Chci přispět X

Tunisko kriminalizovalo projevy rasismu. Jako první v arabském světě

Tuniští poslanci téměř jednomyslně schválili zákon kriminalizující projevy rasismu. V zemi s dlouhou historií upozaďování a útlaku početné černošské menšiny jde o přelomový krok, v podobně naladěném regionu pak o naprostou výjimku.

(frak)

19.10.2018 16:00

Foto_huffpost_maghreb

Demonstrace za rovná práva a proti rasismu organizace M'nemty. Foto HuffPost Maghreb

V Tunisku se tento měsíc opět psaly dějiny, když země jako první v arabském světě a teprve druhá na africkém kontinentě přijala zákon penalizující rasovou diskriminaci. Místní poslanci tak konečně reagovali na dlouhou historii společenské a hospodářské marginalizace několikamilionové černošské menšiny – a zároveň na neustávající vlnu slovních i fyzických útoků na osoby černé barvy pleti.

Zákon o „eliminaci všech forem rasové diskriminace“ přijali tuniští zákonodárci drtivou většinou 125 hlasů proti jednomu, pět poslanců se zdrželo. Rasistické komentáře umožňuje trestat jedním měsícem až jedním rokem vězení a pokutou ve výši až tisíc dinárů (zhruba osm tisíc korun). Ještě přísnější trest – od jednoho do třech let vězení a až tři tisíce dinárů pokuty – čeká provinilce, který by se dopustil „podněcování k nenávisti“, „rasistických výhružek“, „šíření“ či „obhajování rasismu“, anebo se podílel na vytváření a fungování skupin propagujících rasismus.

„Jsme svědky mimořádně důležitého obratu v historii Tuniska srovnatelného se zrušením otroctví,“ prohlásil po hlasování Mesaúd Romdhání z Tuniského fóra za ekonomická a sociální práva (FTDES), které schválení přelomové legislativy prosazovalo. „Je to obří krok kupředu, ale zůstává před námi ještě mnoho práce na praktickém prosazení zákona ve společnosti, kde je deset procent černých Tunisanů a mnoho subsaharských Afričanů neustále vystaveno rasistickým urážkám a dokonce i násilným útokům.“

Na okraji společnosti
Přestože Tunisko jako první arabský stát zrušilo v roce 1846 otroctví, odhadovaná deseti až patnáctiprocentní menšina Tunisanů černé pleti soustředěná především na zanedbávaném jihu se musela dlouho potýkat s projevy pohrdání a odstrčení ze strany většinové společnosti. Patrné je to už ve slovníku běžně užívaném k oslovení černých Tunisanů, jenž je zpravidla spojen s narážkami na domnělou špinavost, otrockou minulost a ponížené postavení.

„Některé restaurace a kavárny zaměstnávají pouze černochy, protože černoši jsou považováni za služebníky,“ popisuje někdejší předsedkyně Národního odborového svazu tuniských novinářů, Nédžiba Hamrúní, která se sama opakovaně stala terčem rasistických útoků.

Okrajové postavení ve společnosti potvrdil letošní průzkum organizace Afrobarometer, z něhož vyplynula mimo jiné bezmála dvojnásobná nezaměstnanost mezi Tunisany černé pleti oproti většinové populaci. Objevují se také příklady rasové segregace ne nepodobné tomu, co zažívala Jižní Afrika v době apartheidu – kupříkladu v jedné vesnici fungovaly dlouhou dobu oddělené školní autobusy pro černé a bílé děti, jinde je možné najít segregované hřbitovy.

Problém existuje
Samotná existence rasismu byla v Tunisku donedávna často relativizována nebo úplně popírána, k čemuž přispěla neviditelnost příslušníků černošské menšiny na exponovaných postech – v parlamentu ji zastupuje jediná poslankyně (zvolená poprvé v roce 2014), na televizních obrazovkách od letošního května první hlasatel zpráv, ve státní společnosti Tunisair jediná černošská letuška.

To se podařilo v posledních letech alespoň částečně změnit díky úsilí lidskoprávních skupin, jako je právě FTDES a asociace M’nemty („můj sen“), které organizovaly první demonstrace už v roce 2013 a pomáhají medializovat křiklavé incidenty včetně případů brutálního fyzického napadení následovaných zpravidla nečinnosti ze strany úřadů. Organizace jako M’nemty se zároveň pokouší rozšířit obecné povědomí o černošské komunitě a jejím postavení v tuniské historii – usiluje proto například o zřízení památníku na tržišti Al Berka v hlavním městě Tunisu, kde se od počátku 17. století soustředil prodej otroků.

Výjimečný zákon
Schválení antidiskriminačního zákona, prosazovaného na půdě parlamentu od roku 2016, je každopádně zatím největším vítězstvím těchto iniciativ. Ačkoli sám o sobě otázku systémového rasismu v zemi nevyřeší, Tunisko se jeho prostřednictvím dostalo daleko před okolní země, kde je situace lidí černé pleti srovnatelná, ne-li horší.

Zatímco v Maroku se návrh podobného zákona alespoň již dvakrát ocitl na půdě parlamentu, naposledy v lednu letošního roku, v Alžírsku srovnatelná diskuze ani nezačala a tamní vláda je naopak obviňována z neskrývaně rasistické politiky vůči černošským migrantům ze subsaharské Afriky.

„Rasismus namířený proti černochům je v dnešním Maghrebu všudypřítomný a barva pleti je stále spojována s nižším společenským postavením,“ upozorňuje sociolog Mehdí Alioua z marocké Protirasistické skupiny na ochranu a pomoc cizincům a migrantům (Gadem).


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.