Přemítání poraženého voliče

Pokud dokážeme něco dělat proti nenaslouchání a neporozumění v rozdělené společnosti, vykonáme tím něco pro skutečné budoucí vítězství.

Prezidentské volby jsou jedinečné v tom, že se v nich přímo rozhoduje o jedné osobě, která stojí v čele celého státu, jakoby nad námi všemi. A není zase tak důležité, že v České republice není přímo volený prezident výkonnou hlavou státu. Symbolický význam funkce a staletá historická tradice spjatá s hradem českých panovníků stačí k tomu, aby změnily volby prezidenta v neopakovatelné celonárodní drama, nesrovnatelné s jinými typy voleb.

Před pěti lety jsem ve druhém kole nevolil, poprvé od nabytí volebního práva. Letos jsem si už vybrat dokázal. Namísto pocitu, že stojím nad oběma stranami a tak nějak z nadhledu je posuzuji, jsem si tak poprvé vychutnal prezidentskou voličskou porážku. Byl to lepší pocit, přinejmenším v tom, že jsem si mohl naplno užít povolební smutek s blízkými, kteří v drtivé většině volili stejně jako já. Ale o pocity zase tak nejde.

Yai1014Je třeba překonávat rozdělení, mluvit s těmi na druhé straně. Foto YogaAndrini

Co si z porážky vzít, aby mohla být v budoucnosti, blízké či vzdálenější, zdrojem inspirace a síly pro vítězství? Někdo se zaměří na kritiku vlastního kandidáta, způsobu vedení jeho kampaně, obsahu a formy jeho vystupování. To je nesporně potřeba a je dobře, že už záhy po volbách se objevují promyšlené rozbory tohoto druhu. Je důležité, aby tato diskuse, která začala vlastně už před volbami, pokračovala.

Rozhodl jsem se na to jít trochu jinak, a sice zamyslet se nad tím, jak jsem obstál jako volič. Zformuloval jsem si několik otázek. Rozhodl jsem na základě skutečně poctivého přemýšlení? Poté, co jsem se rozhodl, stál jsem si za svým rozhodnutím a dokázal jsem pro svého kandidáta něco udělat? Udržel jsem si i po rozhodnutí kritický pohled, nestal jsem se fanatikem své strany? Zůstal jsem spravedlivý, měřil jsem stejně svému kandidátovi i tomu druhému? Dokázal jsem odsoudit, když bylo něco nefér, na jedné i na druhé straně?

A otázka asi nejdůležitější zní takto: zajímal jsem se o ty, kteří volili jinak, o jejich důvody, motivy, názory? Našel jsem si čas s nimi diskutovat, byl jsem v tom aktivní? Nepřistupoval jsem k nim z pozice nadřazenosti? Necpal jsem jim hned od začátku vlastní názor bez ohledu na to, co si myslí oni? A na druhé straně – dokázal jsem si za svým názorem v těch diskusích stát? Nedával jsem si za ty otázky známky, asi by nebyly moc dobré, i když jsem se docela snažil. Ale ty otázky bych si chtěl ponechat, budou se ještě hodit.

Jedno bylo před prezidentskými volbami předem jisté. Ať už dopadnou jakkoli, bude se zase mluvit o rozdělené zemi. O tom, že tu jsou dvě poloviny, tentokrát skutečně téměř stejně velké (pomineme-li trvalou mlčící třetinu nevoličů), dvě poloviny politicky aktivních občanů, které se liší v tom a v tom a v tom. Budou se hledat rozdíly dané místem bydliště, vzděláním, výší platu, věkem a tak dále. O tom všem se skutečně hodně píše a mluví. Tentokrát ale naštěstí víc i o tom, že je třeba překonávat toto rozdělení, mluvit s těmi „na druhé straně“, poznávat je. Zůstat přáteli.

Vlastně to ani jinak nejde. Ačkoli to podle mnoha povolebních úvah tak nevypadá, Zemanovi voliči nejsou jen obyvatelé od Prahy značně odlehlých oblastí, ale mnoho jich žije dokonce i v hlavním městě. Jak vím z vlastní zkušenosti i ze zkušeností jiných lidí, odlišně letos volili nejbližší příbuzní, blízcí spolupracovníci, přátelé. Budou i nadále spolu žít, pracovat, zajímat se společně o různé věci, jež je na rozdíl od volby spojují. Je možné, že se už o politice bavit nebudou, ale je také možné, že se naopak někam posunou, lépe si porozumí a budou i lépe a do větší hloubky chápat vlastní politické preference. Je to podle mě jediná možnost, jak se dostal někam dál.

I když to není vůbec snadné. I ze svých chabých pokusů o dialog s „těmi druhými“ jsem si odnesl jasné poučení o tom, že to není nic jednoduchého. Objeví se rozdíly v pohledu na svět, které se nedají snadno přejít. Dají se ovšem pochopit, ale je to námaha a ne vždy se to povede. Objeví se hodně jiné způsoby porozumění téže skutečnosti, což je matoucí a obtížně přijatelné. Pak přijde pokušení tuhle snahu vzdát a stáhnout se do své, stejně naladěné a útěšné bubliny. Zatím jsem to nevzdal. Ostatně i ve vlastní bublině se člověk občas jen diví některým názorům druhých a jen obtížně je chápe.

Pomohlo mi, když mi došlo, že nemusím názory toho druhého jednoduše přijmout, stejně jako je nemusím šmahem odmítnout. Můžu zůstat sám sebou, stát si za svým, a nemusím přitom považovat někoho, kdo to má jinak, za nepřítele. Když se k němu přibližuji s respektem, můžu si dovolit nesouhlas, nemusím se podbízet a tvářit se, že s ním vlastně souhlasím, když tomu tak není. Zjistil jsem, že je mi cizí někoho přesvědčovat. Co je ale pro mě důležité, je pokusit se lépe porozumět, a nabídnout tuto možnost hledání druhému, pokud o ni bude stát.

Tak tedy můj kandidát prohrál. Uvědomil jsem si, že jako skutečně poražený bych si připadal jenom tehdy, kdybych se nepokusil proti rozdělení, vzájemnému nepochopení a odcizování něco udělat. Kdybych zlomil hůl nad možností dospět k porozumění. A také tehdy, kdybych kvůli volebnímu úspěchu obětoval ohleduplnost k druhým a začal se chovat jako zaslepený fanatik jistý si vlastní pravdou. Ale také tehdy, kdybych neměl nic, za co bych se mohl postavit a co bych při všem potřebném hledání mohl obhajovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (134 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Pronaslouchat se kam přesně? Středa, 31.Ledna 2018, 15:51:56

Jestli náhodou ten princip neustálého naslouchání a chápání voličů Miloše Zemana není nějaký levicově-liberální fetiš. Sám jsem pokorně a pozorně naslouchal řadě voličů Miloše Zemana, aniž bych je nějak ponižoval. Řádně jsem se sebedisciplinoval.

Dozvěděl jsem se

- Putin je velký silný vůdce. Toho musíme následovat. Nevadí, že vraždí novináře. Zaslouží si to.
- Severní Korea má právo na jaderné bomby. Musí se bránit.
- je třeba silného vůdce, aby si lidé nevymýšleli furt nějaká práva
- lidi je třeba postavit do latě
- Zeman je silný a rázný prezident, ten nás bílé ochrání před negerskými hordami apod.

Pokorně jsem naslouchal, osmdesátkrát jsem si dal pozor, abych náhodou spoludiskutující nepodráždil nějakým příliš intelektuálně povýšeným nesouhlasným názorem. Hřejivě jsem se usmál, odvětil jsem, že nesouhlasím, ale že každý máme nějaký názor a že to je krásné a šel jsem pryč.

Zabojoval jsem úspěšně proti nenaslouchání a neporozumění?

Mají se levicově smýšlející stát psychoterapeuty frustrovaného lidu?

A co třeba ten kameraman, který dostal od členů zemanova štábu pěstí? Také by měl zapracovat na svém naslouchání? (Mám dojem, že na jeho naslouchání spíše zapracovala pěst útočníka.)

Nevím....

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Má se mluvit s lidmi? Středa, 31.Ledna 2018, 18:11:52

S některými se mluvit dá, s jinými ne. Když je totiž člověk pod vlivem ideologie či konspirační teorie, je to jako by měl hlavu strčenou v nějaké mlhovině. Žádné argumenty neuzná. V takovém případě je lepší nemluvit o politice, popřípadě se úplně člověku vyhnout, když je agresivní. Ale nezlobit se na něj nebo mu nenadávat. Nedá se přece říct, že by všichni Zemanovi či Babišovi voliči byli nějak nebezpeční.
K těm ideologiím můžu říct akorát to, že mi kolikrát vstávají vlasy na hlavě hrůzou, čemu všemu to dnes lidé věří. Jak o minulosti, tak o současném světě. Těžko se s tím dá co dělat. Internet přinesl jak veliký pokrok, tak zároveň strašný úpadek. Dříve měla levice (i jiné strany) svůj výklad světa. Dnes v době úplného vítězství liberalismu se to bere tak, že je každého věc, čemu bude věřit, jaké teorie si nacpe do hlavy. Takže to vypadá, jak to vypadá.
Z toho důvodu si nemyslím, že je nutné o tom s lidmi mluvit, pokud nechtějí, nebo pokud si na to netroufáme. Podle mého názoru bychom se ale měli zabývat budoucností – co s tím dělat, pokud sociální spravedlnost v epoše kapitalismu bude dál upadat? Vymýšlet vize, připravovat se na to, že bude hůř, a vymýšlet, co potom dělat v krizových situacích...
A taky není dobré si myslet toto: já přece naprosto nejsem pod vlivem žádné ideologie. Já přece znám úplnou pravdu! Každý by si měl být vědom, že sám zná jen částečnou pravdu.
Podle mého názoru je škoda, že došlo k roztržce levicové inteligence. S lidmi, jako je Švihlíková, se přece kdysi mluvit dalo. Proč teď ne? Je to škoda, mohli jsme se na budoucnost připravovat společně. Ale teď se myslím zlobí. Nedávno jsem od ní četla v Argumentu:
„Sjednocování“ realisticky odkládám (a nepovažuji ho ani za zdravé, upřímně řečeno). Stačilo by mi, kdybychom v následných letech neposlouchali ze všech médií denně a neustále, jak jsou voliči Miloše Zemana burani, pitomci, fašisti, nacisti a vůbec taková lůza, která by neměla mít volební právo. To totiž bude skutečná lekce z demokracie.“

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jo tak ona se nám Švihlíková zlobí? Středa, 31.Ledna 2018, 18:38:2

Chudáček. Ale pročpak, když patří k vítěznému zemanovskému establišmentu? A lže znovu znovu a znovu. Dobře ví, že naopak lidé jako oni teď budou mít ještě více do všech médií dveře otevřené. A to nejenom do těch, která Zemanovi voliči nejvíce sledují, tedy do TV Barrandov, Prima, Nova, Rádio Impuls. Dobře ví, že ona a její soudruzi teď budou mít ještě více dveře otevřené i do veřejnoprávních médií, a že naopak my poražení se oprávněně obáváme o zachování jejich objektivity, nezávislosti a veřejnoprávnosti.

Takže ona se nám soudružka Švihlíková zlobí. Tak to je teda skutečně gól.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

S kapitalismem vylít i lidská práva? Středa, 31.Ledna 2018, 21:38:16

Pro mě popravdě bylo "obrácení" Jana Kellera a Ilony Švihlíkové velkým zklamáním a docela i šokem. Oba byli pro mě svým způsobem inspirující osobnosti, oba brilantní intelektuálové, psali klíčová díla české levice, byli v čele aktivismu...a najednou...těžko říct. Jan Keller je v tom národně socialistickém autoritářském posunu podle mě o hodně dál.

Popravdě tomu vůbec nerozumím. Vysvětluji si to tak, že ona "konzervativní levice" ve své zahořklosti a frustraci vylila z vaničky korporátního kapitalismu ovládaného globálními elitami i dítě lidských práv a liberálních hodnot.

Ale levice nemůže existovat bez univerzality lidských práv.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Myšlenka VS zneužití Středa, 31.Ledna 2018, 21:42:27

Prostě stejně jako není dobré zavrhnout ideál komunismu v důsledku autoritářských režimů komunistických stran, tak bychom neměli zavrhnout lidská práva jenom proto, že je pokrytecky rétoricky zneužívají elity kapitalismu.

Filip Outrata - Praha

Kam se pronaslouchat? Středa, 31.Ledna 2018, 22:27:12

Já mám trochu jiné zkušenosti, od "těch druhých" jsem se dozvěděl různorodé věci, ne pouze to o čem píšete. Někdy jsem s nimi nesouhlasil, jindy zase musel souhlasit. Zjistil jsem, že to není jednolitá masa něčím oblbnutá.

Takže pokud se k něčemu "pronaslouchat" - velice hezký výraz! - tak za mě k větší trpělivosti a nadhledu. Jinak bych podle Vašeho popisu, pane Karene, řekl, že jste opravdu proti nenaslouchání a neporozumění zabojoval.

A napadá mě k tomu, že terapii bychom asi potřebovali všichni, v obou polovinách, protože někdy se nestačím divit nad některými projevy a reakcemi na té "naší" neboli "slušné" straně. Skutečně se mi mnohdy zdálo, že skoro věcněji a slušněji reagují někteří voliči Zemana než někteří jejich odpůrci.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 1.Února 2018, 00:17:43

Ideologie nemusí znamenat "oblbnutí" . Tak to nebylo myšleno, když jsem napsala že mají hlavu jakoby v mlze. Člověk si jen může přednostně všímat těch či oněch fakt a poskládat si z nich dohromady úplně jiný obraz.. Všichni jsme koneckonců, aspoň částečně, pod vlivem různých ideologií či "bublin". Někdy ani konspirační teorie nejsou postaveny jenom na lžích. Ale tím, jak je člověk zvyklý vnímat věci jinak, tak jimi bývá někdy šokován.
Někteří voliči Drahoše bývají také velmi zaslepení. Slyšela jsem, jak jedna paní řekla, že kdyby volila Zemana, tak by ji doma, kde všichni volí Drahoše, vyobcovali. Chvála Bohu, že takoví nejsme.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 1.Února 2018, 00:27:2

A k té Švihlíkové: Problém je v tom, že my chceme spolupracovat jenom s tím, kdo má na všechno úplně stejný pohled jako my.
Nemusíme se přece vzdávat svého názoru, abychom mohli spolupracovat s někým, kdo má jiný. Věci, na které s ním hodláme spolupracovat, se ten jeho názor, s nímž nesouhlasíme, nemusí týkat. Jenže my, místo abychom hledali, co nás spojuje, hledáme, co nás rozděluje, abychom se mohli od něj distancovat.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Spolupracujme tedy s Okamurou Čtvrtek, 1.Února 2018, 05:03:28

Hledejme, co máme společné, ne, co nás rozděluje. Spolupracujme s Konvičkou, spolupracujme s kýmkoliv nás napadne, hledejme, co máme společné, ne, co nás rozděluje (s výjimkou nenáviděného Kalouska, samozřejmě, že).

Spolupracujme se všemi bez ohledu na jakékoliv jejich názory na cokoliv. Ale samozřejmě také bez ohledu na jejich majetek, bez ohledu na to, jak k němu přišli atd. - doufám, že souhlasíte, paní Hájková.

Spolupracujme zkrátka všichni navzájem, bez ohledu na cokoliv, hledejme co máme společného, ne co nás rozděluje. Vůbec nic nehraje roli.

Tedy jak říkám, samozřejmě s výjimkou Kalouska, to se rozumí samo sebou.

P.S. Víte, co je děsné? Že ani ten Okamura, ani ten Konvička nejsou v dnešním Česku dostatečně odstrašujícími a jasně absurdními příklady, ze kterých by bylo zřejmé, že dovádím vaši argumentaci ad absurdum. Jak Okamura, tak Konvička totiž se Zemanem stáli a společně zpívali na jednom podiu, a Okamura je zřejmě jedním z vážných kandidátů na příštího prezidenta.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Je tady jeden problém, pane Outrato Čtvrtek, 1.Února 2018, 05:30:52

Pan prezident Zeman, kolem jehož vítězných voličů jsme my poražení povinni chodit po špičkách, projevovat jim veškerou úctu a respekt, a úzkostlivě dbát na to, abychom se jich náhodou nějak nedotkli, ve svém opileckém povolebním rauši veřejně řekl, že pražská kavárna má držet hubu. A pražská kavárna, jak známo, to jsou všichni, kdo volili Drahoše. Neboť volba znovu ukázala odtrženost Prahy od zbytku republiky, jak nám také vysvětlil.

Jsou zde nějací Zemanovi voliči, kteří by na to rázně zareagovali a řekli "Tak počkat! Moment! K tomu jsme vám mandát nedali, abyste veřejně urážel voliče svého protikandidáta, a abyste jim veřejně vyhrožoval. Omluvte se, pane prezidenta, a vemte tato slova zpět. My, vaši voliči, to od vás žádáme!"

Zaznamenal jste nějaké takové hlasy od Zemanových voličů, pane Outrato? Ovšem veřejné a dostatečně slyšitelné - soukromé mezi čtyřma očima mě nezajímají.

