Andrej Babiš si noviny koupil proto, „Aby o něm psaly pravdu,“ jak řekl sám, neboli „Aby měl klid na práci,“ jak to komentoval mediální teoretik Jaromír Volek. Tomio Okamura si počíná tak, jako by chtěl novináře zrušit.

Do volebního štábu SPD nedostali akreditaci novináři vydavatelství Economia, Seznam Zprávy, Reportérů ČT, DVTV, Info.cz, Lidových Novin, iDnes, Tiscali, Blesku, Deníku Referendum a možná i nějakých další médií. Všichni obdrželi e-mail s vysvětlením: „Při selekci jsme brali v potaz, jakým způsobem se daná média po celé volební období vyjadřovala o našem hnutí.“

Na dva novináře, kteří se vpuštění do volebního štábu přece jen na místě dožadovali, SPD zavolalo policii. Po volbách Tomio Okamura v rozhovoru pro Český rozhlas zopakoval to, co říkal bez většího rozruchu již dříve: bude chtít prosadit zrušení koncesionářských poplatků a zestátnění rozhlasu… i televize. Chtěl by, aby je kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad.

Tomio Okamura nemá novináře rád. Nemít rád novináře je v politice jaksi normální a pochopitelné. Jsou to lidé, kteří z titulu své profese odhalují věci, zbavují politiky funkcí a moci, komentují, jako by všechno věděli nejlíp.

Nejvýš v tomto oboru nasadil laťku Miloš Zeman — a pak ji ještě mnohokrát sám zvýšil. Naposledy, když vyzval novináře na tiskové konferenci, aby se postavili ke zdi a mával na ně dřevěným samopalem s vypáleným nápisem „na novináře“. V době, kdy umírají novináři po celém světě v souvislosti se svou prací je to přinejmenším nevkusné, ale stále v tom můžeme shledávat ještě jakýsi prvek perverzního, zvráceného humoru.