Ženy a muži ve Společnosti 4.0

Postupující digitalizace práce skrývá specifická úskalí jak pro pracující muže, tak pro pracující ženy. Musíme tedy kromě mnoha jejích dalších dimenzí věnovat pozornost i jejímu genderovému rozměru.

Technologické změny v hospodářství jsou v plném proudu a postupují razantně. V průmyslové výrobě jde zejména o nástup takzvaného Průmyslu 4.0, kdy jsme zřejmě na cestě k plně integrovaným, chytrým výrobním procesům, které se budou od objednávky až po doručení zboží řídit na základě vyhodnocování dat v průběhu procesu z velké části samostatně. Nezanedbatelnou změnou projde průmysl ale pravděpodobně i v důsledku vzniku crowdsourcingových online platforem. Ty firmám umožňují kroky, které se nutně nemusí odehrát bezprostředně v továrně, jako například vývoj či marketing, outsourcovat v podobě jednotlivých zakázek freelancerům shromážděným právě na těchto platformách.

Významným způsobem pak platformy proměňují i poskytování služeb nenavázaných přímo na průmyslovou výrobu, například těch přepravních (zde si zřejmě každý jako první představí firmu Uber) nebo poslíčkovských. V klasických kancelářských zaměstnáních je zlomovým prvkem zejména zavedení mobilních zařízení připojených na internet, s nimiž se práce dá najednou zvládat v podstatě odkudkoli a kdykoli.

Proměňují-li se takto zásadním způsobem všechny segmenty hospodářství, je jasné, že se podobně zásadním způsobem bude proměňovat i práce. Práce přitom pořád nejen v České republice vypadá výrazně odlišně podle toho, zda se při jejím zkoumání zaměříme na situaci žen, nebo nás bude zajímat postavení mužů. Za prvé stále existují nemalé skupiny povolání, která platí buď za mužská, či za ženská (přičemž ta ženská mají z nejrůznějších důvodů tendenci být hůře finančně ohodnocena).

Woman-1733881_960_720Flexibilní, nebo znevýhodněná? Koláž Pixabay

Zároveň se ženy pořád výrazně méně často dostávají do vedoucích pozic, což vede spolu s finančním podhodnocením ženských povolání k tomu, že ženy vydělávají v průměru o pětinu méně, než na co si přijdou muži. Kromě toho je mezi muže a ženy velmi nerovně rozdělena starost o rodinné příslušníky, kteří to potřebují, jako jsou děti či senioři, a starost o domácnost – obojí leží mnohem častěji na bedrech žen než mužů. Kdykoli tedy na trh práce působí nějaký vnější vliv, je třeba se zaměřit na to, jaký bude mít dopad na muže a na ženy: jejich výrazně odlišná výchozí situace vede k tomu, že na ně v drtivě většině případů i jakékoli změny dopadají velice rozdílně. Nejinak tomu je u digitalizace hospodářství.

Důsledky digitalizace pro svět práce se dají rozdělit na důsledky kvantitativní a kvalitativní – můžeme se jinak řečeno ptát, kolik pracovních míst v průběhu procesu digitalizace vznikne či zanikne, ale také jak se promění pracovní podmínky. Co se první z otázek týče, pak jsou jakékoli odhady velmi obtížné. Stávající pracovní místa mohou zanikat, není to však čistě otázka technických možností. Do rozhodnutí firem se promítá také faktor nákladů, dále institucionálního rámce, v kterém hospodářství v tom kterém státě funguje. Například v USA se změny dějí rychleji a snadněji, protože tu existuje daleko menší ochrana zaměstnaných než kupříkladu v Německu, kde mají pracující naopak pravomoci o zavádění nových technologií plnohodnotně spolurozhodovat. Firmy podstupují i etické rozmýšlení. Podobně, jako jsou kupříkladu zakázány některé pokusy na embryích, se objevuje volání, abychom jako lidstvo podobně přistupovali k pokročilým formám umělé inteligence.

