Nikdo teď neohrožuje Babiše tak jako Piráti. Jediní nemluví k minulosti

Jan Gruber

Hlasování o důvěře druhé vládě Andreje Babiše ukázalo, že sněmovní pravice není s to myšlenkově vybřednout z devadesátých let, neboť za hlavní hrozbu nadále považuje návrat komunistů k moci. Usvědčuje se tak z politického diletantismu.

Když v lednu před Sněmovnu předstoupila první vláda Andreje Babiše se žádostí o důvěru, všichni věděli, že ji nezíská. Nepředpokládal to ostatně ani sám premiér, který v následujících měsících překonal tuzemský rekord ve spravování země bez důvěry. Cílem cvičení tehdy bylo vypoklonkovat ze Strakovy akademie kabinet Bohuslava Sobotky, aby prezidentův oblíbený oligarcha mohl nerušeně budovat nově poměry.

Ač lidé od Aše po Bukovec již před samotnou schůzí tušili, jak celá šaráda skončí, politici ve Sněmovních lavicích řečnili dlouhé hodiny. Opozice poukazovala na premiérovo trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo, jeho předlistopadové členství v komunistické straně a působení ve složkách Státní bezpečnosti pod krycím jménem Bureš. Zaměstnanci politické divize Agrofertu mlčeli a nikterak se nepokoušeli své kolegy přesvědčit, aby pro vládu zvedli ruku.

Podobný scénář se očekával i nyní, když Babiš předstoupil před Sněmovnu se žádostí o důvěru podruhé. Tentokrát ovšem všichni věděli, že neurotický miliardář uspěje. K podpoře jeho koaličního kabinetu se totiž zavázali nejen jeho věrní, ale i volebním debaklem stále otřesení sociální demokraté a komunisté. Sněmovní diskuse se však zúžila na shluk výčitek, nářků a lamentování, že Babiš poprvé v historii České republiky přivedl Husákovy pohrobky k moci. „První Česká republika skončila. Vítejte v druhé...,“ povzdechl si Pavel Bělobrádek.

Všichni, kteří říkají, že návrat komunistů k moci představuje pro českou společnost hrozbu, se leda usvědčují z nepochopení politické situace. Koláž Jan Gruber, DR

Nejpozději od Babišova vstupu do Sobotkovy vlády mnozí zasvěcení pozorovatelé politického dění říkali, že je antikomunismus — coby nástroj sloužící k omezení manévrovacího prostoru levicových stran a mobilizaci voličů pravice — na ústupu. Že jakožto politická strategie, která dlouhé roky ovlivňovala volební výsledky, vyčpěl. Že lidé zkrátka nejsou na strašení komunisty, minulým režimem a procesy z padesátých let zvědaví.

Poslední týdny a měsíce ovšem ukázaly, že hrdinnému zápolení v dávno vyhraných bitvách ještě zdaleka neodzvonilo.

Lidé na náměstích po celé zemi pravidelně protestují proti novým pořádkům se stejnými transparenty, s nimiž protestovali proti senilní garnituře tesilových aparátčíků před zhola neuvěřitelnými devětadvaceti lety. Sněmovní opozice — s výjimkou Pirátů, kteří si zřejmě jako jediní uvědomují, že devadesátá léta jsou dávno minulostí — netuší jak čelit agrofertizaci České republiky, a proto se uchyluje ke starým antikomunistickým zbraním. Ty ji sice v předchozích desetiletích několikrát dobře posloužily, dnes už ale netnou jako kdysi.

Oni zasvěcení pozorovatelé české politiky totiž měli pravdu, antikomunismus je opravdu dávno za zenitem. Jakožto myšlenkový svět obrácený do minulosti, zcela zapomíná na výhled do budoucnosti. Nenabízí žádné šťastné zítřky, jen udržování statu quo, který nemalá část společnosti volbou Babiše, případně i nekorunovaného obchodníka roku se strachem a nenávistí Tomia Okamury odmítla. Ne proto, že by byly jimi nabízené alternativy tak skvělé, ale proto, že bezmála třicet let udržovaný nejlepší ze všech možných světů nenaplnil očekávání.

