Pochopení elitám moc dlouho nevydrželo. Voliči populistů už jsou zase „idioti“

Novinář deníku Guardian, proslulý reportážemi ze zapadlých oblastí anglické periferie, polemizuje s „liberální misantropií“ a elitářskými předsudky, které se po prezidentských volbách objevují i u nás.

Před zhruba deseti dny, v sluncem prozářené výšině empatie a racionální debaty, jíž je Twitter, sdílel popularizátor vědy Ben Goldacre se svými fanoušky obrázek, jejž na síť původně zavěsil někdo jiný. „Lidé, kteří hlasovali pro brexit, se hrozně rozčilují, když je někdo nazývá rasisty a idioty,“ napsal. Pod tím se nalézal hrubě nakreslený Vennův diagram – jeden kruh pro „rasisty“, druhý pro „idioty“ a překryv nadepsaný „rasističtí idioti“ – který podle Goldacrea „velmi jasně vystihuje skutečnou povahu problému“.

New York Times minulý týden uveřejnil sloupek novináře Rogera Cohena, uvedený titulkem „Šílenství amerického davu“ – věnovaný byl především voličům Donalda Trumpa, kteří jsou podle něj prostě a zkrátka „nepříčetní“. „Lidé jsou slabí,“ píše Cohen. „Manipulovatelní, nechají se ovládat politikou strachu. Touží po tom ohýbat záda. Nechají se vést za nos přímo do propasti. Pokud vůbec kdy dopřejí sluchu andělům své lepší povahy, jisté je, že většinou jsou ovládáni démony svých ďábelských pudů. Lžou, zneužívají ostatní, pídí se za každou cenu po vytržení, které by je zbavilo nudy každodenní existence.“

Ještě nedávno, přinejmenším v roce 2016, bylo na krátkou dobu velmi módní předstírat starost alespoň o část těch, kdo pro brexit či Trumpa hlasovali, a argumentovat, že zastánci takzvaně „progresivní“ politiky by se měli sebekriticky zabývat jejich problémy. Dnes je namísto toho v mnoha kruzích „in“ zaujímat k milionům těchto lidí i jejich stížnostem zatrpklý a přezíravý přístup.

Základem takových postojů je jednoduchý světonázor: zcela bez ohledu na ekonomický kontext je jedna polovina lidstva chápána jako rasistická, hloupá, kypící nesmyslným hněvem, zahleděná do minulosti, kdežto ta druhá je logicky uvažující, osvícená a pokroková. A bez ohledu na to, že nyní svržené panství údajného racionalismu nám přineslo takové katastrofy, jako byla válka v Iráku či ekonomický krach v roce 2008, se příčina naší dnešní noční můry vysvětluje prostě tím, že se té horší polovině lidstva zničehonic podařilo získat moc.

Mnohým se brexit nyní stal záminkou zaujmout povýšený ironický odstup a arogantně se posmívat útrapám regionů, kde po něj většina lidí hlasovala. V nedávném čísle týdeníku Nový Evropan vystihl jeden sloupkař podstatu tohoto postoje: „Severovýchodní a střední Anglie hlasovaly pro brexit. Vím samozřejmě, že se jejich obyvatelé nevědomky postavili proti svým vlastním ekonomickým zájmům… demokracie ale nefunguje tak, že ‚dostanete to, co jste si zvolili – jen kdybyste se náhodou spletli, nějak už vás z toho proti vaší vůli vysekáme‘. Mrzí mne, že tyto regiony budou trpět, ale taková je cena demokracie.“

Pokud se vám takové smýšlení zamlouvá, vězte, že má nyní už i své intelektuální odůvodnění. Zrovna nedávno publikoval profesor psychologie z Harvardovy univerzity Steven Pinker svou knihu „Enlightment now“, obsažnou, téměř na třech stovkách stran roztaženou argumentaci na obranu „rozumu, vědy, humanity a pokroku“ proti tomu, co autor nazývá „progresofobií“. Pinker mimo jiné tvrdí, že napříč zeměmi Západu i ostatního světa se lidé „stávají zdravějšími, bohatšími, bezpečnějšími a svobodnějšími“ než dříve či že nerovnost „není sama o sobě podstatná pro lidský blahobyt a neměla by být směšována s nespravedlností nebo chudobou“.

