Sestavit vládu, která by měla šanci získat v Poslanecké sněmovně důvěru, je kumšt. Člověk v roli premiéra musí umět vyjednávat, nacházet kompromisy mezi rozličnými zájmy a být velkorysý. Občas je třeba případným koaličním partnerům nabídnout víc, než by si čistě matematicky vzhledem k volebnímu výsledku zasloužili. Mirek Toplánek by mohl vyprávět. Teprve po sedmi měsících a vydatné pomoci důchodce z Vysočiny se mu podařilo ve Sněmovně nalézt křehkou většinu. Přestože občanští demokraté tenkrát získali jednaosmdesát mandátů, museli se spokojit s devíti křesly ve vláním kabinetu. Naopak Zelení s pouhými šesti poslanci obsadili hned čtyři ministerstva.

Dnešní vleklá krize vládnutí situaci z Topolánkových dob v lecčem připomíná. Předseda strany, která zvítězila v posledních volbách, není již několik měsíců schopný sestavit stabilní kabinet. Andreji Babišovi chybí jen pár týdnů do překonání českého rekordu ve vládnutí bez důvěry. Na scéně se znovu pohybuje důchodce z Vysočiny — tentokrát však v mnohem významnější úloze prezidenta republiky — který se z posledních sil snaží opanovat politické dění. Stejně jako před lety i dnes pracuje v neprospěch strany, v jejímž čele stanul na počátku devadesátých let.