Pravicové strany samozřejmě mohou v boji s mocichtivým velkopodnikatelem nadále brousit antikomunistická ostří a šermovat gulagy, popravou Milady Horákové nebo perzekucí kněží, úspěchu se ale nedočkají. Babiš totiž nevítězí proto, že spolupracuje s komunisty. Lidé neoceňují ani jeho estébáckou minulost. Nad ostatními má vrchu, neboť nabízí naději a změnu — byť lze o pravdivosti jeho úmyslů důvodně pochybovat — zhuštěnou do hesla, že „bude líp“.

Ti, kteří chtějí Babiše skutečně porazit, musejí nabídnout vlastní představy dalšího směřování České republiky. Musejí si přiznat, že za všudypřítomný marasmus, nesou odpovědnost. Že se o něj nezájmem o socio-ekonomické podmínky života lidí významnou měrou přičinili. Že pro samé strašení komunisty neviděli, jak se rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými, jak se bydlení stává i pro střední třídu nedostupným a jak se desetina obyvatel země propadla do dluhové pasti. Musejí zkrátka méně křičet a více pracovat na nápravě poměrů.

Inspirovat by se mohli třeba u Pirátů, kteří se — i přes drobná zaškobrtnutí — právě neúnavnou prací, zásadovostí a citlivostí pro překotné společenské změny osvědčují jakožto nejkompetentnější politická síla v zemi.

    Diskuse
    JP
    July 13, 2018 v 14.13
    V zásadě správná úvaha; nějakým fundamentalistickým antikomunismem je dnes už opravdu sotva možno něčeho rozhodujícího dosáhnout.

    Ale že by zrovna Piráti měli mít potenciál Babiše porazit - v tomto ohledu je na místě dosti velká míra skepse. Tím spíš že podle posledních výzkumů voličských preferencí Piráti pozvolna, ale dosti kontinuálně klesají dolů.
    July 13, 2018 v 15.20
    Je nepravděpodobné, že by Babiše mohla porazit jedna strana, v poměrném systémů jsou očekávanou normou kolaiční vlády.

    Je asi pravda, že a odpor k komunistické straně nemůže být tím rozhodujícím, co voliče od ANO odvrátí.

    Je ale pozoruhodné, že v DR vycházejí prakticky současně hned tři články, které se na kritiku antikomunismu soustřeďují jakoby to bylo to nejdůležitější na současné situaci.

    Jakub Patočka dokonce tvrdí, že antikomunismus Babišovi pomáhá.

    Vymezovat se proti komunistům je asi dnes únavné, ovšem vymezovat se stále dokola proti antikomunismu, to ani není odvar, ale odvar z odvaru.
    PK
    July 13, 2018 v 20.47
    Piráti se naštěstí k minulosti moc nevyjadřují
    Mají v ní totiž pořádný hokej. Když se k ní totiž někdy omylem vyjádří, stojí to za to.
    MP
    July 14, 2018 v 12.29
    Jistě
    Piráti mají v minulosti hokej. Díky Bohu. Blbců, co mají v minulosti jednou provždy jasno, máme v české politice dost.
    Trochu to souvisí s tím, že Piráti se nemusí minulosti bát.
    PK
    July 14, 2018 v 13.21
    Ale jistě :-) M. Profantovi
    Nepochyboval jsem, že se ozvete, a docela jsem byl zvědavý, jakými sofistikovanými slovy to tentokrát okecáte :-)

    Zvláště když se dlouhodobě tváříte, že považujete vzdělání za důležitou věc, včetně samozřejmě historického. Ale ono je něco jiného se vyjadřovat obecně např. pod článkem učitele dějepisu, že.

    Takže děkuji za potvrzení, že piráti jsou nevzdělanci. Že k tomu účelově dodáváte "Bohu díky", je ovšem, jak se říká "o vás".

    Já si s dovolením ponechám svůj názor, že historie je učitelka života, a že kdo se z ní nepoučí, je odsouzen si ji zopakovat (byť třeba už jen jako frašku). Rovněž si ponechám svůj názor, že člověk by měl mít nějaké všeobecné vzdělání a přehled, včetně historie, dávné i nedávné.

