Kancléřka Angela Merkelová uspořádala 29. října tiskovou konferenci, na které oznámila veřejnosti své osobní rozhodnutí, odvozené mimo jiné od výsledků zemských voleb v Bavorsku a Hesensku. Zde její politické uskupení utrpělo bolestivou porážku. V prosinci již nebude kandidovat do předsednické funkce strany CDU a ve spolkových volbách za tři roky se nebude ucházet o křeslo ve Spolkovém sněmu. A prý se nebude ani ucházet o jiné funkce.

Tím předem odpověděla na domněnky některých komentátorů, že by mohla nahradit Jeana Clauda Junckera na špičce Evropské komise. Své sdělení uvedla humornou větou: Nikdo se jako kancléř či kancléřka nerodí. Tím implikovala snad i sdělení, že by jako kancléřka nechtěla ani umřít. Snad se můžeme těšit na nějakou její knihu o politice — jak to v podobných případech bývá.

↗

Kancléřkou se nikdo nerodí. Foto WMC

Sama Merkelová před lety hovořila o tom, že by pozice kancléřky měla být spojená s předsednictvím strany, upozorňují komentátoři. Pravdou ovšem je, že by nebylo politicky chytré opustit obě funkce najednou, jak požaduje opozice. Merkelová se navíc stala předsedkyní strany v roce 2000 a kancléřkou teprve o dva roky později.

Svůj politický odchod chce samozřejmě dokončit v pořádkumilovné atmosféře, která její působení již dlouhá léta doprovází. I když by mohla přistoupit na dřívější náhradu ve funkci kancléřky, což by mohlo být pro následovnici či následovníka výhodné, nemůže to udělat — stala by se tím, co se v anglické hantýrce nazývá „lame duck“ (odcházející politik, jehož následník je již známý, a který tím ztrácí vliv i pocit zodpovědnosti). A o předsednickou pozici v CDU se mezitím rozpoutala opravdová soutěž.

Kdo po Merkelové

Merkelová prosadila do funkce generální tajemnice strany (v níž začínala svou kariéru sama) Annette Kramp-Karrenbauerovou. Do tohoto okamžiku to bylo chápáno jako znamení, kdo by ji mohl v současné pozici nahradit. Kramp-Karrenbauerová se také vyjádřila, že se bude o předsednictví ucházet. Ihned se ovšem objevili další kandidáti a Merkelová jasně prohlásila, že se do volby nebude míchat.

Dalšími uchazeči jsou především mladý Jens Spahn, konzervativní křesťanský demokrat, který často kancléřku kritizuje, mimo jiné za přístup k migraci. Toho kancléřka „uklidila“ do náročné pozice ministra zdravotnictví. Ozval se i kancléřčin protivník ze starých časů Friedrich Merz, který ve dnešní době migračních proudů oživuje pojem „národní identita“.

Merz, který působí v lukrativních pozicích v dozorčích radách různých průmyslových podniků, okamžitě navštívil také Brusel, kde německé politické špičky samozřejmě potřebují pevnou podpůrnou síť. Bývalý ministerský předseda Rýnské Falci a později Durynska Bernhard Vogel se ovšem vyjádřil pro Annette Kramp-Karrenbauerovou, aby se v CDU zachovala jistá kontinuita.

Do sjezdu CDU v prosinci bude diskuse o koncepcích německé politiky pokračovat. Konzervativní kandidáti Merz a Spahn se v komentářích objevují jako politici, kteří by mohli zastavit nárůst preferencí AfD, která nyní zasedá ve všech zemských parlamentech. Merz je se svými transatlantickými vazbami kandidátem, který by mohl omezit nesrovnalosti v NATO.

Styl, kterým Merkelová klidně a konsensuálně řídila celostátní debatu, se nyní dynamizoval a pozorovatel pojednou vidí i řadu radikálnějších sdělení. Onen měsíc do sjezdu CDU bude obdobím hledání nových pozic — pro Německo i pro CDU.

Otazníky provázejí i současnou koalici na spolkové úrovni. Merkelová svým konsensuálním stylem „zasedla“ pozice, ve kterých dříve vládla dnes slábnoucí sociální demokracie. Může se Friedrich Merz paradoxně zaujetím konzervativnějších pozic stát zachráncem sociální demokracie tím, že ustoupí z oblastí, ve kterých se socialisté během své dlouhé existence pohybují? A nejdůležitější otázkou pak je, zda by Angela Merkelová Merze jako nového předsedu své strany jako kancléřka přežila.