V předvečer prezidentské volby dostalo patnáct osobností veřejného života dvě otázky: 1. Co podle vás zapříčinilo, že mezi kandidáty není ani jeden progresivně levicový uchazeč či uchazečka? 2. Komu dáte svůj hlas a proč?

Táňa Fischerová, kandidátka na prezidentku ČR v roce 2013

1. Prezidentem/kou by měla být mravní osobnost, která si nezadala s minulým režimem, od roku 1989 byla vidět v zápasech o kvalitu demokracie a je odolná vůči tlakům ekonomických i politických kruhů. Sponzoři rádi dávají peníze na kampaň kandidátům s pravicovými názory, proto by to měl těžké. Pokud by takový kandidát vystoupil proti korporacím, finančnímu sytému a systémové korupci, byl by vysmíván a odmítnut téměř všemi. Do toho se nikomu nechce.

2. Ještě se rozhoduji mezi Pavlem Fischerem a Markem Hilšerem. Pavel Fischer je slušný a osvědčený diplomat se znalostí prostředí, Marek Hilšer byl činný ve veřejném prostoru a angažoval se v pomoci druhým. Rozhodnu se po poslední debatě.

Karel Hrubý, poslední exilový předseda ČSSD

1. Polistopadový vývoj přinesl zvýšení životní úrovně, byť značně nerovnoměrně rozdělené. Příjmové nůžky se prudce rozevřely. Přesto nejsou sociální těžkosti ve většině rodin vnímány tak tíživě jako například nepříliš čisté machinace hospodářských elit (takzvaných zbohatlíků), které často zasahují i do vrstev profesionálních politiků a justičních orgánů. Zbavit se těchto „nečistot“ v podnikání i v politice se vnímá jako naléhavější problém než řešení otázek sociálních.

Také široce sdílený pocit, že demokracie je ohrožena korupcí i autoritativními postoji dosavadního prezidenta a některých politických proudů, je silnější volební motivací než obavy o možné oslabení sociální politiky. Proto se nevynořil žádný kandidát, který by sociální otázky považoval za naléhavé a pro voliče dostatečně přitažlivé.

2. Protože zahraničním Čechům je účast ve volbách nesmírně ztížena, nelámu si hlavu otázkou, komu bych dal svůj hlas. Vím jen zcela jistě, že bych nehlasoval pro Miloše Zemana, který má v pojetí demokracie a politické i občanské slušnosti propastné manko. Spojením autoritativních sklonů Zemana a Babiše by se naše společnost stala jen manipulovaným nástrojem k naplnění jejich mocenských (a také osobních) zájmů a averzí.

Alena Wagnerová, spisovatelka a publicistka

1. Jako — víceméně — levicová strana nevyslala ČSSD do prezidentských voleb žádného kandidáta, zřejmě z obav, že by v současné politické situaci sotva mohl uspět, pomineme-li krizi, v níž se česká levice v současné době nachází. Myslím, že ve vhodného kandidáta na úřad prezidenta by, byť ne v současné době, mohl dozrát ze soc-dem Bohuslav Sobotka, který by se pro svou slušnost a uvážlivost i kultivovanost pro tento úřad dobře hodil. Co mi ovšem především vadí, je, že nekandiduje ani jedna žena, což souvisí i s tím, že v české politice ženy jako výrazné politické osobnosti chybí, což má co dělat i se současným českým sexismem. Já sama bych byla ráda jako první českou prezidentku viděla senátorku Elišku Wagnerovou, která ovšem kandidaturu odmítla.

2. Volit budu Jiřího Drahoše, protože ztělesňuje to, co nejvíc odpovídá demokratické tradici naší republiky. Myslím, že by mohl znovu dodat důstojnosti úřadu prezidenta republiky, posílit jeho morální autoritu a přispět tím i k překonání hodnotového vakua v naší zemi. Demokracie je pro Drahoše způsobem života, je nezávislý, otevřený k lidem a úřad prezidenta vidí jako službu společnosti.

Petr Pospíchal, člen Charty 77 a publicista

1. Zastávat ucelený, progresivně levicový pohled na svět je v této době dost obtížná disciplína. Předpokládá dlouhodobou odolnost vůči zažitým stereotypům a myšlenkovým schématům, samostatné tvůrčí myšlení, argumentační zručnost, pohotovost a přesvědčivost a také silnou a odvážnou osobnost. Doba ale přeje osobám méně komplikovaným, které umějí naslouchat očekávání davu, vnášet do společnosti povrchní konflikty a rozdělovat ji.

Naší společnosti chybí sebedůvěra, proto je nyní sotva možné uspět s programem, který by byl postaven na důvěře a sebevědomí. Důsledných myslitelů a myslitelek dnes nemá česká levice mnoho, tak snad do příště dorostou v komplexní politicky myslící osobnosti. Pak už bude záležet hlavně na tom, jestli si dokážou vydobýt prostor a najdou odvahu měnit zavedená společenská očekávání. Silná levicová osobnost by jako prezident republiky mohla české společnosti otevřít široký obzor rozvoje a nové společenské shody. Tentokrát ne, příště už možná ano.

2. Zřejmě budu volit Jiřího Drahoše. Nepředstavuje žádnou velkou postavu, ale nevyvolává nedůvěru. Neulehčoval si cestu ke kandidatuře sbíráním podpisů zákonodárců. Jeho životní příběh je uvěřitelný. Nenadchne, ale neurazí. Je zdravě sebevědomý, vůči lidem z různých vrstev společnosti projevuje respekt. O své minulosti nám neřekl příliš mnoho. Ačkoliv nevolíme vrchního anděla, tak doufám, že v ní nejsou nečekaná temná místa. Kdyby se prezidentem stal, byl by to velký krok k předvídatelnosti a normálním politickým zvyklostem. Ale může to být těžší, než si většina jeho příznivců myslí.

Saša Lienau, zakladatelka organizace ProFem

1. Smutné je už vůbec to, že se u uchazečů o post prezidenta (mužský rod!) jedná pouze a pouze o mužskou soutěž. Pánové jsou mezi svými a určitá témata, jimiž žijí ženy, mohou klidně vynechat. Nemluvím o interrupcích, na ty vztahují muži odjakživa svoje ego a „pracky“. Levice v České republice v současnosti neexistuje, jen jednotlivci, a ti nemají vítr v zádech. Sociální demokracie prohrála poslední zbytky levicovosti (a sociálnosti) už dávno a novými platformami v tom hrdinsky pokračuje. O komunistech snad ani není třeba mluvit. A tu špetku levicovosti u Zelených voliči v posledních parlamentních volbách zcela zatratili. Tak kde vzít sílu? Určitě to platí i pro neexistenci ženské kandidatury.

2. Hlas dám Drahošovi. Není to moje volba srdcem, ale rozumem. Oproti současnému prezidentovi je to člověk, který bude brát ohled na různé společenské vrstvy a mínění, nebude rozeštvávat, na to je příliš inteligentní a vzdělaný. A nebude se příliš plést do parlamentní politiky, věřím, že bude vykonávat svůj post tak, jak je určen.