P.S. Na vaše předvídatelné povolební moralizování "do vlastních řad", které bylo tak jisté jako v kostele "Amen", jsem se opravdu těšil.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 1.Února 2018, 05:36:5

Záleží na tom, pane Kolaříku, co konkrétně si představíme pod slovem spolupracovat. Jestliže to znamená snášet se tak, abychom nevedli občanskou válku, tak to prostě musíme. Mluvit se všemi není zapotřebí. Ale mluvení s někým taky není žádná spolupráce, už protože to není práce. Práce, tedy i spolupráce, musí směřovat k nějakému cíli.
Musím tedy vyhodnotit svůj cíl a pak vyhodnotit nějakého člověka, zda je reálné, aby se mnou na daném cíli spolupracoval. Cíle mohou být krátkodobé i dlouhodobé, dočasné i trvalé....
Já osobně nevidím nic, na čem bych s Konvičkou mohla spolupracovat. Ale se Švihlíkovou jsme spolupracovali v ProAltu. Vím, že jí šlo v podstatě o tytéž věci jako mně a nějaký společný program bylo možné vypracovat. Chtěli jsme vytvářet nekapitalistickou alternativu. Rozdělovat se podle toho, kdo volil či nevolil Zemana, je směšné, pokud jde o lidi, se kterými bychom mohli mít společný cíl (kdybychom tedy nějaký měli). Světová reakce má z toho jistě radost. Rozděl a panuj!

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 1.Února 2018, 06:30:34

Za sebe mohu říci, že se Švihlíkovou nemám žádný společný cíl. Nevidím nic, na čem bych s ní mohl spolupracovat.

Redakce DR má jistě také dobré důvody, proč s ní nespolupracuje, a proč její články nevycházejí tady.

Opravdu si myslíte, že pomůžete něčemu dobrému, když nám ji sem budete stále ostentativně a provokativně cpát?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A už začíná normalizace v Českém rozhlase Čtvrtek, 1.Února 2018, 06:51:32

Ale to jistě není to, co by Švihlíkovou při jejím nadávání na "média" trápilo, že.

https://domaci.ihned.cz/c1-66034660-sef-ceskeho-rozhlasu-zavoral-vysvetluje-rade-proc-se-pustil-verejne-do-sveho-redaktora-kvuli-reportazi-o-babisovi

Filip Outrata - Praha

Panu Kolaříkovi Čtvrtek, 1.Února 2018, 09:05:30

Budete se asi divit, ale ze strany Zemanových voličů jsem zaznamenal třeba kritiku toho, jak Zeman po svém znovuzvolení vyjel na V. Keblůška z ČT, dokonce i kritiku těch billboardů Přátel MIloše Zemana o tom, že tato země je naše. Bylo to na facebooku, tedy veřejně. Zhruba stejně veřejně, jako píšu já něco podobného z druhé strany.

Víte, pro mě je zase očekávatelné, že to, co tu píšu, považujete za "moralizování do vlastních řad". Už jsem se na to vlastně těšil. Snad se nebudete zlobit a možná i tušíte, že názory podobné Vašim jsou jedním z důvodů, proč takovéto články považuji za potřebné a proč je píšu.

Filip Outrata - Praha

Jinak, pane Kolaříku, Čtvrtek, 1.Února 2018, 09:17:34

samozřejmě nejste povinen ničím, nemusíte chodit kolem Zemanových voličů po špičkách, je to zcela a jenom na Vás, jak se k tomu postavíte. To jen tak zcela pro jistotu, aby Vás nenapadlo, že Vám tu něco cpeme. Nikdo Vám nic necpe, dokonce ani Ilonu Švihlíkovou, jen tu diskutujeme.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Outrato Čtvrtek, 1.Února 2018, 10:00:58

Jsem rád, že jsem vás také nezklamal.

Já jsem žádnou veřejnou kritiku od Zemanových voličů, upozorňující explicitně, že se jedná o kritiku jeho voličů, jejíž slyšitelnost by byla na úrovni slyšitelnosti samotného Zemana a jeho pohůnků, nezaznamenal.

Chápu, že tyto špatné články musíte psát, protože si prostě "nemůžete pomoct", a jsem rád, že k nim mohu aspoň vyjádřit svůj názor, i když mě to netěší, a bere mi to pozitivní energii, kterou bych potřeboval k jiným věcem. Takže ne, netěšil jsem se, to byl samozřejmě sarkasmus. Doufal jsem, že se budu mýlit, a že nic takového tentokrát nenapíšete.

Jestliže si tedy opravdu nemůžete pomoct, a domníváte se, že poražené, kteří se ještě vzpamatovávají ze svých ran, je nutno začerstva dorazit a zdeptat ještě "morálně", tak prosím.

Je zcela zřejmé, že si stále ještě neuvědomujete, co se vlastně stalo, jaká katastrofa se v ČR o víkendu odehrála, a jaké bude mít ještě dalekosáhlé důsledky. Není divu, že si to neuvědomujete, když bylo dlouhodobě zřejmé, že to pro vás bylo jenom napínavé fotbalové utkání, po kterém to společně a svorně oslavíte i s fanoušky druhé strany, kteří vás tím pádem jaksi vezmou mezi sebe.

Se všemi zároveň však není možno být vždy zadobře. To ale víte, a vybral jste si.

Filip Outrata - Praha

Pane Kolaříku, Čtvrtek, 1.Února 2018, 10:04:5

mrzí mě, že Vám to bere pozitivní energii, kterou potřebujete k jiným věcem. Děkuji, že svoje názory přesto píšete.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 1.Února 2018, 10:13:25

Dialog je možný, když o něj mají zájem obě strany a zejména, když se dohodnout musí.V tom druhém případě se dohodnou i velmi odlišní partneři jako třeba USA se Sovětským svazem za druhé světové války.

V této konkrétní situaci je to tak, že méně vyhranění mezi sebou mluvit můžou a také se to děje.

Zeman evidentně o dialog zájem nemá, Ilona Švihlíková také ne, i když to se třeba zase změní. V té míře v jaké Pražská kavátrna existuje, jak by mohla diskutovat o tom, zda má držet hubu nebo ne?

Co by se mělo změnit, je přístup levicových liberálních intelektuálů k liberálům bez přívlastku. Do nedávna to vypadalo, že pro levici není největším problémem národvecká pravice a levice (ta v podstatě splynula), ale Respekt.

Napříkad Jakub Patočka se radoval, že skončila doba Erika Taberyho. Teď už mu snad dochází, že spolu s dobou Taberyho skončí i doba Patočkova, nějké náznaky byly.

Filip Outrata - Praha

Vyjít dobře se všemi Čtvrtek, 1.Února 2018, 11:05:12

Zkouším si vzít vážně výtku pana Kolaříka. Asi opravdu mám potřebu vyjít se všemi. Uvedu drobný příklad.

Dostal jsem se do diskuse s vyhraněnými odpůrci EU (voliči Miloše Zemana to byli samozřejmě také). Původně jsem se chtěl jen ohradit proti přirovnávání EU k hitlerovskému Německu, což jsem udělal a napsal jim, že je to naprostý nesmysl. Pak jsem ale trochu diskutoval dál o EU, napsal jsem tam o tom, že vystoupení z EU by byla chyba, hlavně z ekonomických důvodů.

Ano, nenapsal jsem tam v té diskusi všechno, co bych k tomu mohl říct, ale jen to, co podle mě takto názorově zaměření lidé jsou ochotni brát jako argument. Nenapsal jsem ale nic, za čím bych si nestál. A ano, chtěl jsem se s nimi rozejít v dobrém, tedy v nesouhlasu, ale slušně vyjádřeném. A chtěl jsem jim dát najevo, že s nimi chce diskutovat, chce je brát vážně někdo "z té druhé strany". Oni si totiž myslí, že je druhá strana zcela ignoruje.

Nevím, jak to kdo bude hodnotit, a takovéhle diskuse jsou jen drobečky, ale rpo mě je prostě tohle důležité.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Být silnější Čtvrtek, 1.Února 2018, 11:16:12

Silní mohou snášet údery slabých, aniž je oplácejí, zatímco slabí si velkorysost dovolit nemohou. Ukončit nepřátelské útoky je poviností silnějšího. Proto nám nezbývá, dokud jsme slabí, než čekat, až dostanou rozum ti druzí — anebo se stát silnějšími.

„Mají se levicově smýšlející stát psychoterapeuty frustrovaného lidu?‟ ptá se Jiří Karen, a já odpovídám, že ano. Samozřejmě. Nic jiného nám nezbývá.

Princip neustálého naslouchání je základem jedné ze škol psychoterapie. Ne diskuse, diskutovat se Zemanovými voliči nikam nevede, jak jsem se přesvědčil ve vlastní rodině — myslím, že to právě je kouzlo Miloše Zemana, že dokáže ovlivňovat společenskou atmosféru a myšlení jak svých stoupenců, tak svých odpůrců, aby diskuse nebyla možná, aby jakýkoliv pokus argumentovat jen utvrzoval obě strany v přesvědčení, že ten druhý je hloupý a že mnou pohrdá. Tak mí rodiče a bratr pohrdli mou zkušeností zaměstnance Akademie věd, že Jiří Drahoš byl dobrým předsedou, a proto bude i dobrým prezidentem, a víc než mně věřili Parlamentním listům — zatímco já mluvím jako pražská kavárna a vyčítám jim, že čtou Parlamentní listy, vůbec nechápu, že v nich nečtou žádnou nacistickou propagandu, jen si v nich vybírají své osvědčené oblíbené autory, kterým cenzura ostatních buržoazních médií brání publikovat. Terapeut nemá diskutovat, terapeut musí naslouchat, dávat najevo pozornost a zájem, ale nevnucovat klientovi žádné svoje názory.

Terapeutem samozřejmě nemůže být kdekdo. Naslouchání je patrně nejsnazší ze všech psychoterapeutických přístupů, dokáže to i počítačový program — jeden z nejstarších programů pro konverzaci s člověkem —, ale člověk, kterému schází duševní rovnováha, to nezvládne. Pro všechny styly psychoterapie platí, že jako součást výcviku musí příslušnou terapií nejprve projít adept sám, než se může stát terapeutem. A protože ten program přece jen lidského terapeuta plně nenahradí, nepůjde to tak snadno, že bych si spustil ve vedlejším okně editor Emacs, vyvolal modul doctor, chvíli si s ním povídal, a pak vám tu všem začal poskytovat psychoterapii. Vnucovat vám své názory jen tak nepřestanu.

Pokud tedy nechceme jen čekat, až dostanou rozum voliči Miloše Zemana, a pak velkoryse poskytnou potřebnou pomoc nám, musíme se my stát silnějšími — vnitřně silnějšími, ne arzenálem střelných zbraní —, musíme si najít vhodnou psychoterapii, projít jí, poskytnout si ji navzájem, a pak ji začít poskytovat jim.

Základy k tomu existují v radikální levici už skoro století. Nejznámějším, aspoň pokud vím, jinak tedy řečeno známým tak, že i já o něm vím, je freudo-marxismus, jehož průkopníkem byl Wilhelm Reich a nejznámějším současným stoupencem je Slavoj Žižek.

Většina freudo-marxistů jsou rázovité postavy, Wilhelm Reich byl dokonce pravděpodobně schizofrenik, rozvinul bizarní orgonovou teorii a v souvislosti s ní tvrdil, že udělal řadu velmi podivných vědeckých objevů, a svými paranoidními sklony si postupně znepřátelil skoro každého, s kým se kdy setkal. Kate Bush ve svém videoklipu Cloudbusting, režírovaném Terrym Gilliamem, hraje roli Reichova syna Petera a tvrdí, že Reicha ve stylu Akt X odstranila americká vláda za to, že přivolával déšť. Ve skutečnosti byl odsouzen do vězení za to, že rakovinu zavíráním lidí do skříně (orgonového akumulátoru). Reichova smrt ve vězení dokazuje, že když jste paranoidní, neznamená to, že po vás nejdou.

Reich napsal velmi zajímavý spis „Masová psychologie fašismu‟, kde hledá kolektivní, společné psychické rysy střední třídy a bohatšího dělnictva, které přejímá její životní styl, a na základě těchto psychických rysů se snaží vysvětlit, proč proletářská revoluce uspěla jen v zaostalém Rusku a jak mohl fašismus dosáhout masové obliby. Poskytoval psychoanalýzu nejen platícím majetným klientům, ale také dělníkům, snad je v ní i školil, ale nezdá se, že by se to nějak rozmohlo a vedlo k výraznějším úspěchům. Slavoj Žižek, pokud vím, ani psychoterapii neposkytuje.

Myslím, že potřebujeme rozvinout masovou psychologii dělnictva, prekariátu a vůbec ovládaných tříd, a také masovou psychoterapii. Pravděpodbně bude stát zato využít i jiných psychoterapeutických škol. My, levičáci hlásící se ke kolektivismu, bychom se patrně měli zaměřit na metody psychoterapie skupinové a rodinné a využít jejich zkušeností pro rozvoj psychoterapie kolektivní. Jednotlivé intervence osamělých terapeutů zjevně nestačí, lavinové šíření psychoterapie v levicovém táboře se zjevně nastartovat nepodařilo a doba šílí čím dál víc.

Samozřejmě potřebujeme skutečnou psychoterapii, ne jen nějaké vymývání mozků, udělat z lidí zfanatizovaný dav dokáže dávno kdejaký fašista. Vytvořit silný kolektiv svébytných, svobodně se rozvíjejících a solidárních jedinců, to je, s čím mají zatím všechny společnosti značné obtíže. Potřebujeme si najít vhodnou psychoterapii, projít jí, spíš asi společně než každý zvlášť, když se to jednotlivě dosud nepodařilo, a stát se psychoterapeuty svých protivníků.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Srovnávat srovnatelné Čtvrtek, 1.Února 2018, 11:53:28

Nemá smysl srovnávat selektivně vybrané soukromé konverzace či facebookové příspěvky na jedné straně zuřivých odpůrců zemanových voličů a a na straně druhé umírněné hlasy Zemanových zastánců. Pak nám z toho vyjde, že za Zemana vlastně můžou ti, co s ním nesouhlasí, protože na něj nebyli dost hodní.

Smysluplné srovnání by bylo mezi projevy opinion leaderů - tedy na jedné straně Zemana samotného autorů Parlamentních listů atd, na druhé straně to, co říká Drahoš, Respekt, Hospodářské noviny apod.

Pokud bychom chtěli posuzovat konverzace na sociálních sítích, muselo by jít o přehled převládajícího tonu, ne vyzobané rozinky. Na sociální sítě nechodím, takže to nedovedu posoudit.

Filip Outrata - Praha

Panu Kubičkovi Čtvrtek, 1.Února 2018, 12:20:57

Máte pravdu v tom, že mezi vlivnými postavami kolem Zemana se hlasy vstřícnosti ozývaly méně než na druhé straně (zaregistroval jsem např. rozhovor se Zdeňkem Zbytkem, kde řekl, že by měl být Zeman vstřícný k druhé straně, ovšem dodal - pokud o to budou mít zájem, jinak jsem nic nenašel).

Ale i pokud tomu tak je, je podle mě na místě vstřícnost, třeba by byla jen jednostranná. Není to nějaká slabost nebo chyba.

K těm sociálním sítím - víte, co mě třeba překvapilo? Že mi moji přátelé, vzdělaní, slušní lidé, byli schopni šířit zjednodušující, vulgární a hloupé posty o Zemanovi. Jakoby jim, když jde o Zemana, nevadilo vůbec nic, měli najednou úplně posunutá měřítka. A když se našel někdo, kdo připomně, že i Zeman je člověk a zasluhuje si základní úctu, tak to docela schytal.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Dobrá psychoterapie Čtvrtek, 1.Února 2018, 12:59:12

by nás také mohla dovést k tomu, abychom vysvětlili - či se spíše omluvili za své výroky o "možnosti zastřelit některé politiky".

Josef Poláček - Manuální pracovník

Naslouchat, či nenaslouchat? Čtvrtek, 1.Února 2018, 13:14:57

Pane Outrato, udělal jsem zrovna v těchto dnech velmi podobnou zkušenost jako Vy.

Už jsem to někde zmínil, že mám jednoho známého: velmi inteligentního, kultivovaného, solidního člověka - který je ale voličem Zemana.

Musím přiznat, že tento jeho politický postoj byl pro mě krajně obtížně stravitelný, a - jmenovitě vzhledem k jeho inteligenci a jeho osobní slušnosti - naprosto nepochopitelný.

Ale právě proto že vím o jeho slušnosti a poctivosti, nechtěl jsem tento názorový konflikt vyostřit. To jest: tomuto tématu jsem se pečlivě vyhýbal. (Nežijeme ovšem ve stejném městě, takže máme jenom styk písemný, přes internet.) On ovšem sám vytušil, co si já o celé záležitosti myslím.

Byly tu tedy v zásadě dvě možnosti: buďto tedy tento zásadní a nesmiřitelný názorový rozpor aktualizovat - s tím že bychom po sobě v klasickém stylu navzájem stříleli své argumenty a protiargumenty. Což by ovšem nevyhnutelně vedlo ke značnému ochlazení vzájemných vztahů.

Anebo tedy druhá možnost: že toto téma - v zájmu vzájemného přátelství - odsuneme do pozadí; s tím ovšem že tento názorový konflikt v tom pozadí zůstane stát, neprohovořený a nevyřešený, a budu znovu a znovu hrozit že vystoupí do popředí.

Teď mě ale ten můj známý opravdu překvapil. Na jednom diskusním fóru kde jsme oba přítomni mi položil otázku, že tedy jestliže vyznávám dialektiku, pak bych musel mít pochopení pro to, že svou pravdu mají oba tábory jednoho konfliktu. Tedy i příznivci a voliči Zemana.