Photo-143925Duch doby, otřepaná klišé, která jako by vycházela z úst kohosi, kdo svět pozoruje zpoza volantu elektromobilu, jímž se řítí na další TED Talk. Foto Pxhere.com

Naši skutečnost Pinker popisuje zásadně buď prostřednictvím grafů, nebo otřepaných klišé, která jako by vycházela z úst kohosi, kdo svět pozoruje zpoza volantu elektromobilu, jímž se řítí na další TED Talk. „Typickým obrazem chudoby býval kdysi vyzáblý chudák zahalený v hadrech,“ píše. „Dnes jsou chudí právě tak obézní jako jejich zaměstnavatelé a nosí tytéž mikiny, džíny a tenisky.“ Vyzdvihuje skutečnost, že lidé s nízkými příjmy mají takové věci jako elektřinu, tekoucí vodu či barevnou televizi – „ještě před stoletím a půl neměli nic z toho ani Rotschildové, Astorové a Vanderbiltové“. A pointa: „Bohatí sice dál bohatli, jejich životní standard se ale zase o tolik nezvýšil.“

To všechno by nemuselo vést k ničemu horšímu, než že by se jeden domněle inteligentní člověk všeobecně znemožnil – kdyby kniha tak přítulně nehověla duchu doby. Pinker totiž nepřímo naznačuje, že oni údajně znevýhodnění lidé, kteří hlasovali pro brexit a Trumpa, nakonec vlastně vůbec znevýhodnění nejsou. A že důvod, proč podlehli svodům populismu, je tedy třeba hledat v říši emocí, předsudků a nenávisti k „pokroku“.

Pinkerova kniha podporuje tutéž liberální misantropii, jaká nyní vyvřela v debatě kolem brexitu. „Většina voličů nejenže neví nic o aktuálních politických otázkách, nýbrž nezná ani zcela základní fakta,“ říká. A běda tomu, kdo by si dovolil veřejně pochybovat o tom , že pokrok pokračuje podle plánu a žádné zásadní změny nejsou zapotřebí. „Jsem přesvědčen, že média a intelektuálové nesou za vzestup populistů odpovědnost – pomohli jim totiž vytvořit dojem, že moderní západní společnost je natolik nespravedlivá a nefunkční, že nepomůže nic menšího než radikální změna,“ říká Pinker. Zřejmě se rozhodl prostě ignorovat skutečnost, že i deset let po začátku krize nás obklopuje ještě až příliš nespravedlnosti i nekompetence.

Hloupá a nebezpečná věc
Opravdu si tím máme procházet znovu? Referenda jsou skutečně skoro vždycky hloupá a nebezpečná věc, ale jedno jsme zkrátka měli a účastnily se jej víc než tři čtvrtiny elektorátu. A úplně všichni – včetně zastánců setrvání v Unii – jsme svůj hlas vhodili do urny alespoň částečně na základě našich pocitů, kmenových příslušností a přesvědčení jen povšechně založených na nějakých informacích.

Jistě, stejně jako v případě koalice, která zvolila Trumpa prezidentem, se mezi zastánci opuštění EU najde rovněž množství těch, kteří jsou po finanční stránce, jak se říká „za vodou“. Někteří z nich jsou nepochybně motivování rasistickými předsudky a tupou nesnášenlivostí. Mnozí se ovšem takovým jednoduchým stereotypům vzpírají.

