ČSSD hledá cestu ke změně

Od drtivé porážky ve sněmovních volbách uplynul již více než měsíc. Jak vypadá reflexe stavu ČSSD a hledání cest, jak ven ze současné krize?

Následující text se zaměří především na srovnání dvou z pokusů o to najít cestu z krize, totiž na prohlášení jihočeské sociální demokracie nazvané Start pro restart a manifest iniciativy Lepší ČSSD je možná. Srovnání doplní některé jednotlivé texty a názory.

Diskuse o směřování ČSSD, o změnách nutných k tomu, aby překonala dnešní propad i dlouhodobou stagnaci, je mnohem širší a začíná na úrovni místních organizací. Není ovšem jisté, co z této diskuse skutečně bude mít dopad na změnu fungování strany, její politiku i personální obsazení. V médiích se pak celá diskuse, z níž jsou často slyšet jen názory a výkřiky těch nejznámějších osob typu Jiřího Paroubka, může oprávněně jevit jako dryáčnické překřikování a osobní prezentace neukojeného ega toho či onoho.

To ale nic nemění na tom, že jde o vážnou věc – o krizi demokratické politické strany, jež je pevnou součástí českého politického systému. Ten zajisté může i případný úplný kolaps ČSSD a její cestu ve stopách jiné kdysi pevně etablované strany, národních socialistů, přežít. Zřejmě ale ne bez důsledků, kterými by mohlo být (další) oslabení sociálního rozměru, vzrůst sociálního i jiného napětí ve společnosti, stejně jako obecné zesílení autoritářských tendencí.

I ti, kteří „socialistům“ příliš nefandí, dokonce i ti, kteří se z jejich neúspěchu nyní spíše těší, by tak měli pozorně sledovat, jakým způsobem se sociální demokraté vyrovnávají s drsnou porážkou a jaké představy mají o budoucím směřování své strany. Nyní již ale ke konkrétním hlasům z nitra české sociální demokracie.

Start pro náš restart
„Start pro náš restart“, tak se jmenuje prohlášení jihočeské sociální demokracie, které zaznělo na jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD v Hradci Králové 19. 11. a na své facebookové stránce je sdílí Jiří Zimola. Návrh má podobu desatera, jednotlivé body jsou nadepsané jednoduchými a dobře znějícími hesly (porozumění, skromnost, rozhodnost, tolerance, jednota, otevřenost...), mluví o návratu ke kořenům, k obyčejným lidem s jejich starostmi.

Konkrétně to znamená především skoncovat s „experimenty“, mezi něž prohlášení zařazuje některé kroky končící vlády, například „registr smluv, veřejné zakázky za nejnižší cenu, zákaz kouření v hospodách, EET, inkluze, pamlsková vyhláška“. Poctivá politika v tomto pojetí znamená nedělat nepopulární opatření, rozhodně ne taková, se kterými by potenciálně mohli nesouhlasit voliči. Dalším rozměrem politické poctivosti je držet svůj postoj, zde jsou jmenovány církevní restituce, proti nimž sociální demokracie halasně protestovala, aby se je nakonec ani nepokusila zastavit.

Jihočeský návrh restartu vidí jako důležité téma vztah mezi právy menšin a většiny. „Vymezme se proti extrémním formám pozitivních diskriminací. Podporujme partnerství homosexuálů a třeba i adopci dětí těmito páry. Podporujme kariéry žen, ale neubližujme jim umělými kvótami na jejich zastoupení v politice či byznysu. Braňme je před těmi, kdo je vydírají nebo zneužívají, ale ostře odmítněme nesmyslné vlny současného feminismu, kdy přirozená mužská zdvořilost a galantnost při otevírání dveří, obdarování květinou nebo pomoc s nákupní taškou je vnímána jako úchylka a div ne trestána vězením!“

Gal273_obr1341312728_245Prý může začít tím, že přestane prudit štamgasty vesnických hospod. Foto pivovary.info

