Chci přispět X

Kdo by nechtěl dělat zdravotní sestru za 41 422 korun měsíčně?

Andrej Babiš vypustil zavádějící čísla o platových poměrech zdravotních sester a sanitářů. Realita je od obrázku, který kreslí jeho tým, odlišná – samozřejmě mnohem horší.

Premiér Babiš, nebo spíše jeho PR tým, vypustil na facebooku informaci, že „jen tak pro informaci, od roku 2012 stoupl průměrný plat všeobecných sester z 31.174 na 41.422 korun a u sanitářů z 19.485 na 24.470 korun.“ Také za tím cítíte jakési podivení, proč odbory usilují o zvýšení platů ve zdravotnictví, a dokonce samy sestry projevují nespokojenost se slíbeným zvýšením přípatku za směnnost? Notabene když právě ve směnném provozu nám chybí personál nejvíc?

Ačkoli zveřejněný průměrný plat vypadá luxusně, je obecně známo, že dvě třetiny zaměstnanců na průměr nedosáhnou. Tedy není třeba se jaksi podivovat, že sestry i sanitáři nejsou ze svých platů nadšení.

Číslo navíc odráží průměrný plat jen ve fakultních nemocnicích, jedná se o hrubou mzdu a zahrnuje nejen tarif zvyšovaný za odpracované roky, ale i příplatky za směny, za přesčasy, za víkendy, za vedení, osobní příplatek, odměny. Také je ovlivněn vyšším počtem specialistek v daném typu nemocnic.

Na nedávném jednání zdravotníků s premiérem v Lichtenštejnském paláci sestry požadovaly informaci, jakou část z tohoto nádherného průměrného platu tvoří například příplatky za přesčasovou práci. Světe, div se, taková data pan premiér ani ministerstvo zdravotnictví nemá.

Přesčasy jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Ještě před pár lety bylo ve zdravotnických zařízeních v módě přesčasy neproplácet, ale v nejbližší možné době napsat zaměstnanci méně služeb. A hned tu bylo náhradní volno! Kupodivu se to někde drží ještě dnes: „Je méně pacientů, tak zítra nechoď...“ nebo „Dnes nemusíte být na noční dvě, stačí jedna.“

Selfíčka Andrejovi vždycky šla moc dobře. Foto FB AB

Je to protiprávní a dobře tak každé sestře, která si to nechá líbit, ale na druhou stranu, nikdo si nechce v zaměstnání dělat zle. Aktuálně se přesčasy spíše proplácejí, protože sester a obecně nelékařských zdravotnických pracovníků je tak málo, že není kdy si náhradní volno vybrat. Platy tak zákonitě stoupají.

Nástupní tarifní plat vysokoškolsky vzdělané sestry absolventky je 21 300 Kč. Může si vybrat, jestli bude pracovat od nevidím do nevidím, aby si ušetřila na bydlení – a bydlet sama. Nebo mít volno, aby mohla pracovat na založení rodiny – a bydlet pod mostem.

Ano jistě, je to nadsázka, sestry pod mostem zatím nebydlí, ale abyste z 21 300 udělali 41 422 korun, musíte se sakra snažit. Plat 41 422 korun hrubého je tvrdě vydřený včetně dalšího studia, často při zaměstnání, a řady odpracovaných let v nepřetržitém provozu spojených s vysokou mírou odpovědnosti.

Možná by si pan premiér mohl přečíst příspěvky sester, které po deseti letech práce ve směnném provozu berou průměrný plat sanitáře. To ani není třeba se ptát, kolikpak bere ten sanitář.

A škoda, že se pan premiér nezmínil o průměrné mzdě. Ne všichni zdravotníci berou platy. Minimální zaručená mzda sestry je 18 100 Kč měsíčně, sanitáře 13 500 Kč měsíčně. Sanitář má jen o 1300 Kč více, než je minimální mzda, přičemž vykonává fyzicky velmi náročnou práci. To samé ošetřovatelka, a když nahlédneme vedle do sociálních služeb, i pečovatelka.

Odborový svaz zdravotní a sociální péče uvádí, že podle oficiálně dostupných údajů aktuálně zveřejňovaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky činí rozdíly mezi platem a mzdou osmnáct procent v neprospěch mzdy.

Bohužel mzdu nemůže premiér soukromým zařízením nařizovat. Paradoxem přitom je, že i soukromá zdravotnická zařízení mají úhrady ze zdravotního pojištění, tedy přeneseně ze státního rozpočtu.

Premiér a ministerstvo zdravotnictví to prý řeší systematicky. Úhrady dostanou zdravotnická zařízení příští rok vyšší, aby mohly platy a mzdy zvýšit. Jen mi pořád není jasný ten mechanismus, který to zaručí.

Management státní nemocnice je vázaný vládním nařízením o platech, tedy může zaměstnancům dát jen to, co je v tabulkách a vládou daných příplatcích. Víc lidově řečeno „ani findu“, i kdyby měl úhrady trojnásobné. Maximálně sem tam odměny nebo zvýšený osobní příplatek. Účelem osobního příplatku ale není zvyšování platu, nýbrž odměna za výborně odvedenou práci.

V soukromých zdravotnických zařízeních musí zaměstnanci dostat zaručenou mzdu. Proč by jim vedení nemocnice dávalo víc? Jo tak, aby neutekli. A kam, když jsou kraje, kde je jen jedna, případně žádná, státní nemocnice?

Zvyšovat se tedy bude pouze příplatek za směnnost. Nárokově ale jen ve státním a jen někomu. Ještě více se rozevřou nůžky mezi platem a mzdou a mezi odměnou v nepřetržitém a jednosměnném provozu.

Nedostatek personálu u lůžek ve směnném provozu to možná částečně vyřeší, hlavně ve státních zařízeních. Oproti tomu se mohou snížit počty personálu tam, kde příplatek nedostanou – v jednosměnném provozu, u záchranky, v domácí péče, v sociálních službách. Tak kde je ten systém?

Ale abych nezapomněla… Je tak milé, že Andrej Babiš vyslovuje zdravotníkům obdiv a vděčnost! Jenže obdivu a vděčnosti se nikdo nenají a složenky tím taky nezaplatí. Jestlipak třeba právníci pracují pro Andreje Babiše za 108,80 Kč na hodinu a za jeho obdiv a vděčnost?

Ovšem pozor, nelze premiéra vinit z nedostatku iniciativy. Dle svých slov je na svém místě jen sedm měsíců. Že by zapomněl na ty čtyři roky, po které seděl na financích a na křesle místopředsedy Sobotkovy vlády? Ano, té vlády, které slíbila v roce 2016 zdravotníkům přidat deset procent tři další roky po sobě.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.