Velká část z nich žije v místech, kterým politická třída po celá desetiletí nevěnovala jakoukoli smysluplnou pozornost a kde lidé již po léta trpí následky úsporné rozpočtové politiky. V takových místech, postižených během osmdesátých let divokou privatizací, se obavy z imigrace pojí s akutním nedostatkem důstojného bydlení, smysluplné práce a životních vyhlídek. Sice se to příčí bezmeznému optimismu, jaký propaguje Pinker a jemu podobní, ale co do základní existenční jistoty a víry ve společnou budoucnost byl život v mnoha takových oblastech pravděpodobně lepší před čtyřiceti či padesáti lety než dnes.

V Británii i jinde musí liberální levice teprve najít jazyk, jímž by dokázala s lidmi stiženými touto zkušeností, tímto pocitem ztráty, hovořit. Mnozí z těch, kteří jej zakoušejí, považují dokonce i teď brexit za lepší ze dvou možností: má-li být jedinou alternativou pokračování toho, co tu bylo před ním, představuje pro ně odchod z Unie alespoň šanci udělat tlustou čáru, vrátit rozhodování o věcech o něco blíž k jejich domovům a začít znovu. Tím nemíním zpochybňovat, že brexit je špatný nápad, ani to, že jeho podmínky a průběh mají na zodpovědnost nevýslovně neschopní lidé. Pokud ale svou analýzu příčin toho, proč pro něj lidé hlasovali, omezíte na jejich hloupost a předpojatost, dopouštíte se toho samého hříchu, na který liberální misantropové neustále naříkají: popírání faktů.

Zřejmě nejdůležitější poznatek se týká právě takových upadlých post-industriálních oblastí, jaké přispěly k porážce pro-evropských sil ve Velké Británii i demokratů ve Spojených státech. Vyžít v takových místech vyžaduje opravdovou sílu. A většina jejich obyvatel netouží ohýbat záda, nýbrž se narovnat. „Andělé jejich lepší povahy“ jsou na svém místě – kéž by jim jen domnělé síly pokroku konečně dokázaly dát dost místa k rozletu. To jsme na ně tak rychle zase zapomněli?

Text If the elite ever cared about the have-nots, that didn’t last long vyšel původně v The Guardian. Z angličtiny přeložil Josef Patočka.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Petrasek Milan - penzista

Tak tedy - vzal jsem si pokárání k srdci Pátek, 2.Března 2018, 17:41:3

a v nejbližší době se opět vypravím za příbuznými, kteří žijí v malebné moravské visce, kde všeci volí Babiše se stejně bezelstným pocitem, jako volívali a volívají bavorští vesničané, či pražští kavárníci toho Svého.
O výsledcích mého zrevidovaného angažmá budu informovat ......bych s jistými obavami dodal.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ano, je tomu skutečně tak Pondělí, 5.Března 2018, 17:23:15

Nikoliv však "už zase", nýbrž "pořád ještě". Nevím, kdo měl kdy jaké pochopení a už ho nemá, ale já jsem ho neměl nikdy.

Petrasek Milan - penzista

Zpráva o návštěvě příbuzných, kteří podlehli svodům populismu Úterý, 6.Března 2018, 15:58:45

a volí za premiéra oligarchu a prezidentem jeho přítele.
Vše zatím dopadlo k obrazu pana Harrise:
V rozpravě jsem se pokusil oslovit různé okolnosti, které vzbuzují touhy po exitu, nerovnému zacházení s lidmi jiných etnik ap.
Příkladně okolnost, že nebetyčný rozdíl příjmů mezi vzdělanějšími/majetnějšími a hůře kvalifikovaným se stal normálním stavem, byla přijata poznámkou - tak tak schopným více.
Na otázku co očekávat od svobody projevu, když převládá požadavek svébytnosti a izolacionismu, se mi dostalo pokrčení rameny s dodatkem že to spolu nesouvisí.
Okolnost, že hodnocena je pouze zdatnost osobního postoje vůči šancím a rizikům celého světa, který nezná nacionální a regionální hranice...zněla odpověď vocaďpocaď - svoboda ano, ale od hranice po hranici.
Výsledek je celkem bledý, o správnosti své volby zůstali přesvědčeni.
Ale nerezignoval jsem - příště znovu a lépe.......bych dodal.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Diskuse na téma: Kdo je idiot? Středa, 7.Března 2018, 09:31:33

