Oddlužení jako nedostupný sen
Daniel HůleV České republice máme nejspíš největší počet exekucí na obyvatele EU. Zároveň tu platí také velmi přísný insolvenční zákon. Změny se však pravděpodobně hned tak nedočkáme.
Dnešním dnem pravděpodobně opět na čas vyhasnou naděje statisíců dlužníků, kteří uvízli v posledních desetiletích v exekuční pasti. Poslanci totiž projednávají novelu insolvenčního zákona v takzvaném druhém čtení ve Sněmovně a divákům chystají velkolepé divadlo, kde lístky do lóží obsadili zástupci lobby vymahačů dluhů a velkých věřitelů. Především těmto lobbistům a jejich zájmům je totiž určena většina pozměňovacích návrhů a nad těmi nejhoršími panuje pozoruhodná shoda napříč politickým spektrem.
O co se vlastně hraje? Přestože v České republice máme pravděpodobně zdaleka největší počet exekucí na obyvatele v rámci EU, máme zároveň nejpřísnější insolvenční zákon. V Evropě prakticky existují tři modely oddlužení spotřebitelů. Balkánský model, uplatňovaný v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Chorvatsku, oddlužení vůbec neumožňuje. Česko-rakouský model, kde je oddlužení podmíněno splacením části dluhů věřitelům, Rakousko před dvěma lety opustilo, když tamní poslanci zrušili desetiprocentní hranici.
A pak je tu západoevropský model, který se postupně z Anglie rozšířil na sever, jih i východ EU. Slovensko, Polsko, Litva… i tam všude je bezpodmínečné oddlužení možné, jen v České republice máme podmínku uhrazení alespoň 30 procent závazků. Různé asociace věřitelů či vymahačů dluhů přitom šíří poplašné zprávy o morálním hazardu a jiných katastrofách, pokud by byla prolomena třicetiprocentní hranice.
Přitom stačí pohled po Evropě a zjistíme, že v zemích, ke kterým tak rádi vzhlížíme, žádné podmínky pro oddlužení nemají, a přesto tam služby všeho druhu nejenže jsou poskytovány, ale dokonce kvalitněji! V Anglii běžně na půjčku dosáhnou i opravdu chudí lidé, a přesto tam mohou být lidé oddluženi nejpozději do tří let.
Zatímco se poslanci z různých stran předhánějí ve velkolepých prohlášeních, jak vyřeší problém předlužených lidí, podoba insolvenční novely, na které panuje výše zmíněná shoda, víc než cokoli jiného zachová status quo. Přitom už návrh ministra Pelikána představoval obtížně akceptovatelný kompromis vstřícný zájmům věřitelů. Původní verze totiž počítala s tím, že bezpodmínečné oddlužení může nastat až po sedmi letech běžící insolvence, jinde je tato lhůta rok až pět let.
Navíc je v návrhu nepochopitelná hranice pro lidi s dluhy vyššími než 2,2 milionu korun, kteří na bezpodmínečné oddlužení nemají dosáhnout. Tento strop se zdá velkorysý, pokud neznáte obvyklou praxi dříve legálních nebankovních společností. Tuto bariéru tak nepřekonají lidé, kteří v minulosti čerpali například čtyři desetitisícové půjčky, ze kterých se kvůli nemravným sankcím staly milionové dluhy.
K Pelikánovu kompromisu ale zaujali vymahači dluhů extrémně nepřátelský postoj s ambicí udělat z kompromisu ještě daleko větší kompromis, který se jich v podstatě negativně nedotkne. Zajímavé také je, jakým houštím si lobbisté začali klestit cestu. Virtuosity přitom dosáhl poslanec ČSSD Jan Chvojka, jak upozornil deník Aktualne.cz, který učinil kozla zahradníkem. Jeho asistent je zároveň manažerem prodejní sítě společnosti Home Credit. Chvojkův návrh, aby na oddlužení fakticky nedosáhli ani lidé s dluhy nad milion, je již jen přirozeným důsledkem prosazovaných zájmů poskytovatelů úvěrů, kteří dospěli k závěru, že si mohou dovolit vše. A bohužel mají pravdu.
Samostatnou kapitolou je letitý bojovník proti bankovním poplatkům Patrik Nacher, který s exministryní spravedlnosti Malou navrhl změnu, aby se, bez ohledu na zprávy insolvenčních správců, po pěti letech soudy u dlužníků, kteří nesplatí alespoň oněch 30 procent, zamyslely, zda si ten či onen oddlužení prostě zaslouží. Nacher tak zachránil většinu poslanců. Voličům budou moci říkat, jak jim osud chudých a předlužených není lhostejný, ale zájmy obchodníků s bídou tím neohrozí.
Na Evropské úrovni je přitom před finálním schválením Evropskou komisí směrnice zavádějící bezpodmínečné oddlužení živnostníků nejdéle do tří let. V rámci transpozice se očekává, že tyto podmínky budou u nás přijaty i pro spotřebitele, a tak naděje umírá poslední, jen nás za rok či dva čeká obdobná šaráda, jako dnes probíhá ve Sněmovně. Jen snad s civilizovanějším koncem. To vše bychom si mohli ušetřit, pokud by poslanci schválili pozměňovací návrhy Jana Farského ze STAN, které projednávanou novelu mění v moderní koncept oddlužení, jak jej známe jinde v EU.