Africký Kamerun se v českém prostředí netěší zrovna velké pozornosti. Stát, jehož název byl v 15. století odvozen od krevet (portugalsky camarões) žijících v obrovském množství v pobřežních vodách Guinejského zálivu, se stal v poslední třetině 19. století součástí německé koloniální říše, která s ním počítala v rámci své vize německé Mittelafriky.

S koncem první světové války německé koloniální ambice vzaly za své a území bylo rozděleno mezi Francouze a Brity, kteří coby vykonavatelé takzvané mandátní správy měli dbát „na pokojný rozvoj svěřeného území“. Většina území bývalé německé kolonie byla svěřena do správy Francouzů (území zvané Cameroun), kteří usilovně šířili jak jazyk, tak právní systém a hodnoty, na nichž byla evropská Francie vystavěna.

Úzký pruh území na západě byl svěřen do správy Británie coby Severní Kamerun (Northern Cameroons) a Jižní Kamerun (Southern Cameroons), přičemž administrace byla prováděna ze sousední Nigérie, patřící rovněž do britské západní Afriky. Nastala tak situace, kdy jedna kolonie spravovala jinou kolonii, což v dané době sice nebyl ojedinělý případ (v podobné situaci byla i. Jihoafrická unie vůči Německé jihozápadní Africe), nicméně i tak nastalá situace vzbuzovala u místních obyvatel nevoli.

Po druhé světové válce byl systém mandátů nahrazen činností nově vzniklé Poručenské rady v rámci systému nově vzniklé OSN a cesta nezávislosti se stalo jen otázkou času. Po vyhlášení nezávislosti francouzské části na počátku roku 1960 se s napětím očekávalo, jaký postup zaujme britská strana, respektive zástupci domorodého obyvatelstva, a zda upřednostní spojení s Nigérií či Kamerunem. Konečný výsledek jednání se dostavil v roce 1961, kdy byl Severní Kamerun obývaný převážně muslimy připojen k Nigérii a Jižní Kamerun se stal součástí Republiky Kamerun.