Úvod do čarodějnictví v pozdním kapitalismu
Jezabel de BeauvoirNa dušičko-halloweenský víkend naše redakce obdržela svědectví přímo zevnitř čarodějnické komunity. Za jaký svět se dnešní čarodějnice angažují a jaká témata otřásají čarodějnickou debatou?
Na dušičky, kdy se mají otevírat brány mezi světy a krátce po keltském samhainu, z nějž vzešel Halloween, se sluší připomenout, že i dnes může být čarodějnictví víc než komerční, prázdnou schránkou jako vydlabané dýně.
Konzumerismus se nezastaví před ničím. Po greenwashingu, pinkwashingu a dalších projevech komodifikace a kulturního vykrádání došlo i na witchwashing. Jak na to reagují skutečné čarodějnice?
Kosmetická firma Sephora měla ve spolupráci se značkou Pinrose v říjnu zahájit prodej „čarodějnického balíčku pro začátečnice“. Roztomilá krabička vyvedená v pastelových barvách skrývala sadu tarotových karet, růženín, svazek šalvěje a několik vůní. Proti balíčku v ceně 42 dolarů se ještě před uvedením na trh zvedl hlasitý odpor. „Titíž lidé, kteří před stoletími upalovali naše sestry na hranicích, se dnes snaží profitovat na naší moudrosti a práci,“ namítá Karlota Alevosía. „Dennodenně usilujeme o ukončení nespravedlnosti, systémového násilí a útlaku, které VY udržujete prostřednictvím neoliberalismu,“ stojí mimo jiné v jejím otevřeném dopisu pro Sephoru. Nic nového, jak se zdá — spor mocní bohatí bílí muži versus čarodějnice už se táhne pěkných pár staletí.
Ale Sephora je jen částí problému, protože není první a poslední, kdo se na neutuchající popularitě esoteriky snaží vydělat. Obliba moderních variant novopohanství, čarodějnictví a šamanství v nejrůznějších podobách na západě posiluje už od šedesátých let.
Ezo vlna už dorazila i k nám a nezdá se, že by měl příboj opadat, naopak. Tváří v tvář hrozbám současného světa — od změny klimatu a devastace životního prostředí, přes prohlubování sociálních nerovností až po proměny komunikace a mezilidských vztahů umocňované sociálními sítěmi — se zdá nanejvýš přirozené a smysluplné obracet se k tradičním (nebo tradicí inspirovaným) vírám a učením, které se obvykle vyznačují úctou a vděkem vůči Zemi, respektem k ostatním bytostem a budování bezpečné, ohleduplné komunity.
Povrchní přístup k těmto učením poháněný mediálním obrazem atraktivní, cool čarodějnice a komercionalizací toho, co se považuje za nezbytnou magickou výbavu, nicméně vede k paradoxním situacím. Představte si, že se stanete „čarodějkou“ nebo „čarodějem“, abyste se propojili s matkou Zemí a vykouzlili lásku. Jenže k tomu používáte minerály, u nichž se často ani nedá dopátrat původ a jejichž těžba je často spojená s nadměrnou zátěží pro životní prostředí a dost možná i příšernými pracovními podmínkami.
Sběr nebo těžba magických krystalů a kamenů málokdy probíhá samostatně, typičtější je jejich spojení s těžbou dalších minerálů či kovů. Konkrétně oblíbené brazilské růženíny se obvykle těží ve velkých zlatých dolech, případně v menší míře hluboko v Amazonii, což se pojí s ničením krajiny, odlesňováním, znečištěním vody a ohrožením pro okolní život včetně lidí a jejich zdraví.
Radost Matce Zemi nedělá ani vzrůstající zájem o šalvěj bílou, rostlinu tradičně užívanou domorodými obyvateli Ameriky k rituální očistě a zažehnání zlých vlivů. Ta se proslavila natolik, že dochází k jejímu masivnímu plenění. Čím dál častěji se tak objevují varování před nešetrným sklízením a rady, jak šalvěj vypěstovat nebo nahradit lokálními alternativami, aby se zabránilo jejímu decimování.
Trh ale rozhodl, že když se našlo něco tak skvělého prospěšného, bylo by vhodné se na to masově vrhnout, rozvážet po celém širém světě a nechat na tom profitovat kdekoho — samozřejmě s výjimkou těch, kdo se o objev onoho zázraku zasadili a dlouhá staletí ho používali s umírněností a úctou. Šalvěj bílá is the new avokádo.
Představa trendy čarodějky, která se propojuje se srdcem Matky Země třímajíc v jedné ruce krystal, kvůli jehož těžbě se vykácel kus pralesa nebo nasadila dětská práce, a v druhé povadlou bylinu, která se v plastovém obalu prolétla nad půlkou planety, smutně vypovídá o tom, jaký vztah doopravdy k planetě máme. Pokud ovšem bylo cílem firem, které se do tohoto ezo byznysu pouštějí, posílit tu nejčernější a nejkapitalističtější magii, dá se to pokládat za úspěšný krok vstříc peklu.
Čarodějnicí, než to bylo cool
Absurdita komercializované esoteriky je trochu k smíchu a hodně k pláči. Mnohem zajímavější je ale otázka, co dělají ty čarodějnice, které čarodějnicemi byly dřív, než to začalo být cool v nákupních centrech. Odpověď zní: to, co odjakživa. Organizují se a staví se proti systému. A mnohdy tak, že by stálo za to se jimi inspirovat.
Americký spolek W.I.T.C.H. navázal v roce 2016 svým manifestem na ducha a cíle stejnojmenné organizace založené v šedesátých letech. Název odkazuje na anglický výraz pro čarodějnici, má ale i řadu dalších výkladů — například „Witches‘ International Troublemaker Conspiracy from Hell“ („Čarodějnická mezinárodní buřičská konspirace z pekla“), „Women Inspired to Tear down Constructs of Hate“ („Ženy inspirované ke strhávání nenávistných konstruktů“) nebo revoluční slogan „Wildly Interrupting Tyranical Capitalist Hierarchies“ („Směle narušujeme tyranské kapitalistické hierarchie“). W.I.T.C.H. působí anonymně v černých kostýmech se špičatými klobouky a hlásí se k antifašismu, antirasismu, intersekcionálnímu feminismu, ochraně životního prostředí a ochraně práv sexuálních menšin, hendikepovaných, imigrantů nebo pracujících.
Vliv magické lobby už se před lety ukázal i v Rumunsku, kde se místním čarodějkám a věštkyním povedlo na nějakou dobu odložit přijetí zákona, který jim a některým dalším profesím měl nově vyměřit daň z příjmu a povinné zdravotní a sociální pojištění. Mohlo by se zdát, že zákonodárci jsou na proklínání ze strany veřejnosti zvyklí a imunní, v tomto případě byly však obavy z kleteb evidentně udělaly své.
Zákon byl po odložení jednání přijat až v roce 2011 a některé rumunské čarodějky ho nakonec přivítaly, protože zařazením mezi oficiální živnosti stát de facto legitimizoval jejich pozici.
