Kdosi tu prý chce vytunelovat nerostné bohatství státu a připravit nás o dva biliony korun. Nechtě musím citovat Jana Wericha: „To je tak blbý, to se bude líbit!“

Jaksi automaticky, ovšem s naprostou neznalostí věci se předkládá, že lithium představuje nějaké obrovské „bohatství“, na které si stačí jenom sáhnout a je doma. V rámci retro-vln se valí další vzpomínky na socialismus, na dobu, kdy nám bylo říkáno, že naše země má černé zlato a zelené zlato, že je naše země plná různých zlat krom zlata zlatého, a mezitím v obchodě chyběl toaletní papír a mandarinky byly jednou do roka.

Kdopak by si nevzpomněl na to, že jsme přece byli světová uranová velmoc, a kdyby nám to všechno nevykutali Sověti, mohli jsme se dávno mít jako ve Švýcarsku! Retro-vlna v nás dále oživuje vzpomínky na „já jsem horník, kdo je víc“: to je ta pravá práce, uhlí rubat, lopatama přehazovat, pole orat, beton míchat, tam se tvoří hodnoty a kalí chlapi. Ne to vaše hraní si s počítačema, to je nic.

Lithium není ropa

Faktem je, že dnes existuje snad jenom jedna nerostná surovina, která zabezpečuje bezpracné bohatství, a tou je ropa těžená ze saúdskoarabských písků. Prakticky u všech ostatních surovin je těžba a zpracování podnikání jako každé jiné, probíhající v silně konkurenčních podmínkách, které dovolí v lepším případě dosahovat mírného zisku, v případech horších taky bývá ztrátové. Lithium není výjimkou.

Vybudovat důl na lithium stojí okolo 200 milionů dolarů, tedy okolo pěti miliard korun. Australští těžaři počítají u nás s investicí asi deseti miliard korun. (Zapamatujme si tato čísla). Další desítky milionů dolarů stojí průzkumy a pokusné vrty, další velké investice vyžaduje zpracování rudy. Vytěžení tuny lithia nejjednodušším způsobem, používaným v Chile a Austrálii, stojí okolo dvou tisíc dolarů za tunu, z obtížnějších hornin (jaké jsou u nás v Krušných horách) pak čtyři tisíce dolarů za tunu.

Zapamatujme si, že tuna lithia stála v roce 2006 jen okolo dvou tisíc dolarů, bylo tedy u nás naprosto netěžitelné; nyní je to okolo sedmi tisíc dolarů, takže nejspíš ziskové — jenomže tak jako u každé suroviny i u lithia ceny kolísají. Analytici uvádějí, že současné vysoké ceny nejsou dány ani tak poptávkou, ale tichou dohodou „triumvirátu“ největších těžařů a mohou jít zase rychle dolů.