Jaká budoucnost?

Co se týká Evropské unie a její azylové politiky, naši představitelé stále jen opakují „ne“ a nenabízejí žádné konstruktivní řešení. Lze jim vůbec věřit, že mají nějakou vizi pro budoucnost?

Místopředseda zahraničního výboru Senátu za ODS Tomáš Jirsa (kterého mám spojeného spíše se sporem o Národní park Šumava a záležitostmi kolem myslivosti) napsal do Práva (a dostal i na Neviditelného psa) článek, v němž se zmiňuje o několika dnech, strávených v Bruselu rozhovory.

Senátor uvádí, že když Andrej Babiš vysvětloval předsedovi Evropské komise Jeanu Claudu Junckerovi postoje českého parlamentu, vlády a veřejnosti k možnému přehlasován České republiky v otázce úprav pravidel azylové politiky Dublin IV, Juncker ho vyzval, ať tedy předloží alternativní návrh. Za ten se ovšem nepovažuje (pokračuje senátor Jirsa v článku) důsledná ochrana vnějších hranic EU, protože zastavit příliv migrantů zejména po moři prostě není možné.

Z článku není možno poznat, zda to senátor konstatuje a souhlasí, nebo zda tvrzení ironizuje, ale řekněme, že souhlasí, protože dál uznává, že EU i členské státy se snaží proud migrantů omezit a že se to i daří. Senátor připouští, že není možné z lidskoprávních důvodů změnit evropské zákony, které s podobným exodem lidí z válkou nebo klimatickými extrémy ohrožených zemí nepočítaly. Nebo to nepřipouští a chtěl by, aby se ty zákony změnily, přestaly být tak humanitární a lidskoprávní a politicky korektní, jen to nechce tak naplno do Práva napsat?

Také souhlasí s faktem, že dohoda Dublin IV se bude týkat asi pěti procent přijíždějících migrantů, kteří mají právo na politický azyl. Kritický podtext ale cítím v další větě, kde se píše, že Dublin IV neřeší, jak naložit se zbývajícími 95 procenty ekonomických migrantů, kteří by měli být vráceni do země původu. A pokračuje – že často není, kam by se mohli vrátit. Ale přesto připomíná, že například německé soudy jsou zavaleny žalobami odmítnutých žadatelů o azyl. Z čehož mi vyplývá, že se očekává, že s tím pomůžeme, ale my nechceme, ačkoliv alternativní řešení neznáme.

A pak nastane střih a slovy senátora Jirsy se díváme s obavami na vzrůstající počet západoevropských městských čtvrtí se vzrůstající majoritou muslimů, kteří začínají požadovat uplatňování svých zákonů a obyčejů, naprosto neslučitelných s evropskými tradicemi, zákony a morálkou. Takže senátor Jirsa předpokládá, že i když po našem případném přehlasování do České republiky žádní migranti nepřijdou, kritická nálada veřejnosti vzroste. A že to tudíž povede k hlasování o setrvání v EU, na které mohou mít neblahý vliv politická uskupení, která budou agitovat pro odchod z EU.

20151030_syrians_and_iraq_refugees_arrive_at_skala_sykamias_lesvos_greece_2Opravdu si myslíme, že to tady chtějí zabrat a islamizovat? Foto archiv DR

Náš problém je ale v tom, že u nás nechceme dát azyl nejen uprchlíkům z muslimských zemí, ale ani Číňanům křesťanské víry nebo Afričanům. Nechceme dát azyl nikomu.

Z článku senátora Jirsy člověk nepozná, co by od Evropské komise pro Českou republiku chtěl. Aby se nehlasovalo o Dublinu IV (který obsahuje pro členské země EU povinnou solidaritu v podobě přijetí jistého počtu uprchlíků, nebo pokud země odmítne, dosti vysoké finanční kompenzace)? Aby nám slíbila, že důsledně ochrání vnější hranice EU, ačkoliv to na moři a ostrovech nejde? Aby přesvědčila státy, které se s přílivem migrantů už řadu let potýkají, aby České republice velkoryse udělily dispens od solidarity s nimi? Nějak moc se to u nás převádí na Německo, ale nejnaštvanější je italský představitel, o Řecích nemluvě.

