějinách v Kongresu zastupovat žena, konzervativní politička Marsha Blackburnová.

A tak bychom mohli pokračovat. Ne nadarmo se letošnímu roku přezdívá Rok žen. Nic jiného se však nedalo čekat. Frustrace po zvolení Donalda Trumpa prezidentem a opozice vůči jeho politické agendě se z původních masových protestů chtě nechtě musela časem přetavit do politické akce. Uklidnění situace ale nepředpokládejme. Spojené státy jsou i nadále státy rozdělenými. Podíváme-li se podrobněji na voličská data, potvrdí se nám trend z předešlých let — lidé volí na základě identit.

Vedle klasického rozdělení republikáni — demokraté vystupují do popředí identity spojené s etnickou a rasovou příslušností, které jsou v americké společnosti úzce propojeny se socioekonomickým statusem. Bílé ženy volí stále výrazně odlišně od afroamerických a hispánských voliček. A bílé vzdělané ženy z měst volí zase odlišně od bílých žen bez vzdělání z venkovských oblastí. V případě voleb tak nejste jen demokrat nebo republikán. Na finální rozhodnutí má vliv směsice vašich identit.

Podaří se ženským kandidátkám a nyní již političkám překročit příkopy hloubené už od zvolení prezidenta Obamy? Dost pravděpodobně nikoliv. Ale to ani není jejich primární ambicí. Jejich rolí je navrátit ženám právo aktivně spoluvytvářet politiku, která ovlivňuje i jejich životy.