Konec vymahačů trvale udržitelného dluhu

Daniel Hůle

V České republice máme nejvyšší počet exekucí na počet obyvatel v Evropě. Znamená to, že jsou Češi méně chytří nebo zodpovědní než jiní Evropané, anebo máme jen horší systém?

V posledních týdnech se odehrává další veřejné dějství pohádky, kterak zlotřilý dlužník ubohého věřitele obelstil. Tentokrát je záminkou těchto účelových fabulací návrh ministra Pelikána na zmírnění bariér v procesu oddlužení. Dnes je možné se oddlužit v případě, že nemáme hodnotný majetek, zákonem stanovenými měsíčními splátkami. Pokud během pěti let splatíme alespoň 30 procent svých dluhů a odměnu insolvenčního správce, můžeme být oddluženi.

Ministr Pelikán nově navrhuje přidat další dvě pásma, přičemž po sedmi letech, i když věřitel nezíská nic, může být dlužník osvobozen od placení zbylých dluhů. Návrh obsahuje celou řadu dalších parametrů, ale právě takzvaná nula pro věřitele vzbuzuje enormní vášně mezi vymahačskou lobby.

Proč je ale třeba urychleně přijmout podobná řešení? V České republice máme pravděpodobně nejvyšší počet exekucí na počet obyvatel v Evropě. 860 tisíc lidí má alespoň jednu z téměř pěti milionů exekucí. Přímo dotčeny exekucí jsou přibližně dva miliony lidí, tedy dlužníků a rodinných příslušníků. V prostředí oblepeném žlutými páskami vyrůstá nová generace lidí, kteří v podstatě nikdy nepoznali život bez exekuce.

V bytech oblepených žlutými páskami vyrůstá nová generace lidí, kteří nikdy nepoznali život bez exekuce. Repro DR

Mnohaleté vymáhání dluhů často vede k demotivaci dlužníka a jeho postupné adaptaci na život v utajení. Agresivní sankce přitom většinou zajišťují neustálý nárůst pohledávky i v případě, že ji dlužník splácí. Po solárním byznysu se Češi stali dalšími evropskými premianty v oblasti trvalé udržitelnosti. V tomto případě však jde o trvale udržitelný dluh, který dělá z dlužníků novodobé otroky bez naděje na vysvobození.

Proč jsou ale dluhy v České republice takový problém? Jsme o tolik méně finančně gramotní než lidé na Západě? A vyučuje se v západních zemích v masivním měřítku právě finanční gramotnost? Nevím, ale jisté je, že v matematických či přírodovědných dovednostech jsou Češi ve srovnání se zahraničím spíše nadprůměrní. Proč se tedy chovají tak „neodpovědně“? Anebo jsou již tyto úvahy syndromem bitého psa, který s každou další ranou za pánem více dolejzá? Neuvěřili jsme jen vymahačské lobby příběh o chudákovi věřiteli a řeči o nedostatečné finanční gramotnosti jsou jen mlhou zakrývající pravou podstatu problému?

Důležité je si uvědomit, že pohledávky naprosté většiny nedobrovolných věřitelů musí být stoprocentně splaceny, takže dojemné příběhy o matkách samoživitelkách, které se nedomohou dlužného výživného, jsou jen účelovou manipulací, protože jich se oddlužení dotkne jedině pozitivně.

Pak jsou věřitelé na pomezí, jako například dopravní podniky. Na první pohled to vypadá, že si nemohou vybrat, koho svezou, ale i v největších Evropských městech dokážou dopravci klást efektivní bariéry tak, aby se černý pasažér ani nesvezl, jako třeba turnikety v metru nebo nástup přes řidiče v pozemní dopravě. Pravda, v České republice by se například turnikety v metru neobešly bez extrémní korupční přirážky a možná by je nepokryl ani výtěžek z celoročního jízdného, ale to je zas jiný příběh.

V exekuci mají pohledávky, kromě malého množství nedobrovolných věřitelů, především ti neopatrní, kteří podcenili riziko, a šmejdi, kteří naopak riziko zobchodovali. Exekutoři zcela běžně vymáhají padesátinásobek půjčené částky. To byl totiž před lety oblíbený obchodní model, půjčit přibližně deset tisíc a pomocí brutálních sankcí vydělat mnohonásobně víc na prodlení, se kterým šlo u dané cílové skupiny takřka jistě počítat.

To jsou nemravné pohledávky, které by měly být z podstaty popřeny. Ale ani pohledávky neodpovědných, byť férových věřitelů nemají být brzdou novým pravidlům oddlužení. Hrozba, že snížení bariér povede k vyvlastnění věřitelů, kteří se v důsledku toho snad urazí a přestanou poskytovat služby nebo je plošně zdraží, je nesmysl, kterému snad ani vzdělaný člověk nemůže věřit. Ostatně vymahačská lobby takto strašila i v minulosti při snížení odměn advokátů, omezení lichvy, zákazu rozhodčích doložek. Nikdy se nic z hrozných scénářů nestalo, a to ani tehdy, když lokajsky přispěchaly na pomoc celebrity typu Ernst and Young.

Ostatně obdobný, byť daleko liberálnější koncept oddlužení používají takřka všechny země západní Evropy. Jen místo sedmi let je možné nulové oddlužení od jednoho do pěti let, nepoužívají žádnou horní hranici a odměny insolvenčních správců mají v Německu či Rakousku při několikanásobně vyšší platové hladině nižší než u nás. Přesto v těchto zemích služby fungují, dluhy se vymáhají, jen je tam lepší společenské klima. Naopak nejpřísnější podmínky mají dlužníci na Balkáně, kde asi čeští vymahači dluhů hledají inspiraci.

Smutné je, jak se k problému staví významná část politické reprezentace. To, že vymahačské lobby naslouchají někteří bardi z ODS či TOP 09, se nemusí zdát překvapivé, byť v případě EET halasně brojili proti balkánské cestě, kterou zde svorně obhajují. Ale podporu v řešení pandemie exekucí budeme obtížně hledat s výjimkou Pirátů i ve všech ostatních stranách. Dokonce i v ČSSD, která v minulém období totožný návrh halasně podporovala, část poslanců naslouchá lobbistům vymahačů velmi horlivě.

Na rozdíl od většiny politiků si nemyslím, že jsou Češi největší hlupáci v Evropě. Jen jsme si nechali v posledních takřka dvaceti letech dokonale zprivatizovat spravedlnost a dovolili lotrům vydělávat na lidech důvěřivých, méně vzdělaných či v tísni. A v zájmu neodpovědných věřitelů rozhazujících peníze vidlemi teď odmítáme posun práva z kulturních vod Balkánu na Západ, ke kterému jinak tak rádi vzhlížíme. Nenechme politiky žít ve skleníku, kde je vymahači dluhů tráví pesticidy svých zájmů.