Česká alternativa
A ještě zpátky – zajímalo by mě, jaké alternativní řešení předložil Andrej Babiš, když ho k tomu Jean Claude Juncker vyzval? Andrej Babiš se totiž ve velkém rozhovoru v Lidových novinách vyslovil, že evropský projekt jednoznačně garantuje v Evropě mír, že to je „projekt pro lidi“. Říká, že chceme (myslí asi ANO) budovat v Evropě čtyři základní svobody, a proto říká, že celý kontinent má být Schengen, že se má bojovat proti pašerákům lidí a hlavní slovo mají mít prezidenti a premiéři členských zemí. Ne komise, ne pár velkých zemí, které nás pak přehlasují. Ale to přece nedává smysl. Jak dojít k rozhodnutí při různosti názorů jinak než hlasováním? Nebo se spolu členské země EU mají bavit jen separátně a v kuloárech a žádné společné fórum být nemá?

Tak jak tedy budeme, pane premiére v demisi, jako Česká republika bojovat proti pašerákům lidí? Řekněte na rovinu, jak to budeme dělat? Ano, dovedu si představit, že řeknete, že právě tak, že zásadně žádné migranty nepřijmeme. A když to tak udělají všichni, pašeráci spláčou nad výdělkem. Ano, tak z toho vyvázneme lacino, protože se k nám ani migranti nehrnou, takže nás boj s pašeráky nebude stát příliš mnoho sil. A Taliáni ať si poradí, my se jim do toho plést nebudeme.

Z četby těchto dvou článků mě přepadla malomyslnost z toho, že se Evropská unie opravdu rozpadne. Voliči v Německu, Rakousku, BeNeLuxu, a zejména ve státech u Středozemního moře musí být na nás (a nám podobné odmítače) přece už naštvaní. Když se mluví o nás, naši politikové si velmi dávají záležet na tom, abychom jako Česká republika byli respektováni v našich jedinečných zájmech. Ale jedinečné zájmy jednotlivých států, které se s migrací potýkají, hází naši představitelé, senátor i předseda vlády v demisi, do jednoho pytle zvaného „Brusel“ nebo „Evropská komise“.

Naše na jedné straně vládní podpora zahraničních pracovních sil (a ignorování problémů s tím spojených) a na druhé straně vehementní odmítání byť jen dočasné pomoci s vlnou uprchlíků působí prospěchářsky, protivně a neseriózně.

Senátor Jirsa naznačuje, že si Evropská komise o odchod České republiky z EU koleduje svou politikou, vyžadující solidaritu. Andrej Babiš zase říká, že ten evropský projekt pro lidi je jenom příjemné přejíždějí hranic bez kontrol a otevřené pole působnosti kšeftu.

Ve stejném čísle Lidových novin, kde je rozhovor s Andrejem Babišem, je i článek o tom, že někteří Syřané se z Německa vracejí domů, že jsou v Evropě nešťastní, chybí jim vlastní kultura a nemají tu co dělat. Jeden mladý muž, který riskoval život plavbou přes Středozemní moře, řekl, že ve městě (v Německu), kde se začal učit němčinu a připravovat se na zaměstnání, nebyl žádný život, pouze pár lidí. Začal trpět depresí, byla mu tam zima.

Ano, pozorovala jsem ten úkaz už před několika lety v pohraničním Schirndingu, není tam nic, žádný život, zavřená porcelánka a na ulici ani živáčka. Stesk i deprese lidí Orientu jsou pochopitelné. Opravdu si myslíme, že to tady chtějí zabrat a islamizovat?

