Chci přispět X

Cyril Höschl – Dominik Duka české psychiatrie

Směřování vědy určují konkrétní lidé a jejich postoje. I to je třeba mít na paměti – obzvláště když má někdo snahu vědecky hodnotit, která část společnosti je a není „normální“, upozorňuje Jiří Procházka.

Psychiatrie má v české společnosti tradici autoritativní vědy. Psychiatr bývá v médiích prezentován jako objektivní expert, který nám může jasně, ale důvěryhodně zodpovědět složité společenské otázky. Feminismus nás ale učí, že neexistuje objektivní neutrální věda, protože ji vždy tvoří a reprezentují konkrétní lidé. Je třeba se zamyslet nad jejich pozicí a souvislostmi, abychom mohli jejich sdělení číst nezávisle na autoritativnosti, se kterou nám jsou sdělovány a se kterou stigmatizují, nebo naopak legitimizují jednání lidí s celospolečenským rozměrem.

Když chceme dát do souvislostí veřejné projevy profesora Cyrila Höschla, ředitele Národního ústavu duševního zdraví, lze využít tři vodítka odkazující k jeho osobním a profesním postojům.

Jedním z nich je vodítko genderové. V této oblasti se profesor Höschl vyjadřuje necitlivě a téma genderové rovnosti nevnímá z hlediska své odbornosti jako klíčové. Ilustrovat to lze například jeho vyjadřováním o „kauze Nečas“ (2013), který podle Höschla jako slušňák a naivní chlapec z Moravy nalétl svodům „konkubíny” Jany Nagyové. Höschl následně podává poměrně detailní rozbor osobností dané aktérky a daného aktéra.

Nagyová je v jeho očích žena, která si ze získání svého idolu udělá byznysplán a jejíž život byl hnán pocitem méněcennosti pramenícím z toho, že byla pouhou účetní z malého města. Nečasovým největším proviněním je podle Höschla to, že není protřelý „děvkař”, který by nekalé úmysly nebezpečné ženy odhalil a řádně s touto zatočil.

221Rétorika "utlačované většiny" často vytváří podhoubí totality. Foto web hoschl.cz

Předtím (2012) se ještě jako člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace Höschl ohradil vůči kritice nízkého zastoupení žen mezi experty připravujícími Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací: „Až bude mezi ženami více expertů na studium toho či onoho, budou mít větší vliv ženy.“ Ženy se podle něj nyní mohou takto realizovat třeba ve školství. „Tam je jich víc, tak ať se z toho radují,“ říká Höschl. (Předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace je premiér – tehdy tedy Petr Nečas.)

Na výtku Národního kontaktního centra – ženy a věda, že takto koncipovaný výzkum je v důsledku mužský, protože neodráží zájmy celé společnosti už jednoduše proto, že ženy nemají paritní zastoupení (dokument schvalovalo 107 expertů a jen 12 expertek), reagoval takto: „Dokument má odrážet orientaci výzkumu, ne zájem mužů, žen, dětí nebo invalidů (sic). To, kolik žen ho schvalovalo, je nejenže nedůležité, ale musím se ovládat, abych neřekl něco žalovatelného. Až bude mezi ženami více expertů na studium toho či onoho, budou mít větší vliv ženy.“

Druhým takovým vodítkem je heterosexismus, kterým se profesor Höschl vyznačuje. Česko je v rámci Evropy na špici ohledně sebevražd dětí a dospívajících. Obecně známo je, že až čtvrtina takových sebevražd (především u mužů a chlapců) je motivována pociťovanou heteronormativitou ve společnosti. Když v tomto smyslu dostane Höschl v rozhovoru (2017) otázku na problematiku heterosexistické (či homofobní, chcete-li) šikany na školách, která je dle výzkumů v ČR znatelně rozšířená, v podstatě sdělí, že si za to lesby a gayové mohou sami svým zviditelňováním například průvodem během Prague Pride. Pak se oslím můstkem dostane k tématu migrantů, jak je u něj obvyklé, a kritizuje „přepjatou politickou korektnost“. Ale o tom ještě níže.

