Statutární místopředseda ČSSD Jiří Zimola v Lidovém domě oznámil, že rezignuje. Podle něj je vedení strany rozdělené a neumožňuje mu provádět změny, s nimiž byl letos na jaře zvolen do vedení ČSSD. „Pokud si to někdo bude vykládat jako zbabělost, tak ať.“ Dikce jeho prohlášení i odpovědí na otázky nicméně naznačila, že se jedná o krok, který má Zimolovi posloužit jako startovací pozice ke zvolení předsedou na sjezdu ČSSD příští rok v březnu, ač to na místě popřel.

Jiří Zimola je čelným představitelem platformy Zachraňme ČSSD sdružující vnitrostranické spojence Miloše Zemana. Patřil k předním organizátorům tak zvaného lánského puče po volbách v roce 2013. Jeho blízkým spojencem a poradcem je nechvalně proslulý bývalý jihomoravský hejtman Michal Hašek.

Tomu odpovídá, že Jiří Zimola ve svém rezignačním prohlášení nekritizoval účast v Babišově vládě, natožpak nadbíhání ČSSD rasistickým náladám. Jen obecnými slovy napadl vnitřní poměry v ČSSD, „krajské šíbry a černé duše“. Jmenovitě a ostře zaútočil pouze na Lubomíra Zaorálka kvůli jeho nedávné kritice české mise v Afghánistánu.

Podle Jiřího Zimoly je zapotřebí, aby se ČSSD vrátila k důrazu na sociálně-ekonomické témata. Ač nebyl explicitní, dal jasně najevo, že za chybu považuje snahy ČSSD vycházet vstříc občanské společnosti a liberálním voličům.

To odpovídá jeho dlouhodobému politickému profilu, kdy už jako stínový ministr životního prostředí útočil na ekologické organizace a hájil plenění Šumavy či budovatelské energetické plány. Jeho současný postup má pravděpodobně posvěcení Hradu, Zimola sám na tiskové konferenci uvedl, že prezidenta Zemana informoval předem. Nepříliš skrývaným plánem platformy Zachraňme ČSSD je proměnit ČSSD ve stranu Zemanových stoupenců.

Jiří Zimola je jedním z produktů éry Jiřího Paroubka, patří do kohorty sociálních demokratů, kteří uvěřili, že v politice se dá vítězství koupit marketingem. Ta doba je sice pryč, ale Zimola se o to pořád snaží. Moc mu to přitom nejde, není věrohodný, ani obratný. Pěkně to ilustruje roztomilý detail Zimolova vystupování: používání rekvizit, což mu asi poradili na nějakém školení.

Tak když na sjezdu mluvil o růžových brýlích na očích minulého vedení, nasadil si růžové brýle — ve skutečnosti ale hnědé s růžovou obroučkou. Teď zase obřadně kladl na stolek klíče od Lidového domu, ale podle svědků na místě si je po tiskovce vzal zase zpět. V obou případech tak dost možná o svých politických představách i pravých úmyslech prozradil víc, než sám chtěl.

Ani ne čtyřiadvacet hodin před Zimolovou rezignací se novinářka České televize Nora Fridrichová ohradila proti Zimolově kritice dvou reportáží z pořadu 168 hodin. „Panu Zimolovi se nelíbily naše reportáže. První o jeho Jihočeském kraji, který se odmítá připojit do programu školních obědů pro dĕti v hmotné nouzi z evropských peněz. A druhá o Putinovĕ medaili pro Jarka Nohavicu. Nu, pan Zimola sám asi hlad nemá a metálek z Kremlu taky dobrej.“

Jiří Zimola na Facebooku totiž napsal: „Pořad 168 hodin na veřejnoprávní ČT právě teď. Dojemná reportáž o hladovějících dětech a zlých krajích a zvratky na Nohavicu. Proč nemáme možnost neplatit koncesionářské poplatky těm, kteří si vytvářejí právo na svou vlastní pravdu a zřejmě v žoldu silných finančních skupin likvidují ty, kdo mají jiný názor?“ Ilustruje to výstižně politický profil, ke kterému by rád ČSSD přivedl.

Jiří Zimola měl ostré spory s předcházejícím vedením ČSSD, které ho kvůli machinacím při stavbě chaty na Lipně či pochybných odměn v jihočeských nemocnicích nezařadilo na kandidátku strany do sněmovních voleb. Předchozí předseda ČSSD Bohuslav Sobotka Jiřího Zimolu označoval za pátou kolonu Miloše Zemana a Andreje Babiše v ČSSD.

Na tiskové konferenci vedle rezignace oznámil, že neutíká z boje, že se „jen stahuje do jižních Čech“ Ale uklouzlo mu také, že čas do sjezdu hodlá trávit „objížděním členů strany“. Každý, kdo ví něco o tom, jak vypadá vnitrostranický mocenský boj, si snadno spočítá, co to znamená. Zdá se, že právě začal poslední z dlouhé řady pokusů Miloše Zemana znovu zcela ovládnout ČSSD.

Otázkou samozřejmě zůstává, jaké jsou jeho šance. V současném vedení, a to ani v tom širším, prý Zimola příliš velkou podporu nemá. Jenomže pokud se od volebních výprasků ČSSD nezvedl zatím žádný silnější hlas vybízející k odchodu z vlády, je to jen potvrzení úpadku vnitrostranického života a rezignace ČSSD na politickou racionalitu. Stát se může cokoli.

Jedno je totiž jisté. Pokud by na sjezdu měly věci stát tak, že si delegáti mohou vybrat mezi marasmem v Babišově vládě pod vedením Jana Hamáčka, anebo marasmem v Babišově vládě pod vedením Zemanova místodržícího Jiřího Zimoly, možná by bylo lepší rovnou tu stranu rozpustit, aby přestala planě zabírat místo.