Vysvětlil jsem mu, že s tou dialektikou je to poněkud složitější; bezprostředně sice skutečně platí, že obě strany dialektického protikladu mají svou pravdu, a tedy svou legitimitu - ale že zároveň dialektika je především o pohybu, o vývoji, a že v tomto vývojovém procesu jeden z těch elementů je vždy progresivnější, a ten druhý regresivnější.

On mi pak položil ještě doplňující otázky: co tedy konkrétně v dané záležitosti je na každé straně to legitimní; co je to negativní; a jakým způsobem je možno provést dialektickou syntézu obojího.

Tyto jeho zcela věcné dotazy mi pak poskytly příležitost celou záležitost rozebrat také zcela věcně, bez jakýchkoli negativních emocí, nicméně s nakonec jasným a jednoznačným stanoviskem: ano, zemanovský tábor má svou dílčí pravdu v tom, že lidem poskytuje pocit identity v latentně cizím světě; a člověk má prostě právě na tento pocit identity, vlastního zakotvení. Na straně druhé ale: tento způsob identity je konec konců atavistického původu, jeho kořenem je pocit příslušnosti k vlastní tlupě. A tak - sice přináší pocit identity, ale zároveň s nevyhnutelným vyloučením všech těch, kdo k té vlastní tlupě nepatří. S onou hřejivou identitou tedy zároveň přichází odpor, a s ním nenávist.

Drahošovský tábor: ten má svou pravdu v principu individuální, ničím nepodmíněné hodnoty člověka. Tento princip je evolučně vyspělejší a hodnotnější než ten princip původní identity - přerůstá onu identitu tlupy, a má univerzální charakter.

Na straně druhé: tento Drahošem reprezentovaný západní liberalismus má také své nedostatky: chybí mu právě ta (zemanovská) identita. Ten jedinec liberálního Západu je sice osobně svobodný - ale ta jeho svoboda je prázdná, je doprovázena vykořeněností individua vztahujícího se jenom na sebe samé.

Takže nakonec je tomu opravdu tak, že oba tábory mají svou pravdu - ovšem jenom pravdu dílčí. A že je tedy skutečně nutno pokročit dále, k nějaké syntéze obojího.

Zatím ještě nevím jakého jsem s tímto mým výkladem na onom fóru dosáhl účinku; ale v každém případě to byl ten můj známý, který svou vstřícností prolomil tu hradbu vzájemné nedůvěry, a mně tak umožnil celou věc rozebrat zcela věcně, bez negativních emocí. Takže, někdy postačí opravdu jenom málo, a celá situace najednou vjede do zcela jiných kolejí. A především, z latentního konfliktu se náhle stane opravdu racionální dialog.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Terapie? Čtvrtek, 1.Února 2018, 13:16:46

Hmm, ještě mě napadla jedna věc.

Nemůže se stát, že "pacient" pochopí, že je "terapeutizován" někým, kdo svým chápavým přístupem dává svou intelektuální převahu jednoznačně najevo? Nemůže být právě takovéto "trpělivé poslouchání" vnímáno druhým jako arogantní povyšování se (dávání najevo morální převahy) a vzbuzovat vztek?

Neocenil by naopak onen druhý bouchnutí do stolu a výkřik "Tohle já poslouchat nebudu, to jsou autoritářské sr....., které v historii způsobily šílené zlo!", kterým by levičák dal najevo, že mu na jeho hodnotách záleží a je s nimi autenticky emociálně ztotožněn?

Můžeme někoho přesvědčit hodnotami, za které se nejsme ochotni rázně postavit?

Nevím...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 1.Února 2018, 13:19:19

Musím ovšem doplnit: na tom samém fóru je přítomen i jeden účastník, nekritický obdivovatel Zemana, který v jeho prospěch "argumentuje" naprosto obskurními (ovšemže internetovými) zdroji. A je zcela jasné, že s takovýmto člověkem naprosto žádný racionální dialog možný není. Tomu jsem mohl pouze sarkasticky doporučit, aby si alespoň jednou zkusil přečíst nějaký opravdu seriózní zdroj.

Takže: ano, o dialog je nutno se pokoušet, a to i s táborem Zemanovců; ale je nutno se smířit s faktem, že je tu frakce fundamentalistů, s kterými je prakticky nemožné nějaký věcný dialog navázat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Terapie z pozice síly Čtvrtek, 1.Února 2018, 13:27:4

Na jedné straně má dozajista pravdu pan Macháček, že kdo chce někoho nějakým způsobem napravovat, ten musí stát v určitém smyslu nad ním. Ten musí mít takovou sílu osobnosti, aby se dokázal povznést nad ty emoce, které cloumají jeho protějškem respektive pacientem.

Ale na straně druhé byl to tuším psychiatr Radkin Honzák, který svého času prozradil, že on se naopak se svými pacienty vždy dohaduje, pře a třeba i přímo hádá, když u nich spatřuje nějaké životní postoje které jsou naprosto evidentně nejen psychicky škodlivé, ale i vysloveně morálně nepřijatelné.

To pouze pasivní naslouchání může totiž být buďto projevem nezájmu (taková terapie pak zákonitě nikam nepovede) - anebo, jak mezitím zmínil pan Karen, může být tím "pacientem" pociťována jako arogance.

Takže, jednou větou by se snad dalo říci: ano, ten "terapeut" musí mít určitou převahu nad svým "pacientem" - ale zároveň tuto svou převahu nikdy nesmí dát okatě (či dokonce arogantně) najevo.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Antikapitalistický boj a lidská práva Čtvrtek, 1.Února 2018, 13:33:35

Ad J. Karen: ano, je tomu tak, určitá část levice je natolik fundamentalistická, že je v rámci svého "svatého boje" proti kapitalismu ochotna spáchat (či přinejmenším schvalovat) i naprosté ničemnosti. To ostatně není žádné novum, je tomu tak už od bolševické revoluce.

Já sám sice ten liberalistický koncept tzv. "lidských práv" také znovu a znovu podrobuji kritice; ale to z čistě specifických důvodů, v zásadě tehdy když se z této původně legitimní hodnoty stává ideologie sloužící ke konzervování stávajícího systému (tedy kapitalismu).

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Outratovi Čtvrtek, 1.Února 2018, 13:55:9

Váš pohled dobře chápu,dost shoduje s tím, který jsem měl v době první přímé volby. Vyjádřil jsem ho v prvním textu, který jsem pro DR napsal http://denikreferendum.cz/clanek/14911-sen-o-schwarzenbergovi.

Dnes si myslím, že jsem se tehdy mýlil a pravdu měl Petr Uhl, který se nechal nemocný do volební místnosti dovézt na vozíku, aby hlasoval pro Schwarzenberga. Jistě s ještě menším nadšením, než jsem tehdy mohl k volbě K.S.mohl mít já, kdybych se k ní rozj´hodl, což jsem neudělal.

Doufám, že se tentokrát nemýlíte Vy a vítězové voleb nebudou chtít, abychom my ostatní hlavně drželi hubu. V Polsku se to nestalo, tam zvítězila zásada, že vítěz bere všechno.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Je skvělé, když jde někdo příkladem. Čtvrtek, 1.Února 2018, 14:34:32

Pan Nushart napsal:
Dobrá psychoterapie by nás také mohla dovést k tomu, abychom vysvětlili - či se spíše omluvili za své výroky o "možnosti zastřelit některé politiky".
Ano, pane Nusharte, to je chvályhodné předsevzetí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pomáhat či nepomáhat? Léčit či neléčit? Čtvrtek, 1.Února 2018, 14:42:41

Já bych hlavně pomáhala přednostně tomu, kdo o pomoc stojí. Protože když pomáháme někomu, kdo o to nestojí, můžeme od něj taky dostat něčím přes hlavu. A je úplně jedno, zda při tom chceme vystupovat z pozice autority nebo z pozice přátelství a nepovyšování se.  
Trpělivosti je zapotřebí v každém případě. Měli bychom si totiž přiznat, že nemáme kontrolu nad tím, co se teď ve společnosti teď děje. Chci říci, že my diskutující nemáme kontrolu, aby to nevypadalo, že podceňuji pořádkové služby.
Existuje takové přísloví „proti hladu není léku“.  Je vcelku marné vysvětlovat hladovějícímu, že nemá mít hlad nebo že aspoň nemá být kvůli hladu nervózní, aby náhodou nespustil společenskou katastrofu. Podobně je to se strachem z budoucnosti. Proti strachu je jediným lékem odvaha, ale tu člověk musí v sobě nalézt. Vysvětlovat mu, že nemá mít strach nebo že ho musí překonat, je taky celkem marná věc.  Podobně jako hlad můžeme „léčit“ jedině tím, že někomu dáme jídlo, tak i strach z budoucnosti (který především je zdrojem těch konspiračních teorií) můžeme léčit jedině tím, že budeme dodávat lidem ve svém okolí odvahu a naději. Nejdřív ji, samozřejmě, musíme mít sami.
A chce to trpělivost, trpělivost, trpělivost. Ten problém nejde vyřešit najednou ani rychle.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové Čtvrtek, 1.Února 2018, 16:57:25

Jestliže nepochopíme zásadu, že takový výrok je nepřijatelný VŽDY (ať se v něm mluví o zastřelení Romů nebo pravicových politiků), je to s námi hodně špatné. Zvláště obhájci politické korektnosti by to pochopit měli.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Nusharte, Čtvrtek, 1.Února 2018, 18:02:57

já sice nevím, koho jste chtěl zastřelit, ale jsem rád, že jste od tohoto záměru upustil.

Také mě potěšilo, že plukovník Zbytek tentokrát neradí poslat na Prahu tanky.

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 1.Února 2018, 18:57:0

Mám dojem, že se diskutuje už jenom na DR. Ve zbytku národa už převládla ospalost. Jistě se občas probudí dva jedinci z opačného tábora, nebo malá skupinka, většinou se nikdo ke své volbě nepřiznává. Národ se na obecní úrovni probudí v komunálních volbách a pak už zase jenom v parlamentních nebo prezidentských. O každodenních otázkách cen, zákonů, sportu a počasí se samozřejmě diskutovat bude . Na všech úrovních. Bez dopadu na skutečnost.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Kubičko, já takové choutky nemám, Čtvrtek, 1.Února 2018, 20:19:5

je zde však v diskusi člověk "z kmene spravedlivých", který o možnosti zastřelit vyjmenované tři lidi "z kmene lotrů a primitivů" pod jiným článkem mluvil. (Potřebujete k tomu "ostřelovačský výcvik, dobrou pušku a klid na práci".)

Pravděpodobně to měl být takový "vtípek", jako když náčelník primitivů vtipkuje o možnosti zbavit se předsedy vlády s pomocí kalašnikovu. Mně ale nepřišel vtipný ani jeden z těch dvou vtípků, ovšem někteří z kmene spravedlivých se vehementně zastávali práva ten druhý vtip veřejně říkat (jestli se smí říkat i ten Zemanův - o tom nemluvili).

Takže předpokládám, že se budete také smát, až jednou objevíte své jméno a příjmení ve větě "cíleně je možné XY zastřelit".

Filip Outrata - Praha

Terapie? - J. Karenovi Čtvrtek, 1.Února 2018, 21:02:39

Souhlasím, že těžko někoho můžeme přesvědčit, když si za tím nestojíme. Pak jsme neautentičtí, a to se vždy pozná.

Ale s tím bouchnutím do stolu, nevím... podle mě síla argumentů nezáleží na bouchání do stolu a expresivitě mluvy. Ale mohou být situace, kdy to přispěje k lepšímu vzájemnému pochopení a lidskému přiblížení, to určitě.

Mně je postoj nějaké chápající nadřazenosti cizí, chci si druhého vyslechnout, abych ho líp pochopil, ale nemám ambici ho napravit nebo uzdravit nebo tak něco. Takže pro mě terapie ano, ale ve formě vzájemného naslouchání a povídání.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové a panu Kubičkovi Čtvrtek, 1.Února 2018, 21:27:6

Použil jsem 1. osobu množného čísla stejně, jako ji zde používá autor onoho výroku. Mám na mysli nás, kteří zde diskutujeme, nás Čechy, kteří pronášíme takovéto odporné výroky, ale myslíme to dobře, nás, kteří chceme léčit agresivní společnost, ale ještě jsme se nevypořádali s agresivitou vlastní...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Křesťanské rady, jak nakládat s emocemi Pátek, 2.Února 2018, 05:51:48

http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Boze-fakt-uz-nevim-jak-s-Tebou-mluvit.html

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Z toho textu pana Kubičky před 5 lety Pátek, 2.Února 2018, 07:10:30

je zřejmé, že už tehdy se všeobecně bralo jako danost, že "Zeman je lhář a sprosťák".

Prosím tedy, nevyprávějte mi o "racionálních důvodech" k jeho volbě ještě dnes, po dalších 5 letech, po tom všem, co jsme si s ním už museli vytrpět. Neexistují žádné "racionální důvody". Existují pouze důvody nízké a zavrženíhodné. Bez ohledu na to, jak empativně budeme s jeho voliči komunikovat, a jak šetrně jim tuto pro ně nelichotivou skutečnost budeme sdělovat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 2.Února 2018, 07:44:33

Já myslím, že ten, kdo Zemana a jeho chování nesleduje (třeba se vůbec nedívá na televizi), jím nikterak netrpí, pane Kolaříku. A takových lidí je čím dál víc. Zeman jim je zcela ukradený. Nejvíce patrně trpí ti, kteří musí překousnout, že nemají prezidenta podle svého přání.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pátek, 2.Února 2018, 07:54:48

Jestliže je jim Zeman "zcela ukradený", paní Hájková, tím víc jim mám za zlé, že z nízkých a zavrženíhodných pohnutek ho šli volit.

Není normální, aby lidé "z racionálních důvodů" volili někoho, kdo "jim je zcela ukradený".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A paní Hájková Pátek, 2.Února 2018, 08:00:59

Nevím, jestli si to uvědomujete, ale říkáte jinými slovy, pravděpodobně nechtěně, to, co všichni víme: že Zemanovi voliči, pokud nejsou přímo zlí, tak jsou primitivní, nevzdělaní a hloupí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 2.Února 2018, 08:18:46

Tak abyste měl konečně pokoj, pane Kolaříku, my všichni tady jsme primitivní, nevzdělaní a hloupí. A že vám to tak vadí, když žijete v Německu.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Nusharte, Pátek, 2.Února 2018, 09:37:21

musím přiznat, že mi bylo jasné, že vás ve skutečnosti nic nepřiměje, abyste se omluvil za své opakované agresivní předstírání nepochopení v souvislosti s výrokem o střílení.
Takže jsem pouze použila vaši vlastní medicínu a předstírala jsem, že jsem vaši obmyslnou větu pochopila jako příspěvek poctivce.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pátek, 2.Února 2018, 09:42:22

Ne všichni, paní Hájková, ale mnozí, a bohužel je to většina.

A máte pravdu, mým prezidentem je pan Steinmeier, a mojí kancléřkou paní Merkelová. Do zahraničí si beru samozřejmě německý pas, a když se mě někdo někde na ostrově v Indickém oceánu zeptá, odkud jsem, určitě neřeknu "Czech Republic", natož abych hned obšírně vysvětloval co to je a kde to je.
I když je mi samozřejmě líto, že jsem nad svou starou vlastí byl nucen definitivně zlomit hůl.

Ale Váš cynismus a výsměch lidskému utrpení si taky zapamatuju, paní Hájková. Připomenu Vám to, až zase budete moralizovat "z křesťanských pozic".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Proboha, paní Zemanová! Pátek, 2.Února 2018, 09:47:3

Mě ten výrok o střílení konkrétních lidí SKUTEČNĚ vadí!!!

Já to nepředstírám!!!!!!

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 2.Února 2018, 09:56:12

Já nikdy nemoralizuji, pane Kolaříku, na rozdíl od vás. Pokud sem dávám různé odkazy třeba na křesťanské weby, dělám to proto, abych někoho získala pro víru, ne proto abych ho moralizovala. Je mi líto, pokud jsem k vám byla cynická, ale vy jste si o to prostě říkal, neboť na to, když někomu řeknete, že je hloupý, prostě není žádný argument.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pátek, 2.Února 2018, 09:57:43

Moralizujete, paní Hájková. Nedávno jste si např. neodpustila poznámku, že jakýsi postoj není křesťanský - šlo dokonce jenom o projev jisté emoce. Nebudu se k tomu konkrétně vracet, protože vím, jak bych byl onálepkován, a o to nestojím.

To je právě ten rozdíl, víte. Já když moralizuju, dělám to zcela otevřeně a netajím se tím. A nedělám to ani proto, abych někoho získal pro víru, ale prostě jenom proto, že něco konkrétního považuji za nemorální.

Ivo Horák - Praha 3

Panu Kolaříkovi a na okraj diskuse Pátek, 2.Února 2018, 11:01:10

Pan Outrata, řekl bych, nebude z typu diskuse pod svým "smiřovacím" sloupkem asi zrovna nadšený... Každopádně, abych se nezaštiťoval někým druhým, nepřijde polemika nějak povznášející a objevná mně.

Pane Kolaříku, za "svůj" národ nikdo nemůžeme. Klidně připustím, že Německo vystoupilo z mimořádné politické i morální prolákliny na celkem dominantní kopec. Ostatně mělo lecjaký předstih po staletí (pražská svatojiřská bazilika je oproti špýrskému dómu hodně pomenší).

