Chci přispět X

Týden před druhou

Ten, kdo se bláhově domnívá, že Miloš Zeman hájí jeho zájmy, protože mu rozumí a údajně mu naslouchá, vkládá naděje někam, kde není ani sebemenší záruka ničeho pozitivního. A nejde jen o obecný negativismus, upozorňuje Alena Zemančíková.

Týden před druhým kolem prezidentské volby se sluší vyslovit, komu dá člověk hlas a proč. Nevím k problematice nic jiného, než co už napsali jiní, v politice a politologii kvalifikovanější, ale tady je každý osobní hlas dobrý. Tak tedy:

Trápí mě, jak je atmosféra v České republice konfliktní a v mnoha projevech nesmiřitelná. Už před parlamentními volbami jsem se zařekla, že nebudu volit nikoho, kdo bude mít na volebním hesle negativní formulaci, tedy to naše oblíbené „ne!“ něčemu. Že mě bude zajímat, co chce kdo přinést společnosti pozitivního. I když sama dobře vím, co je pro mě „ne“, na volebních heslech to číst nechci.

A jen jsem to dopsala, zamořila parta přátel Miloše Zemana či která organizace okolí silnic odpudivým billboardem Stop migrantům a Drahošovi. Tahle země je naše. Volte Zemana! – s nezbytným portrétem současného prezidenta. Takto formulovaná předvolební agitace je ostudou země a nechci (ejhle, „ne“!), aby patřila těm, kteří varují před volebním soupeřem tímto způsobem. I když oni si myslí, že tahle země je jejich.

Miloš Zeman se jako prezident na negativistické náladě ve společnosti podílí takovou měrou, že je to až divné: jak je možné, že si to tolik lidí pustí k tělu? Ze svých návštěv u dospělých dětí a přátel na venkově a v západočeském pohraničí vím, že je mnoho důvodů ke kritice státní politiky. Dokonce se dozvídám o zkušenostech, o kterých jsem se v žádné reportáži nedočetla, například o tom, jak se vede českým zaměstnancům v německých firmách v Německu a co je vůbec vede k tomu, že tam pracují.

Jaký problém představují pro naše města kontingenty zahraničních dělníků v průmyslových zónách našich maloměst, pro které není dostatek odpovídajících ubytoven. Obyvatelé si stěžují, že se chovají nepořádně a bezohledně k místnímu obyvatelstvu – no jistě, vždyť oni tady žít nechtějí a nebudou, jsou tu jen na práci, tak co bychom od nich chtěli? Nicméně jsou vítáni a všelijak náborováni.

Trend průmyslových zón kolem našich silnic a měst a zaměstnávání zahraničních pracovníků v pozici předsedy vlády vehementně podporoval Miloš Zeman. Snad si ještě někdo vzpomene na jeho nesmiřitelný a urážlivý boj s jednou ženou z Hranic na Moravě, kvůli které (protože nechtěla přistoupit na prodej svého pozemku za stanovenou cenu) vázla výstavba továrny na televizní obrazovky firmy Philips. A jen co se vládě podařilo ji přemoci, Miloš Zeman přestřihl pásku a všechno zdánlivě dobře dopadlo, firma Philips přestala vakuové obrazovky v Hranicích vyrábět.

Hqdefault-1_dotyk-500Každou, která vzbuzovala respekt nebo sympatie, pošpinil nebo odstranil. Repro DR

Myslí si někdo, že firma nevěděla, že vakuová televizní obrazovka končí, že nechtěla jenom využít posledního potenciálu trhu postsocialistických zemí a honem nasekat poslední výrobky, které už na západě nikdo nechce? A Miloš Zeman, tehdy o dvacet let mladší a pyšnící se svým titulem prognostika, to netušil? Anebo tušil a přesto výstavbu továrny tak vehementně podporoval? Neznamenal ten jeho tehdejší omyl třeba to, že jeho dominantní vlastností je, že si nedá poradit? A konečně – neměli bychom se z tohoto jeho omylu poučit v tom, že říká-li dnes tento muž autoritativně, že ze všeho nejvíc nám pomůžou čínské hospodářské kontakty a investice, mýlí se stejně jako tenkrát?

Pokud jde o jeho mluvu, rozlišovala bych mezi hovorovými výrazy a vulgarismy. Když řekne, že je něco totálně zkurvené, zvolí výstižné slovo pro stav té věci: to ve mně pohoršení nebudí. Ale užije –li hrubě hovorového výrazu s úmyslem někoho urazit (jako Pussy Riot), dává tím najevo, že „hlava státu“ (ani nemůžu to sousloví vážně napsat, tak je zpotvořené, abych nemluvila jako Miloš Zeman) si může prostě dovolit všechno.

Mě ovšem stejně jako hrubé výrazy vadí jeho prominentské kouření všude, kde je to zakázáno (dávno před přijetím protikuřáckého zákona), a nikoli z rozmaru, ale třeba kvůli citlivému zařízení, jaké je v natáčecím rozhlasovém studiu. Tím se přece nezastává kuřáků, kteří se, dejme tomu, cítí vypuzeni z hospod. Tím dává najevo, že je víc než kdokoli z nás a každý jeho rozmar občané musí snášet. S tím souvisí i jeho neúčast v debatách. Ale kdo by se stejně neomaleně chtěl chovat v jeho prostředí, toho utře jako podlahu.