Nesdílím radikalismus, ale
Třetím vodítkem jsou tedy jeho společenské a politické postoje. Článek v Parlamentních listech (které o Höschlovi informují často) z roku 2014 popisuje jeho sdělení na shromáždění, které svolalo Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém. Shromáždění mělo vyjádřit podporu práva Izraele na obranu. Höschl uvedl, že v některých médiích ale je relativizováno zlo, kterým je terorismus, a zpochybňováno právo Izraele na existenci. Nelíbí se mu, že média přinášejí názory obou stran. Sic. „Je to, jako kdyby v roce 1939 anebo 1940 musela být v BBC ve stejném rozsahu nacistická desetiminutovka," řekl za potlesku přítomných.

V roce 2015 pak byla jeho citace z Lidových novin odsuzující islamizaci použita ke konfrontování Magdy Vášáryové v České televizi (16. minuta): „Nesdílíme radikalismus docenta Konvičky, ale zcela se s ním shodujeme v tom, že islám v našem způsobu života nechceme. Nepatří do něj svým pojetím rovnosti pohlaví, individuálních svobod, pojetím zločinu a trestu a mnohým dalším. Máme opodstatněné obavy, že muslimští imigranti jednou – a nemohlo by to dlouho trvat – zcela změní život v naší zemi.“

Všimněme si jednak dikce („nesdílíme radikalismus… ale zcela se s docentem Konvičkou shodujeme…“, „náš způsob“ života…), použití plurálu „my“ (kterému nerozumím a daný článek jsem nečetl, takže nevím, na koho Höschl mluví) a využití tématu „rovnosti pohlaví“, ke kterému, jak jsem popsal výše, má jinak Höschl v praxi podrážděně odmítavý postoj. Za povšimnutí rozhodně stojí i to, s jakou samozřejmostí byl moderátorem tento citát prezentován jako autoritativní a objektivní, tedy seriózní. Uvědomme si, že Höschl je psychiatr a zde se vyjadřuje jako morální (ne odborná) autorita k tématu společenskému (sociologickému), politickému a náboženskému.

Všechny tyto nitky se pak sbíhají v nedávném rozhovoru pro veřejnoprávní Český rozhlas o výzkumu: „Vědci dokázali, že ti, kteří uprchlíky nechtějí, nejsou xenofobové.“  Český vědecký tým pod vedením Jiřího Horáčka a Ladislava Kesnera z Národního ústavu duševního zdraví (vedeného Höschlem) zkoumal dva extrémní postoje lidí k uprchlíkům – zjednodušeně „vítače“ a „odmítače“ – dočteme se v článku (a už toto stereotypní „zjednodušení“ by možná samo o sobě mělo být na pováženou).

Höschl v podstatě vysvětluje, že „xenofobové“ nejsou žádní nositelé psychiatrické diagnózy, ale normální lidé, jednající rozumně s rozvahou a svědomitostí. V této souvislosti je třeba vyjasnit, že „xenofobie“ není psychiatrický pojem (na rozdíl od klaustrofobie, arachnofobie, lidově známých psychiatrických pojmů). Tak jako u homofobie se jedná o termín sociologický, případně psychologický. Nejedná se pochopitelně o žádnou reálnou fobii, ale o popis nesnášenlivého a odmítavého normativního smýšlení a jednání. Höschl jako by se snažil legitimizovat projevy xenofobie.

Obdobně, ve stejném kontextu, byť s opačným postupem, je známá snaha legitimizovat projevy homofobní. Ustálil se pojem „gay panic defense“, kdy člověk, který se dopustil zločinu z nenávisti (např. vraždy jiné osoby z důvodu její příslušnosti k tzv. „sexuální menšině“) je hájen (i odborníky na duševní zdraví) s poukázáním na to, že šlo o stav duševní nepříčetnosti, fobie, vyvolané chováním dotyčného (gaye). Skvěle je to zachyceno v tragickém dokumentu Valentine Road, kdy mladý chlapec střelí spolužáka do hlavy přímo během vyučování. Odborníci se vraha zastávají s tím, že byl vyprovokován a vystaven sexuálnímu obtěžování ze strany oběti – tedy že mu zavražděný chlapec dal před jeho spolužáky valentýnku… Nepřipomíná vám to něco?

