Filmový festival Mezipatra, jenž se zaměřuje na filmy s převážně homosexuální, bisexuální a transgender tematikou, slaví v letošním roce osmnácté narozeniny. Někdo by mohl namítnout, že vlastně není co slavit, ale to je omyl. Vždyť si vzpomeňme na začátky tohoto slavného festivalu, jehož první ročník se konal v roce 1999 v moravské metropoli ještě pod názvem Duha nad Brnem. Situace pro LGBT komunitu je v roce 2017 přes všechny politické a společenské překážky mnohem příznivější, než jsme si ochotni připustit.

Filmy s neheterosexuální tematikou jsou dnes běžnou součástí velkých filmových festivalů (Karlovy Vary, Letní filmová škola v Uherském Hradišti) a na samotná Mezipatra dochází i spousta diváků a divaček, již se identifikují jako heterosexuálové. Je to obrovský úspěch a Mezipatra si svůj vstup do pomyslné dospělosti zaslouží oslavit ve velkém stylu.

Téma letošních Mezipater je „Sami za sebe“. Je třeba hledat vlastní identitu u sebe i v nejbližším a vzdáleném okolí a především se nebát o tom mluvit veřejně i za cenu neúspěchu. Ačkoli předchozí odstavec naznačuje, že současná situace je mnohem příznivější než v roce 1999, i tak není pro mnoho lidí jednoduché vystoupit na veřejnost s menšinovou identitou.

Chuťovky z programu

Pojďme nyní k samotnému programu, nebo alespoň k některým jeho bodům. Opět se můžete těšit na zajímavé celovečerní hrané snímky a dokumenty, soubory krátkých filmů, několik queer klasik a v neposlední řadě i doprovodný program s diskusemi. Festival je soutěžní a vy jako diváci a divačky můžete rozhodnout o divácké ceně, odborné poroty pak rozhodují o dalších uděleních. Zde je pár tipů.

↗

Film Na konci světa měl takový úspěch, že si ho diváci a divačky na Letní filmové škole v Uherském Hradišti hlasováním vyžádali do klasické kinodistribuce. Foto phoenix.org.uk

Po slavnostním zahájení promítnou Mezipatra v předpremiéře koprodukční drama Tom of Finland, životopisný snímek o člověku, jehož svérázná tvorba pohrávající si s tradiční maskulinitou výrazně ovlivnila výtvarné dějiny Spojených států. Snímku při předchozí předpremiéře nadšeně tleskal sál kina Hvězda v Uherském Hradišti.

Ačkoli Jihoafrická republika je jediným africkým státem, kde mohou homosexuální páry uzavřít sňatek, jde stále o zemi se silnými homofobními předsudky a stereotypy. Hrdinu snímku Rána tak čeká nelehký boj při rituálním přechodu z období dospívání do dospělosti v tradičním kmeni. Podobně nelehká rozhodnutí musí učinit i hrdina z pocitového dramatu o dospívání Plážoví flákači, který se odehrává prostředí Brooklynu a jenž by svou náladou mohl připomenout loňské oscarové drama Moonlight.

Ovšem pokud bych mohl doporučit jediný snímek, je to nádherná romance s prvky britského sociálního dramatu Na konci světa. Hlavní hrdina Johnny sice nemá problém s vlastní homosexuální orientací, ale s tím, že žije na odlehlé farmě a pouze s nemocným otcem a babičkou. Samotu řeší opíjením a náhodným sexem s místními mladíky. Ovšem do chvíle, než se na farmě objeví rumunský imigrant Gheorghe… Na konci světa je pro mě zcela jednoznačně nejlepším filmem roku a diváci a divačky si jej na Letní filmové škole v Uherském Hradišti hlasováním vyžádali do klasické kinodistribuce. Nemůžu se dočkat, až jej uvidím znovu.

Z klasických snímků bych vyzdvihl především dva. Jediné východoněmecké queer drama Coming out z roku 1989 bylo natočeno těsně před pádem berlínské zdi. Studio DEFA se svého posledního filmu oficiálně zřeklo, ovšem premiéře konané symbolicky v den pádu berlínské zdi už nikdo nemohl zabránit. Následně na festivalu Berlinale už ve sjednoceném Berlíně získal prestižní cenu Teddy Award. Samotný film je svou zápletkou (učitel žijící v heterosexuálním vztahu se zamiluje do přitažlivého mladíka) nadčasový bez jakýchkoli dobových narážek.

Absolutní klasikou Pedra Almodóvara Vše o mé matce si můžeme připomenout začátky Mezipater, jelikož legendární snímek slaví stejné výročí. Co k tomu napsat? Zkrátka vidět tenhle film na plátně bude pro dnešní mladou generaci silným kinozážitkem. Rozhodnutí použít Vše o mé matce jako rozloučení s letošními Mezipatry považuji za skvělý nápad.

Sám za sebe

Letošní Mezipatra mají téma „Sami za sebe“. Proto jsem se rozhodl napsat veřejně něco málo ze svého života.

Poprvé jsem na Mezipatra vyrazil v roce 2010 a bylo to hlavně ze zvědavosti. V té době jsem pravidelně navštěvoval festival v Karlových Varech a toužil jsem jeti i na další festival (na LFŠ v Uherském Hradišti jsem se dostal až v roce 2012). Mezipatra mě lákala pro mě netradičním pojetím a tím, že uvidím filmy, které tehdy nebyly v kinodistribuci běžné. Navíc jsem tam mohl — alespoň zprostředkovaně — poznat první snímky kanadské režisérské hvězdy, mladičkého Xaviera Dolana, jehož následující tvorba vždy vyvolávala zaslouženou pozornost publika i festivalových porot. Především té v Cannes. Právě Mezipatra mají velkou zásluhu na tom, že tvorba Xaviera Dolana je u českého publika velmi populární.

V následujícím roce 2011 jsem se vyoutoval. Nebylo to pro mě nic jednoduchého, především po psychické stránce. Čas alespoň trochu obrousil hrany a Mezipatrům děkuji, že mě v tom svými filmy nenechaly. Hodně mi též pomohli přátelé. Coming out vypovídá především o těch druhých. S tím potom nadále souviselo hledání kvalitních LGBT filmů, což Mezipatra splňují na jedničku.

Během dalších let jsem díky organizaci HateFree poznal spoustu skvělých lidí, kterých si velmi cením. V době mého coming outu organizace tohoto typu (velkou zásluhu si zaslouží i mediálně známá poradna S barvou ven) ještě nebyly. To říkám hlavně těm, kteří si myslí, jak jsou neziskovky a poradny pro mladé LGBT lidi zbytečně a škodlivé. Lidi, kteří na tyhle organizace nadávají, vůbec netuší, o čem mluví. Hlavně když si můžou pohodlně a beztrestně kopnout do někoho, kdo je jenom trochu jiný.

Je proto nutné, aby se o těchto záležitostech nadále mluvilo nahlas a hlavně veřejně. Někam se schovávat nemá smysl, bavíme-li se o demokratické zemi. I to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat čtenářům a čtenářkám Deníku Referendum něco ze svého života. Protože si myslím, že to má smysl.

Tolik tedy k letošním Mezipatrům. Ještě doplním, že letošní ročník se v Praze koná od 2. do 9. listopadu a v Brně od 10. do 17. listopadu. Veškeré další informace včetně kompletního programu najdete na www.mezipatra.cz.

Letošní znělka Mezipater je ke zhlédnutí zde.