Jedeme z kopce, zrychlujeme a nikdo nechce zatáhnout za brzdu. Zatímco svět se vzpamatovává z trojice nejteplejších let v historii měření, kterou provázejí klimatické katastrofy po celém světě, krajinu České republiky i okolních evropských zemí sužuje už několikátým rokem drastické sucho.

Odborníci se shodují, že se naše planeta rapidně otepluje a lidská činnost je toho hlavní příčinou. Přes tyto evidentní důkazy se o dopadech, souvislostech i příčinách oteplování v naší společnosti hovoří nedostatečně a nejasně. Změny klimatu a s nimi spojené projevy extrémního počasí již dnes ohrožují živobytí stovek milionů lidí po celém světě. Prohlubují příčiny chudoby, hladu a válek.

Vůbec nejhůře jimi paradoxně trpí ti, kteří k nim přispěli nejméně, konkrétně lidé ze zemí globálního Jihu. Změny klimatu proto představují celosvětově jedno z nejzávažnějších ohrožení lidských práv, sociální spravedlnosti a naděje na důstojný život pro všechny. Hlavním původcem změn klimatu jsou emise skleníkových plynů z těžby a spalování fosilních paliv jako uhlí, ropa či zemní plyn.

Řešení předpokládá jejich včasné a spravedlivé nahrazení čistými zdroji energie. Nemá-li nakonec dojít k nevratným změnám, jež by vážně ohrozily život naší civilizace, musí podle doporučení vědců až 80 procent známých zásob fosilních paliv zůstat pod zemí. Česká republika s jedněmi z nejvyšších emisí v přepočtu na obyvatele v Evropě nese spolu s ostatními státy globálního Severu zvýšenou míru spoluzodpovědnosti za současný stav.

Namísto toho Česká republika stále provozuje flotilu starých uhelných elektráren, které slouží z podstatné části pro výrobu elektřiny na vývoz do zahraničí a jsou zdrojem velkých příjmů pro uhlobarony. Vláda v roce 2015 prolomila limity těžby na dole Bílina, aby se ČEZ mohl dostat k dalším milionům tun uhlí. Zásadní debata o změnách klimatu, které ohrožují naši společnou budoucnost, a o přechodu na čistou a spravedlivou ekonomiku, prakticky neprobíhá. Začít bychom

proto měli tam, kde emise vznikají tím nejnesmyslnějším a nejškodlivějším způsobem.

Je třeba odmítnout rozšiřování těžby na dole Bílina a žádat postupné uzavření všech uhelných elektráren, tak jako to již plánuje řada evropských zemí. Nemůžeme připustit, aby se podobně jako v případě elektrárny Chvaletice dostaly ze státních rukou do majetku uhlobaronů, kteří budou chtít prodloužit jejich provoz o další desítky let či si na ně opatřit od státních úřadů plošné výjimky z emisních limitů.

Naopak musíme zahájit proces směřující k co nejrychlejšímu ukončení těžby a spalování uhlí vůbec. Povrchová těžba uhlí po celá desetiletí devastovala krajinu severních Čech, vyháněla lidi z jejich domovů a místní uhelné elektrárny dodnes poškozují naše zdraví vypouštěním špinavých látek do ovzduší.

Vznikající vládní koalice si do programového prohlášení napsala snižování emisí skleníkových plynů a útlum uhelných elektráren, poslanci jejích stran ale ve Sněmovně snahy o omezení výjimek pro staré uhelné elektrárny odmítli. Zdá se, že nejnutnějších změn se z nejvyšších pater politiky v nejbližší době nedočkáme. Vyzýváme proto veřejnost, aby se do rozhodování o budoucí podobě české energetiky zapojila sama a žádala klimatickou spravedlnost a čisté ovzduší bez výjimek.

Podporujeme všechny nenásilné občanské aktivity, které budou k prosazení potřebných změn směřovat. Zároveň se připojujeme k pozvání na druhý český klimakemp, jejž občanské hnutí Limity jsme my pořádá od 27. června do 1. července 2018.

Podepsáni/y:

Mgr. Lukáš Likavčan, environmentální filosof

Mgr. Ing. Jan Blažek, Katedra environmentálních studií MU

Mgr. Martin Černý, Katedra environmentálních studií MU

Petr Uhl, novinář a bývalý disident

doc. Mgr. Tereza Stockelövá, Ph.D., socioložka

Zuzana Vlasatá, novinářka, předsedkyně Centra pro média, ekologii a demokracii

Michaela Ledererová — programová ředitelka Greenpeace Česká republika

Václav Walach Ph.D. — výzkumný pracovník Západočeské univerzity v Plzni