Svědomitý xenofob – náš vzor?
Když přemýšlím o „svědomitých“ a rozumně uvažujících xenofobech, může se to zdát vypjaté, ale vytanul mi na mysl Hitler, který svou svědomitostí, důsledností a chladnou racionalitou opřenou o soudobé vědecké (zásadně i psychiatrické) poznání bezprecedentně vynikl vytvořením mašinerie posvěcující genocidu na státní systém. Z psychologie dost dobře víme, že k takové nepředstavitelné totalitě máme my lidi ve skutečnosti mrazivě blízko a rétorika „utlačované většiny“ je jejím podhoubím. Tuto rétoriku používá Dominik Duka, představitel katolické církve, která sama má máslo na hlavě, a já ji vidím i v rétorice Cyrila Höschla, představitele psychiatrie, která má, řekněme, také svou stinnou historii…

Nechci opakovat celý kontext, který jsem popsal výše. Chtěl bych jen podpořit reflexi toho, jak je tvořena věda a jak jsou interpretovány její závěry. Věda nechodí po horách, ale po konkrétních lidech, kteří jí dávají svou podobu. Už tím, že určují témata, způsob, jakým jsou zkoumána, a s jakými závěry. Cyril Höschl podobu české vědy nepochybně určuje. Byl členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace (2011–2014) a prezidia Grantové agentury České republiky v letech 2008–2016. Přiznávám, že jsem daný výzkum ústavu vedený Höschlem nečetl, nicméně zřejmě není dosud publikován. Dozvědět se tak o něm můžete jen zprostředkovaně z webu Českého rozhlasu a Parlamentních listů, ze kterých informaci přebírají jiné obdobně tendenční stránky.

Rád bych uzavřel kritickým citátem varujícím před politickým zneužitím psychiatrie:
„Psychiatrie odjakživa svádí k politickému zneužití, nejnápadněji v autoritativních režimech. Na rozdíl například od kardiologie či neurochirurgie má téměř každý pocit, že psychiatrii rozumí a může tedy způsobem „podle sebe soudím tebe“ hodnotit druhé. Sklon zneužívat psychiatrii v boji s oponenty je leckde stále vehementní.

Mocipáni často nahlížejí psychiatrii nikoliv jako součást medicíny, nýbrž jako služku vhodnou k diskreditování či odstraňování nepohodlných jedinců […] jež měla především uklízet rušivé jedince ze zorného pole „slušné“ společnosti. Je tedy v politické tradici chápat psychiatrii jako nástroj represe, což zdaleka není specialita pouze komunistických režimů, i když tam byl tento vztah modelový: nesouhlasíš-li s vedením politbyra či máš-li odlišný politický názor, musíš být nutně duševně vyšinutý a patříš tedy do blázince.“
Cyril Höschl, 17. 9. 2014

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pondělí, 2.Října 2017, 21:17:19

To, že xenofobie není fobie v psychopatologickém slova smyslu a není ani nutně propojena jen s emocí strachu, jsem odargumentoval zde: http://denikreferendum.cz/clanek/21324-je-xenofobie-nemoc

Cyril Höschl ale od tohoto vlastně banálního zjištění, které zcela zbytečně odůvodňuje experimentálním výzkumem (v jeho podání dost nesmyslným), jakýmsi podivným logickým krokem dospívá k tvrzení, že jelikož xenofobie není emoce, ale spíš názor, tak je to názor racionální (rozumový).

Vezměme můj oblíbený příklad kompounofobie, chorobného strachu z knoflíků. Pokud jde skutečně o fobii, tak má postižený odpor ke knoflíkům, který sám pokládá za iracionální a nedovede si ho vysvětlit.

Kdyby tvrdil, že knoflíky jsou objektivně špatné či nebezpečné, šlo by o názor, ne o fobii.

Například Amishové knoflíky zavrhují proto, že jsou pro ně projevem „Hochmuth“ (pýchy) a z tohoto důvodu mají na oblečení jen nenápadné háčky. Tento názor není ani racionální, ani iracionální, je to projev náboženského přesvědčení.

Kdyby ale tvrdil, že knoflíky odmítá proto, že do nich Mossad instaluje antény, pomocí kterých mu odsává z hlavy myšlenky a brání mu tak v kontaktu s mimozemšťany, šlo by z hlediska konvenčního psychiatrického myšlení o blud, který opět podle standardního psychodynamického myšlení je projevem primitivní obrany proto nesnesitelným emocím.

Není názor jako názor.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 3.Října 2017, 11:52:35

O tom zavrhováním knoflíků náboženskou sektou slyším skutečně poprvé. - Evidentně není zřejmě opravdu žádný nesmysl, na který by lidská mysl nebyla schopna uvěřit.