    Zvláště když dělá poslance, dodám už ani ne tak ze zlomyslnosti, jako spíš ze zoufalství.
    July 14, 2018 v 14.35
    Nejlíp udělá ten, kdo si od nikoho (zejména ne od nějaké strany) mnoho neslibuje.
    MP
    July 14, 2018 v 17.01
    Pavlu Kolaříkovi
    Člověka potěší, když čte lidi, co se nestydí říci "okecávat" a nežynírují se napadnout ad hominem. Tož, abyste měl proč vřískat:

    a) Minulost je neobyčejně rozlehlá oblast a my si vybíráme, co z ní aktualizujeme a uděláme z toho dějiny. Nepodezírám Piráty z toho, že by věděli méně o dějinách než jiní občané ČR. Říkám jen, že nemají předem jasno o minulosti -- to já také ne a doufám, že nikdo, kdo utrpěl jen trochu kvalitní vzdělání.

    b) Většina Pirátů brala své školní vědomosti v době, kdy se učitelka (výjimečně učitel) dějepisu pečlivě nestihl dostat za rok 1918 a média ovládal primitivní posthumní antikomunismus. Nedivím se, že nemají potřebu znát jména normalizačních básníků.

    c) Piráti nemusí mít o minulosti jasno, protože nejsou minulostí zatížení. Nemusí ani vykřikovat, jak to bylo strašné před rokem 1989 ze strachu, že by se jinak mohla začít mluvit o odpovědnosti daného mluvčího za strašné věci z doby před pěti, deseti, patnácti lety (eventuálně o jeho kolaboraci s tou strašnou mocí před rokem 1989). A už vůbec nemusí diskutovat o případném diferencovanějším hodnocení doby reálného socialismu, protože se v ní nenamočili.

    Jinak nevzdělanci jsme všichni. V komplexní společnosti s nuancovanou dělbou práce to ani jinak nejde. Miki Ferenčík, Jakub Michálek, Ivan Bartoš patří určitě do desítky těch nejsečtělejších a nejrozhlídnutějších poslanců současné Sněmovny (Miki a Bartoš navíc se slušným humanitním vzděláním), ale to už bychom se bavili o jiném kriteriu.
    PK
    July 14, 2018 v 17.20
    Martinu Profantovi
    Napadnutí "ad hominem" jste si dobarvil sám, a po pravdě řečeno, nevím z čeho.

    Jinak ovšem urážky jako "vřískat", "pištět" apod. patří k nejpokleslejšímu slovníku české zemanovské lůzy, mezi kterou vás přece jenom nepočítám.

    Považujete-li prosté a stručné konstatování, že piráti mají v minulosti hokej, za "vřískání", je to opět o vás, a nemám, co bych k tomu dodal. Zvláště, když sám potvrzujete, že je to pravda.

    Samozřejmě klidně beru polehčující okolnosti pro piráty, které uvádíte. Souhlasíme tedy spolu, že piráti se naštěstí k minulosti vyjadřují co nejméně, neboť v ní mají hokej. Ale to je to, co jsem psal hned v prvním příspěvku.

    A ano, souhlasím s vámi, že piráti vzhledem ke svému věku mají většinou to, čemu se v Německu po válce říkalo "Gnade der späten Geburt", ohledně poválečných ročníků.

    To je ale něco jiného. Já jsem taky neprožil válku ani 50. léta, natož abych se tehdy v něčem namočil, a přesto si troufám tvrdit, že úplný ignorant a vědomostní troglodyt ohledně války ani 50. let nejsem. A to nejsem poslanec, který by hlasoval pro udělení státního vyznanemání pro význačného komunistu z té doby, nebo dokonce proti vyznamenání válečného letce, neboť prý "plnil jenom rozkazy".
    PK
    July 14, 2018 v 17.35
    A jinak když jste nakousl toho Sýse,
    tak to je samozřejmě člověk minulosti, ale bohužel stále ještě činný.
    Tady bychom se tedy dostali k otázce, kolik toho piráti vědí o přítomnosti. Neboť hlasovat pro vyznamenání Sýse je srovnatelné s hlasováním pro vyznamenání např. Vyvadila nebo Ovčáčka.
    Taky si myslím, že nedostatečný přehled o normalizačních veršotepcích není diskvalifikující.
    Je jistě mrzuté, že si Sýse včas neproklepli, ale stalo se a ve srovnání s lapsy jiných politiků jde o celkem minimální poklesek.
    Neslyšela jsem většinu sněmovních projevů před hlasováním o důvěře, na to jsem neměla ani čas ani chuť, ale Bartoše jsem si poslechla a žádnou újmu jsem neutrpěla. Výčet důvodů, proč Piráti nemohou vládě vyslovit důvěru, byl věcný, srozumitelný a přesvědčivý. Nezazněly v něm výhrady ani k Babišově minulosti, ani ke komunistické podpoře. Argumenty se týkaly výhradně programových záležitostí ve světle dosavadních zkušeností, které Piráti s Babišem a s hnutím ANO získali za krátkou dobu svého působení v parlamentu. Úplně to stačilo.
    JH
    July 15, 2018 v 9.06
    Strašidlo komunismu
    už Evropou přece jen obchází nějaký ten pátek. Strašidel se zbavíte tak, že se jich přestanete bát. Jsem rád, že Piráti to chápou. Strašení strašidly odjakživa sloužilo k odvracení pozornosti od skutečných hrozeb. A pořád slouží dobře.
    JP
    July 15, 2018 v 11.47
    To strašení komunistickou minulostí má dnes opravdu už asi jenom takový význam, jako dejme tomu ODS předhazovat dělnické slumy manchesterských manufaktur z první poloviny 19. století. Ne že by ten návrat k minulosti nebyl za určitých okolností možný (a to jak na pravici tak na levici); ale dnešek je v zásadě přece jenom už někde jinde.