Příšerné je bezpečnostní opevnění Pražského hradu: a stejně mu to není nic platné, kdo si na něj chce počkat, nějak to dokáže, jak předvedla Angelina Diashová. Pražský hrad není hlídán ozbrojenci kvůli bezpečí, ale z pomsty za červené trenky. Prezident má jako osoba dostatečnou ochranu, a stoprocentní nemůže být nikdy, vždycky může někdo něco hodit nebo křičet při jeho veřejném vystoupení.

Tím opevněním Hradu dává Miloš Zeman najevo, že jeho právo na bezpečí je mnohem větší než právo každého občana republiky a obyvatele Prahy. Proč musí kvůli bezpečnosti jednoho člověka být v pohotovosti a v provozu tolik zařízení a lidí? Nestačila by kontrola při vstupu do úředních místností (kam stejně veřejnost nesmí?). S touhle po zuby ozbrojeností zvláštním způsobem kontrastuje absence bezpečnostní prověrky pana kancléře, že.

Problém s ženami
Můj hlavní důvod, proč nemůžu Miloše Zemana volit (a nevolila jsem ho ani v parlamentních volbách, když vedl ČSSD), je jeho opravdu odpudivé chování k ženám. To, jak se česká společnost v tomto ohledu zhoršila za poslední roky, je také jeho zásluha. A jestli prezident ve skutečnosti má mnohem méně skutečné moci, než si propagandou zmasírovaný volič myslí, vliv na atmosféru v zemi má a má za ni také zodpovědnost.

Miloš Zeman má s ženami v životě nějaký skrytý problém (a do příčin mi nic není, i když si o tom něco myslím), neví si s nimi rady a možná je nenávidí. V jeho týmu žádná žena není, nebyla ani v jeho vládě a udělal všechno pro to, aby každou ženu, která vzbuzovala respekt nebo sympatie, pošpinil a odstranil. To už všichni zapomněli na jeho chování k Petře Buzkové – a na to, jak se tehdy chovali jím povzbuzení sociálně demokratičtí poslanci jako Michal Kraus v parlamentu? Ve vládě Miloše Zemana ani jedna žena nebyla, zato v ní byl první trestně stíhaný a skutečně odsouzený ministr financí Ivo Svoboda.

Voliči, kteří se bláhově domnívají, že Miloš Zeman hájí jejich zájmy, protože mu rozumějí (mluví opravdu pomalu) a údajně jim naslouchá (naslouchá jenom sám sobě, schválně ho chvíli pozorujte), vkládají naděje někam, kde není ani sebemenší záruka ničeho pozitivního. Miloš Zeman je člověkem minulosti. Ano, i mně se někdy po minulosti zasteskne, byla jsem mladá a měla mnohem víc energie a nápadů než dnes, ale vím přece, že vrátit minulost nejde a nedokáže to ani nejpodmanivější řečník (za jakého tedy stereotypního Miloše Zemana nepovažuji).

Pokud jde o Jiřího Drahoše, také mě velice mrzí, že jediná žena v jeho týmu je Dana Drábová. To opravdu nezná ve svém okolí nebo v širší společnosti ženy, jejichž názor by ho zajímal? Tisková mluvčí má za úkol tlumočit jeho názory a postoje a spolupracovnice přes fundraising je holt taková holka pro všechno. V tom je Jiří Drahoš také anachronický, nic by se nestalo, kdyby se při vstupu do volební kampaně trochu porozhlédl: jenže jeho to nejspíš nenapadlo.

Jinak si z jeho poradců nic nedělám – prezident nerozhoduje ani o energetice, ani o ekonomice země, může svým hlasem nějaké trendy podpořit, za něco se postavit a něco odmítnout, ale víme už z Masarykova životopisu, že ani taková autorita, jakou byl on, nemusí svůj názor a postoj prosadit.

Doufám, že některé věci mu lidé kolem něj řeknou, věřím, že mu to řekne i jeho vlastní žena a studenti, přeju si, aby nepodlehl kultu osobnosti, s nímž jsme si užili až dost, a nejen s Milošem Zemanem, že si nechá říci, že dobrý a pro společnost potřebný člověk má nekonečně podob, že život je víc než studium a věda. Že bude mít smysl pro kulturu a umění. A přeju si, aby dokázal přesvědčit ty, kteří pod záštitou Miloše Zemana zhrubli, že vzdělání sice není všechno, ale je to hodně a každému je ku prospěchu. A že má být pro všechny a v různých formách.

Myslím, že Jiří Drahoš v kampani jednal a obklopil se lidmi podle svých dosud osvědčených stereotypů. Pokud se stane prezidentem, v což doufám, přeju sobě i jemu, aby své stereotypy dokázal překročit a podívat se na společnost jako pravý politik současnosti. A tím vrátil do společnosti náladu přiměřenější vážnosti situace, v níž se země nachází.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.