Je to původní? Tak zní nejčastější otázka Čechů na prohlídkách hradů a zámků po celé republice. Mně to můžete věřit, provázel jsem čtyři léta brigádně pokaždé na jiném objektu za šestatřicet korun hrubého na hodinu. Za každý světový jazyk byl příplatek dvě koruny. A všechny ostatní v devadesátých letech přístupné objekty jsem s dědou objel.

Češi jsou milovníci přírody a památek. Já také, a to takový, že jsem si jednu památku v divukrásné přírodě s partnerem nedávno dokonce koupil, což je již všeobecně známo. Budeme ji opravovat, zámek i park okolo, a už jsme začali jednat s památkáři.

To je také většinou okamžik, kdy u mnohých obyvatel naší země láska k památkám a přírodě poněkud opadá. Jak jsou totiž vespolek obdivovateli památek a stromů cizích, svůj objekt a zahradu chtějí především pohodlné, pokud už ne rovnou podle vlastního vkusu. A tak nás všichni ti, kteří se tak rádi ptají: a je to původní? do jednoho nepřestávají varovat: nepouštějte památkáře do budovy dřív, než je nezbytně nutné, a rozhodně je nenechte fotit, budou po vás chtít ty stejné tašky, co tam byly kdysi, repasovat každé dvéře. Milují detaily. Stavte je před hotovou věc.

V detailu je skryt i bůh

Naopak. Středočeským památkářům jsem radostně zavolal, ještě nebyl zámek ani náš, a vyžaduji, aby se nám věnovali. Volám jim obden. Sháním restaurátory se specializací na malby, pak zas na sochy, abychom náhodou neudělali někde nevratnou chybu a všechno objevili a všechno pak obnovili. Jistě, bude to o něco dražší a delší a pracnější. Však právě na to jsou také ministerské dotace, ne na to, že váš dům je starší, ale na to, aby na otázku „a je to původní?“ mohla přijít odpověď: ano.