Stručná pasáž věnovaná imigrantům se nese v méně emontivním duchu: „Pomozme s integrací těm politickým či ekonomickým imigrantům, kteří přichází do naší země hledat svůj nový domov, za podmínky, že budou respektovat zákony a tradice této země, ať již společenské, kulturní nebo náboženské.“

Jihočeská ČSSD chce být zároveň tradiční a zaměřená na kmenové voliče a otevřená pro mladé lidi. Žijeme ve 21. století, chovejme se podle toho, vyzývá prohlášení. „Musíme se otevřít novým myšlenkám, novým lidem a nezašlapat jejich iluze ve zkostnatělém vnitrostranickém systému. Dejme možnost vyniknout těm, kteří se nebojí zavádět moderní věci ve prospěch sociálně demokratických idejí.“

Prohlášení vyzývá k otevřené diskusi, která by se měla realizovat „pořádáním anket a referend, společným sestavováním programu a pořádáním besed a diskusních setkání“. Odlišné názory nesmějí být trestány – konkrétně se mluví pouze o zasahování do kandidátních listin, což je zjevná narážka na vyškrtnutí exhejtmana Jiřího Zimoly z jihočeské kandidátky pro tyto sněmovní volby.

Program nemají diktovat ani nezávislí intelektuálové, ani marketingoví stratégové, ale členové strany. „Členové ČSSD nesmí být figurkami v hlasovací mašinérii, jejichž hlas zajímá funkcionáře jen na volebních konferencích. Musí se aktivně podílet na diskusi uvnitř strany a poté respektovat názor většiny.“

Závěrečný bod desatera je nadepsán Totální mobilizace a zahrnuje návrhy jako prodloužení mandátu vedení, aby se omezily stálé předsjezdové boje, posílení pravomocí nejužšího vedení, připouští se prodej Lidového domu („Lidé jsou víc než baráky, přežití strany je důležitější než prestižní adresa v centru Prahy!“). Vyzývá se ke změně stanov a zjednodušení pravidel včetně volebních řádů, ale nekonkrétně.

Nesmyslné zákazy a ochrana těch, kdo o to nestojí
„Vzhůru do hospod, na fotbal a na vesnické tancovačky!“, vyzývá jihočeský Start pro náš restart. Lídr jihočeské kandidátky a písecký zastupitel Ondřej Veselý se domnívá, že ČSSD může začít tím, že „přestane prudit“. Jeho zamyšlení je založeno právě na návštěvě vesnické hospody, kde se setkal s jednoznačným odmítnutím zákazu kouření. Podobnou zkušenost, tentokrát se zákazem prodeje o vybraných svátcích, učinil také před hypermarketem.

Podle Ondřeje Veselého, a nepochybně i mnoha dalších sociálních demokratů, byl volební neúspěch způsoben především tím, že koaliční partner (ANO) si dokázal přivlastnit všechny skutečné vládní úspěchy sociálních demokratů, a těm tak zbyly právě jen nepopulární kroky založené na „prudění“ obyčejných lidí různými zákazy a omezeními. Co by nyní sociální demokracie mohla udělat, je pokusit se lidem zjednodušit život – třeba zjednodušením daňových přiznání pro živnostníky nebo stavebních povolení pro rodiny, které si chtějí postavit domek.

Podle poslance Veselého se sociální demokracie zkrátka „netrefila“ se svou politikou na vlastní cílovou skupinu. „ČSSD se pro lidi stala stranou, která nesmyslně nařizuje, zakazuje a omezuje pro ochranu někoho, kdo o to vlastně ani nestojí.“ Výmluvná je věta o tom, že potkal i takové občany, kteří se zákazem kouření souhlasí – ti ale nikdy nebyli voliči ČSSD a nestanou se jimi ani kvůli zákazu.