Úspěch populistů spočívá v tom, že lidem, kteří se cítí odstrčení, nepochopení, frustrovaní, špatně placení a ještě ponižovaní řeknou: Vy nejste idioti, ale oni jsou idioti, tedy Zemanova pražská kavárna, Klausova občanská společnost, Babišova zkorumpovaná pakáž, Okamurova Bakalova média, atd. A s tím se těžko diskutuje. Můžete dotyčným opakovat: Já vás nepovažuji za idioty, chápu vás, respektuji vaše argumenty a oni vám řeknou: No, ty možná jo, ale Kalousek, Bakala, Soros a ti co to řídí jo a ty jsi jen jejich užitečným idiotem.
Takže můžeme a máme diskutovat a argumentovat, ale musíme se obrnit ohromnou trpělivostí a připravit se na to, že úspěch není zaručen.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Poražení mají ovšem jiné problémy, než aby se nedotkli vítězů Středa, 7.Března 2018, 10:41:59

Poražení v Británii se musí především vyrovnat s tím, že byli proti své vůli vytržení z EU, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Poražení v USA se musí především vyrovnat s tím, že se jejich mocným prezidentem stal Donald Trump, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Poražení v Česku se musí vyrovnat s tím, že jim vládnou Zeman s Babišem, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Poražení a frustrovaní normální lidé mají skutečně jiné problémy, než aby se nějakým nepříliš lichotivým slovem nedotkli vítězů - příslušníků "establišmentu", vládnoucí třídy, která vykonává svou moc.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Šimso, dopustím se parafráze: Středa, 7.Března 2018, 11:26:54

Úspěch populistů spočívá v tom, že lidem, kteří se cítí odstrčení, nepochopení, frustrovaní, špatně placení a ještě ponižovaní řeknou: Oni, tedy pražská kavárna, příživníci ze Sorosových neziskovek atd., o vás tvrdí, že jste idioti. S tím se těžko polemizuje, protože dokazovat, že někdo něco neříká, je obtížné. Už jenom tím, že to chcete vyvracet, se stáváte podezřelým. Je tedy rozumnější přitakat a sypat si za kavárníky popel na hlavu?
Já nevím, co s tím, to přiznávám zcela upřímně.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Demokracie je lepší než autoritativní režim Středa, 7.Března 2018, 13:56:18

Spíše než si sypat popel na hlavu, vykládat, proč je demokracie lepší než autoritativní režim, jaký smysl má občanská společnost, k čemu jsou lidská práva, proč je svobodná diskuse s argumenty lepší než spršky nadávek a desetiminutovky nenávisti a nenechávat se vykolejit tím, že budeme označováni za idioty, Sorosovy a Bakalovy hlásné trouby, atd.
To, co píše Harris svědčí o jiné situaci v Británii než u nás, i když v Británii jsou na to také různé pohledy. Jestli dochází ke změně veřejného mínění ohledně brexitu, tak se nelze divit, že jeho odpůrci ve větší míře kritizují ty, kdo pro něj hlasovali a to co je nám předloženo je jedna z možných novinářských zkratek.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

No tak už názvy některých twitterových účtů a tagů Středa, 7.Března 2018, 17:21:30

jako třeba #UkipNonsense, #BrexitBin, #BrexIdiots apod. napovídá, že Harrisův dojem je celkem správný. :-)
Tyto účty a tagy jsou ovšem většinou aktivní od samého začátku, tedy od oznámení výsledku katastrofálního referenda.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.