Dobrý sluha, špatný pán? Ani to ne

Lukáš Jelínek

Kdo je více nebezpečný, Okamurovi extremisté, nebo Babišovo ANO a jeho koktejl z byznysu, médií, politiky a orgánů kontrolovaných vládou?

Všechny spory o koaliční pojistky proti trestně stíhanému premiérovi mohou být zbytečné. S tím se musí počítat. I kdyby byl Andrej Babiš v kauze dotačního podvodu shledán vinným, může se to táhnout dlouhá léta. Anebo se nepodaří dokázat, že by jednal vědomě protiprávně. Třeba šlo jen o shodu náhod.

Když farma Čapí hnízdo, podle Babiše to nejlepší, co kdy vymyslel, byla součástí obřího holdingu Agrofert, nemohla žádat o podporu z Evropské komise. Potom se souhrou okolností ocitla ve vlastnictví Babišových příbuzných. Tím se stala malým subjektem, který měl na dotaci nárok. Pak to famílii přestalo bavit a hnízdečko, vystlané i evropskými penězi, putovalo zpět pod Agrofert. Zkrátka se to tak seběhlo, žádné spiknutí.

Věř, kdo chceš. Babiš rád odkazuje na selský rozum. Tak dejte na něj. Nicméně deník Právo přinesl 12. května zprávu, že státní zástupce Jaroslav Šaroch, který dozoruje čapí kauzu, má pochybnosti ohledně viny aktérů včetně samotného Babiše. „Závěr policie o tom, že skutek, pro který je trestní stíhání zahajováno, byl spáchán obviněným, není konečný a nemusí být ani v plné míře hodnověrný,“ napsal Šaroch v oficiálním usnesení k případu.

Připomínám to proto, že bránit se spojení ČSSD s ANO s odvoláním výhradně na Babišovu kauzu je poněkud krátkodeché. Co je amorální, nemusí být vždy protiprávní. Bývaly však časy, kdy české politiky morální kritéria doháněla. Naposledy Petra Nečase. Ale to už je dávno. Doba se hnula a leccos již je tolerováno.

Kdyby přesto chtěla ČSSD nápovědu, co může od Babiše čekat, stačí se podívat na způsoby Agrofertu při obsazování a přebírání konkurenčních/spojeneckých firem. Inu Žlutý baron. Proč by se měl Babiš chovat v politice jinak, než jak mu to vycházelo v byznysu?

Nejdřív přebere voliče (pravici, levici, jedno po druhém), pak i ty oslabené strany, které budou mít problém se svojí identitou. Odtud též klíč ke spojení s ČSSD a KSČM, které není jen „z nouze ctnost“.

V souvislosti se sociálně demokratickým referendem o koalici s ANO jsem zaznamenal zajímavý spor: Není nakonec lepší upéct to s Babišem, aby ten si místo ČSSD nenašel za vládního parťáka Okamuru?

Do vlády se jim spolu nechce. Přesto se navzájem potřebují. Repro tyinternety.cz

Pomiňme, že do vlády s SPD hnutí ANO nechce. A také SPD se k ANO staví obezřetně. Přesto, když se to bude Babišovi hodit, klidně sociálním demokratům s Okamurou zahne. Nebo se rovnou spolehne na podporu SPD pro svoji obměněnou vládu ve Sněmovně. Také proto k žádnému odvolávání okamurovců z parlamentních funkcí nedojde.

Když pomineme pochybnosti o vztahu některých sociálních demokratů k SPD (a DSSS), které jsem zde ventiloval před týdnem, lze o hnutí Svoboda a přímá demokracie uvažovat jako o přirozeném politickém soupeří sociální demokracie. Má svoji ideologii, cílí na jasně definovatelnou voličskou skupinu, lze je charakterizovat i podle partnerů napříč Evropou. Okamurovci jsou nebezpeční tím, co a jak hlásají. Každopádně jde o předvídatelný extrémní politický proud.

ANO je sice v politice sedm let a má už i svého premiéra, ovšem ideově je nezařaditelné. Chvíli tam, chvíli jinam. Kam vítr, tam plášť. To byly Věci veřejné taky. Jenže šlo o malé rybky, jakkoli byl Vít Bárta poměrně úspěšný podnikatel.

Andrej Babiš, přes Agrofert zaparkovaný ve svěřenském fondu, se může pyšnit mimořádným majetkem, ekonomickou mocí, mediálním vlivem (na trhu televizním, rozhlasovém i tištěném). Když se to spojí, nebo když se aspoň poskládají ambice jedince stojícího v čele toho všeho, naskakuje husí kůže. Nemluvě o vyprávění některých slovenských přátel, jak paralelní tajná služba jisté soukromé firmy dokáže nepohodlným jedincům dělat ze života peklo…

Prostě koktejl z byznysu, médií, politiky a orgánů kontrolovaných vládou může být jaksepatří výbušný. Výbušnější než umaštěné řeči nácků a nácíčků. Okamura je zhmotněním strachu a nenávisti zároveň, ovšem Babiš je v politické dimenzi mlhou, kterou do ruky nechytíte, a v byznysu na něj nedosáhnete. Je jiným typem nebezpečí než Okamura. Ale v součtu všech okolností dlouhodobě složitějším. Poněvadž má ambici překreslit politickou mapu, v níž se už pak nikdo nevyzná. I k radosti extremistů, kteří se budou moci tvářit jako součást lepších salonů.

Možná si Bohuslav Sobotka při formování kabinetu v minulém volebním období myslel, že Andrej Babiš může být „špatný pán“, ale „dobrý sluha“. Každopádně se spletl. ANO sociální demokracii semlelo. Dnes si Jan Hamáček myslí, že to lze nějak skoulet i s babišovci v hlavní roli. Bůh ví, odkud bere tu víru.