Nejde zdaleka jen o protikuřácký zákon, byť ten se stal jakýmsi symbolem a odpor proti němu je i v samotné ČSSD (jak jsem se mohl přesvědčit na základě osobní zkušenosti) opravdu silný. Silné bude jistě i volání po tom, aby sociální demokracie opustila politiku ochrany práv menšin, se kterou byla po dobu vlády rovněž identifikována. Otázkou je, zda to sociální demokracie může udělat, aniž by přestala být sociální demokracií.

To, že z řad sociálních demokratů zaznívají výroky o Romech jako medúzách a imigrantech jako slimácích a že se za ně (na rozdíl od jiných věcí) nevylučuje, naznačuje velkou toleranci k podobným postojům mezi sociálními demokraty. A to přestože oficiálně, na vládní úrovni, je ČSSD vždy odmítala. To, že se členové a zřejmě i voliči sociální demokracie neidentifikují s vládní politikou vlastní strany, nebo ji přímo odmítají, je ale vážný problém s potenciálně devastujícími účinky.

Lepší ČSSD je možná
Podívejme se nyní na manifest iniciativy sociálních demokratů napříč republikou nazvané Lepší ČSSD je možná. V porovnání s prohlášením jihočeských sociálních demokratů je stručnější, konkrétnější a snaží se o zapojení do širšího světového kontextu tím, že se hlásí k hnutím prosazujícím sociálně demokratický program, konkrétně k hnutí Momentum v britské Labour party a ke směru kolem Bernieho Sanderse v americké Demokratické straně.

Podle manifestu se ČSSD musí vrátit ke kořenům sociálně demokratického hnutí, které „organizuje a hájí pracující a další neprivilegované, vzdělává je a dodává jim sebevědomí. Musí se stát stranou s velkou aktivní členskou základnou, spojenou s odborovým hnutím a celou škálou společenských, sportovních, kulturních i ekologických spolků“. Jde o to nabízet důsledný sociálně demokratický program „bez podbízení se předsudkům ve společnosti“.

Manifest Lepší ČSSD je možná konstatuje, že sociální demokracie prosadila řadu důležitých opatření v sociální oblasti, na volebním výsledku se to ale neprojevilo. Příčinu spatřuje v tom, že do prosazování programu nebyli zapojeni ti, jichž se tato opatření týkají. „Ti pak neberou zlepšení v jejich prospěch jako výsledek svého úsilí, ale jako milodary. Do budoucna musí být všechny zásadní požadavky sociální demokracie propojeny s hnutím zdola, aktivitou občanské společností!“

ČSSD je třeba otevřít novým členům a příznivcům. „Strana musí ke vstupu přímo vyzvat zejména odboráře, lidi aktivní v hnutí proti předchozí Nečasově vládě, lokální aktivisty bojující proti privatizacím obecního majetku, za práva zaměstnanců či proti nekalým záměrům developerů, odpůrce fašismu a rasismu, levicové studenty, apod.“

Konkrétními navrhovanými kroky jsou mimo jiné přímá volba předsedy, ale i statutárního místopředsedy a krajských a okresních předsedů, skutečné primárky s jednoduchým volebním systémem, zřízení statutu registrovaného příznivce s částí členských práv, přeregistrace všech organizací před sjezdem (a vyloučení „mrtvých duší“), přímá komunikace mezi členy na různých úrovních.

Poté, co Ústřední výkonný výbor (jakýsi malý sjezd o dvou stovkách delegátů) neschválil přímou volbu předsedy strany, vydala iniciativa Lepší ČSSD je možná stanovisko na podporu přímé volby. Změny stanov nebude snadné prosadit, nicméně již ustavená komise pro změnu stanov jistě dostane do rukou mnoho návrhů a bude se jimi muset zabývat.