Organizací W.I.T.C.H. se letos inspiroval i texaský coven sdružující místní čarodějky, grassroot aktivistky, léčitelky a porodní asistentky, které protestovaly proti Trumpově imigrační politice u detenčního centra Ursula. Současný americký prezident je vůbec oblíbeným terčem čarodějnic a k protitrumpovským magickým aktivitám se otevřeně hlásí čím dál víc lidí — nedávno k zapojení do rituálů proti Donaldu Trumpovi své publikum vyzvala i zpěvačka Lana Del Ray.
Dalším příkladem aktuálního kolektivního kouzlení je akce newyorských čarodějnic proti Brettu Kavanaughovi, soudci nejvyššího soudu obviněnému ze sexuálního násilí. Do protiútoku proti brooklynským čarodějnicím se současně pustil kalifornský exorcista, který světil mši na Kavanaughovu obranu. Připomíná to trochu Harryho Pottera, kde se civilní politika odehrávala na pozadí a pod vlivem kouzelnicko-mocenských soubojů. Jenže realita je možná ještě zajímavější. Je známou skutečností, že řada politiků i představitelů byznysu využívá výkladů karet, astrologie nebo numerologie. Náš svět je magií prorostlý, jen se nějakou dobu dařilo tyto projevy skrývat. Ale čím dál víc jich probublává na povrch.
Na planetě, která urgentně potřebuje, abychom obrátili pozornost k jejímu stavu a přestali ohrožovat život na ní svou bezohledností, možná není od věci pustit se do čarování. Znovu hledat skutečné spojení se Zemí, s živly, rostlinným a zvířecím světem i sounáležitost s dalšími lidmi. Namísto nepotřebných rekvizit v dárkovém balení použít selský rozum a intuici, které radí využívat pokud možno místní produkty, v rozumném množství a bez zbytečného plýtvání, vzniklé ohleduplně a za férových podmínek — ať jde o čarodějnické pomůcky, potraviny nebo cokoliv jiného.
To ovšem nestačí. Zároveň je třeba nezůstávat jen u sebe, ale propojovat se s ostatními , tak jako čarodějky v covenech, a zasahovat tam, kde se děje jakékoliv bezpráví a kde jsou naše kouzla potřeba.
Její spirituálně-magický pohled na tento svět nebyl ovšem kompatibilní s mým principiálním materialismem a racionalismem; ale ukázalo se, že ona svým - dejme tomu holistickým - pojetím světa stejně tak míří k jeho obrodě, jako já na poli procesů materiálně-společenských.
Zdá se tedy, že ke společnému cíli je skutečně možno dojít velice rozdílnými cestami; rozhodujícím momentem je poctivé hledání pravd tohoto světa.
Možná je to její vlastní jméno. Ale já bych spíš hádala, že se jedná o kombinaci jmen známé feministky Simone Beauvoir a biblické postavy Jezabel. Nicméně, protože v Bibli jsou dvě postavy toho jména, tak počítám, že zřejmě nepůjde o tu starozákonní Jezábel, co dala vyhladit Hospodinovy proroky, nýbrž o Jezabel z Apokalypsy.
Když to neubližuje jejich okolí....
Je mi líto, ale je tomu opravdu tak.
Spor se vede o jejich příčinu.
Vědci popírají léčebný mechanismus, kterým operují zastánci homeopatie.
Několikrát opakované studie, opírající se o dvojitý slepý pokus, to potvrzují. Dávají tak zapravdu teorii, že úspěch homeopatické léčby stojí a padá s lidskou psychikou a že látka, kterou nemocní užívají, nemá sama o sobě víc léčebné síly než destilovaná voda.
Samozřejmě naprosto jasný případ je, když třeba nějaký alternativní léčitel odrazuje nemocného rakovinou od léčby cytostatiky, a namlouvá mu, že postačí několik magických formulek, a rakovina zmizí. Takové jednání je bezpochyby přímo zločinné.
Na straně druhé ale - zůstaňme třeba zrovna u té homeopatie.
Jsou principiálně jenom dvě možnosti: buďto homeopatie má reálné léčivé výsledky - anebo ne.
Pokud ne - pak všichni ti kteří veřejně šíří víru v její působnost principiálně škodí všem, které se jim o tom podaří přesvědčit. Protože nakonec - i když třeba nepůjde o tak příkrý případ jako s rakovinou - nakonec vždy dojde k tomu, že tito lidé se budou "léčit" naprosto fiktivními prostředky.
Anebo ale homeopatie působí - a pak zase naopak veřejnými škůdci jsou všichni ti, kteří její působení popírají, protože mnoha nemocným lidem fakticky berou zcela reálnou možnost jejich uzdravení.
Jak už jsem napsal, sám jsem se o působnosti homeopatie opakovaně přesvědčil; proto skutečně pokládám za doslovně zločinnou tu snahu ze strany "oficiální" medicíny zbavit se tohoto svého nevítaného konkurenta tím, že se paušálně popírá účinnost homeopatické léčby.
Jde totiž nejenom o to že homeopatie působí; ale jde o to že v mnoha případech působí m n o h e m l é p e a intenzivněji nežli ta klasická "školní" medicína. Obrovskému množství nemocných by bylo možno pomoci od jejich potíží, kdyby se homoeopatie konečně uznala, a začala se praktikovat všeobecně jako zcela legitimní způsob terapie. Takto zůstává stále ještě jenom jakýmsi "pokoutním" způsobem léčby, přístupným jenom malému okruhu vyznavačů alternativních způsobů léčby.
A to se netýká ani zdaleka jenom homeopatie, nýbrž celé řady dalších "alternativních" způsobů léčby. To že prakticky veškeré veřejné zdravotnictví je doslova okupováno jenom jedním jediným "vědeckým" způsobem terapie, to je doslova zločin na zdraví lidí. Tento vposledku mechanistický způsob léčby plně odpovídá jak mechanistickému pojetí člověka v současné době, tak ale i vůbec zmechanizovanému způsobu života, kterým tento svět žije.
Já jsem totiž - při svém prvním setkání s homeopatií - vlastně vůbec n e v ě d ě l o tom, že tato terapie už začala. On to byl tehdy poněkud komplikovaný případ, já jsem samozřejmě věděl že mi má terapeutka dala nějaké globuli které jsem také užil; jenže já jsem se domníval že ty mi dala jenom proto aby tím zrušila negativní účinky nějakého předchozího vlivu (už je to hodně dávno, už si sám přesně nevybavím, o co se vlastně jednalo).
Ale v každém případě: opravdu jsem vůbec nevěděl, že už byla započata v l a s t n í terapie mých potíží. To jsem se dozvěděl až vlastně po několika týdnech, kdy už u mě dávno propukla naprosto klasická "prvotní reakce", respektive "prvotní zhoršení" na homeopatickou léčbu.
Mimochodem: kdyby se účinky homeopatické léčby zakládaly jenom na čiré sugesci: jak a odkud by všichni ti pacienti mohli vědět, jaké k o n k r é t n í příznaky má jejich fantazie vyprodukovat?!...