Přesto bych viděl jako podnětné nepoukazovat jen na přednosti Německa (zvláště bylo-li by mojí zemí), ale také na podobnost obecně civilizačních procesů, v pozitivním i negativním smyslu, a to nejen mezi sousedy, nýbrž vlastně globálně. Psal-li jste někde o ČR jako o banánové republice, pak se to může zdát nevhodné nejen Čechům, ale (spíše potenciálně) třeba i Kostaričanům. Např. v ochraně přírody dosáhli (relativně ovšem) podstatného pokroku. V DR nedávno "zapadl" článek o bourání jisté německé obce kvůli těžbě uhlí (nešlo přitom o případ v Lužici, ale v Porýní). Článek nesl titulek "Také v Německu...", v ČR se však aktuálně H. Jiřetín přece jen zrovna nebourá. Čekal bych tedy od Vás, pane Kolaříku, při vší Vaší oprávněné hrdosti a loajalitě vůči nové domovině, přece jen také nějaké aktuální špílce vůči dění v Německu, neboť rovněž ono jistě kritiku zasluhuje a potřebuje.

Filip Outrata - Praha

Ani ne, pane Horáku, Pátek, 2.Února 2018, 11:30:24

diskuse je skutečně ostrá, ale mně ostré diskuse nevadí, dotýká se to důležitých věcí. Nemyslel bych si ani, že smiřování je nějaká idylka a poplácávání se po ramenou. Jsem rád i za pana Kolaříka, doufám, že tu i po této diskusi s námi zůstane. A díky za to připomenutí širších globálních souvislostí.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Psychoterapie a pacient Pátek, 2.Února 2018, 11:32:22

Paní Hájková, máte samozřejmě pravdu že jakákoli (psycho)terapie má především tehdy smysl a vyhlídky na úspěch, když se jí pacient zúčastní dobrovolně, z vlastního přesvědčení.

Jenže: jeden německý praktický psychoterapeut se jednou vyjádřil, že naprostá většina pacientů se do odborné praxe dostane až tehdy, když je jejich příbuzní doslova popadnou za ruku a dotáhnou k lékaři.

Jinak řečeno: naprostá většina těch kteří by terapii naléhavě potřebovali je naprosto pevně přesvědčena, že žádnou nepotřebuje. A je to jenom jejich okolí, které vnímá narušenost jejich psychického života, a které je k té terapii nutí.

Anebo pak už musí být v natolik hluboké krizi, že už přece jenom pochopí, že je nutno něco podniknout. Ale to už je svým způsobem vždy pozdě - ta porucha se mezitím natolik rozrostla a upevnila, že je krajně obtížné ji ještě nějak napravit.

Jeden - opět německý - psychoterapeut mládeže se (při pohledu na rostoucí počet psychických poruch v moderní společnosti) vyjádřil tak, že do budoucna by se těžiště psychoterapie mělo z terapie dospělých přesunout na terapii mládeže (která je dnes spíše popelkou). Tedy že těžiště by mělo být v prevenci, kdy je ještě možno dané poruchy relativně snadno napravovat, nežli až dodatečně. Myslím, že měl pravdu.

Ve vztahu na společnost to znamená: my tu naši společnost musíme "léčit", ať chce nebo nechce. Dobrovolně k nám nikdo nepřijde. I ta současná společnost si nepřizná, že je těžce nemocná a hluboce narušená; a není tu nikdo, kdo by ji k nám dotáhl za ruku.

To za prvé. A za druhé: i tady platí, že do budoucna je prevence mnohem účinnější a smysluplnější, nežli terapie následná. To ovšem znamená: vytvořit takovou organizaci společnosti, která dokáže své deficity a deformace odhalit hned, a je schopna a ochotna k bezprostřední nápravě.

(A ještě bych dodal: v prvé řadě je nutno vytvořit takový typ společnosti, který produkuje pokud možno co nejméně stresových, či přímo traumatizujících faktorů - které pak samozřejmě ty psychické poruchy vyvolávají.)

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Panu Horákovi Pátek, 2.Února 2018, 11:32:35

Článek, který připomínáte, končí takto:

"I takové taktiky vedly k tomu, že nyní novináři i politici v Německu vážně debatují, zda by neměla země těžbu uhlí předčasně ukončit. Takzvaný „výstup z uhlí“ do roku 2030 prosazovali v koaličních jednáních Zelení, o časovém rámci útlumu těžby nyní jednají rovněž křesťanští a sociální demokraté."

Jaký špílec bych k tomu já měl přičinit? Jsem rád, že se tady objevují články informující i o kontroverzních událostech v různých zemích. A i když nic nemám proti Vaší kritice této události, z posledního odstavce, který jsem ocitoval, je zřejmé, že veškeré procesy běží. Probíhá běžný demokratický provoz. Nikdo "nehejtuje" ani Greenpeace ani jiné "neziskovky".

Ale hlavně: s tématem tohoto článku Německo nijak nesouvisí. Dnes ráno jsem odkázal na 5 let starý článek pana Kubičky, který on sám připomněl, a konstatoval jsem, že už tehdy bylo zřejmé a obecně známé to, co nám v dalších 5 letech přineslo tolik utrpení, a že neexistují žádné racionální důvody k volbě Zemana.

Převést v dalším průběhu téma diskuse k Německu je docela výkon :-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Jak hovořit s Bohem? Pátek, 2.Února 2018, 11:36:11

Ovšem, paní Hájková, ten Váš příklad s tou nešťastnou ženou je daleko spíše dokladem toho, jak NEsmyslné je modlit se k Bohu, a očekávat od něj ochranu.

Tato žena se tedy nakonec nejenže musí vypořádávat s přirozeným žalem ze ztráty nenarozených dětí, ale ještě navíc k tomu evidentně prožívá hluboké trauma náboženské, z poznání že ten její "dobrotivý a všemocný" Bůh naprosto netečně dopustí takovou bolest a zlo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 2.Února 2018, 12:13:46

Ale pane Poláčku, vždyť Bůh té ženě velmi pomáhá. A pomáhá jí víc než všichni přátelé a celá rodina dohromady. Může mu s klidem nadávat a zlobit se na něj, čímž aspoň své emoce nepřenáší na své blízké. Ona sama přece nakonec říká: "pravda je, že Tě chci poprosit, abys zůstal."

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Kolaříku, Pátek, 2.Února 2018, 12:49:53

nejspíše tedy považujete některé lidi za primitivy (věcné konstatování bez ironie), a tito primitivové by pak, podle tohoto pohledu, měli být tou příčinou zla. Já sám - patrně i v souladu s Vaším míněním - volím svobodně identitu primitiva (ačkoliv jsem volil Jiřího Drahoše), neboť si uvědomuji, že jsem také příčinou zla ve světě (bez jakékoliv ironie).

Jaké konkrétní řešení tedy navrhujete (co udělat s námi primitivy), aby svět byl zase trochu víc v pořádku? Budete-li nám jen opakovat, že jsme primitivové, určité odreagování Vám to přinese, ale objektivně to situaci nijak nezlepší. Je třeba postupovat nějak jinak. Vzájemné urážky a utvrzování v tom, že patříte k těm lepším lidem, situaci skutečně zlepšit nemůže. Co je tedy možno udělat?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Zajímal by mě komentář pana Kubičky Pátek, 2.Února 2018, 13:17:10

k příspěvku "Psychoterapie a pacient" (Pátek, 2.Února 2018, 11:32:22).

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtěte bibli, tam to všechno je Pátek, 2.Února 2018, 13:34:43

V Žalmech není řeč o primitivech, ale o svévolnících:

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

No dobře, Pátek, 2.Února 2018, 15:55:9

pokud si ten žalm správně interpretujete a já Vás v tom správně chápu, blaze bude Vám.

Ale co ti ostatní?

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Mimochodem, Pátek, 2.Února 2018, 17:03:5

já i v Mnichově potkávám dost primitivů :)

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ještě tedy k tomu srovnání Pátek, 2.Února 2018, 18:00:35

Jedna z typických "malých sviňárniček", které se Zeman dopustil v jedné z předvolebních debat, byla, když se moderátorka zeptala, který z aktivních evropských politiků je komu nejbližší -
ale jenom jeden. Drahoš poctivě odpověděl na otázku tak, jak byla položena, že Kiska. Zeman se nejprve snažil smlouvat, jestli to musí být žijící politik, a po opětovném ujištění moderátorky, že musí být nejen žijící, ale i aktivní, a jenom jeden, se nejdříve zaopičil a řekl že též Kiska, a pak ještě Gauck.

Přičemž J. Gauck jak známo už aktivním politikem není. Připomeňme si proč, protože to je taky poučné. Stačilo totiž, aby byl souhlasil, a byl by býval manifestačně zvolen na druhé funkční období. On však řekl, že už se z důvodu pokročilého věku na druhé období necítí!!!

Ten rozdíl nemůže být markantnější. Pro jistotu zdůrazním, že nikdy během jeho funkčnho období se neobjevila jediná spekulace o jeho zdravotním stavu nebo nějaký náznak, že by se horšil, a že by Gauck něco nezvládal.

J. Gauck je totiž opravdu především člověk, a nikdy nebyl papaláš. To jako odpověď na mravní apely, že i Zeman je taky člověk.

Ano, skutečně, když se nad tím zamyslíme, tak ano, musíme připustit, že nakonec je Zeman taky (jenom) člověk. Ale ví to i on, a ví to i jeho obdivovatelé, kteří na něm vždycky především obdivovali, jaký je to "velký hráč", jak je neporazitelný, a jak s každým vždycky zamete, kdo se mu postaví do cesty?

Inu, není, a nezamete.

Ivo Horák - Praha 3

Celkem neveselá přehlídka státníků Pátek, 2.Února 2018, 19:29:40

Pane Kolaříku, hezky jste vyhmátl signifikantní moment z debaty před 2. kolem prezidentské volby na ČT. Také mě zaujal. Vedle toho, co píšete, samozřejmě především pro samu nevěrohodnost Zemanova sdělení.

Chápu, že se náš staronový prezident neodhodlal uvést coby svůj vzor V. Putina nebo Si Ťin-pchinga. Možná (snad) bychom měli nyní hlavou státu J. Drahoše a naše příspěvky by netvořily diskusi poražených voličů. Nebo měl Zeman jmenovat Trumpa, Berlusconiho, Kaczynského nebo Orbána? Koho měl Miloš Zeman, upřímně řečeno, bez uzardění a přitom „nesebevražedně“ z aktivních známých evropských státníků zmínit? Macron se ve funkci stěží ohřál, Mayová taktéž (a nepůsobí valně). Zbývá skoro jen Rajoy, a to dnes není zrovna "vzor vzorů". Znají Češi ještě někoho, pominu-li tedy královnu Alžbětu?

M. Zeman mohl na "zákeřnou" otázku odpovědět, že on jako (opravdový) prezident nechce někoho vyzvedávat, neboť politici bývají ješitní jako on sám. Taková pohotová replika by však nekorespondovala s chvíli předtím přiznanou podporou N. Hoferovi v Rakousku. Náš staronový prezident tedy na "záludný“ dotaz reagoval osvědčeným způsobem, přidržel se těsně soupeře, čímž si navíc vytvořil prostor pro snadnější úder v dalších průběhu souboje. Musím tedy říct, že instinkt a improvizace přivedly třiasedmdesátiletého muže ke klamem, ale nikoli k chybě. Zeman ukázal, že zkušenosti a diskutérské schopnosti prodat umí.

Nezapomněl jste na někoho, zeptáte se asi, pane Kolaříku. Á, paní Merkelová! Jistě, je podle mne asi největší současnou političkou (i politikem). Kdyby M. Zeman vyzvedl ji, zřejmě by (stejně) lhal, navíc by se ovšem u naší veřejnosti úplně blamoval. Myslím, že budeme asi v souladu, pane Kolaříku, když řeknu, že nově zavládnuvší nechuť vůči paní Merkelové u nás, byť má obdobu i jinde (včetně samotného Německa), byla signálem, že jsme se v Česku nechali nešťastně „vybláznit“. Odtud už vede přímá cesta ke zvolení Miloše Zemana (obdivujícího J. Gaucka!) prezidentem ČR.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Analogie mezi psychoterapií a konverzací o politice Pátek, 2.Února 2018, 23:09:23

mi nesedí, protože terapie předpokládá, že předmětem rozpravy jsou problémy klienta, ne terapeuta.Klient musí o terapii stát a akceptovat kompetenci terapeuta. Pokud se v terapii ukáže, že terapeut má ve svém vztahu s klientem nějakou vlastní agendu ,kterou nemůže opustit, měl by terapii ukončit a předat ji někomu jinému.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 3.Února 2018, 00:17:12

Děkuji, pane Kubičko.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Zeman a Gauck Sobota, 3.Února 2018, 12:33:45

To Zemanovo přihlášení se k dřívějšímu německému prezidentovi Gauckovi je další příklad toho, jak Drahoš naprosto amatérsky opominul dokonalou nahrávku na smeč, kterou mu na stříbrném podnose naservíroval Zeman.

V tu chvíli kdy se Zeman přihlásil ke Gauckovi se totiž přímo nabízela příležitost učinit porovnání mezi tím, jak se při své návštěvě Číny zachoval prezident český, a jak německý. Joachim Gauck při své návštěvě Číny sice se zdvořilou dikcí, ale naprosto jasně a jednoznačně veřejně čínský režim vybídl k respektování lidských práv; zatímco prezident český se jenom přihlouple pitvořil do kamer s maskotem Krtečka, a v oblasti lidskoprávní nevěděl nic lepšího, nežli se tamějším diktátorům podbízet výrokem, že se tam "přijel učit jak stabilizovat systém".

Z tohoto hlediska to že se Zeman vůbec nějakým způsobem porovnával s Gauckem byla prostě nestoudnost; a to že Drahoš této příležitosti nedokázal využít k tomu aby demaskoval Zemanovu morální faleš jenom svědčí nejen o tom, že v oblasti politických střetů nemá žádné zkušenosti, ale dost pravděpodobně i o tom, že k nim nakonec nemá opravdu žádné skutečné schopnosti a vlohy.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Psychoterapie lidu? Sobota, 3.Února 2018, 12:53:5

Jistě, když se zde hovoří o takových tématech jako je "psychoterapie lidu", může to působit značně nepatřičným dojmem.

Oproti tomu ale:

- mnoho velkých myslitelů a filozofů minulosti operovalo s pojmem "duše národa"; jakožto o komplexu charakterových vlastností a psychických projevů typických pro daný národ;

- vycházíme-li z toho, že životní hodnoty a ony známé "vzorce chování" daného národa jsou výrazným způsobem deformované, pak z toho vyplývá nutnost tyto příslušným způsobem napravit, vrátit k přirozenému normálu - tedy provést příslušnou terapii;

- je nutno si uvědomit, že veřejný dialog uvnitř každého národa je takovým nepřetržitým zápasem o hodnoty, a je tedy z hlediska obecné systémové teorie procesem autoregulace daného (národního) celku - tedy svým způsobem pokusem o autoterapii národní psychiky, jenomže pokusem pouze spontánním, neuvědomělým a necíleným.

A jestliže tedy za centrální cíl a účel každé psychoterapie označíme zásadní proměnu životní orientace a životních hodnot dané osoby, pak v takovémto smyslu "veřejnou psychoterapii" prováděl svého času i třeba takový Ježíš Kristus! Neboť nelze v žádném případě pochybovat o tom, že to byl právě on, kdo svým působením do té "duše národa" vnesl zcela nové hodnoty, zcela nové způsoby chování a jednání.

Takže: samozřejmě že na straně jedné je nemožné a nepřípustné, aby se někdo s pózou vlastní nadřazenosti postavil před národ a prohlásil: "Já teď budu provádět vaši psychoterapii!"

Ale na straně druhé, v relativně uzavřeném diskusním kroužku nemusí být tak docela od věci si uvědomit, že se nakonec jedná právě o to: prostřednictvím niterné katarze dovést národ k poznání, že na jeho dosavadním způsobu existence je něco značně patologického, a že je naprosto nezbytné přiklonit se k jiným, lidsky kvalitnějším a kultivovanějším životním hodnotám.

Ivo Horák - Praha 3

Na okraj Sobota, 3.Února 2018, 13:41:24

Jiří Drahoš opominul, jak píše pan Poláček, příležitost, a rozhodně ne jednu, aby v debatě na ČT konfrontoval slova Miloše Zemana s jeho kroky. Naopak se nutil, nebo to aspoň tak vypadalo, do kritiky, jež pak vyzněla jako povinná. Známky větších znalostí ani chuti odhalovat faktické rozpory byly v Drahošových odpovědích skoro stěží patrné.

Samozřejmě lze namítnout, že veřejnost toho u nás o J. Gauckovi ví málo a že moderátorka by nějaké debatě na toto téma asi záhy zamezila. Češi ostatně vnímají bývalého německého prezidenta možná především ve spojení s jeho historickou návštěvou Lidic, kam později přijel s projevem i prezident Zeman. Takže ano, tohle udělal Gauck v souladu se Zemanem, nebo Zeman s Gauckem. Takovéhle jednostranné nároky na druhé tvoří, žel, dnes znovu názorový substrát širokých vrstev obyvatelstva, pochopitelně nejen českého.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Pyrhovo vítězství a Karel Marx Sobota, 3.Února 2018, 20:38:45

Většinou s texty pana Outraty souhlasím, tentokrát ne. Vítězství Miloše Zemana máme respektovat, s jeho voliči mluvit, ale k demokratické budoucnosti v Evropské uniii nám nepomohou, takže přílišné naslouchání může být i škodlivé - zvláště když nám často opakují to, co si můžeme přečíst v Parlamentních listech nebo v Protiproudu a podobných pokleslých tiskovinách.