Články a výroky našich představitelů omílají stále stejné „ne“, ale žádný upotřebitelný návrh nepředkládají. Nevím, jakou v tak nekonstruktivním a statickém postoji představitelů státu můžu vidět pro svou zemi budoucnost.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Uprchlíci Pondělí, 26.Února 2018, 08:38:6

Ve včerejším Hauserově článku (https://a2larm.cz/2018/02/unor-1948-jako-utopie/) je mimo jiné zajímavá zmínka o našem "solidárním přijetí řeckých uprchlíků v letech 1948 a 1949, mezi nimiž bylo i několik válečných zajatců z protikomunistické královské armády".
Je pozoruhodné, že v té době se mezi našimi občany neobjevila vůbec žádná protiuprchlická hysterie. Z řeckých uprchlíků neměl kupodivu nikdo strach, nikomu se nezdálo, že by nás v něčem ohrožovali, popřípadě nám ujídali z našeho národního chleba.
Čím to asi může být?

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pondělí, 26.Února 2018, 09:00:40

Myslím, že naši představitelé, kteří se k problému uprchlíků /a migrace obecně/ vyjadřují, mají strach z nás, svých voličů. Nechtějí si nás popudit.
Schválně píšu "nás". Jak mají ti chudáci nahoře, kterým jde o hlasy, vědět, že je tu i jiný postoj, když o něm, na rozdíl od antiuprchlického, není skoro nic slyšet?

Ivo Horák - Praha 3

Paní Hájková, Pondělí, 26.Února 2018, 10:46:13

v letech 1948 až 1949 přece v Československu přestalo veřejné mínění hrát jakoukoli roli. Transformovalo se v politicky neškodné (a zesměšňované) "brblání", v "poštěkávání psů, zatímco karavana jde dál".

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 26.Února 2018, 10:58:56

Já vím, pane Horáku, že případné stížnosti a obavy by tehdy asi nepronikly do médií, která byla pod kontrolou.
Ale stejně se mi zdá, že většina lidí neměla v souvislosti s řeckými uprchlíky žádnou, ani skrytou, obavu. Myslím si, že se žádné podobné obavy mezi lidmi ani nešuškaly. Aspoň ke mně se nic podobného nedoneslo. Ačkoliv je fakt, že já jsem se narodila až o deset let později, takže můžu soudit až to, co se dělo v 60., 70. a 80.letech. Nevím, že by v té době proti Řekům někdo něco měl.

Ivo Horák - Praha 3

Ano, čas oponou trhl a změněn svět Pondělí, 26.Února 2018, 11:39:18

"Mediální krajina" byla kdysi úplně jiná než později, a to dokonce nejen v komunistických zemích. Sdělovací prostředky dokázaly "levou zadní" vyvolat třeba skutečnou účast na osudu levicových Řeků ve vlasti a naopak případně nepropustit jakékoli rušivé informace. Mezi lidmi převládal dojem, že v politice (nahoře) je moc po právu (ne tedy v ekonomice) a že rozhodnutí různého druhu jsou legitimní a opodstatněná. Když mohlo být správné "odsunout" naprostou většinu domácího německého obyvatelstva, mohl a musel posléze být v pořádku i proces směřovaný opačně. (Uvedené neznamená neuznání pozitivního příspěvku samých Řeků na jejich dobrém přijetí.)

Vždycky existovaly fámy, pak se zdálo, že mediální otevřenost je brzy potlačí. Pak však přišel tvrdý protiúder. Fáma se po několika staletích stává opět prvořadým médiem.

Martin Profant - Praha 7

Ivo Horákovi Pondělí, 26.Února 2018, 14:18:42

Veřejnost ale hrála určitě roli po roce 1992 a naše zemička přijímala uprchlíky ze zanikající Jugoslávie, z míst konfliktu v postsovětském prostoru (v souvislosti s Karabachem a Kavkazem šlo mimo jiné či hlavně o muslimy, totéž Sarajevo), o lidech z Ukrajiny a Běloruska ani nemluvě.

