Podvratná čínská poezie a hranice české solidarity
Olga LomováZadržení čínského básníka, který se podílel na přípravě antologie poezie věnované Liou Siao-poovi, zůstává zatím v České republice bez odezvy. Jako bychom zapomněli, co pro nás v časech komunistického režimu taková solidarita znamenala.
V první polovině září se objevily akce mezinárodní solidarity na podporu čínského básníka Lang-c´a (Langzi, vl. jménem Wu Ming-liang), který byl zadržen již v srpnu a obviněn z „nezákonného podnikání“. Hlavním důkazem jeho provinění má být katalog výstavy moderního umění, kterou spolupořádal; pro jeho vydání si nevyžádal souhlas příslušných státních orgánů.
V této souvislosti byl zadržen i básníkův přítel a spolupořadatel výstavy Pcheng Che-pching. Podle Amnesty International čínský zákon ukládá bezpečnostním orgánům sedmatřicetidenní lhůtu na rozhodnutí, zda na zadržené uvalí vazbu. Zpráva AI také připomíná, že čínské bezpečnostní složky často zadržují občanské aktivisty a kritiky režimu prostřednictvím obvinění z ekonomických zločinů. Takový postup je dobře známý i z normalizačního Československa.
Básně na památku Liou Siao-poa a tulák Lang-c´
Existuje důvodné podezření, že pravá příčina Lang-c´ova zatčení tkví v jeho podílu na přípravě antologie básní, které během léta po celé Číně skládali lidé jako projev úcty nedávno zesnulému nositeli Nobelovy ceny míru Liou Siao-poovi. Čínský básník Meng Lang, který nyní žije na Taiwanu a je iniciátorem projektu předmětné básnické antologie, uvádí, že se podařilo shromáždit básně od několika tisíc autorů, většinou z Čínské lidové republiky. Nakonec bylo pro antologii vybráno necelých dvě stě děl, včetně básně, kterou napsal zadržený Lang-c´.
Meng Lang dále uvedl, že v antologii jsou také zastoupení básníci z Hong-kongu, Taiwanu a čínských komunit v jihovýchodní Asii, v USA a na dalších místech ve světě a že jejich básně jsou projevem smutku i hněvu. Básně věnované Liou Siao-poovi začaly být zveřejňovány na internetu od chvíle, kdy se i v čínských médích objevila zpráva o jeho nemoci, a ještě víc se jich objevilo, když zemřel. Uctít památku člověka, jehož si autor váží, je starý čínský zvyk a básně při takových příležitostech skládají i lidé, kteří se jinak poezii nevěnují.
Zatčený básník je známou osobností v literárních a uměleckých kruzích v Kantonu, odkud pochází a kde celý život žije. Jeho pseudonym Lang-c´ evokuje člověka bez domova a mimo struktury a vzdáleně tak navazuje na tradici čínských ušlechtilých poustevníků.
Kromě vlastní poezie píše také literární kritiky, organizuje výstavy, vydává neoficiální literární časopis a příležitostně dělá redaktorskou práci. Jeho přátelé o něm hovoří jako o člověku s vášní pro knihy a pro umění, který před bohatstvím a slávou dává přednost svobodnému životu na okraji společnosti.
Před několika lety se stal členem Nezávislého čínského centra mezinárodního PEN klubu, jehož spoluzakladateli byli v roce 2001 Liou Siao-po a jeho žena Liou Sia, a které není v Číně legální. Nezávislé čínské centrum PEN klubu samozřejmě volá po Lang-c´ově propuštění, kromě něj o totéž žádá Amnesty International, Mezinárodní federace novinářů, některé akademické instituce a občanské organizace spojené s čínským exilem.
Cena za zásluhy o ČLR
Výčet perzekvovaných spisovatelů a novinářů je bohužel dlouhý a dokládá, kolik nezávisle myslících lidí na celém světě čelí ohrožení ze strany státní moci. A trochu také vysvětluje malou empatii pro případ básníka, který zatím ještě ani nebyl oficiálně obviněn.
V postkomunistických zemích, jako je Česká republika, bychom však čekali, že naši spisovatelé a zejména ti, kteří mají zkušenost s perzekucí z období normalizace, okamžitě zbystří pozornost a čínského básníka se zastanou. Totéž bychom čekali od českého PENu.
Někteří představitelé české kultury si ale s tristním stavem umělecké svobody v Číně ani s vězněním nepohodlných intelektuálů, hlavu nelámou. Měsíc po Liou Siao-poově smrti a několik dní poté, co byl v Kantonu zadržen Lang-c´, na Pekingském knižním veletrhu přebíral z rukou místopředsedkyně čínské vlády a členky Politbyra ÚV KS Číny Liou Jen-tung český sinolog a překladatel Oldřich Král „státní knižní cenu za mimořádné zásluhy“.
Státní cenu zahraničním autorům, překladatelům a nakladatelům uděluje od roku 2005 Státní úřad pro tisk, vydavatelskou činnost, rozhlas, film a televizi (SAPPRTF; do roku 2013 Státní úřad pro tisk a vydavatelskou činnost). Je to tentýž úřad, jehož hlavním posláním je „dozor nad médii a řízení médií“ — jinými slovy jedná se o hlavní cenzorský orgán ČLR. Právě u kantonské pobočky dotyčného úřadu měl Lang-c´ požádat o schválení publikace svého almanachu.
Letos bylo cenou od SAPPRTF oceněno na dvacet osobností — od Albánie po Španělsko a USA — za svůj přínos pro šíření čínské kultury ve světě. Čínské zprávy o této události na prvním místě uvádějí anglického překladatele Paula Whitea, který již jednatřicet let žije v Číně a pracuje zde pro Státní nakladatelství cizojazyčné literatury, kde nedávno přeložil do angličtiny Si Ťin-pchingovy spisy o řízení státu. Paul White je jinak též pravidelným přispěvatelem deníku Komunistické strany Velké Británie, kde hájí čínskou domácí i zahraniční politiku.
Hlavní projev k oceněným přednesl ředitel SAPPRTF Nie Čchen-si, který je zároveň místopředsedou oddělení propagandy ÚV KS Číny, předsedou stranické organizace SAPPRTF a také ředitelem čínské státní televize, jež se po nástupu Si Ťin-pchinga k moci zavázala, že napříště se „příjmením bude jmenovat Strana“. Těžko říct, zda je to lepší než křestní jméno Televize.
„Apolitický“ český laureát
Český laureát patří k menší skupině oceněných, kteří se bezprostředně nevěnují politickým tématům, ale ve svých zemích zprostředkovávají v překladech a odborných knihách čínskou kulturu. Bylo by však naivní domnívat se, že čínská vláda oceňuje překladatele a vědce za jejich dílo bez dalších politických souvislostí.
Abychom však nebyli zvlášť nároční jen na spisovatele, jejichž podmínky tvorby (a tvorba sama) se změnily a oni asi leckdy též. Číně bude koneckonců kdekterý ušlechtilý komorní protest zcela "šumafuk", což stěží platí tak úplně o odbytu čínského zboží ve světě.
Máme-li však také u nás vzrůstající množství másla na hlavě, nelze čekat nějaké mimořádné pohoršení prohřešky kdesi daleko a co naopak za takových okolností čekat lze, to jsou výzvy, abychom si udělali pořádek nejprve před svým prahem. Je zřejmé, jak je znepokojující vývoj v jedné zemi důsažný, může vést k rezignaci na úsilí o podporu lepší praxe ve světě a vposledku i doma.