Pyrhovo vítězství je to možná proto, že nejen Ilona Švihlíková, ale řada jiných voličů Miloše Zemana, které znám, často velmi inteligentní lidé, mají potřebu se obhajovat. Jejich obhajoba je často agresivní. Nesvědčí jejich potřeba apologie, že se vítězství Miloše Zemana obávají a tuší, že to k ničemu dobrému nebude, a že oni budou hnáni k odpovědnosti za chybné budoucí kroky vítěze?

V Gellnerově výborné knize "Národy a nacionalismus" čteme na str. 101 toto: "někdy se stává ... že držitelé moci i ti, nad nimiž se moc uplatňuje, jsou v obou případech hejnem nevzdělanců, zapadlých, dle výroku Karla Marxe, do blbosti venkovského života. To je dokonale přijatelný a reálný stav, nikoli neobvyklý v průběhu minulých lidských dějin, a nikoli neznámý i v naší době"

Filip Outrata - Praha

M. Šimsovi - škodlivé naslouchání Sobota, 3.Února 2018, 21:46:12

Zaujala mě myšlenka pana Šimsy, že přílišné naslouchání může být škodlivé. Když by mi někdo opakoval to, co se dočetl na Protiproudu či jinde, bylo by to pro mne škodlivé pouze tehdy, kdybych sám nedovedl s takovými informacemi pracovat a kriticky je hodnotit. V takovém případě by ale pro mě byly v důsledku vzato škodlivé jakékoli informace z jakéhokoli zdroje. V tom je zřejmě jeden z důvodů dnešní šlamastyky.

Jinak si ale myslím, že naslouchání nemůže být škodlivé nikdy. Samozřejmě se nemůže omezovat na voliče toho druhého, musí se týkat stejnou měrou všech, vlastně by mělo být univerzálním principem. Naslouchat všem, ale především sám kriticky přemýšlet. Na tomto pozadí pak beru zvláštní úsilí o naslouchání druhé straně jako nutný krok navíc, jako něco důležitého pro moji osobní integritu a intelektuální poctivost.

Jinak s tou potřebou apologie to tak nevnímám, od inteligentních voličů Miloše Zemana, které znám zase já, jsem něco takového nezaznamenal. Prostě jsou přesvědčeni, že zvolili dobře, a zvláštní potřebu se za to obhajovat nemají.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ještě k těm inteligentním Zemanovým voličům Sobota, 3.Února 2018, 22:22:57

Pan Outrata stále operuje s "inteligentními Zemanovými voliči", a já si opravdu dovedu představit, že takové zná, a dovedu si představit, koho tím přibližně má na mysli. Ano, lidé jako Švihlíková a Keller (abych použil všeobecně známé příklady) jsou jistě vysoce inteligentní.

Tito inteligentní Zemanovi voliči to mají opravdu dobře rozmyšleno: to, že se nikdy nesmířili s listopadovými změnami z r. 1989, že si nepřejí, aby ČR byla v EU a hlavně v NATO. Že přijetí pobaltských států do EU a do NATO byla provokace vůči Rusku, a že Rusko také mělo právo si vzít Krym, protože totéž hrozilo s Ukrajinou.

Mohu jim sice naslouchat, ale více už se od nich nedovím. Mohu jim naslouchat, ale ne jako přátelům, nýbrž jako nepřátelům, neboť proti nim chci bojovat. Samozřejmě ne tak, že bych se s nimi popral, nebo do krve pohádal - to by nemělo smysl. Klidně je mohu vyslechnout a nehnout brvou. Mohu jim naslouchat, abych poznal a mohl analyzovat jejich způsob propagandy. Tak jako jim naslouchá a monitoruje je třeba institut Evropské hodnoty.

Filip Outrata - Praha

Vím, že to vypadá, že Vás schválně provokuji, Sobota, 3.Února 2018, 23:33:32

pane Kolaříku, ale skutečně znám Zemanovy voliče, kteří jsou inteligentní, smířili se s polistopadovými změnami, nemají Vámi vyjmenované názory na zahraniční politiku, a ke kterým rozhodně budu i nadále přistupovat jako k přátelům, nikoli jako k objektu studia propagandy.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Inteligentní Zemanovi voliči Neděle, 4.Února 2018, 00:05:55

Znám několik inteligentních Zemanových voličů, ale někteří z nich opravdu čtou Parlamentní Listy a Protiproud a jsou schopni opakovat tam vyčtená "moudra" a hájit je. Podobně si myslím, že Miloš Zeman je inteligentní, svou inteligenci bohužel úspěšně užívá k získání a udržení moci za každou cenu. Jejich argumenty vyslechnu a diskutuji s nimi, čímž dávám najevo, že je beru vážně, i když nesouhlasím. Inteligence není všechno, lehko ji lze zneužít. Jednomu z nich jsem po volbách, v nichž volil Okamuru, řekl "Ahoj, fašisto" - byl poněkud překvapen, přesto s ním nadále přátelsky komunikuji a není mezi námi nenávist.

Jen to naslouchání se dá myslím uplatnit tehdy, když ten druhý člověku něco opravdu závažného sděluje, ne tehdy, když tvrdí, že Parlamentní Listy či Protiproud jsou noviny jako každé jiné, které jsou navíc v jeho očích "pravdoláskařské". Proto bych s tím nasloucháním šetřil.

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 4.Února 2018, 06:30:45

Několik názorů voličů Zemana:
Trochu osvícená totalita může být lepší, než neslaná, nemasná, nic neřešící demokracie.  Poskytující zastřešení pro mocenské zájmy na všech úrovních.
Z tohoto uhlu pohledu jsem poctivě vybíral svého kandidáta. A stále hledám, jsem vděčný za nové diskuse , myšlenky, ověřitelná fakta. Každé hledání je zároveň učením a touhou po pravdě.
Kdyby se někdy našel čas, rád bych si s Tebou v klidu popovídal.
-
Jsme důchodci. Zeman je taky důchodce, proto ho volíme
-
Ten Drahoš vůbec nemá šanci. Říkala mi kamarádka, že vůbec nerozumí ekonomice
-
Naslouchejme.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Z ústavu přitáhli imigranti: Pondělí, 5.Února 2018, 08:14:34

prej dneska ty pokusy už nejsou nic pro ně,
že na to nejsou žádný granty,
tak sem ty šimpanze nechal u sebe v domě

(ucho na dveře a pozorně jim naslouchám:)

"Volil sem Zemana, ty vole."
Jak sem to zaslech, z domu hned letěli,
na slámě budou v stodole!
Primáti vodporný! Co by ještě chtěli?

Zkoumám ty jejich vopičí mozkový závity,
no příšerný - galerka jedna!
Chystám se léčit ty prevíty,
jsem já to ale bedna!

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Později, z psychoanalytikova lehátka: Pondělí, 5.Února 2018, 08:20:59

"Ztratilo se mi mé vnitřní Já,*
kdopak ho teď asi má?
Ať ho hezky rychle vrátí,
nežli ho má pěst sklátí!**"

*) V rámci boje za pokrok byl reakčním masám znárodněn (zglobalizován) jejich falešný sociální konstrukt identity,
**)což u mas vede k projevům atavistického strachu a agresivity.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 5.Února 2018, 08:41:10

Naslouchejme všem a hlavně berme na vědomí, že tato země je stejně tak jejich jako naše.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Znovu připomínám, Pondělí, 5.Února 2018, 10:56:45

že to, co konstatoval pan Kubička v článku před 5 lety, že Zeman je lhář a sprosťák, nezpochybňuje pokud vím vůbec nikdo. Včetně těch Vašich "inteligentních Zemanových voličů", pane Outrato. Jak napsala pěkně paní Hájková, Zemanovým voličům, ať inteligentním nebo neinteligentním, je to "ukradené".

Nebo Vám snad někdo s vážnou tváří řekl, že volí Zemana, protože je to čestný, přímý, pravdomluvný člověk, s nezpochybnitelnou mravní integritou a autoritou, což dokázal jak za léta svého premiérování, tak prezidentování v prvním období?

Myslím, že ne. Myslím, že všichni do jednoho Vám řekli, že samozřejmě nic z toho není pravda, ALE ...

Eh, co že to tady celou dobu vlastně řešíme?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 5.Února 2018, 12:19:58

Myslím, že dost lidí má strach z globálního kapitalismu, který už o sobě dává vědět, a taky myslím, že si ho zjednodušeně ztotožňují se západem. Čili mají pocit, že západ nás nějak zneužívá a ohrožuje, že se vše rozhoduje ve vysoké politice a většinou jaksi tajně (nějací "Oni") , přičemž Zeman v těch lidech vzbuzuje dojem, že tam někde "za nás boxuje", abychom nedopadli úplně nejhůř.
Vždycky se snažím vysvětlovat, že kapitalismus není jen na západě, ale i všude jinde, nevyjímaje Ruska nebo Číny. Liší se jen politické systémy a formy vlády. Ale na to vůbec nikdo neslyší.
Jsou přesvědčení, že v Rusku je úplně jiný kapitalismus, nějaký lepší či sociálnější nebo co. Pořád totiž vidí to, jak za Jelcina do Ruska vpadl volný trh, co se tam dělo a jak je z toho vytáhl Putin. No a Zemana považují za českého Putina.
Ti, kterým je Zeman lhostejný, většinou nevolí vůbec. I takových lidí je dost. Proč by měli volit "kohokoliv" proti Zemanovi, když jim je Zeman lhostejný? Když nejsou nabití odporem proti němu? A letošní volby právě o tom byly: Volte kohokoliv proti Zemanovi!

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ano, pane Kolaříku, ke zjištění toho, Pondělí, 5.Února 2018, 12:49:12

že Miloš "Zeman je lhář a sprosťák" skutečně nepotřebujete nijak velkou inteligenci.

Ale ke zjištění toho, že nějaký uhlazený politik s vynikajícími způsoby je možná také lhář a sprosťák, už tu větší inteligenci potřebujete. Což by vlastně v určitých případech mohlo i znamenat, že ti, kdo volí Zemana, jsou inteligentnější než jejich odpůrci :-)

Když například Miloš Zeman říká, že je proevropský eurofederalista, každý mu věří:-), že lže, když ale nějaký uhlazený a slušný politik říká, "že je taky proti kvótám", už mu každý nevěří, že mluví pravdu.

Lidé se tedy chovají zcela racionálně a nevolí podle toho, jak politik vypadá a jak se chová, ale podle toho, jaké z jeho chování vycítí postoje, a zda tyto postoje budou v souladu se zájmy, které jsou podle jejich přesvědčení jejich vlastními zájmy.

Pokud je například někdo přesvědčen, že akceptace současné kultury Západu není v jeho vlastním zájmu, logicky tomu přizpůsobí i svoji volbu. Nelze tedy říci, že takový volič se chová iracionálně.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Kdo má EU, nepotřebuje Putina Pondělí, 5.Února 2018, 13:09:1

Nevím, paní Hájková, jestli to v debatě s někým z těch,kteří si idealizují Putinovo Rusko, pomůže, ale zkuste se podívat na můj kompilát z letošní výroční zprávy o světové nerovnosti, případně rovnou na tu zprávu wir2018.wid.world nebo do databáze wid.world:
http://www.evropsky-rozhled.eu/evropa-dobre-usa-spatne/

V Rusku je opravdu trochu jiný kapitalismus než v USA, a ještě odlišnější, sociálnější, je v Číně. Ani ruský ani čínský kapitalismus ovšem nejsou zdaleka tak sociální jako ten evropský. Navíc míra nerovnosti a míra chudoby nejsou navzájem přímo propojené a patřit k nejchudším v bohaté zemi často znamená vyšší životní úroveň než být střední třídou v zemi chudé, nejeden chudý Američan si asi žije přece jen lépe než řada Číňanů, byť i ne úplně nejchudších; Evropa je vynikajicí v tom, že nejen má poměrně nízkou míru nerovnosti oproti jiným částem světa, ale je zároveň dosti bohatá.

Pro Česko jsou v databázi wid.world jen omezená data, ale podrobnou studii o zdejší nerovnosti a jejím srovnání s Evropou zrovna vydali v Sociologickém ústavu Jiří Večerník a Martina Mysíková:
http://soc.cas.cz/publikace/jaci-jsme-rovnostari-vydelky-prijmy-situace-domacnosti-v-cesku-v-porovnani-s-evropou

Česko se docela dobře vejde mezi Francii a Polsko, které ve wid.world reprezentují Západní a Východní Evropu. Na vývoji nerovnosti v Polsku vidíme, že Evropská unie nás ochránila před jelcinovskou amerikanizací a pomáhá nám udržovat daleko lepší, sociálnější kapitalismus, než jaký drží Putin v Rusku nebo buduje Komunistická strana Číny.

Cokoliv lepšího než evropský kapitalismus si teprve musíme vytvořit, a lepší spolupracovníky než v Evropě bychom k tomu jinde ve světě hledali těžko.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Paní Hájková Pondělí, 5.Února 2018, 13:32:35

Ty, co nevolili vůbec, tady neřešíme. Zásadní nevoliči nezpůsobili, že byl zvolen Zeman. To způsobili ti, kteří jej aktivně volili, a těch bylo více než obvykle, tedy rozhodujícím způsobem k výsledku přispěli právě ti, kteří "normálně" nevolí.

A když jim ani respektovaný profesor a předseda ČSAV nebyl dost dobrý, a byl pro ně jenom "kdokoliv proti Zemanovi", a když před ním dali přednost svému oblíbenému sprosťákovi, lháři, intrikánovi a zloději, tak jim opravdu není pomoci.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kontext "lháře a sprosťáka" Pondělí, 5.Února 2018, 15:07:58

V tom článku, který připomíná pan Kolařík, jsem reprodukoval názor skupiny mých mladých kolegů:

"Ti lidé, se kterými jsem v noci, v době spánku rozumu, který probouzí příšery, sdílel ten sen, si vytvořili představu, že Schwarzenberg je symbolem povznesení české politiky na vyšší, přímo světovou úroveň, zatímco Zeman je lhář a sprosťák, kterého volí jen spodina."

Můj tehdejší vlastní názor na M.Z. v tom článku není, je to spíš pokus o takový metalog, dialog o dialogu. Podotknu, že ten názor se změnil, tehdy jsem myslím nebezpečí, které Zeman představuje, podcenil. Proto jsem také v druhém kole nehlasoval pro Schwarzenberga, což dnes považuji za chybu.

Drahoše jsem letos považoval za daleko lepšího kandidáta než byl tehdy K.S. Hlasovat pro ministra Nečasovy vlády se mi nechtělo.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pocit štěstí a spokojenosti určitě není v korelaci s mírou chudoby v jednotlivých zemích Pondělí, 5.Února 2018, 15:36:52

a nejspíše ani s mírou nerovnosti.

To, jestli je jedinec ve společnosti spokojený či nikoliv, možná závisí více na jeho subjektivním pocitu, zda celá společnost směřuje dobrým či špatným směrem.

Pokud lidé mají pocit, že společnost směřuje špatným směrem, volí protestně.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Volba pro nebo proti Pondělí, 5.Února 2018, 16:41:26

Osobně se domnívám, že rozdělení voličstva na "pro Zemana" a "proti Zemanovi" bylo úplně přirozené vzhledem k tomu že šlo o znovu kandidujícího prezidenta. Nemyslím si, že by to jinde ve světě bylo v podobných případech jiné, ledaže stávající prezident nekandiduje nebo má beznadějně nízkou podporu.

Osobně bych byl ale rád, kdyby se v ČR znovuzvolení prezidenta na druhé období stalo privilegiem, které se musí zasloužit.

Martin Profant - Praha 7

Pondělí, 5.Února 2018, 19:49:47

Obvykle na to nejsem přecitlivělý, ale velký kus diskuse a -- Filip Outrata mi snad promine -- celý článek nad ni mi trochu zavání něčím blízkým rasismu. Jakoby "volič Zemana" byl zvláštníé katerogie člověka, s určitými nepříliš vábnými charakteristikami -- anebo jako Filipa Outraty by ti, kteří Zemana volili a přitom dotyčné charakteristiky nevykazují, byli podivuhodné výjimky.

Nejsou, prostě se v jedné věci rozhodli jinak než já. Nic divného. Existují levicoví voliči, kteří volili politickou stranu, která se ani nepokusila odstranit rovnou daň, existují liberální voliči, kteří volili svého času stranu, jejíž guru tloukl na buben primitivního nacionalismu. Přesto jsme nikdy neměl pocit, že bych měl naslouchat takovým voličům ČSSD a ODS, abych je pochopil.

Svoboda volby bohužel znamená i svobodu zvolit si Zemana. Někdy ze zloby, jindy z přesvědčení a potřetí z nepozornosti. Anebo protože Zemanův protikandidát má poradce Kovandu a stejně jako Zeman je určitě loutka oligarchů -- tento poslední důvod je sice opravdu pozoruhodný a snažil jsem se dlouho a marně proposlouchat k jeho porozumění, přesto mi nepřipadá jako důvod k terapii.

Filip Outrata - Praha

M. Profantovi Pondělí, 5.Února 2018, 22:04:24

Samozřejmě vůbec nic nenadělám s tím, jak někdo pochopí to, co jsem napsal, ale v tomhle případě se prostě nemůžu udržet a musím napsat, že jsem skutečně nenapsal to, co jste z toho vyčetl. Tedy že voliči Zemana mají nějaké nevábné charakteristiky a ti, kdo je nevykazují, jsou jen podivuhodné výjimky. Nejenže jsem něco takového nechtěl napsat, ale tentokrát myslím mohu říct, že jsem to ani nenapsal.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Profantovi Úterý, 6.Února 2018, 10:42:20

Když jsem se před volbami z těch bilboardů dozvěděl, že se k nám valí migranti v čele s panem Drahošem, chtěl jsem pochopitelně nějak pomoci a přiložit taky ruku k dílu. Několik jsem jich u sebe ubytoval, jenže pak se bohužel ukázalo, že jsou mezi námi nepřekonatelné kulturní rozdíly.