Političtí spekulanti s nenávistí se tehdy soustředili na Vietnamce a ovšem na Romy, na jednotlivé imgrantské vlny a jejich kulturně-náboženské kořeny jim nezbývaly kapacity. Dnes, když příšli na to, že je podobné štvaní vynese do vysokých ústavních funkcí, budou ovšem přikládat polínka, co to dá.

Co na tom, že imigrantů s příslušnými kořeny k nám přichází mnohem méně než na konci devadesátých let, kdy byl jedne z dnešních xenofóbů koneckonců jako premier za příslušnou imgrační politiku odpovědný, a že ani ta nejextenzivnější varianta organizovanéí evropské solidarity by nam neukládala víc než desetinu toho, co jsme tehdy dělali dobrovolně.

Ivo Horák - Praha 3

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky... Pondělí, 26.Února 2018, 20:34:57

Na začátku 90. let se média stále ještě podobala "starým". Z dnešního pohledu opravdu skoro vším, samozřejmě vizuálně, svou společenskou rolí, až na vznikající bulvár i podporou aktuálních změn (většinou v pravicovém aranžmá). Tvůrci veřejného mínění byly většinou respektované osobnosti.

Také v politice ještě převažovalo uznání mírnému konci starého režimu i dalším krokům v zájmu jeho nahrazení novým systémem. Proběhla malá privatizace a startovala kupónová. Zatěžkávací zkouškou byla liberalizace cen, která umožnila především prodejcům zdražovat (většinou však ještě ne zcela svévolně).

Lidem nebyl lhostejný vývoj v zemích, které byly tak či onak svým osudem spjaty s Československem. Lidé vnímali, jak srbské síly odmítaly mírové rozdělení Jugoslávie a většinou se obávali Janájevova pokusu o puč. Především jsme však nějak reagovali na dělení vlastní federace. Ať už ještě převládala snaha o vzdor, nebo se již šířilo uražené "Ať si jdou!"

Do staré vlasti se vraceli někteří krajané ...a přicházeli rovněž uprchlíci. Stěží koho napadlo, že by z tohoto faktu šlo politicky něco vytěžit. Spodní nacionalistický proud se nadále vyžíval v křivdě, že mu nebyla dána příležitost k revanši vůči komunistům, a zjišťoval, že Havel opravdu jeho favorit nebude. Našel si svého Sládka, přitakával Kalvodovi a v roli velikána připouštěl Klause.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 26.Února 2018, 20:54:29

Když už pan Horák použil slovo fáma, vzpomněla jsem si na latinské přísloví "fama crescit eundo", tedy "fáma roste šířením, dalším sdělováním".
V tom "eundo" bezpochyby sehrál velkou roli internet. A tu roli začal hrát teprve pár let po roce 2000. To se teprve začal masové rozšiřovat do domácností. V té době myslím definitivně zanikla možnost tvořit nějaké jednotné veřejné mínění.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 27.Února 2018, 13:18:32

Ovšem je nutno si uvědomit, paní Hájková, že ty fámy existovaly a měly svůj život už dříve - ještě dávno před internetem.

Za socialismu namísto internetu existovalo médium známé jako JPP - "jedna paní povídala". Právě tím že lidé nevěřili oficiálním médiím (a to i když třeba zrovna psaly pravdu), tak to bylo živnou půdou pro vznikání a šíření fám.

Například v souvislosti s hysterickou reakcí tehdejšího režimu na projekt amerických neutronových bomb se v národě rozšířila zvěst, že proti jejich působení prý nejlépe působí - ocet!

Samozřejmě fáma naprosto šílená (octem proti atomové bombě!) - ale fáma zcela účinná, po řadu měsíců nebyl v obchodech k dostání ocet, protože ho lidé zcela vykoupili.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.