To "prvotní zhoršení" má totiž své zcela jednoznačné příznaky, podle kterých zkušený terapeut naprosto přesně pozná, že zvolený prostředek byl ten správný, a že začal působit.
Mimochodem, v homeopatii jsou ty prostředky vždy přísně individualizované; proto jsou tady velice pochybné jakékoli paušální metody jejich kontroly. Vyprávěla mi například kdysi jedna má kolegyně v práci, že její matka trpící těžkými depresemi se - poté co jí klasická medicína nedokázala pomoci - obrátila na psychoterapeuta, který léčil také homeopatiky. A - napřed nedošlo k žádnému účinku, až teprve při podání u r č i t é potence (koncentrace) homeopatického prostředku náhle nastala ona reakce.
Takže: kdyby se opravdu jednalo jenom o placebo - jak to že to nepůsobilo hned, ještě když ona paní mohla být plna očekávání v účinek toho prostředku? Jak to že náhle začal působit až později - když už po počátečních neúspěších tato její důvěra už nevyhnutelně přinejmenším zčásti opadla?...
--------------------------------------
Co se pak těch "studií" týče, které prý vyvracejí působnost homeopatických prostředků: protistrana oproti tomu zase předkládá své vlastní studie, které tuto působnost dokládají.
Abych mohl posoudit serióznost těchto "vědeckých studií", musel bych napřed zcela konkrétně vědět, jak a za jakých podmínek byly prováděny.
Za prvé, jak už jsem řekl, pravá homeopatická terapie je vždy nevyhnutelně zcela individualizovaná. V homeopatii tomu naprosto není tak jako v klasické medicíně, kde se léčí v podstatě podle katalogu: tady je taková a taková nemoc, a tak na ni nasadíme takový a takový lék.
V homeopatii naopak platí: na tu samou nemoc je zapotřebí u r ů z n ý c h pacientů nasadit zcela o d l i š n ý homeopatický preparát - protože právě ten odpovídá jeho celkové jak tělesné, tak i psychické konstituci. (Proto také pravá homeopatická terapie se nazývá "konstituční terapie".) Pokud tedy ty studie byly prováděny podle pravidel klasické klinické medicíny (tedy paušální prostředek na jednu nemoc) - pak je jenom samozřejmé že takovéto studie "dokazují" chybějící působnost homeopatických preparátů, protože tady jsou ty preparáty nasazovány zcela v rozporu se základními pravidly homeopatické léčby. Je to v podstatě totéž, jako by se v klasické medicíně podávaly pacientům léky podle principu naprosté nahodilosti - a pak se z toho "dokazovalo", že tyto preparáty nepůsobí.
Když takový pokus provedete na dostatečně velkém vzorku pacientů, statistici vám pak řeknou, jestli se výsledky takto provedené "léčby" nějak lišily, a pokud ano, jestli byla odchylka jiná než čistě náhodná.
Její propagátoři takto celkem účinně bojují proti snahám objektivně zjistit účinnost léčby. Výše popsaný slepý pokus odsoudí právě z tohoto důvodu.
Jejich propagační strategie je jasná.
Když se pacient uzdraví, bylo to díky homeopatii, když ne, má smůlu. On by se mnohdy uzdravil tak jako tak, ale to se nikdo nedozví. O těch neúspěšných případech se nikdo nedozví taky, protože neexistuje žádná evidence homeopatických léčebných pokusů.
Problém je, že hlavním argumentem proti někdejšímu upalování čarodějnic byl zřejmě názor, že nic takového reálně neexistuje, a proto jsou veškeré soudy nad nimi zhola nesmyslné. Pokud by se dokázalo, že čarování funguje, jak se potom bude posuzovat, když někdo čarováním něco špatného způsobí?
To bychom se taky mohli dostat někam, kam jsme nechtěli.
K moderní medicíně máme často ambivalentní vztah. Negativně nás ovlivňují případy, kdy našim blízkým (příp. nám samým) nedokázala pomoci. Můžeme ji nahlížet jako odosobněný systém, jako fabriku svého druhu. Na druhé straně ovšem víme, že je to především zásluhou "západní" medicíny, že se věk dožití desetiletí od desetiletí průkazně prodlužuje. Lékařství však působí jen omezeně v tom směru, že se cítíme zdravější. Na to má příliš dobrou diagnostiku a my na ty kontroly přece jen "nemůžeme" nechodit.
Taková homeopatie nemá zřejmě absolutně žádný podíl na prodlužování lidského věku, ale může u nemála jedinců přispívat k subjektivnímu pocitu zdraví. "Nedostatek chemie" může ve světě jejího nadbytku sehrávat důležitou roli. V době, kdy byl princip homeopatie objeven, před dvěma stoletími, mohl působit trochu podobný efekt, neboť tehdy byla léčba různými "dryjáky" běžná. Všichni víme, že někdy, ba většinou se člověk uzdraví i bez pomoci, je pak tak nějak se sebou a svými silami asi lépe srozuměn. No, a ta homeopatie mohla být jistým průvodcem v zápase s nemocí.
Takže konečně: Jsem toho názoru, že když homeopatie nepřeválcovala to, co byla medicína po Napoleonských válkách, nemá objektivně ani zlomek takového potenciálu vůči soudobému lékařství.
Domnívám se, že provozování homeopatie (jakož i léčitelství) by mělo být regulováno, a to především ve sféře cen, které lze účtovat. Velmi drahá homeopatika jsou ovšem asi, z celkem srozumitelných důvodů, považována někým za nejúčinnější. Vazba "zaplatit a uzdravit se" je v lidech hluboce zakořeněna.
Nevím kolik stojí homeopatické preparáty v českých lékárnách; pokud se za ně požadují nějaké přemrštěné ceny, pak je jenom čistě lokální vydřidušství.
V zásadě je možno říci: tam kde klasická léčba nějaké nemoci může stát desetitisíce i statisíce, tam je možno homoepatickou terapii provést s náklady v řádu několika stokorun, respektive několika tisíc korun. Ty homeopatické globuli či kapky stojí (v Německu) jenom pár euro; jediný skutečně vyšší výdaj je honorář terapeuta, který je ale v každém případě mnohem nižší nežli případný pobyt pacienta v klinice.
Ostatně, jeden z nejprominentnějších evropských homeopatiků Vithoulkas v jedné své knize uvádí, že právě to je jedním z důvodů proč je homeopatie oficiální medicínou natolik znevažována a je proti ní tolik bojováno: protože by tak velkým farmaceutickým koncernům zmizela velká část jejich příjmů.
----------------------------------------
Co se toho "prodlužování lidského života týče": tak například britská královská rodina se tradičně nechá léčit v ý h r a d n ě homeopatickými preparáty; a při pohledu na věk současné anglické královny (i její matky, jakož i jejího manžela) se v žádném případě nedá tvrdit, že by to bylo nějak na újmu jejich dlouhověkosti.
