Blahoslavení chudí duchem, pane prezidente

Miloš Zeman se v souvislosti s tragédií v Uherském Brodu vyjádřil, že jsme příliš benevolentní k bláznům. Lidé s diagnostikovanou duševní nemocí ale mnohonásobně častěji ohrozí na životě sami sebe než druhé.

Právě proto, že jsem současnou hlavu státu v minulých prezidentských volbách nepodpořil, nejsem nyní z těch, kdo jak na běžícím pásu kritizují jeho výroky. Pokud se ale stále častěji kontroverzní vyjádření zdejšího prezidenta dotýkají lidí, se kterými se setkávám každý den a mám v popisu práce jim pomáhat, nemohu jinak než reagovat.

V té hromadě kontroverzí, které zazněly z úst prezidenta Zemana, se již obtížně dá orientovat. Nicméně mně neuniklo, že se minulý pátek na besedě v Kralovicích vyjádřil, že „jsme příliš benevolentní k bláznům“. Svůj výrok zajímavě rozvedl ještě tak, že „je pouštíme z psychiatrické léčebny zbytečně brzy a pak je Žďár nad Sázavou, nebo je do psychiatrické léčebny neposíláme a pak je to Uherský Brod.“

Zrovna v minulém týdnu mi jeden ambulantní pacient hned na počátku sezení řekl jednu větu, při které mě přece jen zamrazilo, přestože byla chápána částečně v nadsázce. Prohlásil: „Já vím, že podle pana prezidenta si jako vegetarián zasloužím smrt, ale přece jen chci žít a chci svůj život zlepšit.“

Nejsem si jistý, zda pan prezident domýšlí, jaký reálný vliv mohou mít jeho minimálně neopatrná tvrzení. Jaký dopad mohou mít pronesená slova při přípitku „Smrt vegetariánům a abstinentům“ například na úspěšně abstinující spoluobčany, kteří se léčili na závislost na alkoholu a bojují s ní celý život, si ani nechci domýšlet. Je to přece jen výrok hlavy státu. Pro spoustu lidí má archetypický význam onen stolec bez ohledu na to, který člověk a s jakou osobnostní strukturou tuto funkci právě vykonává.


Miloš Zeman na svých cestách po České republice trousí různé výroky. Je si prezident vědom toho, jaký dopad některé z nich mohou mít? Foto hrad.cz

Zpět ovšem k oněm dvěma moravským městům, Žďáru a Uherskému Brodu. Respektive oněm kauzám. Hysterické hledání viníka a možného selhání systému, které jsem již zmiňoval na podzim, se po tragédii v Brodě jen opakovalo. Opět se objevily reakce politiků, kteří v této zátěžové situaci verbálně útočili (nyní ministr vnitra Chovanec a starosta Brodu Kunčar). Nejen sami na sebe, ale i na ty slabší, v tomto případě spoluobčany, kteří trpí nějakou duševní nemocí.

Pan prezident, snad vědom si nedostatečných znalostí v oblasti psychiatrie a psychopatologie, sáhl k lidovému označení „blázen“, který možná svým smyslem odpovídá člověku trpícímu psychózou. Toto lidové nálepkování ovšem není korektní především proto, že každý z nás jednou může duševní chorobou onemocnět. Jak říkám našim pacientům: Na psychiatrii nepatří nikdo, nebo potom každý.

Miloš Zeman jednak zcela opomněl fakt, že lékaři mohou omezit člověka nedobrovolnou hospitalizací jen za přísně stanovených podmínek (ohrožení sebe nebo okolí na zdraví či životě) a pouze se souhlasem soudu. Stejně tak jsou povinni omezení člověka ukončit ve chvíli, kdy se psychický stav pacienta změní natolik, že již nikoho neohrožuje.

Lidé s diagnostikovanou duševní nemocí mnohonásobně častěji ohrozí na životě sami sebe než druhé, ale ve statistikách pachatelů vražd jsou psychiatričtí pacienti jen nepatrným zlomkem, mezi něž nepatřil ani pachatel z Uherského Brodu.

Navíc prezidentovo vyjádření jednoznačně vytváří netolerantní a nebezpečný diskurs „my a oni“, když vysvětluje „svým občanům“, kde vidí, cituji, „podstatu věci“. Jsou jimi „oni“, tedy „blázni“ a jejich nedostatečné zavírání do léčeben. Někdy jsou to islamisté až do té míry, že se rusofilní prezident paradoxně stává židem, jindy zase abstinenti, vegetariáni, havlisté, novináři a nezapomeňme na zrádce ze sociální demokracie.

S lidmi trpícími duševní nemocí se setkávám v rámci svého povolání denně. Ve svém minulém článku jsem popisoval neskutečnou vřelost, upřímnost a lidskost, které jsou tito lidé v mezilidském kontaktu schopni. Již jsem je srovnal s realitou politické sféry, kde, bohužel, převažují lidé s poruchou osobnosti. Tedy taky s „diagnózou“, kterou si sami udílejí před našimi zraky veřejně ve sdělovacích prostředcích.

V této souvislosti nemohu zapomenout na zajímavé zkušenosti s duševně nemocnými. Když jsem prožíval uvnitř radost a potkal jsem pacienta, který se s duševní nemocí léčí, řekl mi: „Vy se krásně usmíváte.“ Bylo-li mně uvnitř těžko, ale navenek jsem se snažil o úsměv, řekla mi jiná pacientka: „Vy se usmíváte, ale uvnitř nejste vůbec veselý!“

„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské,“ tak zní Ježíšův výrok z Matoušova evangelia. Možná se zde ale hodí více Ježíšův výrok z Evangelia podle Marka: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Dle Ústavy je totiž prvním a nejvyšším představitelem výkonné moci prezident republiky.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.