Když začali vykřikovat "ať žije Zeman", okamžitě letěli z baráku a museli vzít zavděk ubytováním na slámě ve stodole. Během následné psychoterapie, ale začali tvrdit, že jsem nedoslýchavý, že za tím, "ať žije Zeman", bylo ještě "ale někde jinde". To jsem možná v tom ajfru opravdu přeslechl, takže teď nevím...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Fóbie ze Západu Úterý, 6.Února 2018, 10:56:32

Ano, paní Hájková, mám podobné zkušenosti s tím, proč někteří - jinak třeba i inteligentní a kultivovaní - lidé volí Zemana. Ale spíš než "strach z kapitalismu" tady vidím především strach ze Západu. Respektive spíše strach z "Bruselu". Je to zřejmě jakýsi neurčitý, ale velice palčivý pocit z toho, že Brusel nad námi přebírá vládu, že systematicky ničí tu naši krásnou českost.

Čili my jsme zase u toho identitarismu: ten pocit vlastní identity je pro člověka obecně existenciálně významný, a mnoho lidí svou identitu spojuje - vlastně přirozeně - se svým národním původem, tedy se svou českostí, a není schopno tuto českost uvést v soulad s moderním - a v mnohém ohledu vyspělejším - světem reprezentovaným Západem. A Zemana pak pociťují jako jakéhosi blanického rytíře bojujícího neohroženě za Čechy proti těm uzurpátorům z Bruselu.

Ostatně, velice fundovaná analýza Zemanova elektorátu vyšla včera na Blistech, opravdu to stojí za přečtení: https://blisty.cz/art/89747-milos-zeman-retoricky-vitez-nad-vyzvami-21-stoleti.html

V dané souvislosti je asi klíčová tato charakteristika Zemanových voličů: "nejistota a bezradnost vůči aktuálním civilizačním výzvám, pocit, že nedostatečně profitují z blahobytu společnosti, nepodílejí se na jejím řízení, nemají svůj život a budoucnost pod kontrolou. Jsou v dosti ohledech protikladní liberálnímu ideálu člověka..."

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 6.Února 2018, 12:52:5

A co když, pane Poláčku, přece jen existuje něco jako národní duše? Samozřejmě s výhradou, že něco takového nemusí být vlastní všem lidem, kteří se k našemu národu jakkoliv počítají.

Vy mluvíte o obraně českosti před vlivy západu, ale někteří lidé, věřící na tu národní duši, se distancují už i od samotné českosti, protože Češi (tedy obyvatelé Čech) jsou podle nich na rozdíl od obyvatel Moravy a Slezska etnicky velmi smíšení a ta slovanská duše je tam přítomna daleko méně.

Samozřejmě, můžeme to všechno shodit ze stolu jako bláboly. Ale co když je na tom zrnko pravdy?

Ivo Horák - Praha 3

Co funguje v USA... Úterý, 6.Února 2018, 16:06:36

Přečetl jsem si článek na Britských listech, na nějž upozornil výše pan Poláček. Jde o velmi dobrou analýzu "sine ira et studio". Nezabývá se však jedním důležitým předpokladem Zemanova vítězství, totiž změnou společenského klimatu v globálním měřítku.

Už nějaké to století platí, že některé roky (příp. dekády) přinášejí podstatné změny do všech podstatných končin propojujené části světa. Mohl bych posloužit mnoha letopočty, myslím však, že jsou dostatečně známy. Desátá léta 21. století je třeba nahlížet tímto prismatem.

Přemýšlel jsem o klíčové roli podpory, již M. Zeman vyjádřil D. Trumpovi. Klíčové samozřejmě ne pro zvolení amerického prezidenta, ale pro volbu jeho českého stoupence. Když Trump vítězil v různých našich anketách, vnímal jsem to jako znepokojivou mobilizaci jeho příznivců nejen za účelem symbolického vítězství. Dnes mám skoro jistotu, že Trump by v ČR porazil Clintonovou (i Obamu), kdyby tu kandidovali na prezidenta. Kdyby si naopak v USA museli vybrat mezi Zemanem a Drahošem, myslím, že by Američané zvolili prezidentem Zemana.

A pak že nejsme světoví!

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Jsme zase u toho identitarismu" Úterý, 6.Února 2018, 16:09:40

Někdo má strach ze Západu, někdo zase z Východu, Vaše výroky, pane Poláčku, lze směřovat k oběma stranám:

"Je to zřejmě jakýsi neurčitý, ale velice palčivý pocit z toho, že Východ nebo Západ nad námi přebírá vládu, že systematicky ničí tu naši krásnou evropskost nebo českost."

Je to vlastně jakási "nejistota a bezradnost vůči aktuálním mocenským nebo civilizačním výzvám, pocit, že profituji nebo naopak neprofituji z aktuálního uspořádání společnosti, že se podílím, nebo naopak nepodílím na jejím řízení, že nemám svůj život a budoucnost pod kontrolou."

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

K analýze na Blistech, zmiňované panem Poláčkem: Úterý, 6.Února 2018, 21:00:39

Mechanismy, podobné těm v článku popsaným, fungují nejen o voličů Miloše Zemana, ale u voličů obecně.

Petr Andreas prakticky vylučuje, že by Miloše Zemana někdo volil proto, že tak mohou být lépe hájeny zájmy tohoto konkrétního voliče. Jde o složitější otázku "objektivního" zájmu, neboli - často - o předpoklad, že volič má nějaký objektivní zájem, ale není schopen si ho sám uvědomit a musí mu pomoci někdo chytřejší. Tento předpoklad pochopitelně koliduje s demokracií.

Zmíněná analýza je vlastně sofistikovanou racionalizací - tedy dodatečným "zdůvodněním" toho, proč lidé, kteří mi připadají jako hloupí, jsou "hloupí i ve skutečnosti".

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 7.Února 2018, 08:35:59

Abych nějak přispěla k uzavření této diskuse, řešící zda naslouchat či nenaslouchat voličům Miloše Zemana, zda s nimi mluvit či nemluvit, musím za sebe napsat (bez ohledu na čem se tu dohodneme), že já s nimi určitě mluvit budu - pochopitelně ne en bloc se všemi (to ani není možné), nýbrž jen s těmi, se kterými se náhodně setkám a oni projeví zájem mluvit se mnou. Prostě se nebudu uzavírat lidem jen proto, že volili Zemana nebo Drahoše, neboť toto dělení lidí (na voliče Zemana a Drahoše) neuznávám.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Situaci Zemanových voličů Středa, 7.Února 2018, 09:02:30

myslím nejlépe vystihuje známá scéna z Dobrého vojáka Švejka, kdy vojenští simulanti pochodují po place a skandují:

"Tak jsme si, pitomci, mysleli, že si pomůžeme, a drek jsme si pomohli!"

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Středa, 7.Února 2018, 10:12:4

Omlouvám se za opožděnou odpověď, užívám si chřipky a monitor proto není nic pro mé oči.

Nicméně na své interpretaci Vašeho textu trvám. Ano, vyjádřil jste to jinak, ochotou a schopností naslouchat a chápat. Jenomže to pořád znamená lidi, kteří nás nejsou schopni rovnocenně oslovit (protože pak bychom nemuseli investovat tolik úsilí do naslouchání), kteří se chovají absurdně (protože neabsurdní chování nenapíná naší schopnost "chápat") a lidi, vůči kterým je přiměřené hledat strategie, jak s nimi manipulovat, aby dospěli k lepšímu, tj. našemu pochopení věci. Tedy lidi s dosti problematickými vlastnostmi a vlastnostmi setrvalými (protože jinak by se deaktualizovali den po volbách).

Absurdně se může chovat i vysoce inteligentní člověk, dokonce se tak nejspíše chová častěji než blbec. O schopnostech lidí vzdělaných v tomto směru ani nemluvě.

Vadí mi v případě demokratické volby vydělení "těch druhých" po skončení volebního boje (v tom se bez konfrontace neobejdeme z podstaty věci) i když je neseno těmi nejlepšími úmysly komunikovat s bližními. Přenechal bych ho skřehotajícím idiotům, kteří doporučují s velkorysostí vítězů těm "druhým" držet hubu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Skřehotajícími idioty" Středa, 7.Února 2018, 11:49:52

snad nemyslíte "mutanty"? (viz Zemanova tiskovka bezprostředně po volbách)

Komunikace s lidmi z "jiných světů" (kultur), u kterých máme pocit, že jim vůbec nerozumíme, je dobrá pro vytváření vzájemné důvěry, předcházení otevřeným konfliktům a udržení rozporů v mezích konfliktu institucionalizovaného.

Takže komunikace se Zemanovými voliči jistě ano, ovšem tenhle Zemanův komunikační styl, plný zcela zbytečných urážek, mi vadí, ať už ho používá kterákoliv strana.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Skřehotajícím idiotem Středa, 7.Února 2018, 12:15:1

je nejenom Zeman, ale i ti, kteří po něm opakují jeho urážky.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 7.Února 2018, 12:26:41

Tak trochu teď nerozumím, co máte na mysli s tou "národní duší", paní Hájková.

Že je docela dobře možné že něco takového existuje, jsem sám nedávno psal (nevím už jestli v této diskusi nebo někde jinde).

Jestli Moravané obyvatele Čech považují na nedostatečně slovanské, a z toho důvodu s nadprůměrnou početností volili Zemana - to si netroufám odhadovat, nedá se to ani zcela vyloučit.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Nushartovi Středa, 7.Února 2018, 12:29:13

Ne pane Nusharte,

nemyslím mutanty. Myslím až příliš pochopitelného člověka, který byl vždycky sebestředný a sobecký a dnes mu k projevům těchto nehezkých vlastností do jisté míry dává právo jeho politováníhodný zdravotní stav. Ten mu bohužel také brání uplatnit ty vlastnosti, pro které jsem s ním kdysi spolupracoval.

Jako lidskou bytost ho lituji a soucítím s ním, jako veřejný činitel je ovšem neomluvitelný zhovadilec, které svými projevy ponižuje nás všechny, jež reprezentuje. Protože my -- na rozdíl od něj -- nemáme omluvu nemoci rabvující bezohledně naš intelekt a soudnost.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Nemluvit se Zemanovými voliči je dost nereálné Středa, 7.Února 2018, 12:29:23

Je-li to každý třetí v populaci. Těžko můžete nakupovat, a nemluvit s prodavačkou. Těžko si můžete nechat jít ostříhat vlasy, a nemluvit s holičkou. Těžko se můžete před jakýmkoliv zahájením konverzace ubezpečovat, že dotyčný nevolil Zemana.

Co samozřejmě můžete, je dát holičce najevo, že si nepřejete během stříhání žádné politické rozhovory.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Poláčkovi Středa, 7.Února 2018, 12:59:55

Chtěla jsem jenom oponovat vaší myšlence, že strach ze západu, který mohl stát v pozadí volby Zemana, by musel znamenat prakticky totéž jako strach o zachování českosti. V pozadí strachu ze západu zaprvé nemusí být nic, co souvisí s národem. A zadruhé, může v tom být něco, co souvisí ne přímo s českostí, ale se slovanskostí, chápanou etnicky. Vím, že jste se o národní duši někdy zmínil. Národní duše a etnická duše ale není jedno a totéž. Musíme vyjít z definice národa. Dočetla jsem se, že právo národů na sebeurčení bylo odvozeno z ideje národa. A soudím, že pokud je idea národa mrtvá, národ patrně už žádnou duši nemá a nastupuje etnicita jako jiný zdroj práva na sebeurčení, který může být též legitimní. Neberte to, prosím, jako mé úsilí o separatismus. Jsou to jen úvahy.

Filip Outrata - Praha

Tak trochu na okraj - Středa, 7.Února 2018, 14:09:19

víte, pane Kolaříku, že jsem zrovna nedávno v předvolebním čase mluvil s holičkou při stříhání o politice, hovor se na to tak nějak samovolně stočil. Zjistil jsem, že se v názorech téměř shodneme a aniž jsme to přímo vyslovili, byli jsme myslím voliči téhož kandidáta. To me jen tak napadlo, nemluvit preventivně o politice s holičkami by asi byla chyba...

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

To je samozřejmě dobře, pane Outrato, Středa, 7.Února 2018, 15:04:51

ale vy jste z Prahy, že? V Praze je mnohem vyšší pravděpodobnost, že se s holičkami shodnete, a že stříhání proběhne v příjemné atmosféře, navzdory, nebo dokonce i díky hovorům o politice. Ale já jezdím za rodiči na Moravu, a tam je mnohem větší pravděpodobnost, že holička zareaguje třeba na nějakou zprávu z rádia ohledně uprchlíků takovým způsobem, že mi nezbude než předstírat, že jsem to přeslechl.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 7.Února 2018, 17:38:50

Já se panu Kolaříkovi nedivím, pane Outrato. Taky nemám chuť dělat osvětu zrovna u holiče. Kdysi jsem řekla před jedním členem KSČM, že všichni muslimové nejsou nebezpeční, a narazila jsem na velké nepochopení. On potom nabyl dojmu, že musí dělat osvětu mně, neboť jsem naivka, a posílal mi různá videa o muslimech. Člověk má zkrátka tendenci vyhýbat se trapným situacím. Přesto nemám pocit, že by mi z podobných hovorů něco hrozilo - na rozdíl od Ilony Švihlíkové (omlouvám se panu Kolaříkovi, že ji opět tahám do diskuse), která se vyjádřila, že přiznat se v Praze či v Čechách k volbě Zemana, by mohlo taky znamenat dostat (slušně řečeno) přes ústa. Asi záleží na tom, v jaké společnosti se konkrétní člověk právě ocitne.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 7.Února 2018, 18:51:10

Ještě bych dodala, že ne všichni, kteří volili Zemana (teď nemyslím jenom náš kraj), mají zároveň strach z uprchlíků. A naopak, někteří lidé, co z nich strach mají, volili záměrně proti Zemanovi. To jen tak na doplnění, aby se nedělaly příliš zjednodušující závěry.

Ivo Horák - Praha 3

Ano, paní Hájková, Čtvrtek, 8.Února 2018, 10:42:17

shoda či průnik postojů (názorů) voličů a jimi (z)volených politiků a stran mohou leckdy být až překvapivě nevýrazné, byť v případě ad hoc vyhraněných subjektů je spíše opak pravdou. Lidé totiž leckdy volí proti svým zájmům (aby vypadali, si připadali...), podle sympatií (vzhledu, typu kandidáta) a ovšem bez hlubší znalosti ovlivněni převažujícím okolím. Voliči si však přece jen velkou většinou pamatují koho volili a jsou rádi, když svého kandidáta vidí ve funkci (a televizi). Mají k němu pak jaksi osobnější vztah a často si nechtějí přiznat své zklamání, natož omyl. Vůči "svému" člověku rozhodně nejsou příliš obezřetní a snáze přejímají jeho názory. Takže rozhodnutí volit Zemana, ať už k němu došlo z jakéhokoli popudu, třeba že se mu křivdí, znamená potenciálně větší předpoklad k akceptování jeho mínění, politické orientace, ba i chování.

Lze tedy říci, že volba M. Zemana (proti K. Schwarzenbergovi) před pěti lety znamenala, ovšem z trvajícího dopuštění (a kalkulu) stávajícího prezidenta, také posilování xenofobních dalších tendencí v naší společnosti.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Ideje národa a duše národa Čtvrtek, 8.Února 2018, 11:40:32

Zajímavá myšlenka, paní Hájková.

Ale popořadě. Já tu svou tézi o souvislosti mezi volbou Zemana a jakýmsi neurčitým strachem ze západního světa stavím zčásti na zkušenostech z mého vlastního fóra (kde otázku volby Zemana právě - kontroverzně - diskutujeme); a zčásti na analýzách volebních preferencí, kde je právě tato souvislost opakovaně konstatována.

Přičemž tento strach ze Západu (či averze vůči němu) sám má zřejmě dvě základní složky: na straně jedné je to pocit že nám Brusel vzal z našich rukou "vládu věcí svých". Čili ta touha rozhodovat si o všem sami naprosto převáží nad požadavkem rozhodování správného respektive progresivního.

A ta druhá složka je odpor vůči kosmopolitismu, právě ve smyslu obrany českosti, vlastní národní příslušnosti. Což by se ještě samo o sobě dalo docela chápat; Západ skutečně je do značné míry kosmopolitní, je taková i EU; a do značné míry je tento proces skutečně spojen s nivelizací národních specifik.

Ta "slovanská duše" - ano, něco takového opravdu existuje, a ve srovnání s ní, s její schopností hlubokých a intenzivních prožitků a pocitů, se ten západní způsob života skutečně jeví být méně citový, chladnější až přímo povrchní. (Například svého času Dostojevskij, když navštívil západní Evropu, byl doslova zděšen její povrchností.)

Takže jak řečeno tuto obranu té slovanské duše oproti západnímu kosmopolitismu by bylo ještě možno chápat jako v zásadě legitimní.