Jedna věc je naprosto jasná: homeopatické preparáty působí na krajně subtilní úrovni. Nepůsobí na úrovni materiálně-látkové, nýbrž na bázi ryze informační, tedy "nehmotné". Jejich působení záleží principiálně v tom, tělu nemocného dodat určitou informaci o tom, v čem spočívá jeho dysfunkčnost, a jakým způsobem se proti němu má bránit. To co tedy nakonec nemoc vyléčí, to jsou vlastní obranné mechanismy nemocného; ten homeopatický preparát k tomu dodá jenom iniciační impuls.
Takže jak řečeno, to působení je na bázi ryzí informace; tedy vlastně svým způsobem "myšlenky". A teď jde o to: tyto "objektivní" studie jsou prováděny v klinikách, v zařízeních klasické o f i c i á l n í medicíny. Která tu působnost homeopatických preparátů apriori popírá.
To znamená: i když se provádějí "podvojně randomizovanou" (dvojí slepou) metodou, kdy tedy ani nemocný ani lékař neví, zda konkrétní podávaný preparát je pravý či nepravý - ve skutečnosti se vůbec nedá zabránit tomu, aby ti skeptičtí lékaři nonverbální komunikací pacientům nedávali zřetelně najevo, co si o tom myslí: "Ať je to pravé nebo ne, stejně to nemá žádnou účinnost!"
Zkrátka: pokud vycházíme z toho že působení homeopatických preparátů probíhá skutečně na té subtilní informačně-myšlenkové úrovni, pak je docela dobře možné (a sám to považuji za velmi pravděpodobné), že při takto prováděných studiích jsou tyto preparáty apriori kontaminovány respektive neutralizovány tímto zásadním skepticismem nemocničního personálu. Jinak řečeno: namísto údajného efektu "placebo" je tu ve hře faktický efekt nocebo, a to velice intenzivní.
A pak ovšem není možno nijak se divit tomu, že takovéto studie pak docházejí k výsledku, že "to nepůsobí".
Jediný skutečně objektivní způsob přezkoumání působnosti homeopatických preparátů by byl - jak svého času napsal jeden komentátor - na základě nikoli klinických, nýbrž e p i d e m i o l o g i c k ý c h studií: tedy vzít dva určité vzorky populace, jeden vzorek nechat léčit výhradně klasickou medicínou, a druhý vzorek výhradně homeopaticky. A pak by se vidělo.
Takováto studie je ovšem v praxi neproveditelná. A navíc je nutno si uvědomit: oba způsoby terapie mají svá vlastní specifika, která je činí použitelnými ve zcela r o z d í l n ý c h případech.
Samozřejmě moderní medicína je nedostižná v těch případech, kdy se jedná o ryzí o p r a v u poškozeného aparátu lidského těla. Zlomeniny, úrazy, akutní operace (např. slepého střeva), atd.atd. - v tom leží síla klasické medicíny.
Ale - tam kde se jedná o s y s t é m o v é poruchy, o dlouhotrvající, chronická onemocnění bez jednoznačné příčiny - tam tato školní medicína selhává, a právě tady vystupují do popředí schopnosti a možnosti medicíny alternativní, jmenovitě homeopatie, která důsledně hledí právě na celý k o m p l e x psychosomatického uzpůsobení zcela konkrétního pacienta. To neznamená že by nebylo možno homeopatiky léčit i běžná onemocnění; ale pravá síla homeopatie spočívá právě v této komplexní, konstituční terapii.
Napřed ale musíme odlišit dvě zcela různé věci. Naše obvyklé představy o čarodějném působení v současné době jsou přiživovány především zprávami jmenovitě z Afriky, kdy - ve zcela reálných případech - ten "očarovaný" si lehne, a opravdu umře.
Jenže: tyto případy jsou skutečně založeny prakticky výlučně na čiré (auto)sugesci. To jest, aby bylo dosaženo tohoto účinku, pak dotyčný musí za prvé pevně v ě ř i t v sílu magie; a za druhé musí se d o z v ě d ě t o tom že byl někým očarován. Pak teprve dojde k té - hlubokou autosugescí vyvolané - reakci.
Něco jiného je ale mentální působení m i m o tohoto efektu autosugesce, tedy kdy dotyčný o tom působení vůbec neví, anebo na něj nevěří.
Takhle: zatím jsem se sám nikdy v životě nesetkal s černou magií. Tedy s působením majícím za cíl poškození cílové osoby. Nemohu tedy s naprostou jistotou tvrdit, že něco takového existuje, respektive že je to možné. Mnohokrát jsem už ale udělal zkušenost s "bílou magií" - tedy s mentálním působením s cílem pomoci cílové osobě, vyléčit ji. S hodně velkou jistotou mohu tedy potvrdit, že možnost takovéhoto působení je naprosto reálná.
Principiálně tedy - bohužel - nic nehovoří ani proti možnosti těchto schopností zneužít, tedy někomu škodit.
Ale jak už jsem naznačil: mezi působením pozitivním a negativním je jeden zcela zásadní rozdíl. Jak už jsem zmínil v souvislosti s homeopatií: to pozitivní působení v zásadě aktivuje vlastní obranné síly organismu. Je tedy v souladu s nejhlubším organickým nastavením každé živé bytosti.
Zatímco to působení negativní - svého času jsem sám v rámci jednoho experimentu udělal zkušenost s tím, když se nějaká negativní myšlenka zaměří na sebe samého. V tom okamžiku se přihlásí vlastní podvědomí, a to sice velice razantní obrannou reakcí!
Takže ještě jednou: posílat léčivé, pozitivní energie (a docilovat tím reálných výsledků) je mnohem jednodušší, nežli posílat někomu energie negativní; protože ty napřed musí překonat veškerou vlastní systémovou obranu dotyčného.
Já nemohu vyloučit že jsou natolik silní "čarodějové", že toto dokáží. Ale - domnívám se že jich v každém případě bude hodně málo; a za druhé, že jen sotva kdy působí v našich zeměpisných šířkách a v našich kulturních kruzích. Jinak řečeno: naše vlastní civilizace nás postihuje tisíckrát většími a bezprostřednějšími riziky, nežli je případná možnost nějakého ataku z oblasti černé magie.
Ovšem: opakuji ještě jednou, zcela stoprocentně se ani to vyloučit nedá; a pak by to bylo ovšem krajně problematické takovéto jednání postihovat justičně.
Vzpomínám si ještě, jak jsme přesně takový případ (tedy čarodějnictví) svého času před léty probírali na semináři na pražské právnické fakultě. Tehdy se ovšem jednalo o zcela specifickou právní záležitost poškozování cizích práv principiálně n e z p ů s o b i l ý m i prostředky; náš lektor zmínil právě čarodějnictví jako klasický příklad toho, když se někdo sice snaží poškodit někoho jiného, ale naprosto fiktivními respektive nezpůsobilými prostředky. Čili bez reálného efektu; a takový případ je pak trestně nepostižitelný.
Ale kdyby se nakonec skutečně prokázalo, že takovéto negativní působení reálné výsledky má - pak by to byl pro justici skutečně nemalý problém.
