Letošní prezidentští kandidáti se od těch před pěti lety liší — kromě absence byť jediné ženy — v nedostatku politických zkušeností. V lednu 2013 na prezidentský úřad aspirovali dva bývalí premiéři, bývalý předseda Senátu, stávající ministr zahraničí, europoslankyně, senátor, bývalá poslankyně. Úctyhodná přehlídka politických osobností. Jen jediný z kandidujících, hudební skladatel Vladimír Franz, neměl přímou zkušenost s politikou.

Letos je tomu téměř přesně naopak a kromě obhajující hlavy státu je jediným uchazečem se zkušeností z vrcholné politiky bývalý premiér Mirek Topolánek, který do kampaně vstoupil na poslední chvíli. Zkušenost s politikou a diplomacií nesporně má Pavel Fischer, bývalý ředitel politického odboru prezidentské kanceláře a velvyslanec ve Francii. Ostatní kandidáti mají zkušenosti pouze z byznysu či akademické sféry, případně občanského aktivismu, a do politiky reálně vstupují až nyní svou kandidaturou.

Je ale dnes politická nezkušenost považována za spíš za handicap, nebo naopak za přednost? Před pěti lety politická ostřílenost Miloše Zemana (přes všechna negativa jeho vlády) nesporně sehrála svou roli. Od roku 2013 nás ale dělí úspěch Andreje Babiše, založený na dojmu, že schopný nepolitik hladce převálcuje politické „dinosaury“. Co na tom, že je to dojem klamný, Babiš byl součástí politiky, konkrétně té její podoby, kterou sám mohutně kritizuje, jako „politický podnikatel“ již mnoho let před založením ANO. Jak se to projeví ve volbách, které nás teď čekají?

Prognózovat je jako vždy těžké. Důležité bude, jak se promění voličská podpora Miloše Zemana. Před pěti lety ho volili někteří lidé levicového zaměření v domnění, že jakožto premiér za sociální demokracii přece musí být o něco sociálnější než předseda asociální topky. Dnes ho mnozí z nich už volit nebudou. Místo nich ale může Zeman nasbírat hlasy extrémní pravice, nacionálně a xenofobně zaměřených občanů. Od jeho inauguračního projevu, ve kterém se vymezil proti neonacistickým bojůvkám, už uplynulo dost vody.

Hlavní nevýhodou Miloše Zemana může nakonec být to, že se rozrostly řady těch, pro které je zásadně nepřijatelný. To mu ve druhém kole může být osudné, ovšem pouze za předpokladu, že proti němu bude stát kandidát, který je naopak nepřijatelný pro co nejméně lidí. A přesně v takové pozici je dnes Jiří Drahoš, na rozdíl od Michala Horáčka, zatím třetího v pořadí průzkumů, jenž kromě okruhu nadšených příznivců disponuje i (pravděpodobně větším) okruhem odpůrců, pro něž je těžko stravitelná především jeho sázkařská minulost.