    Takže: určitá míra opatrnosti je sice zapotřebí (a to jak řečeno na obou stranách); ale jak říká správně pan Hajek, strašidel minulosti se nejlépe zbavíme tím, že se jich přestaneme bát.
    July 15, 2018 v 22.44
    A co strašení antikomunismem?
    Otázka ovšem je strašení antikomunismem v situaci, kdy předsedou vlády je předlistopadový komunista a agent STB, jeho vláda je podporována KSČM vedenou dalším agentem a předlistopadovým členem KSČ atd.

    Antiantikomunismus zvítězil na celé čáře a pánové Patočka, Gruber a Bartošek jsou na straně vítězů, můžou být spokojeni.

    Antikomunismu není potřeba se bát.
    MP
    July 16, 2018 v 9.18
    Jiřímu Kubičkovi
    Taky by se bylo potřeba dohodnout o slovech. Obávám se, že je třeba se mít na pozoru před současným ideologickým ( a posthumním) antikomunismem. Bát se ho by bylo asi silné slovo, spíše je třeba jím pohrdat.

    Nedávno jsme z pracovních důvodů po letech znovu pročítal Havlovy texty z osmdesátých let a uvědomil jsem si, jak málo antikomunistický ve smyslu současného antikomunismus ten důsledný bojovník proti režimu byl.

    Současným ideologickým antikomunistům přece nikdy nevadili ani předlistopadoví komunisté, ani agenti StB ve funkcí, pokud tam byli za správnou stranu (anebo alespoň zapojení do správné korupční sítě). Útočili spíše na Vlastu Chramostovou nebo Zdenu Salivarovou-Škvoreckou (výčet by byl dlouhý, doporučuji Salivarové Osočení).

    Ovšem největší nebezpečí dnes představuje antikomunismus v provedení takového Kalouska. Díky jeho kreacím se nemluví o špinavosti a nebezpečnosti populistické, xenofobní a korupční politiky současné KSČM, která nemá už dávno nic společného s komunistickým hnutím (a ještě mnohem déle nic společného s levicí), nemluví se o současných formách ohrožení demokracie v ČR, ale redukují se na dávno minulé boje. U Kalouska není divu, on k současnosti už dávno nemá co říct, ale ale ono se to udržování diskursu "antikomunistický-prokomunisticky nostalgický" hodí i jeho spřízněným protihráčům (Zemanovi, Babišovi i Filipovi a ovšem v neposlední řadě Dolejšovi, stačí si přečíst jeho poslední PŠM na DR, to by přeci bez strašáka antikomunismu nemohl bez uzardění napsat ani on).
    July 16, 2018 v 13.47
    Moc jasné mi to není. V devadesátých letech byl antikomunismus klackem proti jakékoliv levici, tedy například OH a ČSSD. To je minulost a ČSSD se zdiskreditovala sama i bez antikomunismu, už v ní ani bývalí komunisté nejsou výrazní jako kdysi.

    Jak by mohl Kalousek zabránit tomu, aby se mluvilo "o špinavosti a nebezpečnosti populistické, xenofobní a korupční politiky současné KSČM" ? Kdo o tom chce mluvit tak to dělá Kalousek-nekalousek.