V daném případě by se to ale zřejmě nejspíše muselo hodnotit jako (pseudo)racionální zdůvodnění o sobě samém iracionálního přesvědčení.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 3.Října 2017, 13:23:20

Jak říká pan Kubička, není to ani racionální, ani iracionální pane Poláčku.
Protože nejde o knoflíky, ale o tu pýchu.
A pravidla jsou lékem na pýchu.

Amišové také nedovolují vlastnit zbraně, které jsou čistě zbraněmi. Protože vzít život je pouze v rukou Božích. A někdo by to mohl zbraní udělat třeba nešťastnou náhodou. Taky pseudoracionální zdůvodnění iracionálního přesvědčení?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 3.Října 2017, 17:35:53

Mě ani zavrhování knoflíků z duchovních důvodů absurdní nepřijde. Když například patriarcha Kiril nosí hodinky v ceně osobního automobilu přijde u duchovní osoby nevkusné a zpupné i mě a to nejsem nijak zbožný a do pravoslavné cirkve mi nic není.

Zde je to rozdíl stupně. Knoflíky mají nepochybně kromě zapínací i zdobnou funkci, pomocí knoflíků se můžete odlišit (to Amishové považují za pyšné), navíc se "Ordnung" těch Amishů, kteří zavrhují knoflíky formoval v dobách, kdy nebylo všude plno laciných knoflíků, byl to určitý nadbytečný výdaj kvůli parádě.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 3.Října 2017, 17:59:59

Není divu, že té záležitosti s knoflíky nerozumí právě pan Poláček, který považuje náboženství především za způsob "umravňování" nevycválaného davu (nechci znovu použít jeho oblíbené slovo) nadřazenými církevními orgány. Jistě je pro něj problém pochopit, že člověk může dobrovolně omezit sám sebe - třeba kvůli Bohu.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

V posledním příspěvku Úterý, 3.Října 2017, 18:54:14

mám hned na začátku hrubku, pak výšin z vazby. Teď už s tím nic nenadělám, neměl jsem spěchat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 4.Října 2017, 07:23:43

To nevadí. Jinak, pane Kubičko, doufám, že s těmi knoflíky u Amišů je to pravda. Já jsem se to schválně ani nepokoušela hledat na internetu, protože chci věřit, že byste nás nemystifikoval.
Ale koneckonců je to jedno, ono se to dá i zobecnit. Náboženská omezení či příkazy, přijaté na základě smlouvy, mohou být přece rozmanité. Ať už je jde o zákaz knoflíků nebo třeba o obřízku a další zvyky.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 4.Října 2017, 09:06:19

S těmi knoflíky je to jen zjednodušené, mystifikace to není. Amishové nemají všichni stejný "Ordnung" ale ti přísnější opravdu nepoužívají knoflíky na svrchním oblečení. Knoflíky u pánských košil mají a také knoflíky u poklopce, nepoužívání zipů snad souvisí s tím, že kupují pouze nenahraditelné věci , jinak používají jen to, co si dokáží vyrobit sami.

Na to, že nikdy nemystifikuji bych ale být Vámi nesázel. Důvěřuj, ale prověřuj.

Kompounofobii jsem si nevymyslel, vypadá nepravděodobně, ale jednu dívku s touto fobií jsem poznal.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 4.Října 2017, 10:15:13

Myslím, že člověk si prověřuje hlavně to, co je pro něj závažné, co by jej mohlo případně nějak ohrozit. Jinak by se taky mohl uprověřovat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 4.Října 2017, 12:39:59

A co když se nějaká náboženská skupina rozhodne zavrhnout zcela jakékoli nošení oděvů? (Neboť je jen málo příhodnějších způsobů k projevení lidské marnivosti - a tedy i pýchy- nežli právě lidský oděv.) Budeme to považovat za pošetilost, anebo za legitimní způsob projevu úcty k Bohu?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 4.Října 2017, 12:58:42

A vy takovou náboženskou skupinu znáte?
Já znám jenom středověké adamity a ti mně nikdy sympatičtí nebyli.
Zatímco nenošení knoflíků se mi zdá zcela přijatelné, přestože sama je nosím.
Já bych prostě nepaušalizovala, ale konkrétně posuzovala.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.