Některé pracovní pozice sice mohou zůstat, ale kompletně se změní jejich kompetenční předpoklady. Paralelně s tím budou vznikat nová pracovní místa. Odhadnout, kolik by jich mohlo být, je očividně velmi těžké. Kdo uměl v roce 2000 předpovědět vznik profese vývojářů aplikací pro chytré telefony, když ještě ani o jejich budoucí existenci neměl nikdo ani ponětí? Vedle digitalizace se bude trh práce vyrovnávat s působením demografických změn a velmi pravděpodobně také dalších migračních vln zapříčiněných válečnými konflikty či klimatickými změnami.

Kdybychom se však přece jen snažili alespoň zhruba odhadnout dopady na zaměstnanost žen a mužů, pak se zdá, že protože budou automatizací zřejmě více postiženy manuální a administrativní práce a spíše ušetřena pečující povolání, mohli by mizením práce být zasaženi muži více než ženy, které v druhé jmenované kategorii profesí tvoří většinu. Naopak by to vlivem stárnutí populace mohla být povolání, kde bude v budoucnu po pracovní síle větší poptávka než dosud. Jako důležitější než kdy dříve se proto jeví nabourávání stereotypů, dle kterých se jedná o činnosti, které jsou spojeny s domnělou ženskou přirozeností, a pro muže se proto nehodí. Schopnost mužů se profesně tímto směrem přeorientovat může být jedním z klíčových řešení pro jejich případnou technologickou nezaměstnanost. Zároveň když i muži na vlastní kůži okusí, že se nejedná o činnosti nikterak snadné nebo nedůležité, posune to snad konečně dále i dlouhodobě stagnující debatu o jejich spravedlivém odměňování.

Flexibilita výhodná pro muže
Z hlediska rozdílných dopadů digitalizace práce na pracovní podmínky žen a mužů stojí v centru pozornosti zejména časová a prostorová flexibilita, kterou umožnily v řadě povolání mobilní elektronické přístroje. Velmi zajímavá jsou v tomto ohledu zjištění výzkumnice Yvonne Lott z vědeckého institutu německých odborů Hans-Böckler-Stiftung. Za prvé z nich vyplývá, že zatímco ženy mají kvůli svým povinnostem v rodině a domácnosti tendenci využívat poskytnuté flexibility v práci k jejich sladění, muži mají sklony pracovat ještě více než bez ní, protože je žádné jiné povinnosti většinou neomezují. V situaci, kdy je často pro udělení bonusu, zvýšení platu či povýšení rozhodující právě také připravenost angažovat se nad rámec, může flexibilní pracovní doba ženy diskvalifikovat ještě víc, než se tomu děje již nyní.

Z průzkumu vyplývá, že zatímco pro muže znamená přechod z pevné pracovní doby na klouzavou až dvoutisícové platové plus (v eurech), u žen se naopak v platu neprojevuje vůbec. Není to ale fenomén, na kterém by tratily jen ženy – u mužů zase logicky roste riziko přetížení a s ním spojených psychických a fyzických zdravotních problémů: průkazně se mezi nimi například zvyšuje podíl těch, kteří při naprosto flexibilní pracovní době mají problém večer vypnout a odpočinout si. Tento efekt u žen pozorovatelný není. Co ženy psychicky, a tím v důsledku i fyzicky vyčerpává a ohrožuje, jsou situace, kdy o flexibilitě rozhoduje především zaměstnavatel, a ne ony samy, nebo když naprosto chybí předvídatelnost. To zase souvisí s tím, že mají většinou na starosti složitou logistiku spojenou s péčí o děti a rodiče své či partnera.

Tyto poznatky dobře korespondují se zjištěním loňského reprezentativního průzkumu mezi německými pracujícími, Index dobré práce, který si nechává každoročně zpracovávat německá odborová konfederace DGB, aby se dozvěděla více o subjektivním vnímání pracovních podmínek. Pouhých 22 procent žen říká, že jim digitalizace při slaďování pomohla – a celých 66 procent tvrdí, že vůbec.