Jde o to, pane Poláčku, kdo nebo co dodává tělu onu užitečnou informaci. Vy říkáte, že homeopatický preparát, já předpokládám, že homeopat.
Představte si takovouto situaci:
Výrobci homepatik se v laboratořích cosi zvrtne a celá šarže homeopatické preparátu je nenávratně zničena. Vedoucí výroby přijde na řešení: homeopatická složka výsledného produktu bude v tekutých lécích nahrazena čistou vodou či bude vynechána úplně, jinak vše až po balení, označení a distribuci proběhne úplně normálně.
Homeopati ani jejich klienti nic netuší, lék je vydáván se stejnými instrukcemi jako obvykle a užíván taky jako obvykle.
Co myslíte: Projeví se tato příhoda na stavu pacientů?
Já bych se vsadila, že neprojeví.
Je to vlastně takový docela pěkný příklad toho, jak v rámci boje proti hlouposti (a v rámci předsudků o tom, co je hloupost) popíráme realitu - tedy ten skutečný léčebný účinek placebo efektu, nebo - dejme tomu - vliv psychiky na imunitu.
To znamená: ano, je docela dobře možné, že ty léčebné efekty nastávají t a k é v souvislosti s (nonverbálním) působením terapeuta (homeopata) na pacienta.
Jenže - kdybychom v e š k e r é účinky homeopatie chtěli vysvětlit jenom tímto způsobem, pak se tu racionalistický výklad stejně dostane do značných potíží.
Za prvé: jak už jsem napsal, ty projevy započaté terapie jsou velmi, až extrémně intenzivní. (Mimochodem: velmi mnoho pacientů ukončí předčasně homeopatickou terapii, ne snad proto že by neúčinkovala, nýbrž přesně naopak proto, že vůbec nemohou vydržet i n t e n z i t u této terapie!!)
A tak:jak by vlastně vůbec bylo možno z ryze racionalistického hlediska vysvětlit, že dochází - jenom silou čiré sugesce! - k tak intenzivním účinkům? Vždyť ten terapeut vůbec n e ř e k n e svému pacientovi, co ho očekává; to celé by tedy muselo probíhat tak, že by doslova a do písmene jenom čistě vlastním p ř e n o s e m m y š l e n e k na pacienta terapeut způsobil tak dramatické následky! Jestliže tedy racionalistický pohled nechce přijmout to výkladové schéma, že skutečně je léčivá informace uložena v samotném homeopatickém médiu - bylo by to pro tento racionalistický postoj opravdu přijatelnější, přijmout ten výklad, že terapeut řídí tělesné funkce pacienta jenom čirou silou svých myšlenek?!...
Za druhé: jak už jsem zmínil, ten pacient vůbec neví, co konkrétně se s ním vlastně bude dít. A přece - především ta prvotní reakce ("prvotní zhoršení") je naprosto specifická a její projevy jsou naprosto jednoznačné - jak a odkud by ten pacient vlastně vůbec mohl vědět, že má dostat p r á v ě t a k o v é symptomy, a žádné jiné? Jediné vysvětlení by za těch okolností bylo, že toto vědění mu do jeho vědomí opět zprostředkuje sám terapeut - čistě přenosem myšlenek!! Takže i takovýto výklad by byl pro racionální vědomí zřejmě ještě méně stravitelný nežli ten výklad, že určitá léčivá informace je zakódována v (molekulárních) strukturách samotného média.
Za třetí: opravdu si nesmíme věc představovat tak, že k homeopatům chodí výhradně nadšení vyznavači alternativní medicíny. Kteří by tedy byli apriori náchylní vůči jakékoli sugesci. Zčásti dozajista ano; ale na straně druhé, mnoho pacientů přichází k homeopatovi respektive vůbec alternativnímu léčiteli až tehdy, když za sebou mají léta strávená s nemocí, od které jim klasická školní medicína nedokázala pomoci. A že jim pak někdo známý řekl, ať přece jenom vyzkouší i tu homeopatii. Oni tam tedy přicházejí mnohem spíše se skepsí, nežli s entuziasmem; chtějí to prostě vyzkoušet, jako zcela poslední možnost. Takže i z tohoto hlediska se jeví velice málo pravděpodobným, že by působení homeopatické terapie spočívalo jenom a pouze na sugesci (respektive autosugesci).
Bohužel, samozřejmě existuje v dané oblasti velmi mnoho šarlatánů, kteří právě tohle dělají: namlouvají pacientům všespasitelnost vlastní terapie (a někdy v ni snad i sami opravdu věří), a odrazují pacienty od klasické léčby i tam, kde by to bylo bezpodmínečně nutné.
Jenže: tento stav je právě způsoben v i n o u s t á t u - který namísto aby zavedl jednoznačná a důsledně kontrolovaná kritéria pro alternativní způsoby léčby, kdy by se velice rychle mohlo oddělit zrno od plev, tak celé toto pole zavrhuje paušálně, a tím ho právě nechává napospas těm šarlatánům.
Asi je to tím, že neznám žádné homeopaty. Ti totiž, pokud vím,
svádějí účinek homeopatik nikoli na placebo efekt, ale výhradně na ony přípravky.
Sugesce může nahradit anestetika v zubařské ordinaci, takže zubař obrušuje živý zub, až se z něj kouří, aniž by pacient cítil sebemenší bolest. Sugesce může ovlivnit imunitu, srdeční činnost a spoustu dalších věcí, o kterých jsou lidé přesvědčeni, že je nelze vědomě ovládat. Sugesce může taky velmi úspěšně pozměnit lidskou paměť.
Jste si jistý, že si pamatujete všechno, co bylo řečeno na sezení s vaším léčitelem?
Pokud jsem si všimla, nic takového Zeman neříkal. Spíš sem tam někoho shazoval, něco ironizoval, nezapomínal si do někoho rýpnout...
Není nakonec problém v tom, CO vlastně se lidem líbí?
Zřejmě nemáte představu, že někteří dospělí jsou tak trochu jako děti. A možná právě to, že nemají práci, má na to také vliv.
Ale jiní prostě volili jen menší zlo (viděno z jejich pohledu, pochopitelně).
Inu, když chcete, zůstaňte si u své jednoduché pravdy, pane Kolaříku.
Co se Vaší poznámky týče, že by to snad ten homeopat svým pacientům mohl předem prozradit - za prvé to by jim musel podat velice konkrétní a velice podrobný výklad celé řady velice specifických symptomů; a za druhé a především, právě tohle žádný věci znalý homeopat n i k d y neudělá.
Pro homeopaticky působícího terapeuta je totiž právě to naprosto klíčové, aby sledoval tento vznik a vývoj symptomů u pacienta - právě a pouze na základě toho může poznat, zda ten zvolený prostředek byl správný, zda působí; a za druhé, na základě těchto stop pak může přizpůsobovat další léčbu. Jinak řečeno: ten homeopat který by svému pacientovi předem prozrazoval ty budoucí symptomy, ten by tím sám torpédoval svou vlastní léčbu, protože pak by opravdu nemohl vědět, jestli ty symptomy nejsou jenom důsledkem autosugesce.
