Možná to nechce změnu

Nakopneme, řešíme přímo a hned. Hesla hnutí ANO do značné míry evokují budovatelské úsilí hlava nehlava a ignorují principy komunální správy. V ní je důležité také pečlivé vyjednávání, dlouhodobá perspektiva a – trpělivost.

Nevlídnost, zlobu nebo skrytou či zjevnější nevraživost můžeme číst i na volebních heslech. Čím je město větší, tím více mají hesla podobu pouhých výkřiků. Například v Praze Hnutí ANO: „Bude líp!“ Nebo: „Prahu řešíme přímo a hned!“ Tvůrci hesel si vymysleli jakési obecně sdílené „zle“, z nějž snadno pak odvozují rovněž smyšlené a obecné sdílené „líp“. Jako by ani nepočítali s tím, že voliči z takového hesla mohou odvodit přesně opak: líp už je, a tudíž babišovci nám mohou nabídnout toliko „hůř“, které v jejich podání má docela konkrétní podobu.

Heslaři vycházejí z nálad ve společnosti. Také jejich hesla, že „Prahu řešíme přímo a hned“, se po zkušenostech s totalitním budovatelským úsilím v Praze, rovněž „přímo a hned“, musíme více obávat než těšit. Například docela „přímo a hned“, přes nesouhlas veřejnosti a odpor památkářů, vyletěla do povětří originální budova Denisova nádraží. Tak by se Babišovo hnutí „přímo a hned“ klidně mohlo stát i novodobou „triumfující bestií“.

„Přímo a hned“ je spíše hrozba, proti níž „oklikou a loudavě“ může být větší zárukou promyšleného rozvoje města s respektem k jeho kulturním a historickým hodnotám. A dále: Babišovo heslo „Petr Prahu nakopne“ je projevem agrese, nikoli programu. U Babiše přeci nikdy nevíme, jestli své zlo on upřímně nepovažuje za dobro.

Objevuje se také úsečně znějící „Změna!“ Zde heslař naopak předpokládá na jedné straně lidový optimismus – změnu vnímanou zásadně jako obrat k lepšímu, a na druhé straně vychází z lidového pesimismu, podle nějž jakákoli změna skýtá naději zbavit se „hrozné současnosti“.

Pražskou ODS s heslem „Pořádek proti anarchii“ nechápu. Tuším jen, že tím míří na současné magistrátní koaličně rozhádané poměry. Obecně vzato toto heslo jde proti idejím ODS, na nichž staví svůj program – a to je zejména individuální svoboda bez zbytečných administrativních represí a omezování. Vadí-li jim anarchie, pak proti ní v rámci „pořádku“ nejlépe pendrekem, to je osvědčené i účinné. Nebo jak? Osobním příkladem vždy dobře vyžehlených pánů z ODS, kteří by začali konat exkurze do prostředí, kde má anarchie nejvíce živné půdy?

Kait-workshop-tokyoTransparentní radnice. Má vypadat nějak takto? Co umožní občanům vidět a přinese to kýženou změnu? Foto Wonderlist

V našem městečku přímo před radnicí stojí na trojnožce od Hnutí ANO případné heslo: „chceme transparentní radnici“. Naše radnice není z čirého skla či z luxfer. Je z roku 1906 jako reprezentativní budova ve stylu romantizující renesance. Dění za jejími zdmi je normální – ponejvíce řešíme problémy (jako všude!) s neplněním termínů dokončení staveb, protože také díky otrocké práci cizích státních příslušníků má společnost více peněz než možností je „s péčí řádného hospodáře“ zhodnotit.

Měli bychom i firmám, s nimiž máme dobrou zkušenost, začít udílet penále, nebo raději posunout termín dokončení stavby dodatkem ke smlouvě? Stavebním firmám agentura nedodala usmluvněný počet Ukrajinců, firma nemůže nám dodat usmluvněné kvantum práce. Můžeme s „péčí řádného hospodáře“ penalizovat ty, kteří se nám v této rozestavěné době vůbec hlásí do výběrových řízení (když jiných příležitostí mají přehršel) a jsou alespoň jakousi zárukou kvality? Jsme si vždy jisti, že sami jsme připravili stavbu tak, aby oni nenašli záminku sankcionovat nás? To je problém obecný, nikoli pouze našeho městečka, naší radnice.

Ona „péče řádného hospodáře“ by se měla vztahovat také na společenské klima: máme se pořád nějak trestat? Nakonec samo opoždění stavby o dva měsíce není takovým průšvihem, v jakém se kvůli tomu ocitáme my. Jakýkoli náš projev benevolence je vnímán jako nekalost dozajista spjatá s korupčním prostředím. „Transparentní radnice“ má občanům patrně umožnit uvidět, jak dostáváme od firmy, s níž jsme se nějak dohodli na postupu prací s mírou jisté benevolence, úplatek.

Že není radnice z průsvitného skla, chodí nám za zády bdělý kontrolor, což ale připomíná fízla, jemuž nejde o podstatu problému, ale o vás. Těší se z toho, jak se potýkáte s problémy, z vaší bezmoci, protože staví na tom, že skandalizací vašeho úsilí si získá popularitu (ona sama stavba je mu úplně jedno), volební hlasy a ono konečné vítězství, jak vůdce hnutí káže.

Možná to beru příliš osobně, ale skrytá přítomnost fízla za zády mi připomíná poměry za minulého režimu, v němž, i kdybych byl pilířem socialismu, důvěru bych si jako Vaculík nikdy nevysloužil.

Představitelé obcí a měst ve volbách získávají důvěru občanů a neměli by ji zklamat. Na druhé straně by neměla být jenom „jako“, protože ve skutečnosti důvěryhodným (demokratickou volbou) způsobem získali nedůvěru, rozdmýchávanou těmi, kdo jiný program ani nemají.

V ledasčem současné poměry dosti připomínají ten někdejší režim: žádné že lusknete prsty, do tří dnů se stane. To je spíše výjimečné, naopak čekáte konejšeni různými sliby, čekáte a čekáte… Chce to trpělivost.

Protože řešení problémů veřejného prostoru k obecné spokojenosti je pracné (a také bývá dlouhodobější), není možno ani Prahu ku jejímu prospěchu „nakopnout“, jako jí to chce udělat Petr, je třeba naopak nejprve vědět, co chceme, proč to chceme, jak to uděláme, a podmínkou dobré funkce samosprávy je právě to množné číslo. A to je nějakého jednání a dohadování! Že něco stále není, co by všichni chtěli, neznamená, že se na tom nedělá – spíše tak složité to je. Možná to nechce ani takovou změnu jako usilovněji a v důvěryhodnějším prostředí na díle dále pracovat.

V našem městečku poprvé v historii komunálních voleb stojí už rovnou proti sobě, zejména vlivem Hnutí ANO, dvě fronty možných koalic, a víc jich není, přestože kandiduje sedm politických uskupení. Ačkoli se přímo nekopají zákopy, frontu to připomíná. Možná bude záležet jenom na jednom mandátu, na člověku, který je schopen podle okolností přiklonit se na jednu, nebo na druhou stranu. Pokud „naše fronta“ tentokráte prohraje, pak objektivně vzato opustí radnici ti, kteří pro město a ve městě udělali opravdu hodně, více, než se vykonalo kdykoli předtím, což mohu jako „komunální politik“ (od roku 1990) posoudit.

Takže dají-li občané hlasy frontě druhé, pak dali hlasy „změně“ a „skleněné radnici“ a možná skryté touze to rovněž tady nakopnout, ale kdoví, jde-li jim také o „město přívětivé pro všechny“. Uvidíme a dáme vědět.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.