Ale k tomu všemu přistupuje ještě třetí komponenta: totiž že pod heslem toho boje proti západnímu kosmopolitismu se odvrhuje i to, co je na Západě opravdu pozitivní: totiž jeho liberalismus, a s ním spojený - individuální - humanismus. Který svůj klíčový zkušební kámen nachází v současné době právě v otázce vztahu k migrantům.

Takže nakonec dochází k tomu, že pod záminkou "ochrany vlastní českosti" se odmítá jakákoli pomoc těm nešťastníkům bez domova.

----------------------------------------

Co se pak toho týče že národy vznikají z idejí: to je sice vzletné heslo, ale asi sotva bude mít co společného s historickou a sociální realitou.

Národy jsou společenství vzniklé především na základě společné řeči, společné kultury a společných dějin. Většinou i na základě společně obývaného území.

Kdybychom vycházeli z té národní ideje: například Švýcarsko vzniklo na základě velice silné ideje svobody; a přece asi sotva kdo bude o Švýcarech hovořit jako o "národě", neboť jak známo celková švýcarská populace se skládá ze tří různých jazykových skupin, které vycházejí ze tří různých národů.

Spíš by se celá ta věc dala vyjádřit takto: když nějaký národ ztratí schopnost sdílet a ztělesňovat nějakou u n i v e r z á l n í ideu - pak mu skutečně nezbývá nic jiného, nežli stáhnout se do ulity své holé čistě národní identity. A jsme zase u toho - nacionálně zbarveného - identitarismu, a u volby Zemana.

Ovšem, je možno věc vidět tak, že lid země české (a tedy národy ho tvořící) ztratil svou národní ideu. Ta původní idea z dob Pražského jara je dávno pryč; nová idea liberální demokracie která se zdála přicházet po listopadovém převratu se ukázala být příliš slabou a obsahově prázdnou, nežli aby tomuto národu či lidu mohla poskytnout nějaký opravdu nosný cíl a smysl jeho existence.

Takže výsledek je víceméně zákonitě takový jaký je: křečovitá snaha zachovat alespoň nějaký pocit smysluplnosti vlastní existence stažením se do vlastní národnostní ulity.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 8.Února 2018, 13:15:52

Jestli to nebude tím, pane Poláčku, že slovanské národy či východní národy přišedší odněkud z Asie, byly připojeny k západní civilizaci teprve v době, kdy její základ byl již vytvořen. Nebyla jim tudíž dána šance, aby dospěly k pokroku vlastními silami. O tom, zda by dospěly či nedospěly vlastními silami se můžeme jen dohadovat. Po připojení k civilizaci však bylo nutné držet s ní krok (neboť kdo chvíli stál, již stojí opodál). Bylo stále co dohánět. Z časového důvodu byl do těchto národů pokrok více méně „vtloukán“. A co je do člověka vtloukáno, to v něm vzbuzuje odpor či dokonce nenávist. Například o Rusku se říká, že tam veškerý pokrok přinášel panovník, který ho prostě nařídil. U nás to nebylo až takové, ale přece jenom. Někde se to pak musí projevit.
On už Jan Amos Komenský věděl, že "všeliké kvaltování (donucování) toliko pro hovado dobré jest". A vůbec tím nemyslel, že bychom se měli flákat. Naopak, on si nesmírně vážil práce. Je o něm například známo, že měl odpor k žebrákům.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 9.Února 2018, 05:11:27

A ještě je otázka, co je to vlastně pokrok. Je všechno, co přichází ze Západu pokrok?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Slovanská duše a otázka pokroku Pátek, 9.Února 2018, 10:10:44

Čím je vlastně způsobena ta "slovanská duše" - to je ovšem dost složitá otázka. Kterou je asi sotva možno zodpovědět s konečnou platností; to bychom museli mít možnost dohlédnout až do těch časů, kdy začala vznikat.

Můj osobní názor je, že to dosti souvisí s vnitrokontinentální polohou. A vlastně jsme zase zpátky u těch Aristotelových přístavů. Totiž národy které jsou u pobřeží, ty jsou vystaveny neustálému obchodnímu i jinému ruchu, setkávají se neustále s novými impulsy, novými podněty, novými myšlenkami. A oni sami musejí být aktivní, flexibilní, aby uspěli v té neustálé konkurenci jak zboží, tak i myšlenek. To všechno tedy ve svém souhrnu vede k vyšší aktivitě, k větší osobní samostatnosti i sebevědomí (připomeňme si, že všechny elementy demokracie se historicky vyvinuly právě v přímořských státech a národech); na straně druhé ale právě tento neustálý komerční ruch vede k tomu, čeho se obával Aristoteles - k zploštění duševního života.

Zatímco ty národy které jsou od tohoto komerčního ruchu svou vnitrokontinentální polohou izolovány, ty na jedné straně zaostávají svým všeobecným společenským a politickým vývojem (připomeňme si nejenom carské samoděržaví, ale například i to, že v Japonsku - o sobě samozřejmě přímořské zemi - došlo ke staleté stagnaci právě poté, kdy z politického rozhodnutí byly zmrazeny a zakázány veškeré styky s cizinou).

Na straně druhé ale je to právě tato izolovanost od toho vnějškového, povrchního komerčního pohybu a hemžení, která vede k ponoření se do sebe sama, do hlubin svého vlastního pocitového života. A tento pocitový život - to je právě duše.

Takže takový je v zásadě rozdíl mezi východním a západním světem. Tím už je také do určité míry zodpovězena ta otázka, co je vlastně pokrok.

Opravdu není možno věci vidět tak jednostranně, že všechno co se děje na tom aktivním a někdy až zběsile vpřed pádícím Západě, že to všechno by byl automaticky pokrok.

Připomeňme si: pro staré Řeky byl "pokrokem" vlastně návrat k minulosti: k předpokládané dokonalosti původně dobrého člověka žijícího v kosmické harmonii se světem bohů. A velice podobně to vidí i křesťanství, ale i třeba takový buddhismu. Ve všech těchto případech platí: skutečným pokrokem je dosažení niterné dokonalosti, duševní, duchovní i kosmologické.

Takže celkem vzato, máme tu dvě pojetí, dvě různé linie pohybu: ty jsou navzájem protikladné; ale zároveň jsou i komplementární, jedna doplňuje tu druhou, vyvažuje jednostrannost té druhé.

Takže celkový pokrok by musel záležet jenom v propojení obou těchto linií v jednu jedinou: jak pokrok ve vnějším světě svobody (západní pojetí), tak ale i pokrok v dosahování té duševní a duchovní dokonalosti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 10.Února 2018, 06:50:2

Základem "pomalosti" člověka je jeho temperament, který je neměnný. Při soužití více různých osob je zapotřebí, aby se lidé se silným temperamentem přizpůsobili těm, jejichž temperament je slabší. Silný temperament je totiž možné poněkud krotit, zatímco opačně to nejde. Měli by na to myslet jak manželé, tak celé národy.
Jenže to je vlastně tak nějak proti liberalismu, který preferuje svobodu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 10.Února 2018, 07:17:49

Včera jsem někde četla, že máme diskutovat proto, abychom svůj pohled na věci rozšířili o pohled toho druhého člověka. A napadlo mě, že někdo může svůj pohled natolik rozšířit o jiné pohledy, až úplně ztratí ten svůj. A pak ho možná bude muset znovu pracně hledat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Jak sladit temperatmenty Sobota, 10.Února 2018, 11:19:34

Pokud se spolu setkají dva natolik rozdílné individuální temperamenty v jednom společném svazku, pak už je ovšem jen velmi obtížné tento protiklad nějak odstranit; to jediné co zbývá je pěstovat skutečně vysokou míru vzájemné tolerance.

Co se ale těch "temperamentů" národů týče, tady je situace poněkud jiná; tady se jedná o dva zcela protichůdné koncepty existence. A navíc: tyto dva rozdílné koncepty většinou procházejí (to jest: jejich konflikt) i samotným nitrem těchto národů.

V zásadě je to protiklad mezi progresivismem a mezi konzervatismem. V současné moderní době platí ovšem progresivismus za podstatně "progresivnější", oprávněnější nežli konzervatismus; je v něm (v tom progresivismu) ztělesněn rychlý pohyb moderní doby, neustálé směřování vpřed, dále a výše.

Jenže jak už jsme si řekli, ten progresivismus (respektive liberalismus) velice snadno (a velice pravidelně) vede k povrchnosti; a v tomto smyslu zase svá práva znovu získává konzervatismus.

Ovšem: vždy přijde na to o jaký konzervatismus se jedná, zdali se jedná o konzervatismus legitimně strážící pozitivní nadčasové hodnoty, anebo jestli se jedná jenom o čirou zkostnatělost.

Takže o co by se nakonec mělo jednat: vzít to pozitivní z progresivismu, a to pozitivní z konzervatismu - a obojí smíchat v jeden vnitřně vyvážený a harmonující celek.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Ztratit vlastní pohled? Sobota, 10.Února 2018, 11:45:25

To přijde na to z jaké strany se na to podíváme, paní Hájková.

V reálné praxi takové nebezpečí, že by někdo ztratil svůj vlastní pohled (a musel ho pak pracně hledat) jenom proto že se dokázal na věc podívat i z opačného pohledu, asi sotva hrozí. Tady je daleko větší problém lidi přimět právě vůbec k tomu, aby se dokázali propracovat i k tomu protichůdnému pohledu.

Ale z principiálního hlediska - ano, taková možnost tady skutečně je. A když se na to podíváme z hlediska dialektiky - pak je to nejen možnost, ale vlastně i nutnost.

Protože - ten původní pohled nikdy není úplný. Neobsahuje celou skutečnost, a tedy ani celou pravdu - a z hlediska úplné pravdy je tedy nepravdivý.

Když tedy člověk s takovýmto jenom částečně pravdivým názorem opravdu dokáže přistoupit i na pohled a názor opačný - pak nutně zjistí a pozná nepravdivost toho názoru vlastního. Neboť tam kde je pravda toho názoru opačného, tam je nepravda názoru vlastního.

Právě to je důvod, proč se lidé obecně tak úporně brání uznat pravdu svého názorového protivníka: protože by si tím museli přiznat nepravdu (i když třeba jen dílčí) názoru vlastního.

Kdo už tedy jednou přistoupil na pravdu cizí - ten napřed nevyhnutelně ztrácí pravdu vlastní. A pak nastává období vnitřního zmatku, dezorientace: kde je tedy nakonec skutečně pravda? Skutečně jsem se celou tu dobu naprosto mýlil?

Dialektika ovšem říká: i ta opačná pravda je jenom dílčí. A další nevyhnutelný krok spočívá v tom, obě tyto dílčí pravdy dokázat spojit v jednu jedinou pravdu, komplexní a úplnou.

Tohle je ale velice obtížné, běžné vědomí je doslova naprogramováno na tu dichotomickou alternativu: b u ď t o je pravdou A, a n e b o B. A nedokáže si obojí dostat dohromady.

A tak se potírají A a B, a nejsou schopná si uvědomit, že jsou to nakonec jenom dvě písmena jedné a téže abecedy.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 10.Února 2018, 12:49:19

Jenže tu jednu pravdu (celou, komplexní a úplnou) - tedy absolutní pravdu - nebudeme taky nikdy znát, pane Poláčku, i když se k ní můžeme poněkud víc a víc přibližovat. Vždycky budeme znát jen a jen pravdu dílčí a relativní. Dokonce ani když spojíme náhledy jednoho, dvou, tří, deseti, sta, tisíce či miliónu lidí, nebudeme znát celou pravdu. Už třeba proto, že nemůžeme znát náhledy lidí, kteří se teprve narodí. Nemůžeme znát budoucnost (a vlastně ani minulost). Absolutní pravda je v prostoru i čase nekonečná, proto ji nesestavíme z konečného počtu náhledů. A tak i člověk, který poznal hodně pravd (tedy hodně různých náhledů), zná jen omezenou pravdu, i když možná trošku větší než někteří jiní.
Ještě jsem chtěla dodat, že poznávat náhledy druhých lze jenom tehdy, pokud je necháme, aby si vůbec nějaké náhledy vytvořili.
Ostatně, já jsem schválně psala o náhledech, nikoliv o dílčí pravdě. Ono je totiž v tom osobním náhledu ještě něco navíc, než jen určité omezené poznání. Je tam taky duše.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Sobota, 10.Února 2018, 14:42:22

A se za jistých okolností rovná B
B se za jistých okolností rovná C
C se za jistých okolností rovná D
D se za jistých okolností rovná E
E se za jistých okolností rovná F
F se za jistých okolností rovná G
G se za jistých okolností rovná H
H se za jistých okolností rovná I
I se za jistých okolností rovná J
J se za jistých okolností rovná K
K se za jistých okolností rovná L
L se za jistých okolností rovná M
M se za jistých okolností rovná N
N se za jistých okolností rovná O
O se za jistých okolností rovná P
P se za jistých okolností rovná Q
Q se za jistých okolností rovná R
R se za jistých okolností rovná S
S se za jistých okolností rovná T
T se za jistých okolností rovná U
U se za jistých okolností rovná V
V se za jistých okolností rovná X
X se za jistých okolností rovná Y
Y se za jistých okolností rovná Z
Z se za jistých okolností rovná A
(A pídit se po tom, čemu se rovnají
jisté okolnosti, je poťouchlost,
příznačná pro j i s t é l i d i)....

....napsal kdysi poťouchlý intelektuál VH

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 11.Února 2018, 09:44:19

Paní Zemanová, už od časů Sokratovy ironie, jakožto cíleného instrumentu hledání cesty od pouze náhodného mínění ke skutečně odůvodněnému poznání (a tedy i pravdě), jistá míra poťouchlosti je neodmyslitelným elementem pravé filozofie.

Bych poněkud poťouchle mínil... ;-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 11.Února 2018, 10:05:26

K čemuž bych ještě dodal, že kdo nedokáže přihlédnout k okolnostem, ten opravdu nikdy nemůže doufat že by kdy mohl nalézt pravdu.

Celý život, celý svět sestává nakonec z neustálého oscilování mezi principy, a mezi okolnostmi. Principy chtějí platit - ale okolnosti rozhodují o tom, kdy se tyto principy prosadí, a kdy budou opomíjeny a narušovány.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Absolutní pravda neexistuje? Neděle, 11.Února 2018, 10:12:1

Paní Hájková, je opravdu nemálo překvapivé takovýto relativismus ohledně možnosti nalézt samotnou pravdu slyšet od někoho, kdo je vyznavačem (vyznavačkou) Ježíše.

Který jak známo svého času neměl žádné pochybnosti ohledně toho, postavit se před lid obecný a vyhlásit: "Já jsem pravda."

A abych předešel Vaší očekávatelné námitce, že Ježíš byl přece výjimka neboť svůj přístup k absolutní pravdě měl přímo od Boha, pak rovnou připomenu, že prakticky se stejným nárokem svého času přišel i jistý Gautáma Siddharta, čili Buddha.

Ano, i ty "absolutní pravdy" těchto velkých postav historie se časem ukáží být pouze relativně platné; nicméně, v danou chvíli a v daném kontextu skutečně mohou nabýt charakteru pravdy absolutní.

- Mimochodem, tady jsme zase u těch "okolností", paní Zemanová... ;-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Absolutní pravda ještě jednou Neděle, 11.Února 2018, 10:42:6

Zkusme se na celou věc podívat ještě jinak.

Proč by vlastně člověk neměl být schopen poznat pravdu? A kdo jiný nežli člověk by vlastně měl mít tu schopnost, a tedy i povinnost pravdu poznávat?

Podívejme se na otázku pravdy z opačné strany: tedy ze strany poznávaného předmětu.

Poznat nějaký předmět neznamená nic jiného, nežli poznat všechny jeho aspekty.

Kdybychom teď chtěli tvrdit, že není principiálně možno poznat nějaký předmět - pak by to znamenalo totéž jako tvrdit, že ten předmět má nekonečné množství aspektů. Protože jedině tak by ho principiálně nebylo možno poznat.

Pokud ale nechceme zaujmout takový extrémní postoj, pak to nevyhnutelně znamená toto:

- každý předmět má určité, konečné množství aspektů

- v tu chvíli kdy všechny jeho aspekty poznáme, poznáme zároveň s konečnou platností samotný předmět, a tedy i jeho pravdu.

Srovnejme si pro zajímavost, co na dané téma vyslovili velcí myslitelé minulosti:

V Platónově "Ústavě" Sokrates svému protějšku v diskusi sděluje, jakým způsobem je možno se nejlépe přiblížit k poznání pravé pravdy: "A není tomu tak, milý Glaukóne, že pravdě se nejvíce přiblížíme tehdy, když na danou věc pohlížíme ze v š e c h jejích stran?"

A je skutečně fascinující, že víceméně v tu samou dobu, ale přes vzdálenost čtvrtiny glóbusu čínský mistr Kchung (spíše známý pod jménem Konfucius) vyslovuje prakticky naprosto to samé:

"Ušlechtilý člověk dokáže na věc hledět ze všech jejích stran a bez předpojatostí; nízký člověk na ni hledí jenom z jedné strany, a je pln předsudků."

Jak vidět, opakuje se nám tu tedy stále znovu to samé: nevědomý člověk je polapen v jednostrannosti svého pohledu, dokáže vnímat jenom jednu stranu, jeden jediný aspekt celé záležitosti. Oproti tomu vědomý, skutečnou pravdu hledající člověk vždy hledí na všechny aspekty dané záležitosti, a tím se dokáže přiblížit její vlastní, tedy objektivní pravdě.