- To je ostatně také důvod proč já jsem tady ty symptomy toho "prvotního zhoršení" nijak konkrétně nepopsal; pokud by některý z čtenářů někdy začal nějakou homeopatickou terapii, pak by právě už jenom tímto věděním o oněch symptomech mohl být v určité míře ovlivněn.
Ve skutečnosti je tomu ale přesně naopak. Pokud pohlédneme na výsledky moderní teoretické fyziky, jmenovitě kvantové mechaniky - ta hovoří zcela jednoznačně o tom, že informace je možno předávat v podstatě odkudkoli kamkoli, bez ohledu na čas a vzdálenost.
My máme ovšem pořád určitou myšlenkovou setrvačnost v tom, že nás svět chceme vnímat stále ještě bezprostředně předmětně, látkově - prostě jako komplex určitých o sobě p e v n ý c h těles. A přitom tendence moderní fyziky je vlastně zcela opačná, vlastně už někdy ve dvacátých či třicátých létech vypukla vlastně svým způsobem vyložená panika že "hmota mizí", moderní věda tuto představu pevných těles definitivně rozbila, namísto toho zůstaly vlastně jenom neustále oscilující shluky energie.
Přičemž - a to je výsledkem dalšího vývoje vědy - kde a jak tato energie působí, to je dáno právě tím, čemu se říká "informace".
Takže jestli je působení homeopatických preparátů s něčím opravdu v rozporu, tak jenom s tou starou, tradiční představou předmětného světa; ale v žádném případě s obrazem skutečnosti, jaký podává moderní vědecký výzkum.
Měla jsem v minulosti možnost nahlédnout trochu do oboru, který s tím vším podle mne úzce souvisí. Myslím tím hypnózu. Proto jsem se v souvislosti s vaším tvrzením, že vám léčitel předem neprozrazoval, jaké projevy bude léčba mít, ptala, jestli jste si jistý, že si opravdu pamatujete všechna jeho slova.
Ale slibuju, že už nebudu nabourávat vaši víru v účinnost homeopatik.
A i těm bych to odpustila, pane Kolaříku.
Jenže stalo se, že mám jednu příbuznou, která se léčitelstvím sama zabývá (působením bioenergií). A ta si své umění kdysi vyzkoušela i na mně. Já jsem byl krajně skeptický; a k tomu působení jsem svolil právě jenom proto, že jsem byl naprosto pevně přesvědčený, že to stejně nebude mít naprosto žádné účinky.
Jenže - ono to účinky mělo. A jestli jsem ze sebe nechtěl dělat zabedněného a dogmatického nevěřícího Tomáše, nezbývalo mi nic jiného, nežli to doznat.
Tohle byl ten klíčový okamžik, kdy jsem poznal, že skutečnost našeho světa je mnohem komplexnější a vícevrstevnatější, nežli jak nám ji ukazuje naše běžné, racionalistické vnímání.
Začal jsem se o tuto záležitost pak zajímat blíže; a znovu a znovu jsem zjišťoval, že jsou tu věci které prostě působí. I když jsou - s naším běžným racionalistickým aparátem - zdánlivě nevysvětlitelné.
A nakonec jsem se naučil některé metody sám používat, a používám je - ku prospěchu vlastního zdraví - vlastně denně.
A ono to vlastně není vůbec tak moc těžké; to ze všeho nejtěžší je právě prorazit ten vnitřní mentální blok apriorní, racionalistické nedůvěry. Toho hlubokého přesvědčení, že tohle přece n e m ů ž e působit, když se to nedá vysvětlit racionalisticky.
Jak jsem naznačil v minulém příspěvku, ve skutečnosti tyto fenomény ani vůbec neprotiřečí výsledkům a poznatkům moderní fyziky; nýbrž protiřečí pouze našim vlastním, zastaralým a mechanistickým výkladům této fyziky.
Takže, paní Zemanová: naprosto nejjednodušší cestou, jak si v dané záležitosti udělat jasno, je zcela osobní experiment. A - odvaha vzdát se svých vlastních předpojatostí.
Já v podstatě nemám nic proti homeopatii ani jiným druhům léčitelství a uznávám, že pro mnoho lidí mohou být dobrodiním.
Moje výhrada se týká jen té stránky činnosti homeopatů a léčitelů, kdy opustí pragmatickou praxi a začnou trvat na tom, že podstatu své metody vysvětlí lidem "vědecky". Problém je v tom, že odmítají přistoupit na pravidla, která si skutečná věda stanovila. Jejich tvrzení nejsou falzifikovatelná, když zmíním to, co je v podstatě hlavní, tedy Popperův známý požadavek.
Na toto téma bylo vedeno nekonečně mnoho debat. Jako příklad mohu uvést diskusi pod blogem Václava Hořejšího, deset let starou, ale stále aktuální:
http://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=3280
Pokud se jedná o to druhé: posledně jsem psal právě o tom, že přijde na to, j a k tu "moderní vědu" vlastně chápeme a definujeme. A ti (z kritiků homeopatie a vůbec alternativní medicíny) kteří se na ty "vědecké metody" odvolávají, ve skutečnosti zastávají jenom její zastaralou, mechanistickou podobu.
Ostatně ty výkladové modely homeopatického působení mají také vědecký charakter: ta teorie říká právě to o čem jsem už také psal, totiž že do příslušného média (do jeho molekulárních či submolekulárních struktur) se uloží příslušná informace, která následně aktivuje vlastní obranné mechanismy pacienta.
Zdali je možno to verifikovat či falzifikovat? - Připomeňme si, že i Einsteinova teorie relativity (alespoň některé její výpovědi) byla definitivně verifikována až zcela nedávno. Jsou prostě věci, které se s naprostou jednoznačností dají verifikovat/falzifikovat velice obtížně.
Například otázka, zda mírné požívání (červeného) vína prospívá, či škodí lidskému zdraví: tady je možno nalézt celou řadu studií dokazujících jak pozitivní, tak negativní účinek.
Vůbec, ohledně těch lékařských studií je nutno pronést jedno zásadní slovo: v současné době se velmi věří na tyto "studie" - ale ve skutečnosti opravdovou vypovídací hodnotu má jenom nepatrné procento z nich. Takováto skutečně "neprůstřelná" studie totiž musí mít skutečně velmi široký záběr (to jest, velké množství probandů); navíc musí být dlouhodobá (vlastně celá léta), a její organizace je velmi složitá a náročná. Zkrátka: takovéto opravdu kvalitní studie jsou velice drahé; a jen velmi výjimečně si je někdo může dovolit. (A většinou je financují velké komerční koncerny, například producentů vína; a pak je docela snadno možné si představit, jak "nezávislé" takové studie jsou.)
Právě proto je - co se homeopatie týče - možno argumentovat studiemi jak v jejich prospěch, tak v jejich neprospěch. A už jsem napsal: dokud nejsem seznámen s konkrétním způsobem jak tyto studie byly prováděny, nemohu posoudit jejich skutečnou průkaznost.