    Nezdá se mi také, že by se nemluvilo o současných formách ohrožení demokracie. O tom se mluví hodně, ovšem s chabým výsledkem.

    Otázka je, co je to "ideologický antikomunismus". Určitě to není boj proti komunismu jako společenském ideálu, to vůbec není významné společenské téma. Někteří antiantikomunisté předstírají tupost a po tisící vysvětlují, že před rokem 1989 zde žádný komunismus nebyl, jakoby to někdo nevěděl a jakoby lidé komunismem mysleli něco jiného než vládu komunistické strany.

    July 16, 2018 v 14.53
    Já myslím, že problém antikomunismu (a škod, které způsobil) byl v tom, že někteří lidé si ho brali moc osobně.
    Cílem antikomunismu bylo především bránění návratu komunistů k moci. Škody, které jim tímto údajně vznikly, byly každopádně ve srovnání se zrušením vedoucí úlohy KSČ naprosto nevýznamné.
    Nemyslím si, že si může stěžovat někdo jiný.
    July 16, 2018 v 18.34
    Oni všichni komunisté u moci nebyli.
    Jinak samozřejmě nikomu nic nehodlám vymlouvat. Pokud si někdo myslí, že antikomunismus byl výborný a bez něj bychom byli v háji, tak prosím. Nikomu neberu jeho názor.
    MP
    July 16, 2018 v 21.14
    Říkal jsem, že jde o slova
    Ideologický antikomunismus definovala jistá Hannah Arendtová v dobách mccarthysmu.

    Bohužel, v druhé polovině devadesátých let jako kdyby se čeští antikomunisté pokoušeli tu definici ztělesnit. Podle Arendtové:

    a) Ideologický antikomunismus kopíruje komunismus v odskutečnění faktického lidského jednání ve prospěch ideologického rozvrhu. Pinochet je hrdina, který zabránil vzniku socialismu v Chille, drobné excesy jsou nepodstatné a nejspíš jde stejně o bolševickou manipulaci.
    b) Komunismus je zlo od samotného počátku, monolitní a neměnné. Uvažovat o důvodech, které mohly myšlenku revoluce nastolující sociální spravedlnost učinit přitažlivou, je defetismus a kolaborace s komunismem.
    c) Jednou komunista, vždycky komunista. Zde máme v devadesátých letech u nás dokonce citační souvislost: Nemůžeš být bývalý komunista jako nemůžeš být bývalý černoch.

    Odskutečňování osmdesátých let (která jakoby se v podání ideologických antikomunistů nelišila od první poloviny let padesátých) spolu se sociální bezohledností, ideologickou stupiditou, korupcí a arogancí moci vytvořila dokonalou živnou půdu, aby nejinteligentnější část generace přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začala objevovat po roce 2000 tu lepší tvář konce experimentu -- naivně a absurdně, až po tvrzení, že ženy za socialismu měly lepší sex (no měly, byl jsem tehdy mladý .-).

    Škody, které tak vznikly, byly pravděpodobně naprosto bezvýznamné v porovnání s návratem vedoucí úlohy KSČ. Pochybuji ale, že to platí v porovnání s rozvojovými možnostmi, které byly k dispozici.

    HZ
    July 16, 2018 v 23.08
    Nemůžeš být antikomunista,
    když nevyznáváš to, co vyjmenoval pan Profant.
    Punktum.
    Fakt?
    Pinochet u mne není hrdina, zlo komunistické ideologie není neměnný monolit, důvody její přitažlivosti jsou mi zřejmé, rčení o bývalém komunistovi mám za výraz blbství....tak kruci, jsem antikomunista anebo nejsem?
    MP
    July 17, 2018 v 10.13
    Heleně Zemanové
    Proto to přídavné jméno: ideologický.
    Ideologickou antikomunistkou podle Vašich příspěvků opravdu nejste.

    JP
    July 17, 2018 v 12.45
    Paní Zemanová, mám jednoho známého - velmi milý člověk - který je přesvědčeným antikomunistou, ale přitom sám přiznává, že ohledně některých sociálních otázek se dostává docela do blízkosti komunismu. A v každém případě stejně (či alespoň podobně) jako komunismus vidí i kapitalismus.

    On je - mimochodem - velice duchovně orientovaný člověk, a tak jak komunismus tak i kapitalismus jsou pro něj svou přízemností a materialismem především projevem naprosté spirituální degenerace a degradace.
    + Další komentáře