Yvotte Lott tedy radí: k flexibilizaci práce je potřeba přistupovat kriticky a velmi dobře nastavit její rámec, jinak hrozí zhoršení již tak nespravedlivého postavení žen a mužů. Vždy musí být jasně nastavena horní hranice pracovní doby, musí existovat systémy k vykazování práce mimo pracoviště a pevnou pracovní dobu, musí být transparentně stanoveno, co je čí úkol, a pouze ten by se měl projevovat v hodnocení práce, a musí být nastaveny funkční systémy zastupování. (A neustat je přitom třeba samozřejmě v prosazování představy, že povinnosti spojené s rodinou a během domácnosti si mají mezi sebou ženy i muži dělit spravedlivěji, respektive ne podle domnělých přirozených talentů toho kterého pohlaví.)

Zajímavý je také pohled na digitální platformy zprostředkující nejrůznější jednorázové zakázky optikou postavení žen a mužů. K problematice bohužel zatím chybí rozsáhlejší výzkumy, nicméně již nyní se zdá, že na platformách celkově převažují spíše ženy (a obecně osoby nějakým způsobem na trhu práce znevýhodněné a zranitelné). Jednak se tak mohou vyhnout přímé diskriminaci – často podléhají dojmu, že jim poskytnou flexibilitu, kterou potřebují ke skloubení všech svých povinností.

Flexibilita lidí pracujících na platformách je ale ošemetná věc: kvůli velmi přísným hodnotícím systémům, které penalizují nedodržení termínu či jen delší odmlku při odpovědi na poptávku až odstřihnutím od atraktivních nabídek, hovoří v průzkumech lidé často o pravém opaku flexibility – mnohokrát se od počítače bojí byť jen vzdálit. Pro ženy ale také může jít o nouzovou možnost, když například po návratu z rodičovské dovolené nemohou sehnat práci, nebo o přivýdělek právě během mateřské nebo rodičovské. Zde je ovšem na místě se ptát, proč k oběma situacím vůbec dochází – a proč to jsou ženy, kdo je nucen řešit je prekérní prací na platformách.

Řada výzkumnic pak poukazuje v souvislosti s prostorovou flexibilitou práce žen ještě na jednu důležitou souvislost, ať již jde o home office, či práci na platformách: reálně se jedná v obou případech o stahování žen z veřejného života zpět domů. Přitom pohyb opačným směrem byl výdobytek, který ženské hnutí vybojovalo teprve nedávno. S jejich stahováním pak jde ruku v ruce zneviditelnění žen a jejich problémů. Když si ženy odbydou všechny své starosti se slaďováním v soukromí home office nebo při práci na platformách, nikoho s nimi „neobtěžují“, a sotva tak vznikne tlak na to, aby se přerozdělovaly směrem k mužům a nebyly důvodem k penalizaci. A kromě toho: pokud budou mizet pracovní místa – budou na řadě nejdřív ti viditelní, nebo ty, které už nejsou tak jako tak nějakou dobu na očích?

S postupující digitalizací práce tedy kromě mnoha jejích dalších dimenzí musíme bezpodmínečně věnovat pozornost i jejímu genderovému rozměru. Nebezpečí politické radikalizace nebo sociálního vyloučení nezaměstnaných mužů, kteří se kvůli předsudkům nezvládnou přeorientovat z „mužského“ povolání na zachovanou „ženskou“ profesi, nebo žen, které kvůli flexibilitě umožněné digitalizací po pouhých několika desítkách let zmizí z veřejného prostoru, jen protože si společnost ještě neuvědomila, že slaďování rodinných a pracovních povinností není jen jejich záležitost, jsou příliš velká na to, abychom je mohli ignorovat.

Článek poprvé vyšel v prosincovém vydání odborářského měsíčníku Sondy REVUE.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Systémy vykazování práce Neděle, 3.Prosince 2017, 17:16:34

chrání primárně zaměstnance před zaměstnavatelem, a nikoli před ním samotným.

Zaměstnance totiž reálně nedonutíte, aby přiznal, že pracuje přesčas o víkendu, pokud sám nechce. Můžete mu to dejme tomu technicky ztížit, například omezit nepřetržitý přístup k firemní síti (který je u IT firem dnes samozřejmostí), čemuž se firmy budou pochopitelně právně bránit zuby nehty, ale stejně tomu nezamezíte.
Alespoň pokud jde o práci, kterou si snadno můžete vzít domů, a která spočívá především v kombinaci přemýšlení a studování nebo psaní nějakých textů.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.