-------------------------------------
Co se toho blogu dr. Hořejšího týče: tady je už na první pohled naprosto jasné, že on je fundamentalistickým odpůrcem jakékoli alternativní medicíny.
Kromě jiného popírá jakoukoli účinnost léčby v(z)kládáním rukou; což je právě ta léčitelská metoda o které mohu s naprostou jistotou prohlásit, že přináší naprosto jednoznačné léčebné účinky.
A ostatně: o tom že zde určité energetické procesy probíhají, se může přesvědčit každý, když navštíví nějaké jenom trochu schopného léčitele. Z rukou těchto léčitelů vychází energie, kterou je možno pociťovat jako zřetelně vnímatelné teplo, jednoznačně převyšující samotnou tělesnou teplotu působícího, respektive jeho rukou.
Svého času se mi podařilo právě tímto způsobem přesvědčit jednoho stejně tak zarytě přesvědčeného skeptika, když jsem mu tyto (tepelné) energie předal i přes několik vrstev silného zimního oblečení. Přes které by samotná tělesná teplota nikdy nemohla projít.
Takže k panu Hořejšímu: on prostě v í, že žádné alternativní způsoby léčby fungovat nemohou a nesmějí; a tak si vůbec nedává sebemenší námahu s tím, si ty případné účinky opravdu sám vyzkoušet. Jak řečeno, příležitostí k tomu je v principu dost; stačí jen chtít.
Teorie, na nichž stojí homeopatie, se dost dobře nedají brát jako věda. Podobně jako teorie, vysvětlující účinky vkládání rukou, nebo diagnostiky na dálku, proutkaření a podobně. Nepoužívám slovo pavěda, to má příliš dehonestující přídech, raději bych to nazvala ne-věda. Prostě stojí to mimo oblast, která, jak už jsem psala, podléhá jistým pravidlům. A jak už jsem psala, nic proti lidem, kteří působí na tomto poli, nemám, pokud nezačnou vydávat tvrzení, jichž se dopouštějí, za vědecká, a zároveň odmítají kritiku založenou na ověřování, kterou musí podstoupit každé tvrzení, jež má ambice být uznáno za součást vědy.
Možná mají pravdu, stejně jako mají možná pravdu ti, co věří na převtělování duší.
Některé ověřovací pokusy by rozhodně nebyly příliš náročné. Naopak: bylo vypsáno několik tučných cen. Pokud zájemce projde testem a dokáže, že výsledky jeho schopností /obdobné povahy, jaké uvádíte/ jdou nad hodnotu, kterou statistika udává jako náhodnou, dostane slušnou sumu. Ale zatím na to pokud vím nikdo nedosáhl.
Ptáte se:
Jedná se o to, zda homeopatie má r e á l n é účinky (přesahující běžný efekt placeba) - anebo jestli je možno její působení vysvětlit metodami současné tradiční vědy?
Řekla bych, že je to tak, že současná věda nezjistila žádný účinek homeopatik, který by přesahoval účinek placeba. Tento účinek věda považuje za reálný.
Věda se neustále vyvíjí. V tom smyslu, že nové poznatky upřesňují nebo nahrazují ty dřívější. Co však zůstává, jsou pravidla, kterými by se ti, co chtějí být považováni za vědce, měli řídit. Tady není žádný rozdíl mezi vědou "tradiční" a "moderní".
Mimochodem, ve čtvrtek večer vysílá druhý program televize v rámci pořadu "Pološero" dokumentaci o lidech, které - poté co jim s jejich nemocemi nedokázala pomoci "vědecká" medicína - jejich potíží zbavila medicína alternativní. Možná by v rámci našich polemik nebylo tak docela marné se na ten pořad podívat. ;-)
Nevidím důvod, proč by lidé, kterým to pomáhá, nemohli homeopaty vyhledávat. Teď snad dokonce vstoupí v platnost nařízení, že homeopati, stejně jako ostatní léčitelé, budou muset vést o léčení dokumentaci, takže snad poslední námitka ze strany lékařů padne.
Jestli vám vadí, že věda má jiný názor na to, proč homeopatie funguje, než proklamují homeopati, vidím, že s tím nic nenadělám. Proč se tedy dohadovat pořád dokolečka? Nemá to smysl.
Sám jsem někde v úvodu této diskuse zmínil případy s černou magií, kdy - v regionech kde je tato víra ještě silná - může dojít dokonce k úmrtím, když se někdo dozví že nějaký čaroděj mu "poslal smrt". On na to věří tak naprosto pevně, že si rezignovaně lehne, a v krátké době opravdu umře.
Takže tento fenomén, který se - z nedostatku exaktnějšího pojmenování - neurčitě nazývá "podvědomí, tedy tento fenomén má skutečně obrovskou sílu; a je to právě tento potenciál, který klasická "vědecká" medicína nechává víceméně naprosto nevyužitý.
A vlastně se ho zbavuje tím, že ho označí prostě za "placebo". Jako by tím bylo všechno vysvětleno; jako by tím bylo vysvětleno, jak pouhá p ř e d s t a v a, tedy ve své podstatě zcela nemateriální úkaz, může mít takto zásadní řídící úlohu vůči zcela materiálním procesům samotného těla.
Ze všeho nejspíše tu moc "podvědomí" vůči materiálnímu tělu můžeme popsat prostředky moderní computeristiky: tělo je "hardware", zatímco vědomí/podvědomí je "software".
A i každý laik dnes už ví, že je to právě to software, které má nakonec řídící roli. A ta "vědecká" medicína se stále víceméně jenom vrtá v tom "hardware", v materiálním těle. Zatímco většina alternativních léčebných metod naopak cílí právě na to "software", tedy na vlastní řídící centrálu všech tělesných (respektive psychosomatických) procesů.
http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=70
Hlavní rozpor asi je v tom, co znamená slovo "funguje". Pokud si pan Poláček pod tím představuje "zkusil jsem to a mně to pomohlo", pak nemám co dodat - ale tady jsme na argumentační úrovni typu "kouření neškodí, náš děda hulil jako továrna a byl tady do devadesáti" případně "globální oteplování je nesmysl, koukejte, jaká byla včera zima".
Ale na straně druhé je nutno si uvědomit, že zde existují rozdíly; na mě například hypnóza nepůsobí vůbec, zatímco homeopatie naopak velice razantně.
Co se toho argumentu týče "zkusil jsem to a mně to pomohlo" - kdybych byl ten jediný, který k tomuto závěru dospěl, snad bych se ještě mohl nechat přesvědčit, že to byla v tomto případě pouhá nahodilost. Jenže těch pacientů, kterým homeopatie pomohla (a opakuji znovu, mnohdy v případech, kdy předtím naprosto selhala medicína klasická) - tak těchto pacientů jsou tisíce a desetitisíce, respektive (podle toho jak velký region zahrneme) statisíce a miliony. A nepomohlo jim to zřejmě jenom jednou, nýbrž opakovaně. Jinak by se dávno vrátili zkroušeně zpět k medicíně školské.
