Chci přispět X

V Británii se šíří nové formy stávek a tvořivých protestů na pracovištích

Díky stávkám v Británii nebývale přibylo ztracených pracovních dnů. Své kolektivní zájmy se učí hájit i zaměstnanci mimo tradiční odvětví. Mzdy stagnují, nezaměstnanost je nízká a lidé chtějí změnu, vysvětlují výzkumníci.

(josp)

16.04.2018 10:09

Foto_students_ignite

Zatímco oficiálně vyhlášených stávek ve Spojeném království dále ubývá, rozšiřují se kreativnější formy protestů, které zasahují i do netradičních odvětví. Foto Students Ignite

Oficiálně vyhlášených stávek v Británii již dlouho ubývá. Spontánní stávky se ovšem nyní šíří i do sektorů odborově neorganizovaných a objevují se nové, kreativní formy protestů. Projevuje se to rovněž ve statistice pracovních dnů ztracených díky odmítání práce; těch v britském soukromém sektoru v posledních letech výrazně přibylo, popisují v článku na popularizačním webu The Conversation sociální vědci Emma Sara Hughesová a Tony Dundon.

Konkrétně se podle oficiálních statistik v lednu 2018 podařilo ztratit 231 tisíc pracovních dnů – o 146 tisíc víc než v lednu předchozího roku a o 166 tisíc víc než v roce 2016.

55a31fae-cc70-4b81-a876-3d9d36b12eb4 V britskému soukromém sektoru se více stávkuje, říkají statistiky. Graf Labour Disputes Inquiry, Office for National Statistics

Mezi příklady nových typů stávek v dosud neorganizovaných oblastech uvádějí výzkumníci úspěch pilotů a dalších zaměstnanců společnosti Ryanair, jimž se pod hrozbou stávky podařilo přimět vedení k jednání o mzdách. Ředitel Michael O‘Leary se přitom proslavil výrokem, že „dřív bude mrznout v pekle“, než jeho aerolinka připustí vznik odborů.

Historicky první stávka proběhla loni také ve společnosti McDonald‘s a podle pozorovatelů je pravděpodobné, že v průběhu letošního roku přeruší zaměstnanci řetězce činnost znovu. Vadí jim nejen nízké platy, nýbrž i často kritizované smlouvy s takzvaně „nulovými hodinami“, tedy bez garantované pracovní doby. Kromě toho zastavili během ledna práci dělníci na železnici, zaměstnanci IT Firem i vysokoškolští učitelé, ohrožení škrtáním příspěvků na penze.

Nové formy odporu
Nespokojenost s platy, pracovními podmínkami a nejistotou však kromě běžného odpírání vlastní práce plodí také netradiční formy protestních aktivit, upozorňují Hughesová a Dundon. Rok od roku narůstá absentérství, k němuž podle výzkumníků kromě stále většího rozšíření psychických chorob vedou také postoje mileniálů neodpovídající tradiční pracovní etice.

Objevují se i sabotáže – neznámý zaměstnanec společnosti Ineos například loni v květnu vyřadil z provozu celou rafinerii ve skotském Grangemouth. Zřejmě proto, že firma oslyšela protesty proti rostoucímu nepoměru mezi platy dělníků a managementu firmy.

Pozoruhodným příkladem nových forem organizace je skotská kampaň Better Than Zero („lepší než nula“ v narážce na nulový počet hodin ve smlouvách), za níž stojí mladí odboráři zaktivizovaní nedávnou kampaní za nezávislost na Británii.

Především své vrstevníky pracující v pohostinství, jídelních řetězcích a dalších prekérních zaměstnáních, se snaží oslovit prostřednictvím sociálních médií a pak jim na místní úrovni pomáhat k dosažení lepších platů a postavení.

„Máme dost šéfů, kteří si myslí, že si můžou dovolit všechno,“ píše na svých stránkách organizace, která má skupiny ve dvanácti skotských městech, nabízí bezplatné rady po telefonu a spolupracuje také s oficiální centrálou skotských odborů (STUC).

Nespokojenost i solidarita
Podle Hughesové a Dundona je mezi příčiny narůstajícího množství stávek a nových forem sociálních konfliktů třeba počítat ekonomické faktory i změny v kulturním ovzduší. Reálné mzdy Britů pravděpodobně i vinou brexitu mají letos o necelé procento klesnout a stále se drží na nižší úrovni, než před vypuknutím finanční krize před deseti lety.

Situaci zaměstnanců dále zhoršují důsledky desetiletí úsporné politiky a škrtů ve veřejných službách. Nezaměstnanost je přitom rekordně nízká, takže si pracující mohou dovolit být ve svých požadavcích důraznější, píší výzkumníci.

Svou roli podle nich ovšem sehrává také celková touha společnosti po podstatnějších změnách, projevující se pak nečekanými úspěchy protestních kandidátů jako Corbyn, ale i Trump. Vedle tradičnější protestní kultury organizovaných pracujících podle nich vzniká nové uvědomění společných zájmů u lidí integrovaných později do pracovního trhu. Ženy či mladí lidé se totiž v práci setkávají s přetrvávajícími formami nerovností a nejistot.

Protestující – jako bouřící se zaměstnanci univerzit – pak upozorňují na skutečnost, že jim protesty prospívají samy o sobě. Zbavují je totiž stresu a dávají jim zažít radost ze solidarity a kolektivního jednání, uzavírají akademikové.

Další informace:


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.