Chci přispět X

Anarchokapitalismus: příběh jedné chlapecké fantazie

Petr Bittner vstupuje do debaty, kterou otevřel Michal Kašpárek svými recenzemi na knihu Anarchokapitalismus. Vydejme se po stopách myšlenkového proudu, který přinesl bohatství a popularitu programátorovi jménem Urza.

Anarchokapitalismus je myšlenkový proud, který chce vystavět novou společnost na jediném prvotním právu, kterým je soukromé vlastnictví a z něhož veškeré další uspořádání musí teprve vyplynout, aby byl svět skutečně svobodný.

Jak se vymáhá právo na soukromé vlastnictví, když neexistuje stát a kdo při neexistenci státu zabrání tomu, aby se tak z neomezeného práva na soukromé vlastnictví brzy nestalo neomezené právo toho nejvyzbrojenějšího na cokoli, to je předmětem vášnivých debat v anarchokapitalistických kruzích.

Svědomí libertariána
Anarchokapitalismus bují především na sociálních sítích, diskusních fórech a subredditech. Přesto má svou přidruženou politickou větev jménem libertarianismus. Jeho politickým cílem je absolutní redukce státu.

Libertariáni se označují za maximální možné liberály, přesto se všude po světě ochotně přidávají k ultrakonzervativním koalicím. Čeští Svobodní se tak třeba svobodně uchylovali k rasismu, ve Spojených státech je dokonce libertariánská frakce integrální součástí konzervativní Republikánské strany – tito „liberálové“ s ní prohlasovávají především snižování daní pro korporace a rozšiřování práv na ozbrojování (téma potratů libertariánskou frakci rozděluje).

Vzhledem k tomu, že největší libertariánskou organizaci Students for Liberty pomáhají financovat i jedni nejbohatších lidí planety a odvěcí sponzoři Republikánů bratři Kochové, je evidentní, že hlavním účelem think-tanku není otevírat po světě dialog o svobodě, ale vytvářet novou kouřovou clonu pro starou politiku, která pomáhá nejbohatšímu procentu rychleji koncentrovat bohatství.

Evropští libertariáni jsou zpravidla největšími euroskeptiky. Lidé, co by rádi rozpustili svět v neregulovaném globálním kapitalismu se tak paradoxně stávají docela obyčejnými provinčními bojovníky za domnělé národní zájmy, utiskované socialistickou eurototalitou.

Svobodní tedy chtějí vrátit všechny pravomoci národnímu státu – a teprve až bude stát znovu suverénem, můžou ho ti samí Svobodní konečně rozložit.

Jejich politické angažmá však přineslo řadu nesmyslných kompromisů s realitou, což řadu sympatizantů samozřejmě odradilo a tak se začali častěji obracet právě k čistě abstraktním „filozofickým“ kořenům libertariánství – k anarchokapitalismu.

„Stěžejním“ dílem anarchokapitalismu je v českém kontextu kniha s názvem Anarchokapitalismus od dredatého programátora Martina Urzy, kterou (možná zbytečně poctivě) zrecenzoval spolehlivý Michal Kašpárek v jeho neodolatelné rubrice „přečetl jsem za vás, zde jsou přehledně seřazené důvody, proč je to hovadina“.

Nekonečnému množství kolapsů, které by v anarchokapitalistickém světě nastaly nejpozději hodinu po nastolení jeho hrůzovlády, by měli předejít spontánně sami lidé svou vrozenou osvícenou charitou.


Proč se ale to samé osvícení lidstvo, na jehož vzorné obchodní morálce by měl zítra záviset celý svět, dosud nerozhodlo nastolit anarchokapitalismus spontánně už dnes? Nastolí ho tedy někdo za ně a svěří jim tento hotový „ráj“ s minimální sadou pravidel k užívání? A neporuší při tom náhodou některá z posvátných pravidel anarchokapitalismu?