"Nevím, proč to nebolí, ale nikomu to nevykládej, nebo tě budou mít za blázna." Tak vám to tady teď říkám...
Jo... kdyby někdo potřeboval nějaké čarodějnické služby, tak už s tím kolegou bohužel nejsem v kontaktu; jako by se do země propadl... :-)
Z toho co zde bylo ukázáno a sděleno nějak výjimečné či extrémní nejsou zdaleka ty předvedené úspěchy alternativního způsobu léčby; ty jsou pro každého, kdo je s touto problematikou jenom trochu blíže seznámen, víceméně naprostou samozřejmostí.
Mnohem více otřásající je jiné sdělení: jak moderátorka pořadu uvedla, televize ví o celé řadě českých lékařů, kteří se sami léčí pomocí homeopatie či jiných metod alternativní medicíny - ale b o j í se to přiznat, aby nepřišli o své místo!!
Za časů totality se říkalo, že běžný občan žije schizofrenní život - kdy jedny názory může vyslovovat v soukromí svého bytu, ale zcela jiné musí říkat navenek, ve svém zaměstnání či ve svém studiu.
Zdá se, že v současném "svobodném" režimu to nakonec není příliš jiné, alespoň právě v oblasti alternativní medicíny: své vlastní názory, své vlastní poznání pravdy je nutno tajit, nevyslovovat je veřejně, aby z toho dotyčného nepostihly sankce.
Mimochodem, kdyby měl někdo zájem si tento pořad ještě dodatečně shlédnout, je to možné tady: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318730018-polosero/218562222000010-polosero-nekonvencni-medicina
Naznačujete, že lékaři, co si při své normální praxi přivydělávají distribucí homeopatik a doporučují je svým pacientům, v homeopatii ve skutečnosti nevěří, když se s tím netají?
Ale k tomu pořadu je nutno připojit ještě jeden dodatek. Byl zde uváděn případ toho hocha, kterému klasická medicína nejenomže nedokázala pomoci, ale navíc ho ještě - zřejmě bolestivými - zákroky traumatizovala natolik, že se nakonec bál i toho léčitele, ke kterému ho nakonec jeho matka přivedla.
Bál se ho, a nechtěl k němu vůbec chodit. To znamená: jestliže se ze strany skeptiků stále znovu vynořuje tvrzení, že úspěchy alternativních metod léčení jsou založeny výhradně na efektu placebo, pak v daném případě je možno tento efekt naprosto vyloučit. Onen hoch k tomu léčiteli přišel ne snad s nějakým euforickým očekáváním, nýbrž naopak, se strachem a s nedůvěrou. A - přesto mu bylo pomoženo, a to už ve velmi krátké době.
Uvádění jednotlivých případů, kdy je uzdravení spojováno s homeopatií, je samozřejmě oblíbené, ale ve skutečnosti nemá příliš velkou váhu. Všem vyléčení přeju, ať už k němu došlo vlivem víry v léčitele a jím doporučené přípravky, či by se dotyčný uzdravil tak jako tak, zcela spontánně.
Mimochodem ještě jedna pasáž v té dokumentaci je opravdu zajímavá: onen český lékař, který je činný v Německu (homeopaticky), a srovnává tedy poměry v obou zemích. Zatímco v českém lékařském prostředí je homeopatie stále ještě diskvalifikována jako jakési pokoutní šarlatánství, v Německu je uznávána jako zcela legitimní způsob léčby. (Což ovšem neznamená, že i tam by stále netrval spor mezi zastánci homeopatie a jejími konzervativními odpůrci.) Takže Česko tady zase zaostává o celá léta za rozvinutým světem.
Je ovšem fakt, že i v Německu došlo ohledně uznání a rozšíření homeopatie k velkému posunu až v posledních dekádách. Ještě tak před dvaceti lety, když nějaká lékárna vedla vedle klasických léků i homeopatické preparáty, tak to často zdůrazňovala jako svou zvláštnost na vývěsce. Dneska se něco takového prakticky už nevidí; prostě proto že homeopatické preparáty vede víceméně každá solidní lékárna.
Ano, je mnoho takových kteří si tuto schopnost vykládají jako působení "božských energií". Jiní zase jako působnost energií kosmických. Takže výklady jsou možné různé; a také je nutno si uvědomit, že i ten konkrétní způsob působení může být odlišný. Za pravé je možno působit bezprostředně, rukama, čirou energií. Ale je také možno působit na dálku, a to opět dvěma různými způsoby: buďto zase jenom posílat čirou energii (jmenovitě reiki) - anebo ale je možno to posílání energií spojit s vizualizacemi, tedy s určitými obrazy, kdy je možno například určitý orgán či dokonce jenom tělesnou funkci "povzbuzovat" k uzdravení, to jest k obnovení správné funkčnosti. Anebo je ale také možno posílat jenom čiré myšlenky, bez samotných energií.
Kdysi už dávno před léty jsem četl jakési hierarchické rozdělení od jednoho - českého - vyznavače léčitelství, která se mi zdá dost dobře postihovat různost těchto fenoménů:
1. jsou lidé, kteří jsou velmi spjati s přírodou, působí bezprostředně svými energiemi, mohou dosahovat výborných výsledků především v oblasti ryze tělesné
2. pak jsou lidé, kteří působí na vyšší úrovni, mohou působit na dálku, mohou ovlivňovat komplexnější souvislosti v celém tělesném i psychickém aparátu nemocného
3. a nakonec jsou lidé na velmi vysoké duchovní úrovni, kteří působí už jenom čistě přes tuto ryze spirituální rovinu; tito dokáží "rozpustit" vnitřní blokády nemocného plynoucí ze základních existenciálních (duševních a duchovních) poruch dotyčné osoby.
Přihodilo se mi totiž několikrát, že jsem prostřednictvím akupresury (což je určitá forma akupunktury, rozdíl je v tom že se provádí tlakem prstů) ošetřoval akutní bolesti svalů respektive pohybového aparátu u lidí, kteří mi předtím výslovně řekli, že "na něco takového vlastně nevěří". Takže nějaký "placebo" efekt tu byl předem vyloučen.
Jejich nedůvěra respektive nevíra ovšem zmizela, když jejich bolesti po onom zákroku zmizely - a to doslova a do písmene během několika desítek vteřin!!
Měl jsem například jednoho mladého kolegu v práci, který si při manipulaci s břemeny nějakým způsobem zřejmě namohl šlachy v předloktí tak, že prakticky vůbec nemohl pohybovat celou pravou paží, mohl pracovat už jenom levou rukou. Poté co jsem mu udělal akupresuru příslušných bodů na lokti, se hybnost jeho pravé paže okamžitě obnovila tak, že mohl víceméně bez většího omezení pokračovat v práci. Tento dramatický léčebný úspěch ho fascinoval natolik, že se mě okamžitě začal vyptávat, co akupresura vlastně je, jak působí, a kde je možno k ní sehnat nějakou příručku.