Jedinou věc by bylo možno legitimně namítnout proti takovému pojetí pravdy: totiž že především lidské dění je v neustálém pohybu, neustále se zde znovu a znovu kombinují různé aspekty mnoha různých věcí, takže je objektivně pro jednu lidskou mysli prakticky nemožné, toto celé dění obsáhnout v jeho celé komplexitě.

To je sice pravda; jenže tato komplexita veškerého dění se nám zcela pravidelně zužuje do jednoho jediného, základního a danou věc profilujícího protikladu, který se nám pak objevuje jako spor. Spor mezi A a B, abychom se vrátili k použitému abstraktnímu vyjádření.

A tady je tím prvním, ale zároveň tím zcela rozhodujícím krokem právě to, od onoho "A" dokázat přejít i k tomu "B". Dokázat pochopit, že i to B - ačkoli napřed naprosto odporuje našemu vlastnímu A, našemu vlastnímu hlubokému přesvědčení - že tedy i toto B má svou vlastní platnost, a tedy i svou vlastní dílčí pravdu.

A když si tedy přiznáme tuto platnost B - pak už nám nezbývá nic jiného, nežli se vypořádat s c e l ý m tím komplexem vzájemných vztahů mezi A a B; a to samo nás už tedy vede a nutí k poznání pravdy celé. Alespoň v té míře, jak je to dané chvíli možné a potřebné.

Takže, závěrem: nelze říci, že by absolutní pravda objektivně neexistovala. Člověk - jako individuální bytost - má ovšem reálně omezené možnosti tuto absolutní pravdu poznat; ale to neznamená, že by takovouto možnost neměl principiálně.

Jednou větou: člověk má možnost poznávat i absolutní pravdy - v relativním kontextu svých individuálních možností a schopností.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 11.Února 2018, 11:37:24

To jste si špatně vyložil mou úvahu, pane Poláčku. Tady nemá smysl uvažovat o jakési "existenci" pravdy a já jsem o ní nemluvila. Poznávání pravdy je odkrývání podstaty věcí a jevů, ale také odhalování smyslu toho, co se děje kolem nás. To, co se děje, je neukončené. Proto nemůžeme za normálních okolností dospět do stavu, kdy budeme vědět úplně všechno (totální vědění), naše poznání je jen částečné. To se týká i poznání veškerého lidstva.
Ano, Ježíš Kristus je křesťanská pravda, která byla zjevena, tedy odhalena lidem. Křesťanská pravda není jen poznávání skutečnosti, ani jen poznávání Boha, je to zároveň také způsob života v souladu s Bohem. Proto je Ježíš nejen naše Pravda, ale zároveň také naše Cesta (k Bohu). Ježíš Kristus je zjevením pravdy o Bohu a o tom, jaký je jeho záměr s člověkem. Tedy zjevením toho, co je podstatné, toho, jaký smysl má svět, co se s nim děje a bude se dít.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 12.Února 2018, 13:30:33

Nejsem si pořád ještě úplně jistý, jestli to myslíme alespoň v zásadě stejně; ale v principu jde o to, že ten proces poznávání je sám o sobě samozřejmě nekonečný, ale na straně druhé před sebou pořád musíme mít ten obraz samotné pravdy. A cestu k této pravdě si nesmíme apriori zahradit tím, že prohlásíme že ji stejně nikdy nemůžeme poznat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Poláčku Pondělí, 12.Února 2018, 13:57:52

Dám sem pro zajímavost odkaz na Facebook Michala Hausera, kde píše o Rancierově přednášce v Praze. Vypadá to, jako by Ranciere na pravdu moc nevěřil. Prý je to jenom jiná fikce.
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=1831790366855745&id=675897752445018
Ale já tomu moc nevěřím. Myslím, že jsme schopni poznávat pravdu, i když to nebude pravda absolutní.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 13.Února 2018, 11:00:6

Tedy, upřímně řečeno, paní Hájková, ta Rancierova "fikce" se mi jeví skutečně krajně povrchní.

Je to typický případ současné doslova "módy", že všechno reálné se opouští a přímo odhazuje ve prospěch zcela subjektivních, prchavých a nepolapitelných obrazů, pocitů a dojmů.

Jenže: ono i za těmi údajnými "fikcemi" něco stojí; a to něco naprosto reálného, a dokonce i objektivního. Jsoucí svět není zdaleka tak subjektivní, tedy není zdaleka jenom takovou chimérou či představou, jak se nám mnozí protagonisté módního postmodernismu snaží namluvit.

Jde jenom o to, dát si práci s tím odhalit tu realitu za tím světem lidských představ. Ale právě tuhle práci si dává jenom málokdo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Poláčku, Úterý, 13.Února 2018, 11:17:39

K tomu vašemu textu, který jsem včera četla, mám poznámku, ale nechci ji dávat do diskuse pod ten článek, kam jste svůj odkaz umístil. Neměl byste zpochybňovat samotnou instituci demokracie, ale spíš se zabývat tím, proč tato nefunguje a jak dosáhnout toho, aby fungovala. Jedna věc, která působí záporně, je existence kapitalismu. Kapitalismus napomáhá rozevírání nůžek mezi různými vrstvami obyvatelstva. Ale to asi nevyřešíme. Neumíme ho odstranit.
Nedávno jsem četla na Facebooku arogantní vyjádření nějaké ženy. Ta prosazovala odebrání volebního práva některým spoluobčanům, kteří volili podle jejího názoru hloupě. Prý nechce, aby o ní a o jejich dětech rozhodovali „takoví“ lidé. Ona prý své děti učí demokracii tak, že jim „tluče do hlavy“, jak se má správný občan chovat a co musí znát. Požadovala všeobecné voličské zkoušky ještě před tím, než bude někomu vůbec uděleno volební právo.
Musím říct, že mně se to hrubě nelíbilo. Nelíbily se mi ty zkoušky a to „tlučení do hlavy“ jak se má správný občan chovat a co musí zvládat. Ona nechce, aby o ní rozhodovali určití lidé. Já bych zas mohla nechtít, aby o mně rozhodovali lidé, jako je ta paní, která je mně naprosto cizí. Podle mého názoru nefunguje demokracie také kvůli tomu - že totiž lidé jsou si navzájem cizí, že nerozumí jeden druhému a vlastně se o to ani nesnaží.
Včera jsem v jedné knize četla takový návrh, jak prolomit bariéry mezi lidmi. Posadit je všechny k jednomu společnému stolu. Seděli by tam vedle sebe lidé různých ras, různého sociálního původu, různých politických názorů, různých schopností a vlastností, různého povahového zaměření, lidé zdraví i všelijak postižení (a já bych ještě dodala voliči Drahoše i Zemana, a také nevoliči), aby mohli spolu komunikovat, aby se mohli navzájem poznat. Prý by to určitě pomohlo.

Josef Poláček - Manuální pracovník

O voličských zkouškách a jiných záležitostech Středa, 14.Února 2018, 10:00:15

Paní Hájková, s celým tím institutem demokracie bude v budoucnosti zapotřebí se ještě velice důkladně vypořádat. Ujasnit si, co demokracie vlastně vůbec je, a především, co není. Co může přinést, a co nedokáže.

Ale to bude záležitostí velice sáhodlouhého rozboru, s tím se tady teď nechci a nemohu zabývat.

Takže víceméně jenom heslovitě: já jsem ten názor té paní kterou zmiňujete nečetl, takže těžko mohou soudit. Je možné že to celé od ní působilo arogantně a samosoudcovsky; ale nemohu si pomoci, ve věci samé bych měl k jejím názorům velice blízko.

Ty "voličské zkoušky" - on by to opravdu nebyl vůbec špatný nápad.

Vždyť si to uvědomme: ve volbách prakticky každý jednotlivec dostává do svých rukou oprávnění rozhodovat o osudu celého státu, tedy i všech lidí kteří v tomto státě žijí. Může rozhodovat o tom, jaké hodnoty - anebo jaké pahodnoty - budou v tomto státě přinejmenším pro nadcházející volební období platit.

Ten volič má tedy obrovskou moc - moc nad ostatními lidmi, nad jejich životy. A přitom - je obrovská část voličů, kteří ve skutečnosti nemají prakticky žádnou vědomost o tom, o čem vlastně rozhodují!

Je celá řada voličů, kteří by měli velké potíže s tím, vůbec dokázat vyjmenovat alespoň základní ústavně-státní orgány; natož pak aby měli hlubší povědomí o jejich fungování.

V jakýchkoli jiných oborech lidské činnosti, kde člověk rozhoduje o životech jiných lidí (lékař, soudce, ale třeba i správní úředník) se vyžaduje odborná znalost dané oblasti, dotvrzená vykonanou zkouškou. Dokonce i oprávnění k řízení motorového vozidla je - a bezpochyby z dobrých důvodů - podmíněno úspěšným složením zkoušky.

Ale o samotném státě - tedy o tom co by vlastně mělo být tím nejvyšším v životě celé společnosti - tak o tomto státě smí naprosto rovnocenně rozhodovat každý laik, každý nevědomec, jehož "znalosti" o státě a o společnosti často nijakým způsobem nepřevyšují úroveň pivních debat. A - podle toho to pak také dopadá.

Jistě, v demokracii (liberální) je zavedení takovýchto voličských zkoušek nerealizovatelné. Ale to neznamená, že jako princip by tato myšlenka neměla své nemalé oprávnění.

----------------------------------------------

A co se týče té stížnosti té paní, že nechce aby o ní rozhodovali "takoví lidé" - paní Hájková, zcela otevřeně, přesně toto je důvodem, proč já jsem přestal chodit k volbám.

Protože jsem zjistil že ať já sám se rozhoduji jakkoli s pocitem vlastní odpovědnosti (a snad i určité hlubší znalosti politických a státních struktur a procesů), tak nakonec jsem stejně vždycky přehlasován velkou voličskou masou.

Tou velkou voličskou masou, u které zcela zřetelně vidím jak se rozhoduje nikoli na základě nějaké odpovědné a rozumné úvahy, nýbrž na základě většinou zcela nevědomých, iracionálních pohnutek a popudů. Neboli, jak jsem v mém textu napsal, lidé své politiky volí "podle kravaty". A něco takového prostě není nic, čeho bych se já sám chtěl zúčastnit.

Když už musím strpět, aby o mně rozhodovali lidé "podle barvy kravaty", pak se alespoň zásadně odmítám takového cirkusu se sám osobně zúčastnit.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 14.Února 2018, 10:38:47

Přiznám se, pane Poláčku, že teď přesně nechápu vaši logiku. Nechodíte k volbám, protože nechcete, aby o vás rozhodovali občansky nekompetentní voliči? Ale oni o vás budou rozhodovat přece i v případě, že k volbám nepůjdete. Tedy pochopitelně, čistě teoreticky, pokud připustíme, že voliči vůbec o něčem závažném rozhodují.
Přemýšlím o smyslu vašeho rozhodnutí nezúčastňovat se a napadá mě jediná možnost. Čekáte, až „to celé spadne“, repektive, až se tento způsob demokracie „ historicky znemožní“. Ale to mi k vám nesedí, protože nejste anarchista.
Já jsem posledně vlastně také nešla volit a ještě jsem se skoro rozčílila, když jsem nabyla dojmu, že mi někdo nutí „občanskou povinnost“ jít k volbám a volit menší zlo. Řekla jsem, že volit nebudu, dokud se neukáže někdo, ke komu budu mít úplnou důvěru. Nebo dokud se jasně neukáže, že to má smysl.
Mimochodem, já si vůbec nemyslím, že občan je ten, kdo chodí k volbám a plní si tím své „občanské povinnosti“. Já si myslím, že občan je ten, kdo má starost, co bude se světem, a je potenciálně ochoten pro svět něco dobrého udělat. A to i tehdy, když si neví rady, co by měl dělat právě teď.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kdo je odpovědný občan? Čtvrtek, 15.Února 2018, 17:45:38

Ano, paní Hájková: přesně o to se jedná.

Občanská odpovědnost a občanská zralost se principiálně projevuje něčím zcela jiným, nežli jenom vhozením hlasovacího lístku do volební urny. To je velice snadné, a dokáže to víceméně každý.

Ale: žádná věc, která je skutečně opravdová, a tedy skutečně dobrá - žádná taková věc není snadná. Není laciná.

K opravdovým věcem - a tedy i k pravé občanské zralosti a odpovědnosti - je nutno se propracovávat, někdy i probojovávat, dlouze a pracně. To vhození lístku do té volební urny - to je jenom jeden jediný moment toho odpovědného vztahu občana ke státu - a někdy není vůbec jisté, zda je odpovědnějším občanským počinem k té volbě jít, anebo ji bojkotovat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 15.Února 2018, 17:52:24

Tím je v zásadě dána i odpověď na to, proč nechodím k volbám, a tím připouštím aby pak "o mně beze mě" rozhodovali ostatní.

Ano, je tomu tak: musím strpět že o tomto světě rozhodují ti, ke kterým nemám důvěru že rozhodují správně, že rozhodují odpovědně, že rozhodují moudře.

Je tomu tak, a já to musím strpět; ale alespoň svou osobní účastí neposiluji tento mechanismus politické falše. Svou neúčastí ve volbách se přidávám k nikterak nemalému zástupu těch, kteří činí/nečiní totéž - tedy k zástupu nevoličů. S tichou nadějí, že alespoň určitá část toto své rozhodnutí nevolit činí nikoli z pohodlnosti nebo z lhostejnosti, nýbrž - stejně tak jako já - z důvodů zcela principiálních. Že i oni rozpoznali že z takto povrchního mechanismu nikdy nemůže vzejít nic opravdu dobrého; a tedy stojí mimo něj a tiše doufají, že se jednou nakonec přece jenom podaří vytvořit něco lepšího, něco pravého a opravdového.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Tento způsob demokracie Čtvrtek, 15.Února 2018, 17:54:44

Ale ano, paní Hájková, samozřejmě že čekám na to - ačkoli skutečně nejsem anarchista - na to, až se tento způsob demokracie "historicky znemožní".

Jenom bych doplnil: nečekám se založenýma rukama, ale snažím se sám k tomuto historickému znemožnění přispět, jak je mi jen možno.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 15.Února 2018, 19:30:42

Pane Poláčku, já vám děkuji za upřímnost. Mám pro vaše nechození k volbám vcelku pochopení, ačkoliv si nejsem tak úplně jistá, k čemu to povede; zda nakonec nedojde k nastolení oligarchie nebo tyranie. Z toho důvodu k volbám chodím aspoň někdy. Neumím v tom být úplně zásadová, jednou si myslím to a podruhé ono...
Jinak bych možná řekla, že jsou dva druhy anarchistů. Jedni jsou ultraliberálové, kteří odmítají jakýkoliv řád, který by je v něčem omezil. A pak jsou ještě jiní anarchisté, kteří odmítají špatný řád. Proto nechodí k volbám, kde většinou není z čeho vybírat. Ale jinak se o veřejné záležitosti zajímají a jsou ochotni podílet se na něčem dobrém.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Dva druhy anarchistů Pátek, 16.Února 2018, 11:12:57

Ano, ty dva druhy anarchistů jsou tady proto, protože anarchismus sám, jakožto princip, má tuhle vnitřní rozpolcenost.

Na straně jedné je to ten moment pozitivní, jakožto spontánní a hluboká nedůvěra oproti všemu strnulému, umělému - tomu co je založené jenom na formální autoritě a na odcizených strukturách moci.

Ten druhý moment anarchismu je ale negativní, to je zásadní odmítání jakéhokoliv pořádku, to je anarchismus v tom běžném slova smyslu, je to bytostná neschopnost podřídit se všemu co přesahuje dosah vlastního já. Tento anarchismus se sice tváří jako by byl tou největší myslitelnou svobodou, ale ve skutečnosti je uzavřen v kleci svého vlastního individuálního já, a není schopen žádným způsobem z této klece vykročit. Je to nakonec jenom čistě negativní svoboda: svou "svobodu" hledá v odmítání všeho okolního, a ne v tom, ten okolní svět udělat natolik lidským, aby to vlastní já mohlo své naplnění, a tedy i svou svobodu najít v tomto světě, a ne v neustálém zápase proti němu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 17.Února 2018, 05:40:43

Vždycky jsem si myslela, že Češi jsou v jádru anarchisté. Ale pan Pithart ve svém článku praví, že jsou to dětinové, kteří touží po hodném králi. Prý hlavně aby je král měl rád a staral se o ně. Asi něco jako idealizovaný Karel IV. :
"Nu vidíš, králi, tak náš lid.
Má duši zvláštní, trochu drsná zdá se.
Však kvete po svém, v osobité kráse.
Ten přerušil svůj náhle klid, zas rozveselen:
"Vilhartice, ach, přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více."
Doufám, že v tom úryvku nejsou chyby. Přece jen tomu je skoro půl století, co jsem se ho ve škole naučila. Ach ta naše škola! Místo aby nás učili jak být občanem!

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 17.Února 2018, 10:59:13

Jako školačku Tě těší, co si všechno pamatuješ.
Jako občanku Tě štve, co se to u nás děje.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Sobota, 17.Února 2018, 18:54:12

Ale právě s touhle básní si pro české občanství do značné míry vystačíte, doporučuji vyzkoušet sklenku vína a tichou recitaci následujících veršů při sledování současných zpráv z české politické scény:

Eh- vezu révu z Burgund sem
a takovouhle peluň mi z ní zvede
ta velebená česká zem
Jsem presvedcen, když broskve vsadím,
že scesám trpké trnky s nich,
a chceš-li klidit pustý smích,
zde ruže sázet radím !

Oni pak Zemani a Okamoury získávají ten správný (to jest trpasličí) rozměr.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.