V roce 2016 natočil režisér James Gray film „The Lost City of Z“ podle knihy Davida Granna. Film se bez zbytečného romantizování věnuje osudu Percyho Harrisona Fawcetta, anglického cestovatele a archeologa. Na filmovém plátně ukazuje historicky reálný příběh tohoto amazonského Davida Livingstona, který byl ve své době velmi populární a který inspiroval i Arthura Conana Doyla k románové postavě profesora Challengera.

Fawcett se narodil ještě za starých viktoriánských časů a byl důstojníkem královského dělostřelectva. V roce 1906 byl s geodetickou misí Royal Geografical Society vyslán na pomezí Bolívie a Brazílie. V pozdějších výpravách vedl další nezávislé vyměřování hranice také s Paraguayí či s Peru. Film nám ukazuje svět Amazonie, který u nás známe i z cestovatelských příběhů našich krajanů Alberta Vojtěcha Friče či Enriqua Stanka Vráze.

Již v roce 1908 vyprávěli místní indiáni Fawcettovi o existenci zdobených monolitických staveb a stupňovitých pyramid v hloubi pralesa. V archivu pak našel zprávu hledačů nalezišť drahých kovů z roku 1753 o opuštěném městě v pralese (šlo o expedici Francesca Raposa). Mnozí to spojovali s conquistadorskou legendou o neexistujícím zlatém Eldoradu. Fawcett si ale Raposovu zprávu spojil s mytologickou předkolumbovskou civilizací a ve svých úvahách došel k názoru, že by zde mezi podceňovanými indiány mohl ležet i klíč k záhadě Atlantidy.

↗

Záhadný konec Fawcettovy výpravy inspiroval k příběhům o tom, že padl do zajetí neznámých obyvatel pralesního města, či se dokonce stal jejich náčelníkem. Repro DR

Percy Fawcett se stal za své názory terčem posměšků, v roce 1911 však bylo v peruánských Andách objeveno slavné město Machu Picchu. Po světové válce se tak začaly sbírat prostředky na výpravu, která měla stopy dávné civilizace v Amazonii najít. Fawcett nazval svůj cíl „City of Z“ jako poslední střípek do skládačky historie civilizace. Do zeleného pekla selvy v povodí řeky Xingu u západních brazilských hranic se vrátil už v letech 1919—1921, ale musel se kvůli potížím se zajištěním výpravy předčasně vrátit.

Výprava za záhadným městem Z se nakonec dala dohromady počátkem roku 1925. Plukovník Fawcett na ni vyrazil ve svých 58 letech se svým starším synem Jackem, v té době již majorem britské armády. Jako třetí s nimi byl i jejich přítel, americký geolog Raleigh Rimmell. Poslední zpráva od výpravy přišla v květnu 1925 z místa, kterému říkali Death Horse Camp. Na poštu ho doručili z pralesa zemědělští dělníci. Pak už tyto tři bělochy nikdo živé neviděl a jejich zmizení nebylo dodnes nikdy zcela vysvětleno.

Royal Geografical Society financovala několik záchranných výprav, ale marně. V roce 1933 dorazila do Londýna busola z teodolitu, kterou plukovník Fawcett používal a kterou nalezli nedaleko tábora indiánů v Mato Grosso. Nevyjasněný konec Fawcettovy výpravy vedl k šíření různých romantických konstrukcí o tom, že padl do zajetí neznámých indiánů obývajících pralesní město, nebo že se dokonce stal jejich bílým náčelníkem.

Záhadologové nad zprávami o ztraceném městě spekulovali o Atlantidě, o amerických stopách dávných fénických plavců či o mayské civilizaci zatoulané z Guatemaly. To samozřejmě seriózní amerikanisté popírají. Dnes v době leteckého a satelitního průzkumu země se už nedá očekávat, že se nalezne celé záhadné město. Předkolumbovská Amerika ovšem rozhodně nebyla jen vlastí primitivních indiánů. Nález zbytků města z prvního tisíciletí „Ciudad Perdida“ v Kolumbii v roce 1972 ukazuje, že překvapení jsou stále možná.

Technologie Google Earth umožňuje i v zeleni amazonské selvy odkrýt komplex linií někdejších silnic, mostů a náměstí. S tímto vodítkem archeologové v 21. století přece jen nalezli v povodí řeky Xingu stopy něčeho, co mohlo být dávnou civilizací dávno před kulturou Inků. Nakonec tedy sen plukovníka Fawcetta mohl mít nějaký reálný základ. Nad osudem jeho výpravy z jara 1925 však zůstává po všech těch letech stín.