Změna je nutná, ale není vůbec jasné, jaká bude
Ze srovnání obou návrhů jasně vyplývá jedna skutečnost. Totiž to, že nebude vůbec snadné najít shodu na tom, jakým směrem se vydat. ČSSD vždy byla stranou názorově rozrůzněnou, kde se vedle sebe snášeli (lépe či hůře) zastánci poměrně odlišných pohledů. Tak tomu bylo v době, kdy se straně dařilo, a je tomu tak i v nynější době neúspěchu.

Je rozhodně důležité a správné požadovat, aby členové sociální demokracie měli možnost se aktivně podílet na směřování své strany a aby se na něm také aktivně podíleli. Tento požadavek je ostatně jednou z mála věcí, na níž se jinak tak rozdílné texty jako jihočeský Start pro náš restart a manifest Lepší ČSSD je možná shodnou. Je možné, že pokud se členové na různých úrovních sociální demokracie skutečně začnou aktivně projevovat, neshoda ohledně dalšího směřování bude jen tím větší.

Přesto to ale stojí za to. Jen důsledný tlak zezdola dokáže rozbít či narušit zabetonované struktury především na krajské úrovni. Úspěch ČSSD to samo o sobě nezaručí, ale alespoň to umožní skutečně se pokusit ho skutečnou změnu ve směřování české sociální demokracie.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 22.Listopadu 2017, 16:59:2

Tak nějak to vypadá, že sociální demokracie - tak jako tak už víceméně marginalizovaná - stojí před rozštěpením na dva samostatné subjekty, z nichž každý sleduje zcela jiné cíle. A zcela jiné hodnoty.

Filip Outrata - Praha

Středa, 22.Listopadu 2017, 22:21:27

Ono to takhle nějak vypadá už několik let. Zatím držela ČSSD přes všechny názorové rozdíly pohromadě, ale v této situaci už se nedá vyloučit, že k rozštěpení dojde. Už totiž nebude tolik co ztratit.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Katarze Čtvrtek, 23.Listopadu 2017, 19:39:57

Když čtu diskusní příspěvek pana Poláčka, vzpomínám na slova Jaroslava Šabaty z roku 2003. ČSSD dosud neprošla katarzí, kterou musí projít. Projde jí nyní?

Podpora EET nebo zákazu kouření v restauracích není ten zásadní problém. Pokud to sebevědomá strana, která ví, co chce, dovede prodat, voliči ji ocení i za nepopulární kroky. Naopak, voliči trestají nesebevědomé strany, které neví kudy kam. A takovou stranou uplynulá léta ČSSD byla.

Je otázkou, zda v postmoderní době dokáže strana jako ČSSD uspět bez nepřítele. Dosud tím nepřítelem byla Klausova a později Topolánkova ODS. Když padla ODS, začala padat i ČSSD. Ale naděje na zisk 20-25% nyní leží na zemi a neměl by být problém je do příštích voleb zvednout.

Národní socialismus, který ČSSD nasála v 90. letech, je podle všeho již na konečném ústupu.

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Pátek, 24.Listopadu 2017, 12:46:2

Ale nerozštěpí. Par korýtek kolem sněmovny, pár kolem krajů...
A ti, co na to nebudou mít žaludek a odejdou. Pomalé a smutné odumírání.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 24.Listopadu 2017, 12:51:58

V mezičase (tj. ještě než jsem četl poslední vstup pana Ungera) mě napadlo, že by možná mělo svůj dobrý smysl, aby si sociální demokracie vyčistila svůj Augiášův chlév, a to třeba i přes riziko toho rozštěpení. Protože se v ní časem usídlilo už příliš mnoho takových, kteří se skutečnými hodnotami tradiční sociální demokracie nemají prakticky už nic společného. Teprve po této vnitřní očistě by sociální demokracie zase začala být opravdu důvěryhodnou.

Je ovšem nemalá otázka, která názorová frakce by se nakonec ukázala být tou silnější: frakce mravní obrody, anebo frakce konzervativců a partajních byrokratů.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.