Anarchokapitalistická utopie ovšem nemá svůj vzorný předvoj ani v samotných anarchokapitelistech, jak si postěžoval jeden z provozovatelů Paralelní Polis Roman Týc. Konference o kryptoměnách prý naplnila Polis k prasknutí a přestože dorazili i tací, kteří díky Polis zbohatli, dobrovolným vstupným pomohli instituci přesně dva. 

Sám Urza, který díky podpoře a kontaktům Paralelní Polis dokázal ve své crowdfundingové kampani vybrat téměř 3 miliony korun, pak ukázal svůj altruismus tím, že Paralelní Polis, zápolící s tíživou finanční situací, věnoval několik výtisků své knihy zdarma. 

Anarchokapitalismus se zaklíná vizí nejsvobodnějšího z možných světů, ale zůstává naivní chlapeckou fantazií plnou zbraní a peněz, která by v praxi vedla ke zničení světa během několika minut. Foto SLAncap

Kromě všech těch bezuzdných nekonzistentních bizárů stojí za zmínku tři body anarchokapitalistické kultury:

  • dětská prostituce je podle anarchokapitalistů legitimní způsob, jakým mohou děti svobodně zlepšit svou finanční situaci
  • ulice by byly v anarchokapitalismu soukromě vlastněné a pro chodce přístupné na základě kontraktu, což dělá z anarchokapitalistů největší byrokraty všech dob

Jelikož tedy anarchokapitalistická komunita silně připomíná RPG na chlapeckém internátu, zakončím svůj text řečí jejího kmene. Nabízím variantu slavného myšlenkového experimentu, tzv. tramvajového dilematu, který se tentokrát odehrává ve vzdálené budoucnosti, kdy vládne trh bez státu:

Anarchokapitalista Urza veze na soukromé drezíně devět dalších anarchokapitalistů, kterým představuje výhody soukromé železnice v globálním Liberlandu. U kormidla se výměnou za jídlo střídají chudí sirotci, pro které bylo otroctví svobodnou volbou před smrtí hlady.

Když v tom uvízne Urzovi dred mezi pražci, právě ve chvíli, kdy se na chlapce v živelném dialogu řítí rychlostí přes 200 kilometrů v hodině soukromý rychlík Libertín a v něm jediný pasažér, nejbohatší muž planety, jenž ve svobodném světě bez dotací a regulací vlastní 45 procent globálního majetku a superarmádu žoldáků složenou z bývalých vojáků americké, ruské a čínské armády včetně jejich jaderného arzenálu.

Sotva našich devět anarchokapitalistů spatří hrozící katastrofu, pohotově vytahují mobilní telefony a začínají krizovou situaci řešit na diskusním fóru.

Náš myšlenkový experiment pokračuje v nekonečném množství variací, ve všech pochopitelně končí brutální smrtí všech zúčastněných. Vybral jsem čtyři:

  1. Stojíte u výhybky, která může řítící se vlak odklonit. Voláte majiteli kolejiště kvůli povolení pohnout výhybkou. Ten má však obsazeno, protože sám volá majiteli přechodu, po kterém chce smluvně přejít pro pečivo do bájné tržní pekárničky, která má každé ráno křupavé pečivo, aniž by ji stát organizoval.

  2. Stojíte u výhybky, ale nemůžete ji přehodit, protože ji hlídá soukromá armáda přináležející konkurenční společnosti Anarchoexpress, jejíž majitel se od vedlejší koleje dočasně odpojil, aby mohl po své koleji nerušeně rychlostí metr za minutu převážet po dobu dvou měsíců svou obří jachtu.

  3. Nestojíte u výhybky, protože ve střední Evropě už léta nefunguje ani jedna veřejně dostupná nemocnice, pročež jste zemřeli ve dvou letech na zánět středního ucha.

  4. Stojíte u výhybky, můžete blížící se vlak odklonit, ale vzpomenete si, že za poslední rok vznikly jen ve vaší pětitisícové obci hned čtyři dětské bordely.

    Odstoupíte rezignovaně od výhybky, pohodlně se usadíte na štěrku a se zájmem sledujete, jak si s kritickou situací poradí trh.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.