Podvratná čínská poezie a hranice české solidarity

Olga Lomová

Zadržení čínského básníka, který se podílel na přípravě antologie poezie věnované Liou Siao-poovi, zůstává zatím v České republice bez odezvy. Jako bychom zapomněli, co pro nás v časech komunistického režimu taková solidarita znamenala.

V první polovině září se objevily akce mezinárodní solidarity na podporu čínského básníka Lang-c´a (Langzi, vl. jménem Wu Ming-liang), který byl zadržen již v srpnu a obviněn z „nezákonného podnikání“. Hlavním důkazem jeho provinění má být katalog výstavy moderního umění, kterou spolupořádal; pro jeho vydání si nevyžádal souhlas příslušných státních orgánů.

V této souvislosti byl zadržen i básníkův přítel a spolupořadatel výstavy Pcheng Che-pching. Podle Amnesty International čínský zákon ukládá bezpečnostním orgánům sedmatřicetidenní lhůtu na rozhodnutí, zda na zadržené uvalí vazbu. Zpráva AI také připomíná, že čínské bezpečnostní složky často zadržují občanské aktivisty a kritiky režimu prostřednictvím obvinění z ekonomických zločinů. Takový postup je dobře známý i z normalizačního Československa.

Básně na památku Liou Siao-poa a tulák Lang-c´

Existuje důvodné podezření, že pravá příčina Lang-c´ova zatčení tkví v jeho podílu na přípravě antologie básní, které během léta po celé Číně skládali lidé jako projev úcty nedávno zesnulému nositeli Nobelovy ceny míru Liou Siao-poovi. Čínský básník Meng Lang, který nyní žije na Taiwanu a je iniciátorem projektu předmětné básnické antologie, uvádí, že se podařilo shromáždit básně od několika tisíc autorů, většinou z Čínské lidové republiky. Nakonec bylo pro antologii vybráno necelých dvě stě děl, včetně básně, kterou napsal zadržený Lang-c´.

Meng Lang dále uvedl, že v antologii jsou také zastoupení básníci z Hong-kongu, Taiwanu a čínských komunit v jihovýchodní Asii, v USA a na dalších místech ve světě a že jejich básně jsou projevem smutku i hněvu. Básně věnované Liou Siao-poovi začaly být zveřejňovány na internetu od chvíle, kdy se i v čínských médích objevila zpráva o jeho nemoci, a ještě víc se jich objevilo, když zemřel. Uctít památku člověka, jehož si autor váží, je starý čínský zvyk a básně při takových příležitostech skládají i lidé, kteří se jinak poezii nevěnují.

Zatčený básník je známou osobností v literárních a uměleckých kruzích v Kantonu, odkud pochází a kde celý život žije. Jeho pseudonym Lang-c´ evokuje člověka bez domova a mimo struktury a vzdáleně tak navazuje na tradici čínských ušlechtilých poustevníků.

Kromě vlastní poezie píše také literární kritiky, organizuje výstavy, vydává neoficiální literární časopis a příležitostně dělá redaktorskou práci. Jeho přátelé o něm hovoří jako o člověku s vášní pro knihy a pro umění, který před bohatstvím a slávou dává přednost svobodnému životu na okraji společnosti.

Před několika lety se stal členem Nezávislého čínského centra mezinárodního PEN klubu, jehož spoluzakladateli byli v roce 2001 Liou Siao-po a jeho žena Liou Sia, a které není v Číně legální. Repro DR 
×
Diskuse
JP
September 19, 2017 v 13.43
A to není zdaleka jediný případ. Za časů totality skutečně naši literáti mnohdy očekávali, že celý svět se postaví za ně a za jejich svobodu; ale když svého času - už v době svobody - popravovali Saro Wiwu, našlo se snad jenom pět(!) českých spisovatelů, kteří proti tomu protestovali před nigerijským velvyslanectvím. Těm ostatním to jaksi vůbec nestálo za tu námahu...
IH
September 19, 2017 v 16.22
Když všechno souvisí se vším
Projevování solidarity se skutečně nemůže omezovat na pouhé reciproční chování, to znamená: Když dnes ty za mě, zítra já za tebe. To by solidarita skomírala. Musí se naopak šířit, být otevřeně altruistická: Když kdysi někdo za mě, tak já dnes za tohohle i za onoho... Málokdy tomu tak bývá.

Abychom však nebyli zvlášť nároční jen na spisovatele, jejichž podmínky tvorby (a tvorba sama) se změnily a oni asi leckdy též. Číně bude koneckonců kdekterý ušlechtilý komorní protest zcela "šumafuk", což stěží platí tak úplně o odbytu čínského zboží ve světě.

Máme-li však také u nás vzrůstající množství másla na hlavě, nelze čekat nějaké mimořádné pohoršení prohřešky kdesi daleko a co naopak za takových okolností čekat lze, to jsou výzvy, abychom si udělali pořádek nejprve před svým prahem. Je zřejmé, jak je znepokojující vývoj v jedné zemi důsažný, může vést k rezignaci na úsilí o podporu lepší praxe ve světě a vposledku i doma.
JB
October 13, 2017 v 7.52
Nejprve je třeba říct, že převzetí ocenění za celoživotní překladatelské a literární dílo Oldřichem Králem na knižním veletrhu v Pekingu nemá doslova NIC společného s politováníhodným případem perzekuovaného básníka. Oldřicha Krále by za stejné dílo ocenila jakákoliv vláda, která by v Číně vládla, a případů podobných Lang-c´ovu se v současné Čínské lidové republice, ať známých a publikovaných, nebo v zahraničí a v čínské společnosti neznámých, odehrává bohužel mnoho. Připomeňme také, že v Králově díle není nic, co by nějak nahrávalo čínské komunistické straně nebo nějak podporovalo moc její vlády. Kniha proměn, Mistr Čuang, kaligrafie, literární estetika, romány 18. století, to jsou zájmy Oldřicha Krále. Na druhé straně, chceme-li následovat myšlenku, že všechno souvisí se vším, a zároveň chceme účinně pomoci svobodomyslným lidem v Číně, neměli bychom si spíše namísto prázdných gest a vznosných slov uvědomit, že každý den svého života podporujeme existenci současného čínského režimu tím, že nakupujeme a používáme čínské výrobky? To, co v Číně především pomáhá držet bolševika u moci a zavírá lidem ústa, je fungující ekonomika. I článek, na který reaguji, byl s největší pravděpodobností napsán na počítači čínské výroby (ať už jakékoliv značky), možná, že i Deník Referendum udržují při internetovém životě servery Made in China…
JB
October 13, 2017 v 9.11
Já používám počítač japonské značky, který je nepochybně plný čínských součástek a asi je i v Číně vyrobený, a pro mě osobně to není žádný problém. Chtěl jsem se jen otázat, pokud všichni denně kolaborujeme s čínským režimem (někdo více, jiný méně) tím, že nakupujeme levné čínské výrobky a pomáháme tak fungování tohoto režimu, jestli ještě máme morální právo kritizovat literáta za to, že přijal cenu od čínské vlády. Já osobně jsem připraven ze své (bohužel málo vlivné) pozice při vhodných příležitostech kritizovat ČLR za její autoritářské postupy. Takto přímo však spojovat Lang-c´ův případ s Královým oceněním mi přijde absurdní.