Stanice BBC informovala, že Ruská pravoslavná církev prakticky přerušila kontakty s Ekumenickým patriarchátem sídlícím tradičně v Konstantinopoli (dnes Istanbulu). Symbolickým projevem je například to, že moskevský patriarcha Kirill nezmiňuje ekumenického patriarchu Bartoloměje tam, kde má v liturgických textech určenu modlitbu za ostatní patriarchy.

Rozkol měl způsobit fakt, že se Konstantinopol chystá uznat Ukrajinskou pravoslavnou církev (Kyjevský patriarchát). Šlo by tedy o přerušení církevního společenství z politických důvodů, i když ruská státní administrativa sdělila, že do kauzy nebude zasahovat.

Pravoslaví tvoří společenství horizontálně (vzájemným uznáním) propojených místních či národních pravoslavných církví. Tyto církve jsou ve svém rozhodování nezávislé. Tradiční přednost mezi nimi mají čtyři historické patriarcháty (Konstantinopol, Alexandrie, Antiochie, Jeruzalém), přičemž ten, který sídlí v Istanbulu, má vzhledem ke své minulosti hlavního města Východořímské říše čestné prvenství. Jeho patriarcha je pokládán za prvního mezi rovnými a označuje se jako patriarcha ekumenický, tedy všeobecný či celocírkevní. Uznání od něj je proto důležité.

Vzájemné uznání církví má ovšem v této větvi křesťanství mezery. Například i Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku měla vzhledem ke svému atypickému uspořádání (dvě samostatné složky v ČR a SR) dlouho potíže s „tomosem“ z Konstantinopole. Plné uznání chybí například také pravoslavným církvím v Makedonii (odtržené od srbské) a ve Finsku.

Pravoslaví na Ukrajině

Na Ukrajině se po rozpadu Sovětského svazu tamní pravoslaví rozešlo do tří významných útvarů, které se navzájem neuznávají. Část členů, zejména na rusky mluvícím východě Ukrajiny, setrvala u dosavadního jen relativně autonomního kyjevského exarchátu Ruské pravoslavné církve. Její členstvo se odhaduje na 17-20 % obyvatel Ukrajiny.

Nejisté odhady pro Kyjevský patriarchát, který se osamostatnil roku 1992, mluví o 44 % ukrajinské populace. Jeho příslušníky jsou spíše etničtí Ukrajinci a jako církevní jazyk se pozvolna vedle církevní slovanštiny (již užívá ruská církev včetně kyjevského exarchátu) prosazuje právě ukrajinština. Tato církev nemá vzájemné uznání s jinými pravoslavnými církvemi, rozhodnutí Ekumenického patriarchátu tedy bude důležité. Lze předpokládat, že po něm církev uzná formálně nezávislá, avšak na Konstantinopol těsně navázaná Řecká pravoslavná církev, církev kyperská, řecké ortodoxní patriarcháty Alexandrie a Jeruzaléma a menšinové pravoslavné církve západního světa.

Vedle těchto dvou větších útvarů existuje na Ukrajině ještě třetí pravoslavná církev, jejíž původ je v exilu v dobách sovětského režimu. Nadále si udržuje pozice mezi Ukrajinci v západní Evropě a Americe a na Ukrajině samotné se k ní hlásí kolem 8 % obyvatel. Tato církev zůstává stranou současného sporu.